ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.108.2014:10
sp. zn. 7 As 108/2014 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: B. V.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014,
č. j. 47 A 6/2014 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku č. I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014,
č. j. 47 A 6/2014 – 33, se odmítá .
II. Kasační stížnost proti výroku č. II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014,
č. j. 47 A 6/2014 – 33, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 16. 6. 2014, č. j. 47 A 6/2014 – 33, kterým byl zamítnut jeho návrh na přiznání
odkladného účinku žaloby (výrok I.) a bylo stěžovateli uloženo, aby zaplatil do 1 měsíce od právní
moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 100 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného
účinku (výrok II.). V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že ji podává proti výrokům, kterými
byl zamítnut jeho návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, a bylo mu uloženo, aby zaplatil
soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Krajský soud podle stěžovatele
legalizuje další plundrování jeho majetku. Dále stěžovatel poukázal na zločinné spolčení v rámci
veřejné správy.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost i když stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
a není zastoupen advokátem. Ačkoliv zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání
advokátem je jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.),
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není v určitých věcech nutno trvat
na podmínce zastoupení. K této otázce se Nejvyšší správ ní soud vyjádřil například v rozsudku
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37 (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém judikoval, že „v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ V rozsudku
ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, pak vyslovil, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační
stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsl edku
by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání
meritorního rozhodnutí.“ V odůvodnění rozsudku pak zdejší soud vysvětlil, že „lze i v tomto případě říci,
že s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem
je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení, které bylo nás ledkem nesplnění právě této
povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek.“ Závěry citovaných judikátů
je možno aplikovat i na danou věc. Napadeným usnesením byla stěžovateli uložena povinnost
zaplatit soudní poplatek ve výši 100 Kč za rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku. Výše
tohoto poplatku přitom vychází z usnesení krajského soudu, kterým byl stěžovatel částečně
osvobozen od soudních poplatků v řízení o žalobě. Vyžadování zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost by tak vedlo jen k dalšímu řetězení řešeného problému ve smyslu citované
judikatury. Pro podporu těchto závěrů srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 - 22, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 4 As 64/2012 - 14,
či ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 47/2014 – 22).
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti ve vztahu k výroku I.
napadeného usnesení, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na přiznání odkladného účinku
žaloby
Podle ust. §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o odkladném účinku
žaloby rozhodnutím, které je podle své povahy dočasn é, neboť má pouze omezené trvání.
Přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního
orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný důsledek,
který s sebou přináší aplikace ust. §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději
dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vyk onatelným. Dočasnou povahu má
i rozhodnutí, jímž byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Pro podporu těchto
závěrů srv. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 As 10/2005 - 47,
ze dne 17. 5. 2012, č. j. 7 As 61/2012 – 37, či ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 – 172,
č. 507/2005 Sb. NSS. Dočasný charakter rozhodnutí o odklad ném účinku žaloby ve správním
soudnictví potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 9. 6. 2005, sp. zn III ÚS 156/05,
publ. pod č. 13/37 Sb. ÚS. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší sprá vní soud kasační stížnost
proti výroku I. napadeného usnesení podle ust. §46 odst. 1 písm. d) a §104 odst. 3 písm. c)
ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Co se týče kasační stížnosti proti výroku II. usnesení krajského soudu, kterým bylo
stěžovateli uloženo zaplatit soudní poplatek ve výši 100 Kč za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku, konstatuje Nejvyšší správní soud, že podle judikatury je na vznik povinnosti
zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku třeba analogicky vztáhnout právní
úpravu poplatkové povinnosti za návrh na vydání předběžného opatření. Závěry krajského soudu
o povinnosti zaplatit soudní poplatek za přiznání odkladného účinku mají oporu v judikatuře
Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32),
ze které vyplývá, že rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku je součástí výroku rozhodnutí o tomto návrhu. Soud tedy nevyzývá
navrhovatele k zaplacení soudního poplatku po podání návrhu, nýbrž mu uloží, aby poplatek
zaplatil současně s rozhodnutím o tomto návrhu, a to bez ohledu na to, zda bylo návrhu vyhověno
nebo zda byl zamítnut. Ani v tomto ohledu nelze tedy shledat pochybení, neboť krajský soud
postupoval v souladu s citovanou judikaturou. Nejvyšší správní soud přitom neshledal,
že by se krajský soud ve vztahu k uvedenému výroku dopustil jiné nezákonnosti nebo vady.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost proti
výroku II. napadeného usnesení není důvodná, a proto ji v souladu s ust. §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
zamítl.
Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. října 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu