ECLI:CZ:NSS:2014:8.AFS.86.2013:32
sp. zn. 8 Afs 86/2013 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně ze dne 28. 4. 2011, čj. 4953/11-1506-706611, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2013, čj. 30 Af 63/2013 – 17,
takto:
I. Žádost žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odůvodnění kasační stížnosti ze dne
20. 11. 2013 proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu se zamítá .
II. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad ve Zlíně rozhodnutím ze dne 22. 12. 2010, čj. 256574/10/303942705600,
zřídil zástavní právo k nemovitostem žalobce za účelem zajištění jeho daňových pohledávek.
[2] Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 28. 4. 2011, čj. 4953/11-1506-706611,
zamítlo odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí správce daně.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou nejprve dne 31. 5. 2012 u Okresního
soudu ve Zlíně a poté, kdy okresní soud řízení o žalobě zastavil usnesením ze dne 19. 6. 2013,
podal dne 12. 7. 2013 správní žalobu u Krajského soudu v Brně. Krajský soud žalobu
odmítl usnesením ze dne 11. 10. 2013, čj. 30 Af 63/2013 – 17, a to pro opožděnost
dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Poukázal na dvouměsíční lhůtu k podání žaloby ve správním
soudnictví s tím, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 13. 5. 2011. Žalobce
však podal žalobu k okresnímu soudu až více než 10 měsíců po marném uplynutí lhůty.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
24. 2. 2014, čj. 8 Afs 86/2013 – 22, zamítl stěžovatelovu žádost z důvodu, že se jedná o zjevně
neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Zaujal názor, že včasnost resp. opožděnost podané
žaloby byla zjevná již při jejím podání a nebyla závislá na předběžném posouzení povahy návrhu
nebo na dokazování. Správní spis obsahuje žalobou napadené rozhodnutí včetně podepsané
doručenky. Soud stěžovatele současně vyzval, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost,
předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
a současně doplnil kasační stížnosti o kasační důvody a o petit.
[5] Stěžovatel na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 20. 3. 2014, v němž uvedl,
že se obrátil na Českou advokátní komoru, aby mu přidělila advokáta. Nejvyšší správní soud
proto požádal o prodloužení lhůty pro odůvodnění kasační stížnosti. Soud by neměl opomenout
podstatu posuzované věci. Stěžovatel totiž podal žalobu nejprve u Okresního soudu ve Zlíně,
který jej účelově zčásti odkázal do správního soudnictví. Nejvyšší správní soud by si měl podle
stěžovatele „ujasnit následky, které plynou podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s ., které je překvalifikováno
do pojmu „zjevně neúspěšný návrh“ podle §36 odst. 3 s. ř. s., kde dokazování o vině je jasně prokázáno (…).“
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžovatelovou žádostí o prodloužení lhůty
k odůvodnění kasační stížnosti. Podle §106 odst. 3 věta třetí s. ř. s. může soud lhůtu k doplnění
kasační stížnosti na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc. V projednávané věci sice stěžovatel podal svou žádost včas, nicméně v ní neprokázal
důvody, které by bylo možné považovat za závažné ve smyslu uvedeného ustanovení. Jelikož
v posuzované věci nebyly splněny zákonné podmínky pro prodloužení lhůty k doplnění kasační
stížnosti, soud danou žádost zamítl. Nejvyšší správní soud v posuzované věci neodhlédl
ani od toho, že stěžovatel měl více jak měsíc na to, aby udělil plnou moc advokátovi, který
by za něj odůvodnil kasační stížnost. Nejvyšší správní soud neopomenul ani to, že stěžovatel
ve stanovené lhůtě nesplnil poplatkovou povinnost (viz dále), aniž by také v tomto
směru požádal (a to z vážných omluvitelných důvodů) o prodloužení soudem určené lhůty
(viz §40 odst. 5 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud pro úplnost dále uvádí, že již v usnesení čj. 8 Afs 6/2013 – 22
poukázal na to, že kasační stížnost stěžovatele představuje zjevně neúspěšný návrh. Důsledky
nezaplaceného soudního poplatku nemohou být pro stěžovatele překvapivé. Je rovněž
vhodné připomenout názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 27. 9. 2005,
čj. 3 As 30/2005 – 66, že podání žaloby u civilního soudu až po uplynutí lhůty pro podání
správní žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.) způsobuje opožděnost i posléze podané správní žaloby,
byť by byla podána v měsíční lhůtě od pravomocného zastavení občanského soudního řízení.
[8] Nejvyšší správní soud si je rovněž vědom toho, že ve věci vedené
pod sp. zn. 8 Afs 86/2013 ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Na rozdíl
od nyní projednávané věci obsahovala kasační stížnost též tvrzení zpochybňující doručení
žalobou napadeného rozhodnutí a pravost podpisu stěžovatele na doručence. Nebyla proto
soudem v uvedené věci posouzena jako zjevně neúspěšný návrh.
[9] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle
§9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou
mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[10] Jak vyplývá ze shora uvedeného, stěžovatel společně s podáním kasační stížnosti
neuhradil soudní poplatek. Nejvyšší správní soud jej proto usnesením čj. 8 Afs 6/2013 – 22
vyzval, aby tak učinil ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil
o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva
byla stěžovatelovi doručena dne 3. 3. 2014. Soudem určená lhůta pro zaplacení soudního
poplatku tedy uplynula dne 3. 4. 2014. Stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem ani následně soudní
poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil.
[11] Jelikož v posuzované věci nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) a §120 s. ř. s. zastavil.
[12] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. dubna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu