ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.75.2014:13
sp. zn. 8 As 75/2014 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Elišky Cihlářové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného Mgr.
Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 9. 2012, čj. JMK 73271/2012, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2014, čj. 22 A 50/2012 – 67,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 23. 4. 2012, čj. ODSČ-56740/PZ-11-POP,
uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se dopustil přestupku tím,
že dne 28. 9. 2011 v 11:13 na ulici Hlinky v Brně překročil při řízení vozidla nejvyšší dovolenou
rychlost stanovenou právním předpisem o méně než 20 km/h, čímž porušil §18 odst. 4 zákona
o silničním provozu. Vozidlu byla naměřena rychlost 63 km/h (po odečtení tolerance ve výši
3 km/h). Za spáchání předmětného přestupku magistrát uložil žalobci pokutu ve výši 1500 Kč.
2. Žalovaný zamítl odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 12. 9. 2012, čj. JMK 73271/2012.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který
rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, čj. 22 A 50/2012 – 40, zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc
k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí
správních soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela
odkazuje.
4. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 12. 2013,
čj. 8 As 54/2013 – 29, zrušil rozsudek čj. 22 A 50/2012 – 40 a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
5. Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu krajský soud žalobu zamítl
rozsudkem ze dne 31. 3. 2014, čj. 22 A 50/2012 – 67.
III.
6. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu čj. 22 A 50/2012 – 67 kasační
stížností.
7. Stěžovatel namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský
soud se podle něj odklonil od aktuální rozhodovací praxe a jednostranně citoval pouze
rozhodnutí, která jsou v neprospěch stěžovatele.
8. V posuzované věci nebylo pochyb, že se stěžovatel omluvil z jednání před správním
orgánem s dostatečným předstihem. Stěžovatel prokázal, že se jednalo o první omluvu, která
se nadto vztahovala k době jarních prázdnin, které stěžovatel trávil se svými dětmi. Zástupci
stěžovatele je známo, že správní orgány na celé Moravě v 90 % vyhoví omluvě, pokud se jedná
o první omluvu a pokud je oznámena s dostatečným předstihem. Správní orgán však takto
nepostupoval. Přístup správního orgánu, který nadřazeně direktivním a šikanózním způsobem
zasahuje do života občanů, nemůže mít oporu v zákoně, Ústavě ani základních zásadách
správního řízení.
9. Závěrem stěžovatel odkázal na argumentaci uvedenou v žalobě a označil rozsudek
krajského soudu za projev přepjatého formalismu.
IV.
10. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
11. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti,
protože v posuzované věci již dříve rozhodl rozsudkem čj. 8 As 54/2013 – 29, jímž ke kasační
stížnosti žalovaného zrušil původní rozsudek krajského soudu pro nezákonnost. Nyní kasační
stížnost podal druhý účastník řízení – žalobce.
12. Kasační stížnost není v zásadě přípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté,
kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem [§104 odst. 3 písm. a)
věta před středníkem s. ř. s.]. Základním smyslem této úpravy je, aby se Nejvyšší správní soud
nemusel opakovaně zabývat věcí, u které již jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro nižší
soud a nižší soud se tímto právním názorem řídil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05).
13. Samotný §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační
stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku.
14. Přípustnost kasační stížnosti je tedy omezena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci
Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne
22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 – 165, č. 2365/2011 Sb. NSS). Toto omezení odráží závaznost
právního názoru pro krajský soud v dalším řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.), a tím, že vylučuje
možnost brojit proti němu kasačními námitkami, vylučuje i možnost Nejvyššího správního
soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci revidoval.
Zruší-li totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem
vázán nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných
poměrů v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru se senát, který o nové kasační
stížnosti rozhoduje, nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu postupem podle
§17 s. ř. s. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007 – 56,
č. 1723/2008 Sb. NSS). Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti
soudního rozhodování.
15. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec
doslovného znění §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. další výjimky s ohledem na dodržení smyslu
a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Uvedené ustanovení nelze vztáhnout zejména
na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení
nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného
přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva (viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 1 As 79/2009 – 165).
16. Opakovaná kasační stížnost je přípustná i v případě, kdy krajský soud doplnil po zrušení
svého původního rozsudku dokazování, i když nově zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu
s názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným obecně a obiter dictum ve zrušujícím rozsudku
(blíže viz rozsudek ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 25/2009 – 71, srov. také usnesení rozšířeného
senátu čj. 9 Afs 59/2007 – 56). Obdobně může být podstatně změněn i právní stav, změnou
či zrušením rozhodného právního předpisu, za situace bránící aplikaci původního předpisu,
deklarací protiústavnosti předpisu Ústavním soudem apod. (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 9 Afs 59/2007 – 56).
17. Podle rozšířeného senátu nelze odmítnout jako nepřípustnou ani opakovanou kasační
stížnost, je-li jejím argumentačním základem podstatná změna judikatury, a to na úrovni,
kterou by byl krajský soud i každý senát Nejvyššího správního soudu povinen akceptovat
v novém rozhodnutí – například pokud by o rozhodné právní otázce uvážil jinak Ústavní soud,
Evropský soud pro lidská práva, Soudní dvůr EU (blíže viz usnesení rozšířeného senátu
čj. 9 Afs 59/2007 – 56).
18. Lze shrnout, že přípustnost opětovné kasační stížnosti je omezena na důvody, které
Nejvyšší správní soud v souladu se zákonným omezením svého přezkumu dosud neřešil.
19. Tento závěr platí i v situaci, kdy v pořadí druhou kasační stížnost podá druhý účastník
řízení. I v takovém případě je §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. aplikovatelný a kasační stížnost
nepřípustná zejm. v případě, kdy tento účastník brojí proti závěrům krajského soudu, které jsou
výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v předchozím
zrušujícím rozsudku (viz např. usnesení 29. 1. 2014, čj. 1 As 156/2013 – 24, nebo ze dne
18. 12. 2013, čj. 6 As 145/2013 – 9; srov. také rozsudky ze dne 25. 5. 2011, čj. 6 As 1/2011 – 139,
ze dne 8. 6. 2011, čj. 6 As 4/2011 – 136, či ze dne 29. 8. 2012, čj. 8 As 2/2012 – 55).
20. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační námitky nejprve z hlediska výše uvedených
kritérií přípustnosti.
21. Stěžovatel vznesl v kasační stížnosti pouze námitky týkající se právního posouzení otázky,
zda omluva stěžovatele z jednání před správním orgánem splňovala požadavky stanovené
v §74 odst. 1 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů. Nejvyšší správní soud vypořádal tuto otázku ve svém předchozím rozsudku
čj. 8 As 54/2013 – 29, na jehož plné odůvodnění na tomto místě odkazuje. Právním názorem
Nejvyššího správního soudu byl krajský soud vázán a stěžovatel nenamítl, že by se od něj krajský
soud odchýlil. Námitky stěžovatele mířily právě opačným směrem. Vytkl-li stěžovatel krajskému
soudu, že opřel napadený rozsudek pouze o rozhodnutí, které je v neprospěch stěžovatele, brojil
proti skutečnosti, že se krajský soud řídil názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v rozsudku čj. 8 As 54/2013 – 29. S ohledem na závaznost právního názoru Nejvyššího
správního soudu v posuzované věci však tato námitka byla nepřípustná (viz výše bod 14).
22. Stěžovatel sice obecně namítl také nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu,
ale citoval pouze text zákonného ustanovení, aniž by upřesnil, jakého konkrétního pochybení
se měl krajský soud dopustit. Pouhá citace právního předpisu nedostačuje požadavkům kladeným
na řádně uplatněný stížní bod (blíže viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS; srov. také usnesení čj. 1 As 156/2013 – 24).
Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud neshledal ani z úřední
povinnosti.
23. Soud proto uzavřel, že námitky uplatněné stěžovatelem jsou nepřípustné ve smyslu
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a nevztahuje se na ně ani žádná z výše uvedených výjimek. Stěžovatel
nenamítl, že by se krajský soud neřídil ve vztahu k těmto námitkám závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu, ale pouze s ním polemizoval. Jak ovšem bylo výše uvedeno,
i Nejvyšší správní soud je svým názorem vázán, zejména rozhoduje-li za jinak nezměněných
poměrů v téže věci.
24. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou podle §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s., proto ji odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
25. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta. S ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti soud nevyzval
stěžovatele k uhrazení soudního poplatku za tuto kasační stížnost. Takový postup
by byl s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti a s tím spojené vrácení případně
zaplaceného poplatku ryze formální a rozporný se zásadou procesní ekonomie.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. května 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu