ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.93.2013:37
sp. zn. 7 As 93/2013 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: JUDr. Jarmila
Veselá, se sídlem Hradecká 3, Praha 3, správkyně konkurzní podstaty úpadce Českomoravská
agrární společnost, s. r. o., se sídlem Malešická 39, Praha 3, proti žalovanému: Zeměměřický
a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Český Holding, a. s., se sídlem Uhelný trh 414/9, Praha 1, zastoupený
JUDr. Pavlem Krýlem, CSc., advokátem se sídlem Křtinská 617, Praha 4, v řízení o kasačních
stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 17. 7. 2013, č. j. 10 A 216/2010 – 62,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 10 A 216/2010 – 62,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 10 A 216/2010 – 62, bylo
zrušeno rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze [dále jen
„stěžovatel a)“] ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. ZKI-O-44/390/2010/Ho, kterým bylo zamítnuto
odvolání žalobkyně (dále jen „účastnice řízení“) a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro
hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 9. 3. 2010,
sp. zn. OR-1835/2008-101, kterým nebylo vyhověno žádosti účastnice řízení o provedení opravy
chyb v katastrálním operátu. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že se nejprve zabýval
aktivní legitimací účastnice řízení, přičemž dospěl k závěru, že tato je jako správkyně konkurzní
podstaty úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o. aktivně legitimována k podání žaloby.
Úpadci podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí stále svědčí vlastnické právo k pozemkům
p. č. 2097/3 a p. č. 2097/14 v k. ú. Libeň a jeho právní sféry jako vlastníka nemovitostí se tak
dotýká zápis údajů v katastru o jím vlastněných pozemcích, tj. zda na těchto pozemcích je
v souladu se skutečným stavem evidována stavba. Předmětem správního řízení byla v daném
případě oprava chyby v katastrálním operátu podle ust. §8 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Účastnice řízení, resp. úpadce, nepozbyl
vlastnické právo k nemovitostem dotčeným opravou chyby, a tudíž ani aktivní legitimaci k podání
žaloby proti rozhodnutí vydanému v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Skutečnost,
že předmětné pozemky ve vlastnictví úpadce mají být zpeněženy přednostně správcem konkurzní
podstaty společnosti SPORT TRADING, spol. s r. o. v likvidaci a do konkurzní podstaty úpadce
Českomoravská agrární společnost, s. r. o., vydána hyperocha, nemění nic na tom, že právní sféry
účastnice řízení, jako správkyně konkurzní podstaty úpadce se výsledek řízení o opravě chyby
v katastrálním operátu dotýká, neboť právě okolnost, zda jde o pozemky zastavěné či nikoli, má
vliv na zpeněžení těchto pozemků v konkurzním řízení a výši hyperony. K tomu městský soud
odkázal na závěry a judikaturu citovanou v rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 255. Dále se městský soud zabýval otázkou, kdy může
správní orgán provést opravu chyby v katastrálním operátu a dospěl k závěru, že navrhovatel,
který požaduje provedení opravy chybného údaje, má právo na to, aby katastrální úřad opravu
provedl, ale jen za předpokladu, že došlo k zapsání skutečností odporujících listinám, které byly
podkladem zápisu. V daném případě katastrální úřad ve výroku I. vyslovil, že se nejedná o opravu
chyby v katastrálním operátu s odůvodněním, že nebylo shledáno, že by zápis budovy č. p. 2340
na p. č. 2097/3 a p. č. 2097/14 byl zřejmým omylem nebo jinou nesprávností, protože byl učiněn
v souladu s listinami, jejichž správnost byla stvrzena příslušným stavebním úřadem. Ve výroku
2. rozhodnutí katastrálního úřadu, aprobovaným stěžovatelem a), bylo vysloveno, že „Budova
č.p. 2340 bude evidována na pozemku parc. č. 2097/3 a parc. č. 2097/14 v k.ú. Libeň“, ale tento výrok je
podle městského soudu ve zjevném rozporu s podklady pro rozhodnutí, které jsou navíc
ve vzájemném rozporu. Jak z napadených rozhodnutí, tak z vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[dále jen „stěžovatel b)“] je zřejmé, že všem je faktický stav nemovitostí ve sportovním areálu
znám a není sporné, že území je územním plánem vymezeno pro daný účel a že budova
č. p. 2340 je ve skutečnosti jen na pozemku p. č. 2097/3, a že pozemek p. č. 2097/14 byl vydělen
z původního pozemku p. č. 2097/2 a je na něm škvárové hřiště. Spor mezi účastnicí řízení
a stěžovatelem b) byl v tom, zda hřiště takto vymezené je podle stavebních předpisů samostatnou
stavbou, která má být evidována v katastru. Vyjádření stavebního úřadu, že budova č. p. 2340 je
i na pozemku p. č. 2097/14 a současně, že na tomto pozemku je stavba hřiště byla a zůstala
rozporná. Stěžovatel a), ani katastrální úřad, tak nemohl v souladu s právními předpisy dojít
k závěru, že oprava provedena nebude a že „budova č.p. 2340 bude evidována na pozemku parc.
č. 2097/3 a pozemku parc. č. 2097/14 v k.ú. Libeň“. Pokud se stěžovatel a) i katastrální úřad opírají
o obecný princip imanentní institutu opravy v katastrálním operátu, totiž že jde jen o opravu
zřejmé nesprávnosti či omylu při vedení katastru, popř. že je vázán stanoviskem odborného
úřadu, nebo že opravu lze provést až na základě opravy listiny, na základě níž byl zápis proveden,
lze mu sice obecně přisvědčit, nicméně odborným stanoviskem je vázán potud, pokud je
jednoznačné a v souladu s ostatními podklady. Městský soud proto neupřednostnil striktní výklad
ust. §8 katastrálního zákona, neboť by v daném případě šlo o sofistikovaně zdůvodnění zjevné
nespravedlnosti. Proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, neboť nemělo dostatečnou
oporu v podkladech ve spise, resp. dílem je s nimi v rozporu.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě kasační stížnost jak stěžovatel a),
tak stěžovatel b).
Stěžovatel a) své stížní námitky podřadil pod ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně
v kasační stížnosti poukázal na to, že pro vady uváděné městským soudem v napadeném
rozsudku zrušil předchozí rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 11. 6. 2009 s tím, aby řádně
a úplně zjistil skutkový stav věci, tedy skutečný stav předmětných nemovitostí v terénu.
Katastrálnímu úřadu bylo uloženo doplnit dokazování ohledáním na místě samém, ale on tomuto
požadavku nevyhověl a odkázal na výsledky místního šetření provedeného stavebním úřadem,
ze kterého vyplývá, že předmětná budova je spolu s celým areálem užívána v souladu s vydanými
kolaudačními rozhodnutími a územním plánem a nebyla zjištěna žádná závada, která by tomu
bránila. Zápis předmětných nemovitostí byl proveden v souladu s podklady pro provedení tohoto
zápisu záznamem pod č. j. Z-69484/2008-101. Stanoviska stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2009
a 27. 3. 2009 vydaná podle ust. §125 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
nejsou v žádném rozporu mezi sebou a podle vyjádření stavebního úřadu ani se skutečností.
Stěžovatel a) při svém rozhodování vycházel z posledního aktuálního stavu nemovitosti a jejího
umístění, které mu opakovaně zaslal stavební úřad a jak je uvedeno i v odůvodnění napadeného
rozsudku následně toto stanovisko potvrdil i Magistrát hlavního města Prahy. Stěžovatel a) není
ze zákona příslušný či oprávněný, a ani odborně způsobilý, hodnotit a posuzovat po odborné
stránce stanoviska (potvrzení) odborných orgánů státní správy a již vůbec nemůže vlastní činností
zasahovat do činnosti těchto orgánů. Městský soud uvedl, že na žádost z února 2009 nebylo
reagováno stavebním úřadem „náležitě“, tj. že rozpor trval. Stěžovatel a) má však za prokázané,
že odpověď stavebního úřadu ze dne 27. 3. 2009 je zcela jednoznačná. Pro účely zápisu v katastru
nemovitostí bylo rozhodné, že stavební úřad na vyžádání potvrdil, že předmětná budova
č. p. 2340 se nachází na pozemcích p. č. 2097/3 a p. č. 2097/14. V otázce, zda provedení
příslušného zápisu předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí záznamem bylo zřejmým
omylem, a tudíž mělo být napraveno v řízení o opravě chyby podle ust. §8 katastrálního zákona,
dospěl stěžovatel a) k závěru, že se o zřejmý omyl při vedení katastru nemovitostí nejedná, a tudíž
nejsou splněny podmínky pro provedení opravy. Vzhledem k tomu, že se účastnici řízení v čase,
kdy probíhalo odvolací řízení, nepodařilo relevantním způsobem údaje v těchto listinách
zpochybnit, je nutno považovat zápisy podle nich provedené za správné. Stěžovatel a) v této
souvislosti poukázal na ust. §8 odst. 2 katastrálního zákona, ze kterého vyplývá, že jediným
oprávněným k provedení opravy v předložených listinách, v daném případě ke změně údajů
o předmětné budově a pozemcích, je ten, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu
listiny provést. V projednávaném případě se jedná o příslušný stavební úřad, popř. jeho nadřízený
správní orgán. Stěžovatel závěrem odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 3. 2011 č. j. 8 As 4/2011 - 334, a na usnesení ze dne 15. 6. 2005 č. j. Konf 90/2004-12,
které bylo publikováno pod č. 695/2005 Sb. NSS. Z těchto důvodů stěžovatel a) navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatel b) své stížní námitky podřadil rovněž pod ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V kasační stížnosti namítal, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku aktivní legitimace
účastnice řízení. Stěžovatel b) uvedl, že již v podání ze dne 15. 8. 2011 poukazoval na to,
že předmětné pozemky, na nichž se nachází jeho sportovní areál, byly rozsudkem Vrchního
soudu Praze ze dne 3. 10. 2002, č. j. 13 Cmo 182/2002 - 37, vyloučeny z konkursní podstaty
úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o. a nyní jsou zapsány v soupisu majetku
patřícího do konkursní podstaty úpadce SPORT-TRADING, spol. s r.o. v likvidaci a konkursní
správce tohoto úpadce je jedinou oprávněnou osobou jednat v záležitostech týkajících se těchto
pozemků. Pro aktivní legitimaci účastnice řízení není vůbec podstatné, jak se mylně domnívá
městský soud, že úpadce Českomoravská agrární společnost, s.r.o. je stále vlastníkem
předmětných pozemků, neboť veškerá práva úpadce k těmto pozemkům, s výjimkou tzv. holého
vlastnictví, přešla na správce konkursní podstaty, v jehož konkursní podstatě jsou zapsány.
Účastnice řízení není nositelem žádného subjektivního hmotného práva k předmětným
pozemkům, a proto ani nemůže být aktivně legitimována k podání žaloby. K podpoře svého
názoru odkázal stěžovatel b) na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010,
č. j. 7 As 9/2010 - 255. Účastnice řízení není oprávněna s předmětnými pozemky jakkoliv
nakládat, neboť se nacházejí v konkursní podstatě jiného úpadce. Proto nebyla k podání žaloby
aktivně legitimována. Neexistuje právní sféra účastnice řízení vážící se k předmětným pozemkům,
když touto dotčenou právní sférou nemůže být nárok na hyperochu, která je nárokem vůči
majetkové podstatě úpadce SPORT-TRADING, spol. s r. o. v likvidaci a ne představuje žádné
subjektivní hmotné právo účastnice řízení k předmětným pozemkům jako nezbytný předpoklad
její aktivní legitimace. Z tohoto důvodu stěžovatel b) navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uplatněnými v podaných kasačních stížnostech, a přitom
sám shledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stížní námitkou stěžovatele b), že účastnice
řízení nebyla aktivně legitimována k podání žaloby, protože pokud by byla důvodná, řízení
před městským soudem by trpělo zmatečností z důvodu absence podmínek řízení.
Podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo
v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"),
může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Aktivně legitimován k podání žaloby podle citovaného ustanovení je tedy každý, kdo tvrdí
zkrácení na svých veřejných subjektivních právech tím, že napadené správní rozhodnutí jeho
práva nebo povinnosti zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje jinak, než předepisuje zákon, nebo
bylo vydáno v řízení, v němž byla porušena procesní práva dotyčné osoby tak, že to mohlo mít
vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce může účinně namítat jen tu nezákonnost
rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž pod zkrácení na právech je nutno
zahrnout nejen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001 - 67, dostupný
na www.nssoud.cz).
Žalobní legitimace podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s. je tak založena tvrzením účastníka řízení,
že byl na svých subjektivních (hmotných) právech zkrácen buď přímo rozhodnutím správního
orgánu, nebo v důsledku porušení svých procesních práv v řízení, jež předcházelo vydání
napadeného rozhodnutí. Předpokladem věcné legitimace pak je, že žalobce je nositelem
subjektivního hmotného práva, proti jehož porušení žalobou brojí (srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 8/2004 - 61, www.nssoud.cz).
K otázce aktivní legitimace ve správním soudnictví se již opakovaně vyjádřil ve svých
rozhodnutích rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V usnesení ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 5 Afs 16/2003 - 56 (publikováno pod č. 534/2005 Sb. NSS a dostupné na www.nssoud.cz),
vyslovil: „Věcná legitimace je potom stavem plynoucím z hmotného práva, mající ovšem význam pouze v rámci
procesu. Věcná legitimace je předpokladem úspěšnosti žaloby a nikoliv předpokladem meritorního projednání
a rozhodnutí věci, jako je tomu u procesní podmínky. Aby byl žalobce úspěšný, musí být aktivně věcně
legitimován, tj. musí být nositelem subjektivního práva, jehož ochrany se domáhá, a žalovaný musí být legitimován
pasivně, tj. musí být nositelem tomu odpovídající subjektivní povinnosti; z tohoto pravidla platí jako výjimky
případy, v nichž je věcná legitimace založena procesně: u aktivní věcné legitimace je to např. §65 odst. 2 s. ř. s.,
u pasivní je to případ, kdy po vydání napadeného rozhodnutí dojde k přechodu působnosti na jiný správní orgán.“
Dále v usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42 (publikováno pod č. 906/2006 Sb. NSS
a dostupné na www.nssoud.cz) rozšířený senát poukázal na „neudržitelnost takové interpretace §65
odst. 1 s. ř. s., která omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání
porušeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, zrušil
či závazně určil. Vyskytují se totiž poměrně zhusta situace, kdy se správní úkon dotýká právní sféry žalobce,
a přesto žádné právo striktně vzato nezaložil, nezměnil nebo závazně neurčil. Stejně tak nelze vždy žalobní
legitimaci podmiňovat zkrácením na hmotných subjektivních právech: jednak se určitá rozhodnutí hmotněprávní
sféry žalobce vůbec nedotýkají (a přesto jsou podrobena přezkumu – viz i citovaná judikatura Ústavního soudu a
Evropského soudu pro lidská práva), jednak je takový požadavek zpochybnitelný už z toho důvodu,
že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní nárok. Ze všech těchto příčin
nelze §65 odst. 1 s. ř. s. vykládat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní
legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce
(srov. i uvedený Hoetzelův názor), tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci
a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního
orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle tvrzení
žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře.“
Na citovaná usnesení navazuje usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 - 86 (publikováno pod č. 1764/2009 Sb. NSS a dostupné
na www.nssoud.cz), kde je uvedeno, že „[s]oudní řád správní je svojí povahou „obrannou“ normou. Není
normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním
soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech,
kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní
legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré
pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze
ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv. (…) [Ž]alobní legitimace ve správním
soudnictví by napříště neměla být svázána s existencí ex ante přesně specifikovaných veřejných subjektivních
hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Tak tomu bude vždy v situaci,
kdy se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům,
závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce.“
Tvrzení stěžovatele b), že účastnice řízení není podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s. aktivně
legitimována k podání žaloby, jednak nemá oporu v zákoně a jednak směšuje otázku žalobní
a věcné legitimace. Žalobní legitimace podle citovaného ustanovení je založena tvrzením
účastníka, že byl na svých subjektivních (hmotných) právech zkrácen buď přímo rozhodnutím
správního orgánu, nebo v důsledku porušení svých (procesních) práv v řízení, jež předcházelo
vydání napadeného rozhodnutí. Tvrzení o zkrácení na veřejném subjektivním hmotném právu
však nemusí být explicitní, ale postačí, pokud implicitně vyplývá z tvrzení obsažených v žalobě.
Jestliže tedy žalobce v žalobních bodech tvrdí porušení svých práv v řízení před správním
orgánem, a zároveň není zjevné, že není nositelem subjektivního hmotného práva, na němž mohl
být v důsledku vytýkaného porušení procesních práv zkrácen, pak nelze dovodit, že není aktivně
legitimován k podání žaloby. Soud v takovém případě nemůže žalobu pro nedostatek aktivní
legitimace odmítnout. Otázku aktivní procesní legitimace žalobce jako podmínku přípustnosti
žaloby nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace, tedy s otázkou důvodnosti žaloby.
Přípustná je ta žaloba, která obsahuje zákonem stanovená tvrzení, přičemž není nutné, aby tato
tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je však naopak zásadní pro posouzení důvodnosti
žaloby. To však již soud zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti.
V daném případě správní orgány rozhodovaly o návrhu účastnice řízení a ta následně
v žalobě poukazovala na vady správního řízení a na nezákonnost napadeného rozhodnutí. Kromě
jiného namítala, že nezákonným průběhem správního řízení v obou stupních bylo porušeno
vlastnické právo úpadce Českomoravská agrární společnost, s.r.o., k němuž má jako správkyně
konkursní podstaty dispoziční oprávnění ve smyslu ust. §18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Proto není pochyb,
že byla podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s. aktivně legitimována k podání žaloby, neboť tvrdila dotčení
její právní sféry příslušným správním rozhodnutím.
Závěr o tom, zda mohla být účastnice řízení zkrácena na svém subjektivním právu, a to
buď přímo rozhodnutím správního orgánu, nebo v důsledku porušení svých procesních práv
v řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, je již závěrem o věcné legitimaci a nelze
jej ztotožňovat či směšovat s otázkou legitimace žalobní, jak to učinil stěžovatel b).
Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele b)
důvodnou.
Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou aktivní legitimace účastnice řízení
k podání návrhu ve smyslu ust. §8 odst. 1 katastrálního zákona.
Podle ust. §8 odst. 1 katastrálního zákona katastrální úřad na písemný návrh vlastníka
nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví chybné údaje katastru, které vznikly a)
zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení
předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní
odchylky stanovené prováděcím předpisem.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že návrh na opravu chybného údaje katastru může
podat pouze vlastník dotčené nemovitosti nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje
do katastru (jiný oprávněný). Rozhodnutím katastrálního úřadu, aprobovaným stěžovatelem a),
bylo rozhodnuto, že se nejedná o opravu údajů katastru podle ust. §8 kat astrálního zákona
a že budova č. p. 2340 bude i nadále evidována na pozemku p. č. 2097/3 a p. č. 2097/14
v k. ú. Libeň. V daném případě je nesporné, že úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o.
je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník uvedených pozemků, ale rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. 10. 2002, č. j. 13 Cmo 182/2002 - 37, bylo pravomocně rozhodnuto
o vyloučení těchto pozemků z jeho konkursní podstaty. Za této situace bylo o opravě chyby
podle ust. §8 katastrálního zákona rozhodováno ve vztahu k majetku, který nepatří do konkursní
podstaty úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o. Jak vyplývá z ust. §14 odst. 1 písm. a)
a d) zákona o konkursu a vyrovnání je správce konkursní podstaty oprávněn nakládat pouze
s majetkem patřícím do konkursní podstaty a je aktivně i pasivně legitimován v řízeních
o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být
uspokojeny z tohoto majetku. Účastnice řízení jako správkyně konkursní podstaty proto nebyla
oprávněna podat návrh na zahájení řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Správní orgán
tedy nemohl o takovém návrhu věcně rozhodovat.
Z výše uvedené skutečnosti pak vyplývají důsledky i ve vztahu k následnému soudnímu
řízení. Nejvyšší správní soud sice nezpochybňuje aktivní legitimaci účastnice řízení k podání
žaloby podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s., nicméně nebyla nositelkou žádného hmotného práva,
na němž by mohla být napadeným rozhodnutím dotčena. Účastnice řízení tak nebyla věcně
legitimována, a proto pokud se městský soud žalobou účastnice řízení věcně zabýval, přezkoumal
v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí a shledal tuto žalobu důvodnou, pak
se dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
S ohledem na vyslovený právní názor se Nejvyšší správní soud již nezabýval stížní
námitkou stěžovatele a), jejímž obsahem byl nesouhlas s posouzením, zda byla splněna některá
z podmínek pro provedení opravy chybného údaje katastru ve smyslu ust. §8 katastrálního
zákona.
Se zřetelem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu podle ust. §110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu