ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.109.2013:40
sp. zn. 7 As 109/2013 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: WWTP
DKNL, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Moskevská 63, Praha 10 - Vršovice, zastoupená
Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Bavlnářská 137, Semily, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2013,
č. j. 30 A 102/2012 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. 9. 2013, č. j. 30 A 102/2012 – 54, zamítl Krajský soud v Hradci
Králové žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 27. 8. 2012, č. j. 117510/2012-MZE-15111, kterým bylo zamítnuto odvolání
stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský
úřad“) ze dne 21. 5. 2012, č. j. 2229/ZP/2012-33 o uložení pokuty ve výši 250.000 Kč
za spáchání správního deliktu podle ust. §33 odst. 5 písm. a) a odst. 9 písm. e) zákona
č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4
citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu,
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle obsahu soudního spisu byl napadený rozsudek stěžovatelce doručen do datové
schránky dne 22. 10. 2013. Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání
kasační stížnosti, bylo úterý 22. 10. 2013 a posledním dnem lhůty tak bylo úterý 5. 11. 2013.
K doručování prostřednictvím datové schránky se vyjádřil Nejvyšší správní soud
již v rozsudku ze dne 18. 7. 2006, č. j. 5 Afs 77/2005 – 67, ve kterém uvedl: „Protože se v případě
elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani
o případ předání podání orgánu, který má povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu §40 odst. 4, věty prvé, s. ř. s.
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu.“ V rozsudku ze dne 11. 8. 2006,
č. j. 8 Afs 82/2006 – 68, dále upřesnil, že [p]ředáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného než doručení
soudu. Vzniknou-li pochybnosti o doručení, postačuje v případě zmíněných výjimek prokázat předání k přepravě,
zatímco v ostatních případech je třeba zpravidla prokázat předání, tj. doručení, soudu.“
Podle obsahu soudního spisu byla kasační stížnost podaná právním zástupcem
stěžovatelky doručená Nejvyššímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 5. 11. 2013
v 20:11:57 h. Nejvyšší soud následně doručil kasační stížnost prostřednictvím datové schránky
Nejvyššímu správnímu soudu tak, že mu byla dodána dne 8. 11. 2013 v 16:10:25 h.
Tato skutečnost byla ověřena na základě záznamu o ověření elektronického podání doručeného
na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu.
Situací, kdy byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě k nepříslušnému soudu
a příslušný soud ji obdržel po uplynutí zákonné lhůty, se již Nejvyšší správní soud zabýval v řadě
svých rozhodnutí. Zejména lze poukázat na usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008,
č. j. 1 Azs 51/2007 - 55 (č. 1790/2009 Sb. NSS), podle něhož „kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti
odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu.“
Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatelky byla podána opožděně. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ust. §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za podanou kasační stížnost
ve výši 5.000 Kč, rozhodl Nejvyšší správní soud také o vrácení tohoto poplatku podle ust. §10
odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu