ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.17.2014:31
sp. zn. 7 As 17/2014 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce:
DEICHMANN – OBUV, s. r. o., se sídlem Londýnské nám. 853/1, Brno – Štýřice,
zastoupený Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 20. 12. 2013, č. j. 30 Af 43/2011 – 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2013,
č. j. 30 Af 43/2011 - 69, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti
rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové (dále jen „celní ředitelství“) ze dne 13. 9. 2011,
č. j. 8852-2/2011-060100-21, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního
úřadu Pardubice (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. 7. 2011, č. j. 9442/2011-06300-021, kterým bylo
rozhodnuto, že se stěžovatel dopustil správního deliktu podle ust. §24 odst. 1 písm. a) zákona
č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), když
nabízel k prodeji celkem 2 páry obuvi obsahující prvky zaměnitelné s prostorovou ochrannou
známkou registrovanou Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen „OHIM“)
pod č. 007497373. Současně bylo rozhodnuto o propadnutí výše uvedených výrobků a stěžovateli
byla uložena pokuta ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozsudku se krajský soud ztotožnil se závěry
celních orgánů, že podrážka zajištěné obuvi je svým provedením téměř shodná s předmětnou
ochrannou známkou a obuv je svým celkovým provedením zaměnitelná s výrobky společnosti
Converse. Poukázal rovněž na vrchní část obuvi, jejíž použití není samo o sobě nijak omezeno,
avšak ve spojení s podrážkou zaměnitelnou s předmětnou ochrannou známkou může být
zajištěná obuv spojována s výrobky společnosti Converse. Při tvoření úsudku o zaměnitelnosti
bylo pro krajský soud zásadní i to, že porovnávané výrobky patří do příbuzné oblasti spotřeby,
jsou určeny k podobnému způsobu užití, a proto mohou být považovány spotřebitelem za zboží
pocházející z téhož zdroje. Krajský soud se neztotožnil s žalobní námitkou, že tvar podrážky není
poznávacím znakem pro drtivou většinu spotřebitelů, ale že jím je pěticípá hvězda, nápis
„All Star“ či „Converse“. Má za to, že z reklamy a nabídky společnosti Converse je obecně
známo, že vzor podrážky je zcela rovnocenně vyobrazován a prezentován, a proto se neztotožnil
s tvrzením, že by vzhled podrážky nebyl pro spotřebitele žádným poznávacím znakem.
Při posuzování zaměnitelnosti je nutno přihlížet k možnosti omylu průměrně informovaného
spotřebitele při obyčejné pozornosti. Průměrný spotřebitel hodnotí výrobek v krátkém časovém
úseku, a to jako celek. Krajský soud také poukázal na skutečnost, že stěžovatel prodává i obuv
společnosti Converse. Posuzování zaměnitelnosti krajský soud shledal, na rozdíl od stěžovatele,
za otázku právní a nikoli skutkovou. Zaměnitelnost se proto nedokazuje. Jako nedůvodná byla
shledána žalobní námitka, že pojednání celního ředitelství o historii a současnosti společnosti
Converse vzbuzuje obavu z nestranného poměru správního orgánu k této společnosti. K námitce
stěžovatele o vedení dvou řízení o výmazu předmětné známky krajský soud uvedl, že ke dni
rozhodování celního ředitelství byla ochranná známka řádně zapsaná.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen, že se nedopustil
předmětného správního deliktu, resp. nepoužil při nabízení nebo prodeji svých výrobků nekalé
obchodní praktiky. Má za to, že argument celkového provedení obuvi a její následné
zaměnitelnosti je pro posouzení věci nepřijatelný. Celkové provedení není chráněno ochrannou
známkou a jedná se o zcela standardní provedení tzv. „tenisek“, které vyrábí řada výrobců.
Originalitu zajištěné obuvi dodávají další prvky, jako např. vyobrazení populárního motivu
„Spider-Man“. Je zcela nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel posoudil předmětnou obuv
jako výrobek společnosti Converse výhradně podle vzorku podešve. S touto námitkou se podle
stěžovatele krajský soud dostatečně nevypořádal, a proto trvá na své žalobní argumentaci, že tvar
podešve poznávacím znakem pro drtivou většinu spotřebitelů není. Na zajištěné obuvi
ani na jejím obalu není nikde vyobrazen žádný symbol společnosti Converse (typická pěticípá
hvězda, nápis „All Star“ či název „CONVERSE“), a to jak přímo na podrážce, tak zejména
na svršku obuvi, což je podle názoru stěžovatele hlavním poznávacím znakem výrobků
společnosti Converse. Těžko se provedení podrážky mohlo stát typickým a určujícím marketem
obuvi pouze společnosti Converse, vyrábí-li takovou podešev i další výrobci, jak celní ředitelství
samo připouští. S touto námitkou se krajský soud rovněž nevypořádal, i když je v otázce
zaměnitelnosti okolností významnou. Stěžovatel dále uvedl, že samotná údajná
jedinečnost vyobrazení předmětné ochranné známky a její odlišnost od ostatních řešení podrážek
obuvi je pochybná a je zpochybňována dalšími subjekty nadnárodního charakteru, když podle
aktuálního výpisu z rejstříku ochranných známek vedených u OHIM jsou ohledně ochranné
známky č. 007497373 vedena dvě řízení týkající se návrhu na výmaz z důvodu neplatnosti této
ochranné známky. Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval pravdivostí tvrzení celního
ředitelství, že by mezi mladými lidmi byla dobře známa podrážka s grafickým vyobrazením
společnosti Converse. Toto tvrzení považuje za pouhou nepodloženou domněnku,
která vzbuzuje dojem účelové snahy obhájit těžko udržitelné stanovisko o zaměnitelnosti obuvi.
Krajský soud nesprávně dovodil, že posouzení zaměnitelnosti označení ochrannou známkou
je otázkou právní. Při posouzení zaměnitelnosti označení ochrannou známkou je nutné zohlednit
značnou část faktorů, podkladů a důkazů. Vlastní posouzení zaměnitelnosti je věcí volného
hodnocení důkazů správním orgánem, nicméně se jedná o otázku skutkovou, nikoli právní, a jako
taková musí být založena na existenci objektivních skutečností. Krajský soud se vůbec nezabýval
důkazními podklady, které celní ředitelství vedly k vydání rozhodnutí, nezhodnotil jejich
průkaznost ani dostatečnost. Podle stěžovatele nebyl v daném případě naplněn předpoklad
nekalosti obchodní podle ust. §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a také
zrušil rozhodnutí celního ředitelství a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Generální ředitelství cel ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že podle jeho názoru
se krajský soud dostatečně a v plném rozsahu vypořádal se všemi žalobními námitkami.
Za zásadní považuje skutečnost, že se jedná o obdobný případ s případem stejného stěžovatele,
kterým se Nejvyšší správní soud již zabýval a rozsudkem ze dne 13. 2. 2014,
č. j. 9 As 49/2013 - 44 rozhodl, že se kasační stížnost zamítá. Neoprávněným použitím vzoru
podrážky chráněného prostorovou ochrannou známkou společnosti Converse č. 007497373
na zajištěné obuvi došlo k tomu, že je tato obuv svým celkovým provedením zaměnitelná
s výrobky společnosti Converse. Právě tato vzájemná kombinace chráněného vzoru podrážky
společnosti Converse a druhu obuvi, na které ji používá i společnost Converse, je schopna
vyvolat asociaci s výrobky Converse a tak běžného spotřebitele ovlivnit v jeho obchodním
rozhodování, které by jinak neučinil. Podrážka samozřejmě není jediným kritériem, které běžný
spotřebitel u obuvi posuzuje, není však kritériem nepodstatným, jak se snaží navodit stěžovatel.
Přestože je při chůzi obrácená směrem k zemi, je podrážka jednou ze základních částí každé
obuvi. Že je podrážka místem, podle kterého spotřebitelé obuv vnímají, je možné odvodit
i z toho, že je obecným jevem, že výrobci obuvi na podrážky umísťují svá loga nebo jiné pro ně
typické symboly a vyobrazení. Je také běžné, že si výrobci obuvi své symboly a vyobrazení chrání
ochrannými známkami. Společnost Converse si takto chrání celý vzor své podrážky,
který je pro její obuv charakteristický. Poukazoval-li stěžovatel na to, že je vedeno řízení
o výmazu ochranné známky č. 007497373, je třeba poukázat na ust. §33 odst. 1 písm. a) zákona
č. 441/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), podle
kterého se účinky zrušení nebo neplatnosti ochranné známky netýkají rozhodnutí ve věci
porušení práv z ochranné známky, která nabyla právní moci a byla vykonána před nabytím právní
moci rozhodnutí o zrušení nebo neplatnosti ochranné známky. V daném případě napadené
rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 9. 2011. Je tedy zřejmé, že i kdyby někdy v budoucnu
došlo ke zrušení předmětné ochranné známky, nemělo by to na uvedená rozhodnutí žádný vliv.
Ohledně stěžovatelem zpochybněné skutečnosti, že mezi mladými lidmi je podrážka společnosti
Converse dobře známá, má generální celní ředitelství za to, že jde o skutečnost obecně známou,
kterou není třeba prokazovat. Generální ředitelství cel poukázalo také na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 27/2012 - 25, který řešil obdobnou věc. S ohledem
na výše uvedené navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané
kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Podle obsahu správního spisu byla dne 1. 3. 2011 pracovníky celního úřadu provedena
v provozovně stěžovatele kontrola dodržování povinností stanovených v ust. §5 odst. 2 zákona
o ochraně spotřebitele. Kontrola byla zaměřena na zjištění, zda nedochází k nabízení
nebo prodeji výrobků, služeb či zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, případně
zda nedochází ke skladování takových výrobků a zboží za účelem jejich nabízení nebo prodeje.
Při kontrole nabyli kontrolní pracovníci podezření, že obuv stěžovatelem skladovaná a nabízená
za účelem prodeje porušuje práva duševního vlastnictví, a to konkrétně k prostorové ochranné
známce č. 007497373 společnosti Converse. Ve správním řízení následně dospěl celní úřad
k závěru, že se stěžovatel dopustil klamavé obchodní praktiky podle ust. §5 odst. 2 zákona
o ochraně spotřebitele, která je zároveň praktikou nekalou, jež je podle ust. §4 odst. 3 téhož
zákona zakázána. Porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik stěžovatel naplnil
skutkovou podstatu správního deliktu podle ust. §24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně
spotřebitele, za který mu byla uložena pokuta ve výši 1.000 Kč a bylo rozhodnuto o propadnutí
zboží (2 páry obuvi).
Sporné v dané věci je, zda zajištěná obuv porušuje práva k prostorové ochranné známce
společnosti Converse, a tudíž tak porušuje práva duševního vlastnictví.
Podle ust. §2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona o ochraně spotřebitele se výrobkem
nebo zbožím porušujícím některá práva duševního vlastnictví rozumí výrobek nebo zboží,
na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné
s ochrannou známkou.
Při posuzování zaměnitelnosti je třeba vyjít z komunitární úpravy známkového práva
a s tím související judikatury Soudního dvora. K harmonizaci národních právních předpisů byla
vydána první směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. 12. 1988, kterou se sbližují právní
předpisy členských států o ochranných známkách. Ta byla následně nahrazena směrnicí
Evropského parlamentu a Rady č. 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní
předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice 2008/95/ES“). Směrnice
2008/95/ES mimo jiné vymezila, že „ochrana by se měla vztahovat rovněž na případy podobnosti mezi
známkou a označením a mezi výrobky nebo službami. Je nezbytné vykládat pojem podobnosti v souvislosti
s nebezpečím záměny. Nebezpečí záměny, jehož posouzení závisí na mnoha faktorech, a zejména na povědomí
o ochranné známce na trhu, na asociaci, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou známkou,
na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením…“. Práva z ochranné známky jsou
vymezena v čl. 5 směrnice 2008/95/ES, který stanoví, že „ze zapsané ochranné známky vyplývají
pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas,
aby v obchodním styku užívaly označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou
a totožnosti či podobnosti výrobků nebo služeb označovaných ochranných známkou a označením existuje nebezpečí
záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.“ Z této úpravy vychází
i zákon o ochranných známkách, který čl. 5 citované směrnice transponoval do ust. §8 odst. 2.
Při výkladu vnitrostátního práva, přijatého za účelem provádění směrnice, je soud
povinen vykládat a uplatňovat vnitrostátní právo podle smyslu a účelu směrnice, aby bylo
dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, za předpokladu, že takový výklad vnitrostátní předpis
umožňuje. Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má
být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům
(např. rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 4. 1984, sp. zn. C-14/83, ve věci Von Colson
and Kamann, Recueil, str. 1891, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. 11. 1990,
sp. zn. C-106/89, ve věci Marleasing, Recueil, str. 4135). Proto při výkladu ust. §2 odst. 1 písm. r)
bod 1 zákona o ochraně spotřebitele, resp. §8 odst. 2 zákona o ochranných známkách je nutno
postupovat tak, aby jejich výklad byl konformní s příslušnými články směrnice 2008/95/ES,
zejména s čl. 5 odst. 1 písm. b), a tedy i s judikaturou Soudního dvora, která se k tomuto článku
vztahuje.
K pojmu zaměnitelnosti se vyjádřil Soudní dvůr, který definoval relativně
objektivní kritéria, která je povinen aplikující orgán při jejím posuzování uplatnit. Z rozsudku
ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. C-102/07, ve věci adidas AG a adidas Benelux BVv. Marca Mode CV
a další vyplývá, že „posouzení nebezpečí záměny nezávisí pouze na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou
a označením, ale rovněž na tom, jak snadno může vzniknout asociace mezi označením a dotčenou ochrannou
známkou, zejména s ohledem na povědomí o ochranné známce na trhu. Čím vice je totiž ochranná známka
známá, tím vyšší bude počet hospodářských subjektů, které budou chtít užívat podobna označeni. Přítomnost
velkého počtu výrobků nesoucích podobná označení na trhu by mohla porušit práva z ochranné známky,
neboť by mohla snížit rozlišovací způsobilost ochranné známky a ohrozit její základní funkci, kterou je zaručit
spotřebitelům původ dotčených výrobků“. Soudní dvůr EU také vyslovil, že „pravděpodobnost záměny
je třeba posuzovat globálně, s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu“, přičemž toto
globální zhodnocení zejména vizuální či významové musí „vycházet z celkového dojmu, kterým známky působí
a je nutné vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky.“ (srov. rozsudek Soudního dvora
ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. C-251/95, ve věci SABEL BV v. Puma AG, bod 23).
Při posuzování všech relevantních faktorů zaměnitelnosti je třeba vycházet z pohledu
průměrného spotřebitele (zákazníka) a rozhodující je celkový dojem, který mu utkví v paměti,
což je většinou určitá dominující část označení, nikoli jeho jednotlivé detaily (srov rozsudek
Soudního dvora ve věci C-251/95, bod 23). Hledisko průměrného spotřebitele z doktrinálního
i judikatorního pohledu vychází z toho, že jde o „spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné
míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory“ (srov. rozsudek Soudního
dvora ze dne 16. 7. 1998, sp. zn. C-210/96, ve věci Gut Springenheide GmbH, popř. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012). Od průměrného spotřebitele
je tedy třeba požadovat určitý stupeň pozornosti, a tím lze od něho očekávat, že náležitě
přihlédne k podstatným rozdílům mezi značkami, označením výrobku apod.
Vychází se z celkového dojmu, kterým posuzované označení především vizuálně působí
na průměrného spotřebitele. K tomu je nutné zdůraznit, že důležitou podmínkou pro správné
vymezení průměrného spotřebitele je jeho zařazení do konkrétní cílové skupiny. Správné
vymezení cílové skupiny hraje důležitou roli v následném posouzení nároků kladených na takto
vymezeného průměrného spotřebitele. Až souhrn vlastností cílové skupiny spotřebitelů může
vést k vytvoření obrazu jejího průměrného zástupce. Dopad posuzované praktiky pak bude
určován právě vůči tomuto průměrnému zástupci cílové skupiny.
Pohledem průměrného spotřebitele je výklad pojmů zaměnitelnost, shodnost
či podobnost, a tedy podřazení skutkového stavu těmto pojmům, otázkou výkladu práva a jeho
aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoli otázkou skutkovou. Znaleckého dokazování k takovému
zjištění použít nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2013,
sp. zn. 23 Cdo 971/2011).
V dané věci vycházel Nejvyšší správní soud při posuzování důvodnosti stížních námitek
z výše uvedených východisek. Námitka stěžovatele, že celkové provedení obuvi není chráněno
ochrannou známkou, a proto nemůže být pro posouzení věci relevantní, není důvodná. I
když je chráněn ochrannou známkou pouze tvar podešve, z hlediska průměrného spotřebitele
může právě celkové provedení stěžovatelem nabízené obuvi vyvolat na trhu kotníčkové šněrovací
obuvi, popř. na trhu obuvi s označením „tenisky“, asociaci s výrobky společnosti Converse.
Vizuální podobnost, která hraje při hodnocení zaměnitelnosti zásadní roli, je markantní. Celkový
dojem ve spojení s použitím prakticky shodného tvaru a struktury podešve s výrobky chráněnými
předmětnou ochrannou známkou, přispívá k závěru o asociaci, popř. možné záměně, zajištěné
obuvi s výrobky společnosti Converse. Závěr o zaměnitelnosti výrobků podporuje i povědomí
spotřebitelů o působení společnosti Converse na trhu s kotníčkovou obuví určenou pro volný
čas, což je jistě nezbytný faktor, který je nutné při posuzování zaměnitelnosti vzít v úvahu.
Z hlediska právního je podstatná možná, nikoli faktická, zaměnitelnost zboží. Okolnost,
zda k záměně skutečně dochází, proto není podstatná. Nebezpečí záměny pro spotřebitele
znamená, že na základě celkového dojmu nabízené obuvi může očekávat stejné vlastnosti
podešve jako u výrobků společnosti Converse, která je právě kvůli záruce kvality a originality
chrání ochrannou známkou. Nabízením zajištěné obuvi by mohlo dojít k oslabení hlavní funkce
ochranné známky v podmínkách tržního hospodářství, jejímž účelem je chránit soutěžní pozici
jednoho podnikatele proti druhému a upoutat pozornost spotřebitelů na své výrobky.
Tvrzení stěžovatele, že originalitu a nezaměnitelnost dodávají zajištěné obuvi prvky
populárních motivů (v daném případě motiv „Spider-Man“) je třeba odmítnout. Výrobci
kotníčkové obuvi, včetně společnosti Converse, používají různá vyobrazení populárních motivů
na své obuvi, např. řadu Chuck Taylor DC Comics, a z hlediska nebezpečí záměny za výrobky
chráněné ochrannou známkou tyto motivy nehrají samy o sobě žádnou roli.
Námitka, že tvar podrážky není poznávacím znakem pro spotřebitele, ale jsou jimi další
charakteristické znaky společnosti Converse, přičemž krajský soud se podle stěžovatele s těmito
tvrzeními dostatečně nevypořádal, není podle Nejvyššího správního soudu důvodná. Nejvyšší
správní soud se ztotožňuje s argumentací krajského soudu, že tvar a vzor podrážky bývá
prezentován v nabídce výrobků společnosti Converse zcela rovnocenně jako ostatní
charakteristické prvky, a proto je třeba odmítnout tvrzení stěžovatele, že tento vzor není
pro spotřebitele žádným poznávacím znakem. Pěticípá hvězda či nápis „CONVERSE“ jistě patří
k charakteristickým znakům společnosti Converse, avšak tyto symboly nejsou na všech typech
jejich obuvi, kdežto typický vzor podrážky chráněný ochrannou známkou je naopak na každém
typu jejich obuvi.
Rovněž je třeba odmítnout jako nedůvodnou i stížní námitku, že vyrábí-li takovou
podešev i další výrobci, tak se provedení podrážky těžko mohlo stát typickým a určujícím znakem
pouze obuvi společnosti Converse, kdy i s touto žalobní námitkou se podle stěžovatele krajský
soud nevypořádal. Zde je nutné odkázat na str. 15 napadeného rozsudku, kde krajský soud
konstatuje, že podrážky jiných výrobců jsou sice taky pryžové, avšak jejich grafické zpracování
je odlišné od ochranné známky. Především jsou používány různé geometrické tvary
(vlnky, kolečka, čtverečky, trojúhelníčky a hvězdičky), a to různých velikostí a kombinací, rovné
čáry, různé nápisy, existují i zcela hladké podrážky, apod. S touto argumentací krajského soudu
lze souhlasit, avšak je třeba zdůraznit, že pro posouzení věci není rozhodné, jaké podrážky
vyráběli konkurenti stěžovatele či společnosti Converse. Stěžejní je skutečnost, že tvar a struktura
podrážky výrobků společnosti Converse je v současnosti chráněn ochrannou známkou.
V souladu se zákonnou úpravou stěžovatel neměl bez souhlasu vlastníka ochranné známky právo
užít označení (tvar a struktura podrážky) zaměnitelné s výrobky společnosti Converse.
Stěžovatel rovněž namítal, že se krajský soud nezabýval pravdivostí tvrzení celního
ředitelství, že by mezi mladými lidmi byla dobře známa podrážka s grafickým vyobrazením
společnosti Converse, když navíc toto tvrzení považuje za pouhou nepodloženou domněnku.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na str. 14 napadeného rozsudku, kde krajský
soud označil pojednání o historii a současnosti společnosti Converse v napadeném správním
rozhodnutí za podstatné pro posouzení zaměnitelnosti, jelikož je třeba přihlížet ke všem
relevantním okolnostem, a tedy i k povědomí této značky na trhu. Tenisky a kotníčkové
šněrovací boty se obecně těší velké oblibě mezi mladou generací, a je nepopiratelné, že výrobky
společnosti Converse jednoznačně patří k vysoce populární značce. Charakteristická podrážka
společnosti Converse nepochybně patří vedle jiných prvků mezi poznávací znaky této obuvi.
Úvaha krajského soudu i celního ředitelství je v tomto směru zcela opodstatněná. Není naopak
žádný racionální důvod, pro který by měl zájemce o tuto obuv tento prvek při výběru obuvi
potlačit či opomenout. Nelze přehlédnout ani konstatování krajského soudu, že je obecně známo,
že reklama na zboží společnosti Converse prezentuje tvar a vzor podrážky zcela rovnocenně jako
ostatní charakteristické prvky.
K námitce, že nebyl naplněn předpoklad nekalosti spočívající v tom, že podle
ust. §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li způsobilá
podstatně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele tak, že může učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil,
Nejvyšší správní soud uvádí, že klamavé obchodní praktiky jsou zakázány, pokud s ohledem
na jejich charakteristické rysy a věcné souvislosti vedou nebo mohou vést k tomu, že průměrný
spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil
(srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 23. 4. 2009 sp. zn. C -261/07 a C -299/07, ve věci
VTB - VAB a Galantea, bod 55). Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským
soudem i celním ředitelstvím dospěl k závěru, že průměrný spotřebitel na trhu kotníčkové obuvi
může zajištěnou obuv stěžovatele zaměnit s výrobky společnosti Converse. Nejvyšší správní soud
má za to, že pokud byl naplněn předpoklad klamavé praktiky ve smyslu výše citované judikatury,
tak bylo dosaženo i předpokladu generální klauzule nekalé obchodní praktiky ve smyslu
ust. §4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, který je prakticky shodný.
Pokud jde o námitku, že jsou v současnosti vedena řízení o návrhu na výmaz z důvodu
neplatnosti předmětné ochranné známky, neshledal Nejvyšší správní soud důvod odchýlit
se od závěrů vyslovených krajským soudem. Ten správně uvedl, že soud rozhoduje podle stavu
ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí a k tomuto stavu byla předmětná ochranná
známka zapsána Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu ve prospěch společnosti Converse.
Proto je nutno vycházet z toho, že ochranná známka splňovala všechna kritéria pro její zápis,
a byla s ní spojena příslušná práva. V dané souvislosti je třeba poukázat
na ust. §33 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, podle kterého se účinky zrušení
nebo neplatnosti ochranné známky netýkají rozhodnutí ve věci porušení práv z ochranné
známky, která nabyla právní moci a byla vykonána před nabytím právní moci rozhodnutí
o zrušení nebo neplatnosti ochranné známky.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a generálnímu ředitelství cel žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu