ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.37.2011:154
sp. zn. 8 As 37/2011 – 154
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Petra
Průchy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci žalobce: FERRERO
S. p. A., se sídlem Piazzale Pietro Ferrero, Alba (CN), Itálie, zastoupeného Mgr. Karlem
Šindelkou, advokátem se sídlem (Zeiner & Zeiner v. o. s.) Maiselova 15, Praha 1, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: SOLEN CIKOLATA GIDA SANAYI VE TIKARET
ANONIM SIRKETI, se sídlem 2 Organize Sanayi Bolgesi No. 23, P. 3 Baspinar
GAZIANTEP, Turecko (dříve VIZYON CIKOLATA GIDA SANAYI VE TICARET
LIMITED SIRKETI), zastoupené Mgr. Viktorem Veltruským, advokátem se sídlem
Jugoslávských partyzánů 639/26, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
14. 8. 2008, č. j. O-204268, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 2. 11. 2010, č. j. 8 Ca 378/2008 – 68,
takto:
I. Posouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle §7 odst. 1 písm. a) zákona
č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, či dotčenosti na právech přihláškou, která
nebyla podána v dobré víře, podle §7 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, je věcí výkladu
příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav.
Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách
přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu.
II. Věc se vrací k projednání a rozhodnutí osmému senátu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1) Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2008, č. j. O-204268, zamítl předseda žalovaného rozklad
žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl námitky žalobce proti přiznání
právní ochrany mezinárodní barevné kombinované ochranné známce č. 849891 ve znění
„Nutymax“ na území České republiky.
2) Toto rozhodnutí Městský soud v Praze (dále jen městský soud) svým rozsudkem ze dne
2. 11. 2010, č. j. 8 Ca 378/2008 – 68, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský
soud uzavřel, že s ohledem na shodnost výrobků, pro které byly ochranné známky žalobce
a osoby zúčastněné na řízení zaregistrovány, je nesporná pravděpodobnost záměny ve smyslu
§7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon
o ochranných známkách“). Vizuální podobnost mezi přihlašovaným označením a namítanými
ochrannými známkami považoval městský soud za zásadní, zatímco drobné odlišnosti
nepostačovaly pro odlišení výrobků na trhu. Slovní prvek „Nutymax“, označený žalovaným jako
rozlišující, měl podle jeho názoru pouze doplňkový charakter. Žalovanému zároveň vytkl,
že nepřihlédl k šíři práv chránících známku žalobce, a to zejm. v kontextu článku 9 Nařízení Rady
(ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství.
3) Dále městský soud přisvědčil žalobci, že čokoládové výrobky vyráběné a nabízené osobou
zúčastněnou na řízení jsou nápadně podobné výrobkům známých značek, včetně starších
ochranných známek žalobce. Soud proto uložil žalovanému, aby se znovu a řádně vypořádal
s námitkou podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách.
4) Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody
výslovně nepodřadil žádnému z ustanovení §103 s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je však patrné,
že namítl nepřezkoumatelnost rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a nesprávné
posouzení právní otázky ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel vytkl městskému
soudu, že pouze přebral argumentaci žalobce, aniž by se vypořádal se stanoviskem stěžovatele,
přitom sám posoudil oba námitkové důvody uplatněné před stěžovatelem a sám také hodnotil
podobnost kolizních označení.
5) Tento postup je podle stěžovatele neudržitelný, protože zasáhl do jeho volného správního
uvážení a tedy do jeho zákonem svěřené pravomoci. Posouzení zaměnitelnosti ochranných
známek a zhodnocení, zda byl namítající na základě předložených důkazů dotčen na svých
právech přihláškou ochranné známky podanou ve zlé víře, je pouze věcí úvahy správního orgánu.
6) Soud není oprávněn nahrazovat hodnocení důkazů správním orgánem vlastní úvahou
a dospět k vlastním skutkovým zjištěním. Městský soud se měl omezit jen na přezkum toho,
zda byl úsudek žalovaného logicky možným závěrem vycházejícím z nastolených premis. Soud
může přezkoumat hodnocení důkazů správním orgánem pouze z toho hlediska, zda bylo úplné
a logické z hlediska aplikované právní normy.
7) Stěžovatel zpochybnil svou vázanost právním názorem, který by jej nahrazením jeho
správní úvahy nutil za daných okolností pokládat slovní prvek napadené kombinované ochranné
známky za druhotný nebo jej nechat bez povšimnutí, a to zvláště za situace, kdy v rozsudku
městského soudu postrádal konkrétní body, proč byl jeho úsudek chybný, nelogický a vadný.
V kasační stížnosti pak uplatnil ještě další výhrady věcné povahy.
II.
Postoupení věci rozšířenému senátu
8) S ohledem na výše uvedené považoval osmý senát při posuzování věci za podstatné
zodpovědět mj. otázku, zda při hodnocení zaměnitelnosti ochranných známek překročil městský
soud svou kompetenci a zasáhl do správního uvážení stěžovatele, či nikoliv. Zjistil přitom,
že řešení této otázky není v judikatuře Nejvyššího správního soudu jednotné.
9) Část judikatury je založena na názoru, že posouzení zaměnitelnosti ochranných známek
je předmětem správního uvážení. Soud by tak v zásadě v souladu s judikaturou týkající se rozsahu
přezkumu správního uvážení mohl zkoumat jen to, zda byly dodrženy meze správního uvážení
či nedošlo k jeho zneužití. Tato linie je představována zejména rozsudky ze dne 18. 5. 2007,
č. j. 5 As 62/2006 – 87, ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 As 59/2007 – 141, ze dne 30. 4. 2010,
č. j. 2 As 52/2009 – 130, ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 10/2011 – 111, ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 9 As 51/2010 – 131, ze dne 29. 7. 2011, č. j. 2 As 100/2010 – 116, a ze dne 5. 12. 2011,
č. j. 7 As 136/2011 – 93. Základní argumentace správním uvážením pak byla v rozsudcích
č. j. 7 As 10/2011 – 111 a č. j. 9 As 51/2010 – 131 do jisté míry modifikována tím, že soud
fakticky akceptoval částečný věcný přezkum napadeného rozhodnutí.
10) Další názorová a judikatorní linie výslovně popírá, že by žalovaný při posuzování
zaměnitelnosti ochranných známek disponoval správním uvážením a zároveň v rozsudcích
ze dne 6. 10. 2005, č. j. 7 A 151/2000 – 127, a ze dne 7. 1. 2008, č. j. 9 As 70/2007 – 82, hovoří
o správní úvaze, příp. v rozsudku ze dne 31. 10. 2008, č. j. 7 As 30/2007 – 212, o volném
hodnocení důkazů a výkladu neurčitých právních pojmů. Část dnes již v zásadě dobové
judikatury hovoří podobně jako posledně zmíněná judikaturní linie o úvaze správního orgánu,
fakticky však hodnotí správní uvážení. Jedná se zejména o rozsudky ze dne 31. 8. 2004,
č. j. 5 A 106/2001 – 62, a ze dne 30. 6. 2005, č. j. 5 A 13/2002 – 60.
11) Zbývající část judikatury nehovoří výslovně o správním uvážení a pracuje s uvážením
správního orgánu ve smyslu korektnosti výkladu neurčitých právních pojmů v rozsudku ze dne
29. 4. 2008, č. j. 5 As 69/2006 – 92, příp. přímo s výkladem neurčitých právních pojmů
v rozsudku ze dne 29. 8. 2008, č. j. 7 As 41/2007 – 114, nebo s volným hodnocením důkazů
a výkladem neurčitých právních pojmů v rozsudcích ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 - 153,
a ze dne 30. 9. 2011, č. j. 4 As 18/2011 – 126.
12) Osmý senát má tedy za to, že ať už by zaujal ve vztahu k otázce, zda posouzení
zaměnitelnosti ochranných známek stěžovatelem je či není předmětem jeho správního uvážení,
jakýkoliv názor, dostal by se do rozporu alespoň s částí dosavadní judikatury Nejvyššího
správního soudu. Stíhá jej proto povinnost obrátit se na rozšířený senát ve smyslu §17 odst. 1
s. ř. s. Ve vztahu k předkládané právní otázce se předkládající senát při předběžné poradě
přiklonil k názoru, že městský soud nepřekročil své oprávnění a nezasáhl do správního uvážení
stěžovatele, neboť posouzení zaměnitelnosti ochranné známky či dobré víry při podání její
přihlášky k zápisu předmětem správního uvážení není.
III.
Posouzení věci rozšířeným senátem
13) Dříve, než rozšířený senát přistoupil k řešení rozhodné právní otázky, musel zvážit svoji
pravomoc rozhodnout ve věci. Přisvědčil přitom předkládajícímu senátu v tom, že v rozhodovací
činnosti Nejvyššího správního soudu existují k dané otázce rozdílné přístupy a že tyto mohou
ve svém důsledku vést k rozdílným závěrům v jednotlivých projednávaných věcech. Podle
ustálené judikatury rozšířeného senátu pak i na tyto případy dopadá ustanovení §17 odst. 1 s. ř. s.
Není sporu ani o tom, že předložená otázka má význam pro rozhodnutí ve věci, neboť stěžovatel
v uplatněném kasačním důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítá chybné posouzení
právě této otázky.
14) K věci samé pak rozšířený senát uvádí následující: Pojem správního uvážení není v doktríně
jednoznačně definován, v obecné rovině však o něm lze hovořit všude tam, kde zákon poskytuje
správnímu orgánu ve stanovených hranicích určitý volný prostor k rozhodnutí. Tento prostor,
v němž s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek
a zákonodárce dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více
řešení předvídaných právní normou., bývá typicky vymezen formulací „správní orgán může“,
„lze“ apod. (srovnej např. P. Mates, Správní uvážení v judikatuře správních soudů,
pravniradce.ihned.cz, 26. 8. 2010 a zejm. seznam literatury v poznámce pod čarou č. 1 uvedeného
článku).
15) Naproti tomu neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela
přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti na konkrétních
okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří příslušným orgánům prostor k tomu,
aby zhodnotily, zda konkrétní situace pod neurčitý právní pojem spadá, či nikoliv. U neurčitých
právních pojmů se zajisté také vyskytuje určitá míra „uvážení“ správního orgánu, ta se ovšem
zaměřuje na skutkovou podstatu a její vyhodnocení. Výsledkem je pak závěr, který nemá
alternativu.
16) Posouzení zaměnitelnosti nebo zhodnocení, zda byl namítající na základě předložených
důkazů dotčen na svých právech přihláškou ochranné známky podanou ve zlé víře, není
dle názoru rozšířeného senátu věcí správního uvážení. To je zřejmé již jen ze znění předmětných
ustanovení.
17) Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu vlastníkem starší
ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo
podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje
pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace
se starší ochrannou známkou.
18) Podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu tím,
kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.
19) Správní orgán nemá v případě, že nastanou situace předvídané zmíněnými ustanoveními,
žádný prostor pro správní uvážení, jak dále postupovat – v obou případech zákon jednoznačně
stanoví, že se přihlašované označení nezapíše. Výklad pojmů zaměnitelnost, shodnost
či podobnost, dobrá víra atd. a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům
je tak v obecné rovině věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný
skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení.
20) K tomu lze podpůrně odkázat i na evropské právo a judikaturu Soudního dvora Evropské
unie. Je totiž rovněž nutno vzít v úvahu, že zákon o ochranných známkách byl přijat za účelem
implementace první směrnice Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských
států o ochranných známkách. Tato směrnice byla nahrazena směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách
(dále jen „směrnice“). Zaměnitelnost ochranných známek tak, jak je koncipována
v §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, má předobraz v článku 4 odst. 1 písm. b)
směrnice (srov. vládní návrh zákona o ochranných známkách a jeho přílohu – srovnávací tabulku
návrhu předpisu ČR s legislativou ES, rozeslané poslancům jako sněmovní tisk 288/0 dne
15. 4. 2003, www.psp.cz), přičemž toto ustanovení je prakticky totožné i ve směrnici
2008/95/ES, a podobné článku 5 odst. 1 písm. b) obou směrnic.
21) Směrnice ve své preambuli stanoví, že způsoby zjištění nebezpečí záměny a důkazní
břemeno jsou upraveny vnitrostátními procesními předpisy, které nejsou směrnicí dotčeny.
Obdobný text, pouze v kondicionálu, obsahuje i preambule směrnice 2008/95/ES. Ač úprava
Evropské unie odkazuje na vnitrostátní právo, zejm. na procesní předpisy při zjišťování
skutkového stavu a úpravě důkazního břemene, nelze z ní dovodit, že by poskytovala prostor pro
volnou úvahu při aplikaci právních norem na zjištěný skutkový stav. V případě České republiky
zároveň tato vnitrostátní procesní úprava zakotvuje pravomoc správního soudu k plnému
meritornímu přezkumu, byť založenému na kasačním principu.
22) K pojmu zaměnitelnosti ochranných známek pak ve smyslu článku 4 odst. 1 písm. b)
a článku 5 odst. 1 písm. b) směrnice existuje bohatá judikatura Soudního dvora. Ten definoval
relativně objektivní kritéria, která je nutno při posuzování zaměnitelnosti ochranných známek
uplatnit (srov. např. rozsudky ve věcech C-251/95, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport,
body 22, 23, C-39/97, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., body 16-19, 22, 24,
C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer & Co. GmbH v. Klijsen Handel BV, body 17-19, 25-27,
C-425/98, Marca Mode CV v. Adidas AG a Adidas Benelux BV, body 25-28, 40, C-120/04, Medion
AG v. Thomson multimedia Sales Germany & Austria GmbH, zejm. body 26-30, nebo C-102/07,
Midas AG a Midas Benelux BV v. Marca Mode CV a další, zejm. body 28, 29).
23) V návaznosti na tato kritéria nelze z judikatury Soudního dvora dovodit, že by posuzování
zaměnitelnosti ochranných známek příslušným orgánem mělo být věcí volné úvahy. Naopak,
příslušný orgán by se měl ve vymezeném právním rámci pohybovat za použití zmíněných
objektivních kritérií vyložených uvedenou judikaturou.
24) Výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav by pak měly
být v souladu s ustanovením §75 s. ř. s. soudem plně a meritorně přezkoumatelné. Pokud
správní soud posoudí oproti správnímu orgánu odlišně zaměnitelnost ochranné známky nebo
dotčenost práv osoby namítající přihlášku ochranné známky podanou ve zlé víře, může v souladu
s §78 odst. 5 s. ř. s. zavázat správní orgán právním názorem vystavěným na hodnocení
skutkového stavu, které je odlišné od předchozího hodnocení provedeného správním orgánem.
IV.
Závěr
25) S ohledem na výše uvedené lze tedy shrnout, že posouzení zaměnitelnosti ochranné
známky podle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, či dotčenosti
na právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře, podle §7 odst. 1 písm. k) tohoto
zákona, je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný
skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách
přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu.
26) S tímto právním názorem vrací rozšířený senát podle §71 Jednacího řádu Nejvyššího
správního soudu věc osmému senátu k projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 22. dubna 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu