ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.61.2013:50
sp. zn. 8 As 61/2013 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobců: a) H.J. a b) J.J., oba
zastoupeni JUDr. Karlem Guziurem, advokátem se sídlem Politických obětí 120, Frýdek-Místek,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a,
Olomouc, za účasti: I) B.N., II) P.P., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2011,
čj. KUOK/2255/2011, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 27. 6. 2013, čj. 22 A 42/2011 – 65,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, čj. 22 A 42/2011 - 65,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 18. 1. 2011,
čj. KUOK/2255/2011, a rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 17. 9. 2010
čj. SMOI/OPS/42/2491/2010/Vy, se zrušují a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti ve výši 35 795 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám zástupce žalobců JUDr. Karla Guziura, advokáta.
IV. Osoby na řízení zúčastněné n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobci a pan B. N. jsou podílovými spoluvlastníky domu č. p. 257 v k. ú. Holice u
Olomouce, postaveného cca v r. 1929. Štítová zeď se sousedním domem č. p. 245, nyní ve
vlastnictví manž. P., je společná. (Tuto premisu v nyní projednávané věci žádný z účastníků ani správních
orgánů nezpochybnil).
[2] Úřad města Olomouce k žádosti žalobců ze dne 3. 4. 1995 vydal dne 26. 6. 1995,
pod čj. 1864/95/ 10 BU/Ča, podle §66 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „ stavební zákon“) stavební povolení pro stavební úpravy a udržovací práce,
které podle popisu měly sestávat z provedení opravy stávajícího rodinného domku čp. 257,
a to z vybourání dělících příček,části štítových zdí, středních nosných zdí a schodišťové zdi, dále z vyzdění střední
nosné zdi,štít. zdí a příček,snížení světlé výšky…a dalších úprav (dále jen „stavební povolení“). Podle
tvrzení žalobců byly práce provedeny v roce 1997, včetně výměny hydroizolace ve štítové zdi,
která, jak se ukázalo až při sejmutí krovu, a i dle původní dokumentace vlastněné p. P., je pro
jejich dům a dům č. p. 245 společná, a to za souhlasu tehdejší majitelky domu č. p. 245 p. P.
Stavebníci provedli podřezání této zdi pouze ze 2/3 tzn. 30cm (z celkové tloušťky 45 cm) a
v této šířce byla provedena nová izolace proti zemní vlhkosti. Podle domluvy s původní
majitelkou doizolování této zdi bude provedeno při rekonstrukci domu č. p. 245. Izolace
je propojena s vodorovnou izolací nové podlahy domu č. p. 257, neboť původní izolace
obvodového zdiva byla provedena asfaltovým nátěrem a nebyla funkční.
[3] Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2010, čj. SMOI/OPS/42/2491/2010/Vy Magistrát města
Olomouce (dále jen „stavební úřad“) nařídil podle §129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb.
(dále jen „ nový stavební zákon“) žalobcům a p. B. N. odstranění stavebních úprav domu čp. 257,
provedených v rozporu se stavebním povolením [2], a to „ izolace proti zemní vlhkosti (dále jen
„stavba“) v šířce 0,3m a délce 8,0m (délka měřena od uliční fasády) v části společné štítové zdi domů č. p. 257 a
245, k. ú. Holice u Olomouce, ul. U potoka č. o. 51 (dále jen dům č. p. 245), na pozemcích parc. č. 1280,
k. ú. Holice u Olomouce,…….a 1278, k. ú……..“. Dům č. p. 245 v té době vlastnili P. P. a E. P.
(nabyli jej v roce 2005).
[4] Odvolání žalobců a p. B. N. proti tomuto rozhodnutí [3] Krajský úřad
Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 18. 1. 2011, čj. KUOK//2255/2011,
sp. zn. KÚOK/108385/2010/OSR/7000, zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
[5] Žalobou podanou Krajskému soudu Ostravě se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí
krajského úřadu [4] z důvodu nezákonnosti a pro vady řízení, resp. jeho nepřezkoumatelnost
a nesrozumitelnost; současně vyslovení jeho nicotnosti, taktéž pak i zrušení rozhodnutí
stavebního úřadu.
[6] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, čj. 22 A 42/2011 - 65 žalobu
zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost
zcela odkazuje.
II.
[7] Žalobci (stěžovatelé) podali proti rozsudku krajského soudu [6] kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[8] Nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení způsobuje to, že krajský soud jako stěžejní posoudil pouze žalobní body
č. 4) a 5) tj. zda předmětné podřezání zdi a vložení hydroizolace vyžadovalo ohlášení nebo nové
stavební povolení, či nikoli, přitom vyšel z toho, že je ve věci mezi účastníky nesporné,
že obsahem stavebního povolení [2] podřezání štítové zdi a provedení její hydroizolace nebylo“.
Žalobní body č. 4 a 5 byly ohledně postupu při nařízení odstranění stavby posouzeny nesprávně.
[9] Stěžovatelé naopak tvrdili (a proto neviděli důvod k podání žádosti o dodatečné stavební
povolení), že stavební povolení [2] bylo dodrženo, že respektovali podmínku č. 3 zavazující
je dodržovat vyhlášku č. 83/1976 Sb. ve znění vyhlášky č. 376/1992 Sb. (dále jen „vyhláška
OTP“), neboť podle §9 odst. 1 písm. b) ve spojení s §3 odst. 2 písm. a) a c) této vyhlášky
je povinností stavebníka stavbu provádět a udržovat tak, aby se náležitě chránila před škodlivými
vlivy a účinky zejména podzemních vod a zemní vlhkosti. V rámci udržovacích prací proto
provedli výměnu původní nefunkční hydroizolace za novou funkční, která se navázala
na položenou hydroizolaci nové podlahy, tím splnili požadavky funkčního poslání hydroizolace.
Krajský soud měl posuzovat již vydané stavební povolení [2], odmítl se však zabývat žalobním
bodem č. 2- závazných podmínek stavebního povolení č. 3, 8 a 12, zamítl rovněž navrženého
svědka, který prováděl autorizovaný dozor, Ing. I. J. (správně J.), který by vysvětlil dodržení
uvedených podmínek, aniž by soud tento postup zdůvodnil.
[10] Stěžovatelé (jako i v žalobě) namítají, že vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě
územního řízení a stavebního řádu, platná v době stavebního řízení (1995) neznala požadavek
pořízení projektové dokumentace u udržovacích prací, ale naopak stanovila, že u udržovacích
prací se projektová dokumentace nepředkládá, a to s využitím analogie §17 odst. 2 písm. a) této
vyhlášky. Stavební úřad mohl stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu
nebo udržovací práce lze provést jen na základě stavebního povolení (§57 odst. 1 stavebního
zákona). Přitom přihlíží zejména k umístění, stavebně technickému provedení, účelu užívání
stavby a jejímu vlivu na životní prostředí. U drobných staveb, stavebních úprav udržovacích
prací, po jejichž ohlášení stavební úřad stanovil, že podléhají stavebnímu povolení, doplní
stavebník údaje uvedené v §14 a 16: a) jednoduchým náčrtem stavby nebo úpravy
nebo vyznačením stavebních úprav v dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem;
u udržovacích prací se nepředkládá. Do projektové dokumentace byly zakresleny nově vznikající
konstrukce, nikoliv udržovací práce, proto tzv. „čárka“ ve štítové zdi chybí. Stavební úřad
nepožadoval doplnit projektovou dokumentaci o zákres udržovacích prací a stavební povolení
vydal a stanovil podmínky(mj.č. 3). Stavební úpravy by bez kompletních udržovacích prací domu
z r. 1929 nemělo smysl dělat.
[11] Dovolávají se veřejného zájmu ve smyslu §132 odst. 3 písm. a), c), d), e) nového
stavebního zákona, tj. i požadavku, aby stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím nebo
jiným opatřením stavebního úřadu s tím, že se tak stalo výměnou izolace, byl splněn obecný
základní požadavek na stavebně technické řešení stavby (§1 Vyhlášky OTP).
[12] Stěžovatelé namítali již v žalobě bod 1. 4. porušení zásady přiměřenosti (§2 odst. 4
správního řádu), tj. aby opatření odpovídalo okolnostem a při rozhodování skutkové shodných
případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Stěžovatelé tvrdí, že jejich stavba má být kolaudována
podle §81 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož lze s kolaudačním řízením spojit řízení
o změně stavby, pokud se skutečné provedení podstatně neodchyluje od dokumentace ověřené
stavebním úřadem. Jestliže při kontrolní prohlídce 13. 6. 2008 stavebnímu úřadu v ověřené
projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení [2] scházelo zakreslení hydroizolace
pod štítovou zdí, dalo se vše zhojit při kolaudaci stavby jako nepodstatná odchylka (rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 17/2010 - 106) tj. postupem administrativně finančně
nejméně zatěžujícím veškeré aktéry.
[13] Nedůvodné rozdíly v postupu stavebního úřadu spatřují v tom, že noví majitelé sousední
stavby č. 245 manželé P. (jimiž se stali v r. 2005) nerespektovali stavební povolení ze dne 3. 4.
2001 L. P., jímž byla navržena rozsáhlá změna- úplně jiná stavba; dne 18. 10. 2007 jim bylo
vydáno dodatečné stavební povolení (právní moci nabylo 19. 11. 2007) a stěžovatelé žádali o
zastavení prací na této stavbě a její uvedení do souladu dle dodatečného stavebního povolení,
protože byla provedena se v rozporu s ověřeným výkresem F. 20. Stavební úřad sdělil, že je
stavba v souladu s projektovou dokumentací a nebrání nic dokončení stavby, poté 27. 6. 2008
schválil již stavebně provedenou změnu stavby v režimu ustanovení §118 odst. 3 nového
stavebního zákona zápisem do stavebního deníku stavby č. p. 245. O této změně se stěžovatelé
dozvěděli až následně, nesouhlasili s ní, neboť zasahuje do jejich práv (šlo o společnou štítovou
zeď). Dodatečné stavební povolení závazně stanovilo, že společný štít bude zazděn dle
ověřeného výkresu F. 20, nikoliv výkresu s duplicitním označením tímto číslem schváleným při
kontrolní prohlídce 17. 7. 2008. Následně pak stavební úřad zahájil řízení z moci úřední o
odstranění stavby izolace vůči žalobcům. Stavební úřad tak u sousední stavby dodatečně legalizuje
rozpor s projektovou dokumentací, ačkoliv s tím žalobci nesouhlasili, a naopak zahájí s nimi
řízení o odstranění izolace proti zemní vlhkosti s tím, že je v rozporu se stavebním povolením [2],
neboť v projektové dokumentaci pod štítovou zdí chybí zákres izolace. S tímto se ani žalovaný
ani soud nevypořádal.
[14] S odvoláním na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
čj. 6 A 97/2001 - 39 a rozsudek téhož soudu čj. 7 As 52/2009 - 227 stěžovatelé poukazují na to,
že stavebník má právo zpochybňovat úvahu stavebního úřadu o povaze změny, pokud
ji považuje za nesprávnou či nedůvodnou (šikanózní), a že „Bude-li jeho argumentace přesvědčivá,
je na stavebním úřadu, aby řízení o odstranění stavby zastavil a změnu posoudil jako drobnou odchylku spolu
se souhlasem k užívání v rámci postupu podle §121 odst. 1 stavebního zákona. Stejně tak může stavebník
správnost úvahy stavebního úřadu o povaze změny napadnout za použití řádných opravných prostředků, neboť
tato úvaha může vést k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby“.
[15] Vady řízení stěžovatelé spatřují v postupu, při němž žalovaný ani stavební úřad, (potažmo
ani soud) podle §50 odst. 3 a §52 správního řádu nezjistili všechny rozhodné okolnosti důležité
pro ochranu veřejného zájmu, ač v řízení z moci úřední, v němž má být uložena povinnost,
je povinen i bez návrhu si správní orgán zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch toho
komu má být povinnost uložena. Nezabývali se zejména stavebním povolením [2] a podmínkami
č. 3, 8 a 12 (viz bod A). Podle §3 odst. 4 nového stavebního zákona se údržbou stavby
(udržovacími pracemi) rozumí práce, jimiž se zabezpečí její dobrý stavební stav tak,
aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Tato
definice odpovídá výměně izolace ve společné štítové zdi podřezáním a jejím propojením
s hydroizolací nové podlahy.
[16] Žalovaný dle §89 odst. 2 správního řádu nepřezkoumal nad rámec odvolacích námitek
rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, a to v celém rozsahu, což vyžaduje veřejný zájem
stavby č. p. 257 stanovený v §132 odst. 3, písm. a), c), d), e) nového stavebního zákona. Měl
posoudit, zda stavební úřad správně zhodnotil důkaz - stavební povolení [2] a i jiné návrhy
a povinnost zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatelů a k ochraně
veřejného zájmu. Zejména měl vycházet z žádosti o stavební povolení ze dne 3. 4. 1995, která
zněla na adaptaci rodinného domu, vypořádat se s pojmem adaptace, (pro stavební úpravy celých
budov, aby se jimi odstranily určité závady v technickém nebo v hygienickém vybavení stavby).
[17] Stěžovatelé navrhují zrušení rozsudku krajského soudu i pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, nebo jiné vadě řízení. Tvrdí,
že rozsudek [6] trpí logickým rozporem, neboť krajský soud k žalobnímu bodu 6) sdělil,
že předmětem přezkumu je napadené rozhodnutí, výtky směřující jen proti rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně mají místo jen tam, kde by zabránily žalobcům hájit svá práva
a že se žalobci omezují jen na obecnou konstataci. Přitom soud pominul, že stěžovatelé naopak
uvedli v žalobě zcela konkrétní námitky, např. v bodě 2.3 a 2.4 žaloby, tyto citují včetně odkazů
na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 72/2010 - 385 a čj. 4 Ads 23/2004 - 49.
Krajský soud ani žalovaný podle stěžovatelů řádně neodůvodnili, proč stavební povolení [2]
na stavební úpravy a udržovací práce, včetně stanovených podmínek, nedostačovalo k výměně
nefunkční izolace. Dle stěžovatelů v tomto případě podřezání štítové zdi a obnovení hydroizolace
nevyžadovalo speciální stavební povolení či další ohlášení.
[18] Žalovaný trvá na tom, že stavební úřad nařídil rozhodnutím [3] odstranit stavbu, která
byla provedena v rozporu se stavebním povolením [2]. Na danou stavbu je nutno aplikovat
stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb.), nikoli nový stavební zákon (č. 186/2006 Sb.). Souhlasí
se stěžovateli, že dle §18 prováděcí vyhlášky jsou udržovacími pracemi, které nevyžadují ohlášení
stavebnímu úřadu mimo jiné i výměna nepodstatných částí stavby, avšak bylo zjištěno,
že stěžovatelé v rámci stavby prováděné podle stavebního povolení [2] provedli i izolaci proti
zemní vlhkosti části štítové zdi ve společném vlastnictví stěžovatelů a manželů P., a to v rozporu
s projektovou dokumentací předloženou ve stavebním řízení. Měli možnost požádat o povolení
změny stavby před dokončením, což neučinili. Při provedení izolace části štítové zdi byla štítová
zeď podřezána a došlo k zasažení do nosné konstrukce, proto podle ustanovení §55 stavebního
zákona ohlášení stavebnímu úřadu bylo potřeba.
[19] Žalovaný souhlasí s názorem stěžovatelů, že údržbou stavby se rozumí práce, jimiž
se zabezpečuje dobrý stavební stav stavby tak, aby nedocházelo ke znehodnocení a prodloužila
se její uživatelnost, a že údržbou stavby se rozumí i výměna izolace proti zemní vlhkosti, avšak
v daném případě došlo k podřezání nosné konstrukce a zásah může ovlivnit stabilitu stavby.
Součástí projektové dokumentace ke stavebnímu řízení nebylo provedení izolace proti zemní
vlhkosti štítové zdi ve společném vlastnictví žalobců a manželů P., v případě, že stěžovatelé měli
zájem položit izolaci celoplošně s přesahem 15 cm mělo být toto řešení i součástí schválené
projektové dokumentace. Nesdílí proto názor stěžovatelů, že nebudou dodrženy podmínky č. 3,8
a 12 stavebního povolení, odstraněním izolace proti zemní vlhkosti části štítové zdi citované
podmínky dotčeny nebudou, naopak v současné době není dodržena podmínka č. 1 (stavba bude
provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a případné změny nesmí být
provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu). Ve výkresu č. 20 nazvané základy-řezy
je izolace proti zemní vlhkosti ukončena před štítovou zdí. Tvrdí-li stěžovatelé, že s podřezáním
dvou třetin společné štítové zdi a provedení izolace proti zemní vlhkosti souhlasila tehdejší
majitelka sousední nemovitosti paní P. a že je zeď společná bylo zjištěno až při provádění stavby,
poukazuje žalovaný na to, že spisová dokumentace neobsahuje žádný písemný souhlas tehdejší
majitelky domu č.p. 245 ani povolení změny stavby před jejím dokončením, která by se týkala
podřezání štítové zdi a položení izolace proti zemní vlhkosti.
[20] Stavební úřad se zabýval všemi námitkami uplatněnými stěžovateli a řádně je posoudil,
s názorem stěžovatelů, že při stavební činnosti postupovali v souladu se stavebním povolením [2]
se neztotožňuje. Stěžovatelé nevyužili možnosti, kterou jim stavební zákon poskytuje,
a nepožádali o dodatečné stavební povolení, stavební úřad nemohl proto postupovat jinak.
Pokud rozvádějí potřebnost a nutnost izolace proti zemní vlhkosti nejenom vodorovných
konstrukcí, ale i svislých, pak otázkou zůstává, proč izolace proti zemní vlhkosti obvodové štítové
zdi nebyla zakreslena i v projektové dokumentaci.
III.
[21] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[22] Kasační stížnost je důvodná.
[23] Nejvyšší správní soud předesílá, že řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční
zásadou. Je proto rozhodné, jak žalobce v žalobě (a následně i stěžovatel v kasační stížnosti)
vyjádří skutkové a právní výhrady proti napadenému rozhodnutí. Na správním soudu je,
aby z případné obsáhlé argumentace podle jejího obsahu a smyslu vymezil především námitky
ve vztahu k předmětu správního řízení relevantní a s nimi se zevrubně vypořádal. Z průběhu
správního a soudního řízení je zřejmé, že námitky stěžovatelů proti rozhodnutí stavebního úřadu
[3] uplatněné v odvolání následně žalovaný vymezil pod body 1-11 svého rozhodnutí [4].
Obdobné námitky, v jiném pořadí a s rozšířenou argumentací i proti závěrům žalovaného
následně stěžovatelé uplatnili v žalobě (na 16 stranách), krajský soud je vymezil v bodech 1-12.
(V jiném pořadí a často opakovaně, nikoli však na újmu srozumitelnosti, stěžovatelé předestřeli
i kasační důvody).
[24] Stěžovatelé podřadili kasační námitky pod důvody vymezené v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Tímto formálním vymezením však není Nejvyšší správní soud
bezvýhradně vázán. Podle §109 odst. 4 s. ř. s., aniž by byl takový kasační důvod uplatněn, přísluší
Nejvyššímu správnímu soudu mj. se zabývat nepřezkoumatelností rozsudku pro
nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[25] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné tehdy „[n]ení-li z odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení
v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené“, a to zejména tehdy
„jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný
pod č. 689/2005 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz). Nedostatkem důvodů přitom „nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního
rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno
rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí
rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované,
případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly
provedeny“ (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný pod
č. 133/2004 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů
bude dána rovněž tehdy, „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumat jednu ze žalobních námitek“ (rozsudek ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73,
publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS).
[26] V první z kasačních námitek stěžovatelé krajskému soudu vytýkají, že nevystihl základ
jejich žalobního tvrzení, totiž, že respektovali stavební povolení (i) na udržovací práce [2],
resp. jeho podmínky, a že již toto povolení je opravňovalo provést udržovací práce v rozsahu,
v jakém byla provedena izolace proti zemní vlhkosti ve štítové zdi, tedy ta část udržovacích prací,
nyní nařízená k odstranění. Oponují tomu, že krajský soud za stěžejní považoval body 4) a 5),
(jím vymezené) a posuzoval, zda předmětné podřezání zdi a vložení hydroizolace vyžadovalo
ohlášení či nové povolení stavebním úřadem, přitom za nesporné mezi účastníky označil,
že obsahem stavebního povolení [2] podřezání štítové zdi a provedení její hydroizolace nebylo,
aniž by se touto listinou zabýval.
[27] Stěžovatelům je nutno přisvědčit potud, že v řízení nezpochybnili toliko, že podřezání
štítové zdi a izolaci proti zemní vlhkosti i v ní provedli (viz i str. 6, konec 1 odst. shora
rozhodnutí žalovaného [4]). Naopak však v průběhu celého řízení se dovolávali stavebního
povolení [2] a tvrdili, že tyto práce provedli v souladu s ním, neboť jde o údržbu stavby (výměnu
stávající izolace nefunkční za novou a podle požadavků na stavby dle příslušných předpisů
provedenou).
[28] Krajský soud (nejspíše právě z důvodu zvoleného způsobu právní argumentace v žalobě,
odkazující opakovaně na to, že práce byly provedeny podle podmínek č. 3, 8 a 12 stavebního
povolení [2] a §9 odst. 1 písm. b) Vyhlášky OTP a §18 odst. 1 prováděcí vyhlášky) přistoupil
k vypořádání námitek dílčím způsobem (viz vymezení žalobních námitek do bodu 2,3,4,5, 8), aniž
by předtím samostatně konkrétně posoudil obsah stavebního povolení [2] a podklady k němu,
popř. výslovně aproboval závěry vyslovené v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu [3]
o nařízení odstranění stavby. Stavební úřad (str. 4 dole a str. 5 rozhodnutí [3]) podřezání štítové
zdi a izolaci proti zemní vlhkosti v ní vyhodnotil jako činnost provedenou v rozporu
se stavebním povolením [2] a odkázal na ověřenou projektovou dokumentaci k tomuto povolení
a současně uvedl, že odizolování části společné štítové zdi domů č. p. 257 a č. p. 245 není
ve výkresech č. 20 Základy- řezy a č. 29 Řez 4-4 zakresleno, a proto nebyla stavební úprava
v tomto rozsahu povolena, protože rozsah stavebních úprav je určen právě touto dokumentací.
Žalovaný do odůvodnění svého rozhodnutí tyto závěry stručně převzal (str. 5 dole
a str. 6 nahoře).
[29] Krajský soud premisu, z níž stavební úřad, potažmo žalovaný vycházel, že totiž stavebním
povolením [2] nebyla povolena stavební úprava spočívající v podřezání štítové zdi a její
odizolování vůbec (ani v rozsahu skutečně provedeném), vzal za nespornou, aniž by to výslovně
vyjádřil, a ve svém odůvodnění se soustředil toliko na to, zda tyto práce vyžadovaly
dle stavebního zákona (účinného v době jejich tvrzeného provedení 1997) následné ohlášení
(stavební povolení), nebo zda ani ohlášení ani povolení nevyžadovaly. Nevypořádal
se tak s námitkou žalobců, že již stavební povolení [2] je opravňovalo k provedení dotčených
prací.
[30] Krajský soud právní otázku, jak si ji sám vymezil, posoudil podle §54, 55 odst. 1 a odst. 3
stavebního zákona a dovodil, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují udržovací práce, jejichž
provedení by mohlo ovlivnit stabilitu stavby, a podle §56 písm. i) stavební povolení ani ohlášení
se nevyžaduje u udržovacích prací, u nichž není předepsáno ohlášení podle §55 odst. 3).
Ze zjištění, že žalobci provedli mj. i podřezání štítové zdi, což je již jen ze samotné povahy věci
práce, která může mít vliv na stabilitu stavby (§55 odst. 3 stavebního zákona, dospěl k závěru,
že bylo třeba k provedení podřezání štítové zdi minimálně ohlášení. Uzavřel, že „Ať už byly
stavebním povolením z 26. 6. 1995 povoleny žalobcům jakékoli jiné stavební práce, je ve věci mezi účastníky
nesporné, že obsahem stavebního povolení podřezání předmětné štítové zdi a provedení její hydroizolace nebylo
a že žalobci po 26. 6. 1995 nikdy toto podřezání štítové zdi a položení hydroizolace stavebnímu úřadu neohlásili
[příp. nikdy ani nepožádali o povolení těchto prací (a to ani o dodatečné povolení po zahájení řízení o jejich
odstranění)].
[31] K žalobní argumentaci dovolávající se §18 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 85/1976 Sb.
učinil závěr, že toto ustanovení nemůže být v rozporu s uvedenými ustanoveními stavebního
zákona. Opakované poukazy na splnění podmínek č. 3, 8 a 12 stavebního povolení [2] a vyhlášky
OTP (vymezené jako námitku 2), stejně jako tvrzený souhlas původní majitelky sousední
nemovitosti (námitku 3) pak krajský soud nepřípadně odmítl v závěru rozsudku se zdůvodněním,
že pro zohlednění těchto skutečností neposkytli žalobci prostor, protože ten by se otevřel
jen v případě podání žádosti o dodatečné povolení stavby, kterou nepodali; odstranění stavby
tak musel stavební úřad podle soudu nařídit, jinou možnost neměl. S námitkou vymezenou pod
bodem 8), že ověřená dokumentace pro stavební povolení [2] počítá s provedením hydroizolace,
když je zakreslena jen pod podlahami a smysluplné by nebylo izolovat podlahy bez odizolování
zdiva (bez kontextu s dalšími tvrzeními, že šlo pouze o výměnu stávající nefunkční izolace)
se soud ani nevypořádal; námitky vymezené v bodech 1), 6), 7), 9), 10), 11) a 12) důvodnými
neshledal.
[32] Krajský soud rovněž přešel bez dalšího (až na výjimky) i žalobní námitky (bod 2.1- 2.4),
že se žalovaný s obdobně uplatněným odvolacím důvodem nevypořádal a nezjistil stav věci tak,
aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (mj. i s tím, že 6. 9. 2010 byla podána žádost o kolaudaci
stavby spojená stavebním úřadem se změnou stavby dle §81 odst. 4 stavebního zákona), zejména
však se soud nijak nevypořádal ani s námitkou přiměřenosti a požadavkem na rozhodování
shodných nebo podobných případů stejně (bod 1. 4. žaloby, i bod 4.), resp. tyto námitky vymezil
v bodu 11) tak, že „žalobci popisují možnost, která by podle nich situaci vyřešila- schválení drobné změny
stavby při kolaudaci“. Tuto námitku soud vypořádal tak, že „se nikterak nevztahuje k předmětu
napadeného rozhodnutí. K tomuto žalobnímu bodu je však třeba konstatovat, že ani aplikací dle §81 odst. 4
StavZ76 nelze vyloučit práva těch, kteří měli být účastníky stavebního řízení (pokud by bylo o hydroizolaci
vedeno). Takovými osobami jsou v současné době min. manželé P. (o nichž žalobci sami tvrdí, že jsou
spoluvlastníky předmětné zdi), neboť podřezání předmětné zdi může mít za následek dotčení jejich práv. Existují-
li takové osoby, nelze je vyloučit z uplatnění jejich práv schválením změny stavby v kolaudačním řízení, ve kterém
své případné námitky uplatňovat nemohou, když nejsou jeho účastníky (§78 StavZ76)“.
[33] S tímto závěrem nelze souhlasit z několika důvodů.
[34] Zaprvé stran přiměřenosti opatření zvoleného stavebním úřadem je vždy rozhodná
povaha a rozsah stavebních prací provedených bez ohlášení nebo stavebního povolení
(je-li stavebním zákonem vyžadováno), nebo provedených v rozporu s ním. Krajský soud
„podřezání štítové a provedení izolace proti zemní vlhkosti (v ní) posoudil jako (minimálně)
udržovací práce, které mohly ovlivnit stabilitu stavby ve smyslu §55 odst. 3 stavebního zákona,
proto vyžadovaly alespoň ohlášení; stavební úřad, i žalovaný je vyhodnotili jako stavební úpravu.
[35] Ať již podříznutí štítové zdi a její odizolování v rozsahu vymezeném v rozhodnutí [3]
bylo posouzeno jako nepovolená stavební úprava (z důvodu zásahu do nosných konstrukcí
vyžadující stavby- štítové zdi) a vyžadovalo stavební povolení dle §55 odst. 2 písm. b), nebo jako
udržovací práce (z důvodu, že jejich provedení mohlo ovlivnit stabilitu stavby) vyžadující ohlášení
dle §55 odst. 3 stavebního zákona, neznamená to, že jediným možným opatřením ze strany
stavebního úřadu bylo (pakliže stavebníci nepožádali o dodatečné povolení) nařízení odstranění
stavby, které je až nejzazším způsobem uvedení stavu faktického do souladu s právním stavem.
[36] Instituty souhlasů, ohlášení stavby, stavební povolení, kolaudace stavby apod. vychází
ze zásady, že omezovat svobodu jedince při výkonu jeho vlastnického práva nebo jiného práva,
jež mu z hlediska soukromoprávního zakládá možnost stavět, lze veřejnoprávními požadavky
(v procesní rovině např. vyžadováním stavebního povolení nebo jiného obdobného souhlasu
ke stavbě) jen v té míře, v jaké je to nezbytné k ochraně veřejného zájmu. Proto stavební zákon
rozlišuje mezi různou typovou „závažností“ staveb z hlediska možného dotčení veřejného zájmu
a pro stavby, u nichž lze očekávat menší stupeň takového možného dotčení, vytváří
zjednodušené režimy, např. právě ohlášení. Pro zcela „nezávažné“ stavby dokonce žádnou
stavebně právní proceduru předcházející stavební činnosti nepředepisuje (např. §103 nového
stavebního zákona). Nepodstatné odchylky, provedené byť v rozporu s dokumentací,
popř. změny stavby, pokud se podstatně neodchylují od dokumentace ověřené stavebním úřadem
ve stavebním řízení, umožňuje „zhojit“ v rámci kolaudačního řízení (např. §120 a 121 nového
stavebního zákona; §78 odst. 2, §81 odst. 4 stavebního zákona). Nařízení odstranění stavby
umožňuje dále předejít institutem dodatečného povolení, při prokázání souladu stavby
s chráněnými veřejnými zájmy stavebníkem.
[37] Podříznutí a odizolování štítové zdi bylo podle stěžovatelů provedeno v roce 1997, tedy
za účinnosti stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Tento zákon definoval udržovací práce v §86
odst. 1, a to jako udržování stavby v dobrém stavebním stavu, tak aby nevznikalo nebezpečí
požárních hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo ohrožení jejího
vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost. Stavba se přitom musí udržovat
v takovém stavu, aby odpovídala dokumentaci ověřené stavebním úřadem a rozhodnutím
stavebního úřadu (stavební povolení, kolaudační rozhodnutí). Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 28. 6. 2005, čj. 8 As 3/2005 - 86, uvedl: „Povinnost udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu
totiž není dokumentací ověřenou stavebním úřadem a rozhodnutími stavebního úřadu (stavební povolení
a kolaudační rozhodnutí) založena, nýbrž je jimi vymezena tak, aby se stav stavby od uvedené dokumentace
neodchýlil. […] Bylo-li tedy stěžovatelce nařízeno opravit, případně vyměnit již dožilé, ale existující součásti
nemovitosti (…aby nedocházelo k podmáčení fasády a zdiva dešťovou vodou,…) je nepochybné, že toto nařízení
nepřekračuje řádnou údržbu stavby tak, jak je definována §86 odst. 2 stavebního zákona.“ Změny
dokončených staveb pak byly definovány v §139b odst. 3, přičemž změnou stavby se rozuměly
též stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.
Stavební úpravy podléhaly dle §55 odst. 2 písm. b) ohlášení jen tehdy, pokud se jimi neměnil
vzhled stavby, nezasahovalo do nosných konstrukcí a neměnil způsob užívání stavby. A contrario
k provedení ostatních stavebních úprav bylo nezbytné stavební povolení (§55 odst. 1 starého
stavebního zákona). Proto také bylo stěžovatelům vydáno stavební povolení na stavební úpravy
a udržovací práce[2].
[38] Nová právní úprava se zásadně od té předchozí v tomto ohledu neliší. Nový stavební
zákon rozlišuje údržbu stavby (udržovací práce) a stavební úpravy. Údržbou stavby se rozumějí
práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavební stav, tak aby nedocházelo ke znehodnocení stavby
a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost (§3 odst. 4 stavebního zákona). Smyslem udržovacích
prací je zachovat stavbu ve stavu, který odpovídá projektové dokumentaci ověřené ve stavebním
řízení, ve zkráceném stavebním řízení či dokumentaci přiložené k ohlášení, popřípadě
dokumentaci skutečného provedení stavby (Hegenbart, M. - Sakař, B. a kol. Stavební zákon.
Komentář, C. H. Beck, Praha 2008, s. 15). V podstatě se jedná o běžně prováděné opravy,
kterými se nemění právní poměry stavby (na rozdíl od nástavby, přístavby, změny účelu užívání),
neboť udržovací práce musí být v souladu s existujícím právním stavem stavby (Hegenbart,
M. - Sakař, B. a kol. op. cit., s. 386). Jelikož se jedná o udržování stavby ve stavu odpovídajícímu
ověřené projektové dokumentaci (resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), nelze hovořit
o udržovacích pracích, jestliže by vedly ke změně stavby oproti dokumentaci. Stavební úpravou
je změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby
[§2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona]. Jedná se přitom o změnu proti dosavadnímu právnímu
stavu stavby dle posledního kolaudovaného stavu. Takovouto stavební úpravou jsou typicky
různé vestavby (např. vestavba bytu do dosud prázdného půdního prostoru), přestavby, změny
vzhledu stavby (např. zřízení nového okna nebo zazdění stávajícího), dispoziční změny stavby
(zřízení nebo naopak vybourání příčky v jednotlivých místnostech) apod. (Malý, S. Nový stavební
zákon s komentářem, ASPI, Praha 2007, s. 12), (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 1 As 35/2009 - 69).
[39] V daném případě dle přechodného ustanovení §190 odst. 5 nového stavebního zákona
kolaudace stavby podléhá režimu stavebního zákona č. 50/1976 Sb., jak žalovaný upozorňuje.
Stěžovatelé se v žalobě dovolávali přiměřenosti postupu podle §81 odst. 4 stavebního zákona
a tvrdili, že se žalovaný nevypořádal (bod 2.1 podbod 9. a 12.) s tím, že kolaudační řízení bylo
zahájeno žádostí dne 6. 9. 2010, tzn. před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu [3] (byť toto
bylo v pořadí druhým rozhodnutím). Kolaudační řízení spojené se změnou stavby dle oznámení
ze dne 5. 11. 2010, tak bylo zahájeno a běželo před vydáním rozhodnutí žalovaného [4] ze dne
18. 1. 2011. Je nesporné, že krajský soud již usnesením ze dne 15. 12. 2011
čj. 22 A 201/2011 - 28 odmítl žalobu žalobců proti rozhodnutí ze dne 5. 9. 2011,
čj. KUOK/96693/2011, ve věci kolaudace stavby, jímž žalovaný zrušil rozhodnutí Magistrátu města
Olomouce ze dne 31. 3. 2011 čj. SMOl/OPS/42/3958/2011/Vy. Tímto rozhodnutím Magistrát města
Olomouce žalobcům povolil užívání stavby „stavební úpravy rodinného domu Olomouc, část obce Holice č. p. 257,
U Potoka čo. 49, na pozemku parc. č. 1280 (zastavěná plocha a nádvoří) v kat. území Holice u Olomouce
(usnesení v databázi NSS).
[40] Stěžovatelé tak důvodně napadli rozsudek krajského soudu, který se nevypořádal s jejich
námitkou přiměřenosti postupu stavebního úřadu, jíž se domáhali se, aby byl využit institut
administrativně méně zatěžující dle §81 odst. 4 stavebního zákona a nepřezkoumal rozhodnutí
žalovaného, vůči němuž z těchto důvodů brojili.
[41] Žalobci se tohoto postupu domáhali, protože stavební úřad v dokumentaci stavby
ke stavebnímu povolení [2] nenalezl vyznačení stavební úpravy v rozsahu, který by zahrnoval
podříznutí štítové zdi a její odizolování (nalezl toliko odizolování podlah) končící před touto
štítovou zdí, přitom konstatoval, že se jedná o stavbu, kterou lze dodatečně stavebně povolit.
[42] Stěžovatelé v kasační stížnosti správně poukazují na judikaturu Nejvyššího správního
soudu (rozsudek čj. 7 As 17/2010-101), z níž vyplývá, že je povinností stavebního úřadu posoudit
povahu a míru změny (odchylky) stavby od původní projektové dokumentace a v závislosti
na povaze změny, vyhodnotí-li ji jako podstatnou odchylku, zahájit řízení o nařízení odstranění
stavby. Signálem, že zde existuje podstatný rozpor se stavebním povolením, je zpravidla to,
že změna znamená negativní zásah do chráněných veřejných zájmů či práv a zájmů třetích osob,
vybočující z mezí dosavadního oprávnění stavebníka. Stěžovatelé poukazovali na to, že jde-li
vůbec o odchylku od projektové dokumentace ke stavebnímu povolení, je tato nepodstatná
a je v souladu s veřejným zájmem. Konečně i sám stavební úřad učinil závěr, že by bylo možno
takto provedenou stavební úpravu dodatečně povolit, kdyby o takové dodatečné povolení
požádali. K rozhodnutí o nařízení odstranění stavby pak nepožadoval ani technologický
popis-dokumentaci bouracích prací, protože odstraňování bude provádět stavební podnikatel
a jde o malý rozsah odstraňované stavby. Ohrožení stability předmětné zdi se od r. 1997
neprojevilo. Negativní zásah, možné ohrožení stability nosné štítové zdi, může pak minimálně
stejnou měrou představovat nařízené odstranění provedeného podřezání štítové zdi a její
hydroizolace. Smysluplnost takového zásahu, který jde proti požadavku na takové stavebně
technické řešení staveb, které zajistí jejich ochranu proti zemní vlhkosti, soud postrádá.
Odizolování nosné štítové zdi nemůže jít proti zájmu ani třetích osob, resp. ostatních
spoluvlastníků dotčené štítové zdi, tomu odpovídalo i původní dodatečné povolení stavby ze dne
18. 10. 2007, vydané manž. P. (viz níže, bod 46), jímž bylo dokončení odizolování zdi z jejich
strany uloženo. Krajský soud proto tuto žalobní námitku nemohl opomenout, ale měl se s ní
vypořádat.
[43] Zadruhé závěr krajského soudu k žalobnímu bodu 11), že aplikace §81 odst. 4 stavebního
zákona je vyloučena, protože by manželé P. v kolaudačním řízení nemohli uplatňovat proti
změně stavby námitky, nemůže obstát. Jednak podle ust. 78 odst. 1 je účastníkem kolaudačního
řízení vlastník stavby; jde-li o společnou štítovou zeď, která je ve spoluvlastnictví stěžovatelů,
p. N. a manž. P., pak všichni tito vlastníci jsou účastníky kolaudačního řízení. Účastenství manž.
P. by nadto nebylo vyloučeno, ani kdyby byli jen vlastníky sousední nemovitosti, pokud by se jich
schvalovaná změna mohla dotknout, jak plyne z ust. §78 odst. 2 stavebního zákona, i logicky z §
81 odst. 4 téhož zákona, protože je-li s kolaudačním řízením spojeno řízení o změně stavby, pak
jsou účastníky řízení i ti, kteří by jimi byli v samostatném řízení o povolení změny stavby.
[44] Zatřetí stěžovatelé v kasační stížnosti (předtím i v podané žalobě vůči žalovanému)
namítali, že nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti a posuzovány všechny listiny, počínaje
žádosti o stavební povolení [2].
[45] Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout, že stavební úřad, žalovaný i soud vychází
z premisy, že stavební úpravy nařízené k odstranění byly provedeny na části společné štítové zdi
domů č.p.257 a č.p.245, a že jde o zeď ve společném vlastnictví všech spoluvlastníků uvedených
dvou nemovitostí.
[46] K právu provést stavební úpravu (změnu) na společné štítové zdi byl tak nutný souhlas
všech spoluvlastníků, stejně tak se nařídí odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b) nového
stavebního zákona „vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem jiné osobě …“(resp. „stavebníkovi
stavby“ dle znění s účinností od 1. 1.2013). Stěžovatelé v průběhu řízení (podáním ze dne
9. 7. 2010) na úpravu spoluvlastnických vztahů s odvoláním na ustanovení občanského zákoníku
upozornili. Původní vlastník domu č. p. 245 p. M. P. byla podle stavebního povolení [2]
účastníkem řízení, námitky nepodávala (ani odvolání) a stěžovatelé tvrdili, že skutečnost,
že je tato štítová zeď společná, byla zjištěna až v r. 1997 při realizaci prací dle tohoto povolení
(a ze staré dokumentace p. P.) s níž uzavřeli dohodu, jak bude provedeno odizolování této
společné zdi. Tomu odpovídalo i původní dodatečné povolení stavby ze dne 18. 10. 2007,
čj. SmO1/OPS/42/2986/2007/Vy, vydané manž. P. na přístavbu a stavební úpravy jejich domu
č. p. 245. Jim bylo dokončení odizolování společné štítové zdi v podmínkách tohoto rozhodnutí
uloženo; tato podmínka pak byla vypuštěna (jak stěžovatelé popisují). Rozsudkem rovněž ze dne
27. 6. 2013, čj. 22A 218/2011 - 62, Krajský soud v Ostravě však zrušil k žalobě žalobců
rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 1. 9. 2011 čj. KUOK/93260/2011,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze
dne 31. 3. 2011 čj. SMOl/OPS/42/3173/2010/Vy, jímž stavební úřad následně stavebníkům P. a
E. P. povolil změnu stavby „přístavba a stavební úpravy rodinného domu v Olomouci, část Holice čp. 245, U
Potoka čo. 51, na pozemku parc. č. 1278 v kat. území Holice u Olomouce (zastavěná plocha a nádvoří) tak, že
nebude realizována izolace proti zemní vlhkosti společné štítové zdi domu P. a domu č.p. 257
(J.).
[47] Stavební úřad nařídil odstranění stavby [3] toliko stěžovatelům (stavebníkům) a p. N., aniž
by základní otázku, zda jde skutečně (stavebně technicky) o jednu zeď řešil, a aniž by popřel
spoluvlastnictví k této zdi všech. V odůvodnění rozhodnutí toliko uvedl, že odstranění nařizuje
spoluvlastníkům domu č.p.257 a ne dalším spoluvlastníkům štítové zdi, protože byla stavba
provedena v rozporu se stavebním povolením na stavební úpravy domu č. p. 257. Stavebníky této
stavební úpravy byli jen stěžovatelé, nikoli p. N., který s úpravou souhlasil, resp. nesouhlasil
s nařízením jejího odstranění. Stavební úřad si však nemůže vybrat jen některé ze spoluvlastníků,
ale buď musí nařídit odstranění stavby všem spoluvlastníkům nebo jiné osobě (stavebníku)za
souhlasu vlastníka resp. všech spoluvlastníků. V případě sporu mezi spoluvlastníky o nakládání
s věci (součástí věci) musí spor ponechat soudu.(§137 a 139 OZ účinného do 1. 1. 2014).
[48] Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí rovněž tvrdí: „K otázce informování stavebního
úřadu v roce 2000 ohledně provedení izolace proti zemní vlhkosti společné štítové zdi stavební
úřad uvádí, že byl informován, že spoluvlastníci domu č. p. 257 provedli izolaci společné štítové
zdi v šířce 300mm a délce 8m, jak uvádí v dopise ze dne 27. 10. 2000, ale vzhledem k tomu,
že stavební úřad nepředpokládal, že se jedná o nepovolenou stavbu, tuto otázku v té době
neřešil“. Jinde oponoval stěžovatelům toliko tím, že ve spise ke stavebnímu povolení [2] není
souhlas vlastníka p. M. P., ač k zjištění, že jde o zeď společnou (i vlastnicky) došlo dle žalobců
v r. 1997. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí [4] na str. 5 dole tvrdí, že ke zjištění
nepovolené úpravy došlo až při provedení kontrolní prohlídky dle žádosti manž. P. ze dne 7. 5.
2008. Stěžovatelé však v podání ze dne 8. 7. 2010, doručeného stavebnímu úřadu den následující
mj. tvrdili, že o způsobu provedení izolace proti zemní vlhkosti ve společné štítové zdi byl
stavební úřad informován v rámci řízení stavebníka p. L. P. (K.) v roce 2000 jejich dopisem,
stavebníci ani účastníci stavebního řízení neměli námitek. Právní důsledky takovéto informace
podané stavebnímu úřadu v roce 2000 všemi tehdejšími spoluvlastníky společné zdi (před rokem
2005) nebyly hodnoceny, ač před nařízením odstranění stavby mohly být rozhodné.
[49] Důvodná je tak i námitka stěžovatelů, že rozsudek krajského soudu trpí rozporem,
pakliže k žalobnímu bodu 6), jak jej soud vymezil („stavební úřad jako správní orgán I. stupně neuvádí,
jaké podklady shromáždil, ignoruje skutečnost, že stavební povolení z 26. 6. 1995 znělo i pro údržbu stavby,
nezabývá se obsahem stavebního povolení z 26. 6. 1995 a ověřené projektové dokumentace, neuvádí, v čem
spatřuje rozpor, neoznačuje konkrétní důkazy, odmítl provádět dokazování listinami navrženými žalobci (celkem
22 bodů) a dalšími návrhy. Žalobci proto nemohli řádně uplatnit své odvolací námitky“), následně zaujal
závěr, že předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí žalovaného, nikoli stavebního úřadu,
a že výtky směřující proti němu mají místo jen tam, kde by jim zabránily hájit svá práva,
že se však omezují jen na obecnou konstataci. Žalobci v žalobě tvrdili, že se s jejich námitkami
a návrhy, které uvedli v bodu 2. 3., kde odkázali na podání z 1. 8. 2008 a návrhy z července 2010,
nevypořádal dostatečně stavební úřad, a že se ani žalovaný nevypořádal s jejich odvolacími
důvody (bod 2.4., body 1.-11). Nelze proto přisvědčit soudu, že šlo o obecné konstatování.
V.
[50] Z vyložených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu,
a protože již v řízení před krajským soudem zde byly důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného
i orgánu prvního stupně, která neobstojí z obdobných důvodů, zrušil současně, za přiměřeného
užití §78 odst. 3 s. ř. s., i tato rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
[51] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §110 odst. 3, věta
druhá s. ř. s. ve spojení s §60 odst. 1 s. ř. s. Stěž ovatelé měli ve věci plný úspěch a náleží jim
proto náhrada důvodně vynaložených nákladů v řízení před krajským soudem a v řízení o kasační
stížnosti. Tato sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2000 Kč,
za kasační stížnost ve výši 10 000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve výši 2000 Kč. Dále z náhrady za mimosmluvní odměnu jejich společného zástupce, jemuž
při společném zastoupení více osob přísluší podle §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátní tarif) odměna za úkon právní služby ve vztahu ke každému z nich snížená o 20%.
Tato sestává z náhrady za 2x dva úkony právní služby po 2100 Kč v řízení před krajským soudem
(převzetí věci, podání žaloby) podle §7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §11 advokátního tarifu
ve znění účinném do 31. 12. 2012, po snížení ve výši 6720 Kč a dále z náhrady za 2x dva úkony
právní služby po 3100 Kč (účast na jednání u krajského soudu 27. 6. 2013, podání kasační
stížnosti) podle týchž ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013, po snížení
ve výši 9920 Kč a dále dle §13 advokátního tarifu ji tvoří 4x paušální náhrada po 300 Kč, celkem
1200 Kč. Zástupce žalobců v řízení před krajským soudem požadoval náhradu cestovného
k jednání z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět, kterou vyčíslil celkem na částku 320,92 Kč.
Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 27. 6. 2013 se zástupce žalobců zúčastnil u téhož soudu tří
projednávaných věcí; z rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 22 A 218/2011 - 62 (str. 6)
v související věci plyne, že zástupci žalobců bylo přiznáno cestovné ve výši 1/3, tj, celkem
105,70 Kč (průměrná spotřeba nafty byla podle údajů v technickém průkazu a metodiky
ES určena údajem 6,4 l/100km, nikoli 6,6l/100km, jak vyčíslil zástupce žalobců). Nejvyšší správní
soud proto přiznal cestovné rovněž ve výši 1/3 z celkových cestovních nákladů. Obdobně
náhrada za ztrátu času se stanoví rovněž ve výši 1/3 z částky 200Kč(dvě půlhodiny), tj. ve výši
66,66 Kč. Zástupce stěžovatelů doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, celková náhrada
nákladů za zastoupení byla proto zvýšena o částku 3783 Kč (21% DPH). Celkem náhrada
nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti tak činí 35 795 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen
zaplatit stěžovatelům k rukám jejich zástupce, advokáta, ve lhůtě, kterou soud stanovil.
[52] O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných soud rozhodl podle §60
odst. 5 s. ř. s. tak, že nemají právo na náhradu nákladů, neboť toto právo mají toliko v případě
nákladů, které jim vznikly v souvislosti s uložením povinnosti soudem; v daném případě jim
soudem žádná povinnost uložena nebyla a nebyly shledány ani důvody zvláštního zřetele hodné
pro přiznání jiných nákladů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. října 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu