ECLI:CZ:NSS:2014:9.AFS.117.2013:21
sp. zn. 9 Afs 117/2013 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: SALDOMA s.r.o.,
se sídlem Cacovice 63/2, Brno, zast. Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem Moravské
nám. 15, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31,
proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 24. 1. 2012, č. j. 1409/12-1301-704581,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013,
č. j. 62 Af 29/2012-104,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace účastníků
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „původní žalovaný“),
jímž bylo zamítnuto jeho odvolání dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty
za 3. a 4. čtvrtletí roku 2007, vydaným Finančním úřadem Brno III dne 27. 5. 2011,
č. j. 205500/11/290513707725 a č. j. 206626/11/290513707725. Krajský soud žalobu v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[2] S účinností zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, ke dni 1. 1. 2013 se žalovaným namísto původně žalovaného stalo
Odvolací finanční ředitelství.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku popřel,
že by neprokázal nárok na uplatnění daňového odpočtu spočívajícím v nákladech na nákup barev
od společnosti MH Businnes Still, s. r. o. Další podklady požadované správcem daně však již neměl
k dispozici a unesení důkazního břemene dle pokynů správce daně bylo nemožné.
Kromě toho nepostupoval správce daně v souladu s §8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Správní orgány obou stupňů nezpochybnily,
že stěžovatel potřeboval barvy, nýbrž že barvy dodal deklarovaný dodavatel
(MH Businnes Still, s.r.o.), čímž „fakticky […] správní orgán vyjádřil pochybnost o dodavateli,
nikoli však o dodávce barvy a tedy o vynaloženém nákladu.“ Správce daně navíc stěžovateli upřel právo
účastnit se výslechu svědka M. M., neboť stěžovatel znal tohoto svědka pouze pod jinou identitou
(M. D.). Z toho důvodu nejsou podstatné rozdíly v informacích podaných stěžovatelem s
informacemi, které při výslechu uvedl tento svědek. Postupem správce daně došlo k porušení
principů přesvědčivosti a přiměřenosti. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti s výrokem i odůvodněním
napadeného rozsudku ztotožnil. Stěžovatel nepředložil žádné důkazy prokazující oprávněnost
uplatněného odpočtu daně z přidané hodnoty. Unesení důkazního břemene se zde totiž nevztahuje
jen na předložení bezvadných účetních dokladů (faktur), neboť tyto nijak neprokazují, že došlo
k uskutečnění platby a k plnění na faktuře uvedenému. Stěžovatel přitom nepředložil správcem daně
požadovanou skladovou evidenci materiálu a inventarizaci majetku, čímž se dostal
do důkazní nouze. K tvrzenému porušení principu přiměřenosti pak konstatoval, že pro správce
daně bylo rozhodné, že nebyl prokázán nárok na odpočet daně ve smyslu §73 odst. 1
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti
kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci
kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí
či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
[§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“)]. Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených.
[6] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení před krajským soudem byly
dostatečným způsobem objasněny všechny okolnosti podstatné pro spravedlivé rozhodnutí
stěžovatelovy věci. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud přesvědčivě reagoval
na žalobní námitky. Kasační námitky se obsahově shodují s námitkami žalobními, proto není
třeba znovu opakovat bezchybnou argumentaci krajského soudu vysvětlující v dostatečné šíři
relevantní zákonná ustanovení, a to i s využitím přiléhavé citace judikatury
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.
[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v rámci přezkumu napadeného rozsudku znovu uvážil,
jsou-li v kasační stížnosti přednesené námitky způsobilé zvrátit správnost závěrů krajského soudu
a v důsledku toho i správnost závěrů přijatých původním žalovaným i správcem daně v řízení
daňovém. Nic takového však zjištěno nebylo.
[8] Námitka vyjadřující nesouhlas se závěrem, podle něhož nebyla prokázána existence
zdanitelného plnění, obstát nemůže. Krajský soud v tomto směru správně poukázal na právní větu
k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2006, č. j. 2 Afs 7/2006-107,
(vyhledatelné na www.nssoud.cz), dle které „[p]rokazuje-li daňový subjekt nárok na nadměrný odpočet daně
z přidané hodnoty formálně bezvadným daňovým dokladem, ale o faktickém stavu jsou pochybnosti, je součástí
důkazní povinnosti daňového subjektu prokázání existence zdanitelného plnění.“ V rozsudku
ze dne 26. 2.2010, č. j. 2 Afs 32/2008-116, Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „podnikatelský subjekt
není povinen ověřovat si identitu svého obchodního partnera, nese tím však zvýšené riziko při případném dokazování,
týkajícím se obchodních případů uzavřených s takovým subjektem, v rámci daňového řízení.“
[9] Stěžovatel byl ve výzvách ze dne 16. 11. 2010 a 22. 12. 2010 správcem daně
výslovně upozorněn, které doklady má předložit (tj. skladovou evidenci materiálu a inventarizaci
majetku a závazků). To však neučinil a svá tvrzení opřel pouze o předložené faktury,
přičemž informace, které poskytl stěžovatel, resp. jeho jednatel, a informace, které správce daně
získal výslechem osoby jednající jménem společnosti MH Businnes Still, s.r.o. (M. M. alias M.D.), se
skutečně podstatným způsobem lišily, jak dovodil původní žalovaný i krajský soud. Stěžovatel tedy
neunesl důkazní břemeno v souvislosti s prokázáním existence zdanitelného plnění §74 odst. 1
zákona o dani z přidané hodnoty.
[10] Nedůvodná je dle názoru Nejvyššího správního soudu i námitka, dle které správce daně
stěžovateli upřel právo účastnit se výslechu svědka M. M., neboť stěžovatel jej znal pouze jako M.
D.. Vyrozumění o výslechu pana M. M., které bylo žalobci doručeno dne 26. 1. 2011, znělo
následovně: „Finanční úřad Brno III Vám oznamuje, že dne 22.2.2011 od 10:00 hod bude proveden výslech
svědka. Jednání se uskuteční ve Vazební věznici Olomouc, Švermova 2, 771 57 Olomouc. Svědecká výpověď bude
provedena ve věci obchodních vztahů mezi společností SALDOMA s.r.o. DIČ: CZ27675491, a daňovým
subjektem MH Businnes Still s.r.o., DIČ:CZ27871690, svědek M. M., nar. XY.“
[11] Stěžovatel byl tedy jednoznačně a srozumitelně informován o tom, že ve věci
obchodních vztahů týkajících se jeho společnosti bude správcem daně proveden výslech svědka.
Pokud stěžovatel nevěděl, že M. M. a M. D. (jehož výslech sám stěžovatel navrhoval) jsou jedna a
tatáž osoba, což nebylo v dosavadních řízeních zpochybněno, nic mu nebránilo, aby si od správce
daně po doručení shora citovaného vyrozumění doplňující informace vyžádal. Pokud se stěžovatel
rozhodl vzdát svého práva být výslechu svědka účasten s tím, že mu svědek není znám, aniž se
jakkoli pokusil doplňující informace získat, nelze takovou procesní pasivitu klást k tíži správce daně
a tudíž ani správci daně jakkoli vytýkat, že výpověď tohoto svědka (v některých ohledech
rozpornou s tím, co uvedl stěžovatel) ve svém rozhodnutí zohlednil.
[12] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce porušení
§8 odst. 1 daňového řádu. Správce daně naopak zjistil skutkový stav dostatečně a dospěl
k řádně odůvodněnému závěru, že stěžovatel neprokázal, že by barvy skutečně nakoupil
od dodavatele MH Businnes Still, s.r.o. Z týchž důvodů pak Nejvyšší správní soud nepovažuje
za důvodnou ani námitku porušení principů přesvědčivosti a přiměřenosti.
[13] Souhrnně lze k věci konstatovat, že správce daně i původní žalovaný dospěli procesně
bezvadným způsobem k závěrům respektujícím relevantní zákonnou úpravu; práva žalobce nebyla
v daňovém řízení ani v rozhodnutí jím završeném nikterak zkrácena. Krajský soud
následně podanou žalobu správně a s dostatečným odůvodněním zamítl,
a to aniž by se při svém rozhodování dopustil jakéhokoliv pochybení způsobilého přivodit zrušení
stěžovaného rozsudku.
III. Závěr a náklady řízení
[14] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 2 s. ř. s.
[15] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu