ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.16.2014:31
sp. zn. 8 As 16/2014 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) Ing. S. H. a b) J. H.,
zastoupených JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem nám. Míru 58, Svitavy, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2013, čj. 132673/2013/KUSK, o kasační stížnosti žalobců
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, čj. 45 A 59/2013 – 20,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, čj. 45 A 59/2013 - 20,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Městský úřad Kutná Hora, stavební úřad, rozhodnutím ze dne 22. 4. 2013,
čj. SÚ-006807/2012/Ne, zastavil řízení o žádosti žalobců o obnovu řízení, ve kterém městský
úřad povolil M. R. užívání zpevněné plochy, terénních úprav a oplocení pozemku parc. č. 1963/8
a 1963/9 v katastrálním území Kolín.
2. Žalovaný zamítl odvolání žalobců rozhodnutím ze dne 16. 9. 2013,
čj. 132673/2013/KUSK.
II.
3. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji usnesením ze dne 18. 11. 2013, čj. 5 A 190/2013 – 14, postoupil místně příslušnému
Krajskému soudu v Praze. Krajský soud usnesením ze dne 14. 1. 2014, čj. 45 A 59/2013 – 20,
zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podání žaloby.
III.
4. Žalobci (stěžovatelé) brojili proti usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodů,
které podřadili pod §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.
5. Stěžovatelé namítli, že usnesením ze dne 13. 12. 2013, čj. 45 A 59/2013 – 18, krajský
soud vyzval k zaplacení soudního poplatku zástupce stěžovatelů. Výzva soudu byla nesprávná,
protože povinnost podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, měla být uložena poplatníkovi. Pokud soud uložil povinnost zaplatit soudní
poplatek jiné osobě (zástupci stěžovatelů), nevyzval k zaplacení poplatníka. Výzva proto nebyla
právně účinná a poplatníkovi nemohla uplynout lhůta k zaplacení poplatku. Toto pochybení
soudu zakládá vadu řízení.
6. Zástupce (advokát) je zmocněn pouze k zastupování a výzva k zaplacení soudního
poplatku je mu pouze doručována. Ze zástupce však nelze činit poplatníka, který by byl povinen
poplatek platit. Zástupce není účastníkem řízení a v průběhu řízení se může změnit.
7. Dále stěžovatelé namítli, že ve výzvě soud uvedl nesprávnou výši soudního poplatku.
Podle výzvy měl být zaplacen poplatek ve výši 6000 Kč (2 x 3000 Kč), nebylo však upřesněno,
že každý ze žalobců má zaplatit „ s v ůj “ poplatek ve výši 3000 Kč. Podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 8. 2011, čj. 1 As 74/2011 – 251, č. 2410/2011 Sb. NSS, je každý
z účastníků zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek. Krajský soud měl ve výzvě vyzvat
stěžovatele a) k zaplacení poplatku ve výši 3000 Kč a stěžovatelku b) k zaplacení poplatku ve výši
3000 Kč. Takovou výzvu pak soud měl doručit zástupci stěžovatelů.
8. Pokud by jeden z účastníků soudní poplatek neuhradil, bylo by řízení vůči němu
zastaveno, ale řízení by pokračovalo ve vztahu k účastníkovi, který soudní poplatek uhradil včas.
Pokud by částku 3000 Kč uhradil zástupce, nebylo by jasné, za kterého z žalobců byl poplatek
zaplacen.
9. Také poučení o osvobození od soudních poplatků obsažené v předmětné výzvě nebylo
adresováno poplatníkovi. Vzhledem ke skutečnosti, že soud vyzval k zaplacení poplatku zástupce,
poučení o možnosti žádat o osvobození od soudních poplatků směřovalo také vůči tomuto
zástupci. Stěžovatelé by podmínky pro osvobození splňovali, protože jsou nemajetní, zástupce
však podmínky nesplňoval a o osvobození nemohl zažádat. Navíc zástupce není účastníkem
řízení, proto mu osvobození od soudních poplatků nemůže být přiznáno. Chybějící poučení
o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků je důvodem pro zrušení rozhodnutí
(viz rozsudek čj. 1 As 74/2011 – 251).
10. Závěrem stěžovatelé namítli, že usnesení čj. 45 A 59/2013 – 20 o zastavení řízení
je v rozporu se spisem. V tomto usnesení krajský soud uvedl, že vyzval „ ž al o bce“, aby zaplatili
soudní poplatek ve výši 2 x 3000 Kč. Toto tvrzení nemá oporu ve spisu a ve výzvě k zaplacení
soudního poplatku.
IV.
11. Žalovaný sdělil podáním ze dne 13. 2. 2014, že se nebude ke kasační stížnosti vyjadřovat,
protože mu nepřísluší hodnotit, zda stěžovatelé byli řádně vyzváni k zaplacení soudního
poplatku.
V.
12. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
13. Kasační stížnost je důvodná.
14. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že proti usnesení o zastavení řízení lze namítat
pouze důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o zastavení řízení. Pod zmíněné ustanovení spadají také případy, kdy vada řízení před soudem
měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o zastavení řízení, nebo kdy
vada řízení spočívala v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. např. rozsudky ze dne
21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS, ze dne 31. 5. 2004,
čj 3 Azs 43/2003 - 48, nebo ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 43/2003 – 38, č. 524/2005 Sb. NSS).
Skutečnost, že stěžovatelé formálně podřadili důvody kasační stížnosti také pod §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s . nebrání věcnému projednání kasační stížnosti, protože důvody uplatněné
stěžovateli lze obsahově podřadit pod důvody způsobující nezákonnost usnesení o zastavení
řízení podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
15. Soud přisvědčil stěžovatelům, že výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu neměla
zákonem požadované náležitosti. Poplatek za řízení je obecně splatný podáním návrhu
na zahájení řízení. Pokud nebyl současně s podáním návrhu zaplacen, soud vyzve k jeho
zaplacení poplatníka a stanoví mu k tomu lhůtu (viz §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal žalobu
nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení [§2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích].
Povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon
podléhající poplatku, musí být proto uložena přímo účastníku řízení, nikoliv jeho zástupci.
16. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že se výzva k zaplacení soudního poplatku
doručuje podle §42 odst. 2 s. ř. s. pouze zástupci účastníka řízení, je-li v řízení zastoupen
(viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs 187/2004 – 69, č. 726/2005 Sb.
NSS). Je tomu tak proto, že zaplacení soudního poplatku nemusí vykonat osobně účastník řízení.
Jinými slovy, povinnost k zaplacení musí být uložena účastníkovi, ten ji pak může splnit
prostřednictvím zástupce.
17. Krajský soud uložil výrokem usnesení čj. 45 A 59/2013 – 18 povinnost zaplatit soudní
poplatek zástupci stěžovatelů, nikoliv stěžovatelům, kteří byli účastníky řízení. Taková výzva
nebyla řádná a její nesplnění nemůže být spojeno s negativními důsledky pro účastníky řízení.
Marné uplynutí lhůty stanovené v předmětné výzvě proto nemohlo být důvodem pro zastavení
řízení krajským soudem (srov. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
18. Další nedostatky výzvy, na které stěžovatelé upozorňují, se odvíjejí od výše zmíněného
pochybení krajského soudu. V dalším řízení proto krajský soud vyzve stěžovatele [žalobce a)
a žalobkyni b)] k zaplacení soudního poplatku, a to tak, že každý z nich je povinen zaplatit
poplatek ve výši 3000 Kč. Ve věcech správního soudnictví totiž účastníci řízení, kteří učinili
společný návrh, vystupují v řízení jako samostatní účastníci, proto každý z nich zvlášť je povinen
zaplatit soudní poplatek (viz např. rozsudek čj. 1 As 74/2011 – 251). Krajský soud připojí k výzvě
také řádné poučení účastníků řízení o následcích nesplnění výzvy a možnosti žádat o osvobození
od soudních poplatků.
19. Výše uvedeným pochybením krajský soud zatížil řízení vadou způsobující nezákonnost
napadeného usnesení, protože neumožnil stěžovatelům, aby odstranili nedostatek podmínek
řízení. Nadto usnesení o zastavení řízení obsahovalo také nesprávný údaj, pokud uvedlo,
že krajský soud vyzval k zaplacení soudního poplatku „ ž al o bce“, přestože ve skutečnosti vyzval
jejich zástupce.
20. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto usnesení krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm krajský soud rozhodne vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
21. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. února 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu