ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.109.2014:147
sp. zn. 9 As 109/2014 – 147
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 5. 11. 2013, č. j. 2928/13, na ochranu proti nečinnosti žalované a na ochranu před
nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 28. 2. 2014, č. j. 9 A 11/2014 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým soud zamítl jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[2] Žalobou ze dne 15. 1. 2014 se stěžovatel domáhal u městského soudu ochrany proti
rozhodnutí žalované, dále ochrany před nezákonným zásahem žalované a ochrany před nečinností
žalované. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Městský
soud na základě doložených majetkových poměrů dospěl k názoru, že stěžovatel řádným způsobem
neosvětlil a nedoložil své majetkové poměry. Stěžovatel sice soudu předložil vyplněný formulář
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého vyplývala výše
jeho příjmů za rok 2011 a 2012, avšak stěžovatel nesdělil výši svého příjmu v roce 2013,
byť odhadem. Vzhledem ke stěžovatelem uvedeným výdajům ve výši 15 642 Kč, představujícím
sociální pojištění, zdravotní pojištění, místní poplatky, nájemné, potraviny a ostatní náklady
na základní životní potřeby, nepostačuje k jejich krytí doložená výše příjmů za rok 2012, tj. 120 000
Kč. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by osvobození od soudního
poplatku odůvodňovaly jeho příjmové a majetkové poměry. K podpoře těchto závěrů dále městský
soud uvedl, že stěžovatel vede před městským soudem množství sporů a z podané žaloby dospěl
k závěru, že se nejednalo o spor mající vztah k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry
a jednalo se pouze o obecné proklamace o porušování jeho práv ze strany různých osob, orgánů
a institucí, včetně obecných soudů a Ústavního soudu.
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal nedostatek finančních prostředků k úhradě
soudního poplatku, nesplnil předpoklad pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu
městský soud zamítl rovněž návrh na ustanovení zástupce.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatel napadl usnesení městského soudu kasační stížností. V kasační stížnosti namítá,
že v řízení před městským soudem došlo k popření jeho práv v rozporu se zákonem nevyhověním
žádosti o osvobození od soudních poplatků i opakované žádosti o ustanovení zástupce. Současně
mělo dojít k porušení zákona a dalších úrovní právního řádu a porušení práv stěžovatele
garantovaných Ústavou a mezinárodními dohodami.
[5] Stěžovatel dále namítá, že mu soud nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.
Závěrem stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
[6] V příloze ke kasační stížnosti stěžovatel bez zjevné návaznosti na soudní řízení uvedl
obecné konstatování o porušování základních lidských práv v České republice, tradic a zvyklostí,
procesních zásad při činnosti státních a správních orgánů, porušování mezinárodních dohod,
ústavního pořádku a dalších částí právního řádu České republiky. Současně uvádí obecné
proklamace, čeho se domáhá, skutečností, důkazů a zásad, jichž se dovolává, a požadavek
na aplikaci platného práva Evropské unie bez ohledu na jejich závaznost. Stěžovatel požaduje,
aby mu byla dána možnost se vyjádřit k věci osobně, vznést dotazy a navrhnout doplnění podání.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní uplatněny
důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem a nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem,
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval těmito žádostmi.
[9] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnost směřující
proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) na zaplacení
soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem z důvodu předejití řetězení
řešeného problému netrval (k tomu srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, všechna zde citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Byl však povinen se zabývat výslovnou žádostí
stěžovatele o ustanovení zástupce a v souvislosti s tím hodnotil potřebu zastoupení stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti. Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro ustanovení zástupce
v řízení zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek; jednak nedostatek prostředků,
který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového
rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Z důvodu předejití řetězení řešeného problému posouzení
majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší soud
neposuzoval splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku. Po zhodnocení obsahu
kasační stížnosti dospěl nicméně k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení
stěžovatele v kasačním řízení prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované
náležitosti. Ve věci se jedná o právně zcela přehlednou otázku týkající se osobních poměrů
stěžovatele. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem formulované kasační
stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[10] Nejvyšší správní soud dále věcně přezkoumal kasační stížností napadené usnesení
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Městský soud při posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků vycházel z předloženého prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
(dále jen „prohlášení o poměrech“) ze dne 3. 2. 2014 a čestného prohlášení ze dne 1. 2. 2014
(dále jen „čestné prohlášení“). Na základě doložených dokumentů je patrné, že stěžovatel
v okamžiku podání neměl uzavřen pracovněprávní vztah (pracovní poměr byl ukončen ke dni
31. 1. 2014), nepodnikal (podnikání ukončeno v prosinci 2013) a neměl ani žádné jiné příjmy.
Současně stěžovatel nepobíral žádné dávky hmotného a sociálního zabezpečení. Své pravidelné
měsíční výdaje (na sociální a zdravotní pojištění, místní poplatky, nájemné, potraviny a ostatní
základní životní potřeby) vyčíslil částkou nejméně 12 000 Kč, optimálně však 17 500 Kč. Přílohou
prohlášení o poměrech učinil kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období
2012, ve kterém je vyčíslen základ daně ve výši 107 742 Kč a celková daňová povinnost ve výši
0 Kč, a dále čestné prohlášení, na jehož obsah v prohlášení o poměrech blíže odkazoval.
[12] Z čestného prohlášení pak dále vyplývá, že v době podání neměl stěžovatel žádné
zaměstnání, poslední pracovní poměr skončil ke dni 31. 1. 2014 a neměl vytvořenu žádnou
finanční rezervu. K výdajům uvedl, že pravidelné měsíční výdaje se pohybovaly přibližně v rozmezí
12 000 Kč až 14 000 Kč, současně hodnota ceny majetku podle vlastního odhadu nepřesahovala
100 000 Kč.
[13] Na základě shora uvedeného obsahu stěžovatelem předložených listin se Nejvyšší správní
soud ztotožnil s hodnocením městského soudu, že stěžovatel řádným způsobem neosvětlil
a nedoložil své majetkové poměry. Stěžovatel v prohlášení o majetkových poměrech uvedl,
že podnikání ukončil v prosinci 2013, žádným způsobem však nedoložil výši příjmů z tohoto titulu
mu plynoucí. V čestném prohlášení výslovně uvedl, že jeho poslední pracovní poměr skončil ke dni
31. 1. 2014, ani zde však jeho výše nebyla doložena, ani přibližně uvedena.
[14] Je výlučně věcí účastníka řízení (v projednávaném případu stěžovatele), aby uvedl a prokázal
veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků.
V případě, kdy je doložena existence byť ukončeného pracovněprávního vztahu, příp. podnikání,
a nejsou uvedeny příjmy z nich plynoucí, nelze mít za doložené rozhodné skutečnosti
pro posouzení žádosti ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal v hodnocení majetkových poměrů městským soudem
ve vztahu k nároku na osvobození stěžovatele od soudního poplatku žádné pochybení.
[16] Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce městský soud správně uvedl, že podle
§35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát, pokud
jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal podmínky pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem
ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[17] Stěžovatel dále namítá, že mu soud nedal možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
K tomu lze jen stručně uvést, že pokud soud vychází výlučně z podkladů, které sám stěžovatel
soudu předložil, bylo by bezúčelné, pokud by se tyto podklady měly stěžovateli opětovně předkládat
k jeho vyjádření.
[18] Námitky stěžovatele uvedené v přílohách ke kasační stížnosti nemají žádnou konkrétní
vazbu na projednávaný případ, jedná se o obecné formulace stěžovatelem vnímaných porušení
právního řádu jakýmikoliv státními orgány a Nejvyšší správní soud se jimi tak nezabýval,
neboť nesplňovaly podmínky určitosti kasačních námitek. Je povinností stěžovatele uvést konkrétní
nezákonné kroky, postupy, úkony, úvahy, hodnocení nebo závěry, pro které kasační stížností
napadá rozhodnutí městského soudu a současně je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to,
proč se má jednat o nezákonnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS).
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud zpravidla bez jednání.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu