ECLI:CZ:NSS:2014:7.AZS.122.2014:27
sp. zn. 7 Azs 122/2014 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: R. D.,
zastoupený Mgr. Helenou Lehkou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2014, č. j. 33 Az 2/2013 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Heleně Lehké, advokátce, se sídlem Příkop 8, Brno,
se nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 6. 2014, č. j. 33 Az 2/2013 – 37, zamítl žalobu,
kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva vnitra (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 25. 11. 2013, č. j. OAM-367/ZA-ZA06-K01-2012, o neudělení
mezinárodní ochrany stěžovateli podle ust. §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že krajský soud
nesprávně uvedl, že stěžovatel nebyl pronásledován za uplatňování politických práv, resp. šíření
svých názorů. Krajský soud se měl rovněž zabývat otázkou doplňkové ochrany, a to i vzhledem
k současné situaci na Ukrajině, a přitom pouze poukázal na ust. §75 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel také
v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení
zástupce.
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu
ust. §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto
nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu
a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak může jednat v případě, že se týká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu nebo jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost v judikatuře může nastat na úrovni
krajských soudů i Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost tedy bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikaturní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je na místě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud
správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by
bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může jednat
především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. V této souvislosti je však
třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze
důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo
odlišné. Nevýrazná pochybení, především procesního charakteru, proto zpravidla nebudou
dosahovat takové intenzity, aby byla důvodem přijatelnosti kasační stížnosti. K tomu
srv. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 – 59,
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 – 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 – 52,
a ze 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného vyplývá, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti,
aby uvedl, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě
přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by měl Nejvyšší správní soud jeho kasační
stížnost věcně projednat.
Stěžovatel v kasační stížnosti vytýkal krajskému soudu, že neshledal, že byl stěžovatel
pronásledován za uplatňování politických práv, resp. šíření svých názorů. Stěžovatel byl
neznámými osobami nabádán k ukončení své činnosti a po jeho odjezdu do České republiky
u něj byla provedena bez povolení domovní prohlídka, při které byla nalezena zbraň, která mu
však nepatří. Krajský soud nepřihlédl k tvrzení stěžovatele, že kontaktoval soud na Ukrajině
a zlehčuje jeho tvrzení.
Otázce pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů i otázkou
věrohodnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
opakovaně věnoval. K otázce pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů
srv. např. rozsudky ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57; ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67; a ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, všechny přístupné
na www.nssoud.cz. K otázce věrohodnosti žadatele srv. např. rozsudky ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 50/2003 - 89; ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57; ze dne 26. 2. 2008,
č. j. 2 Azs 100/2007 - 6; ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007 - 63; a ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu se krajský soud od této judikatury nijak neodchýlil. Základem pro posouzení
možnosti udělení azylu musí být podle citované judikatury věrohodná tvrzení žadatele, že byl
v zemi původu pronásledován z azylově relevantních důvodů či že mu takové pronásledování
vzhledem k jeho dosavadnímu životnímu příběhu hrozí v budoucnu. V daném případě však
nebylo možné vzhledem k nízké věrohodnosti výpovědi stěžovatele shledat důvody pro udělení
azylu.
K námitce stěžovatele, že krajský soud nedostatečně zohlednil novou skutečnost,
kterou je nynější situace na Ukrajině, Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle ust. §75
odst. 1 s. ř. s. vychází soud při rozhodování ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu. K tomu lze odkázat rovněž na konstantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu, např. rozsudky ze dne 24. 6. 2014, č. j. 7 Azs 66/2014 – 20, ze dne 4. 2. 2013
č. j. 8 Azs 27/2012 – 65, nebo usnesení ze dne 11. 7. 2013, č. j. 6 Azs 17/2013 – 33. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu se ministerstvo otázkou doplňkové ochrany ve vztahu
ke stěžovatelem dříve tvrzeným důvodům (obava z prezidenta Janukovyče a jeho přívrženců)
důkladně zabýval a krajský soud následně převzal jeho závěry. Stěžovatel navíc ani v kasační
stížnosti neuvedl, z jakého konkrétního důvodu by se s ohledem na současnou situaci nemohl
na Ukrajinu vrátit. Jak přitom správně uvedlo ministerstvo, ze stěžovatelových výpovědí vyplývá,
že je osobou, která může bez potíží využít možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny.
Stěžovatel i v minulosti hodně cestoval, ať již soukromě, nebo obchodně, na západě země má
známé, u kterých i pobýval, a proto je správní orgán přesvědčen, že je ve stěžovatelových silách
využít možnosti vnitřního přesídlení a žít na západě země, kde je situace v současné době klidná.
Odhlédnout nelze ani od možnosti podat opakovanou žádost o udělení azylu. K tomu
srv. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 – 3, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2012,
č. j. 4 Azs 4/2012 – 19, a ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Azs 27/2012 – 65 (všechny dostupné
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se zabýval rovněž námitkou nepřezkoumatelnosti. K této námitce
lze také odkázat na judikaturu, zejména na rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, a ze dne 16. 12. 2008,
č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publ. pod č. 1795/2009 Sb. NSS (všechny dostupné na www.nssoud.cz).
Podle Nejvyššího správního soudu se krajský soud ve smyslu citované judikatury žalobními
námitkami stěžovatele zabýval a posuzoval relevanci jím uváděných skutečností. Ani v tomto
ohledu mu nelze nic vytýkat.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost stěžovatele nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl (§104a odst. 1 s. ř. s.).
O návrhu stěžovatele požadujícího přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo
třeba rozhodovat, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má podle ust. §32
odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek, s výjimkou kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu o žalobě proti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany osobou požívající doplňkové
ochrany.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud odměnu nepřiznal, neboť v řízení o kasační
stížnosti neučinila žádný úkon, za který by jí náležela odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu