ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.118.2014:43
sp. zn. 9 As 118/2014 – 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. C., zast.
JUDr. et Bc. Karlem Rohrem, advokátem se sídlem Smilova 386, Pardubice, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2013, č. j. 2013/32385-421, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 2. 2014, č. j.
53 Ad 17/2013 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. et Bc. Karlu Rohrovi, advokátovi se sídlem
Smilova 386, Pardubice, se p ři zn áv á odměna za zastupování ve výši 9 383 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), jímž mu
nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
[2] Podanou žalobou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky v Pardubicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 11. 4. 2013,
č. j. MPSV-UP/3549326/13/AIS-ZAM, o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání
pro maření součinnosti nedostavením se bez vážného důvodu ve stanoveném termínu dne
13. 3. 2013 na úřad práce, dále se domáhá zrušení rozhodnutí úřadu práce a náhrady nákladů
soudního řízení.
[3] Stěžovateli vznikla s podáním žaloby poplatková povinnost ve smyslu §4 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“). K úhradě soudního poplatku ve výši 3 000 Kč byl vyzván usnesením. Stěžovatel
ve stanovené desetidenní lhůtě poplatek neuhradil, namísto toho podáním ze dne 2. 1. 2014 požádal
o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že je dlouhodobě nezaměstnaný a firma, kde
je jednatelem, musela z ekonomických důvodů přerušit svoji činnost.
[4] Krajský soud vyzval stěžovatele k vyplnění a zaslání formuláře „Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „Prohlášení“), včetně připojení veškerých listin
osvědčujících jeho majetkové poměry, a to za účelem zjištění aktuálních podmínek pro posouzení
splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel reagoval na výzvu
předložením Prohlášení, v němž uvedl, že nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru
ani z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nemá žádné příjmy z podnikání, jeho
společnost Profistavby s.r.o. je v úpadku, v druhotné platební neschopnosti a nemá žádný příjem již
dva roky. Nemá příjmy ani z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, důchodového
pojištění, nemocenského pojištění či státní sociální podpory, ani jiné příjmy. Uvedl dále, že nemá
žádný majetek, a to ani ve společném jmění manželů. Jediným příjmem rodiny se dvěma
dětmi je mzda manželky stěžovatele v průměrné výši cca 15 000 Kč měsíčně. Současně
má dluh 280 000 Kč vůči paní H. N. Do kolonky „jiné okolnosti, které by mohly mít vliv
na osvobození“ popsal svou situaci, kdy v prosinci 2013 byl nucen prodat byt v osobním vlastnictví,
jelikož vzhledem k ekonomické krizi nebyl schopen splácet úvěr, který si vzal za účelem zlepšení
finanční situace společnosti Profistavby s.r.o. Ta se dostala do druhotné platební neschopnosti,
protože odběratelé nezaplatili celkově až 5 milionů korun, o něž se stěžovatel soudí. Tvrdí,
že si hledá práci, celou jeho rodinu živí manželka a finančně vypomáhá i matka z důchodu.
Zopakoval, že nemá majetek a má dluh 280 000 Kč.
[5] V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že posuzovaný žalobní návrh není zjevně
bezúspěšný, proto zkoumal, zda existují vážné důvody pro osvobození od soudních poplatků.
Uvedl, že to byl stěžovatel, kdo byl povinen tvrdit a prokázat, že nemá dostatečné prostředky
k úhradě soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, případně i další závažné důvody svědčící
pro osvobození. V tomto duchu ho krajský soud vyzval k vyplnění Prohlášení a zaslání listin
osvědčujících jeho majetkové poměry. Stěžovatel však dle soudu své povinnosti úplných tvrzení
a jejich osvědčení nedostál.
[6] Krajský soud konstatoval, že stěžovatel nedoložil žádné ze svých tvrzení uvedených
v Prohlášení. Soud sám v obchodním a insolvenčním rejstříku zjistil, že stěžovatel je jediným
společníkem (se splaceným vkladem ve výši 200 000 Kč) a jednatelem společnosti Profistavby s.r.o.,
tedy má minimálně majetek ve formě 100% obchodního podílu ve společnosti. Dále bylo zjištěno,
že proti uvedené společnosti není vedeno insolvenční řízení, přičemž pokud by tato byla v úpadku,
měla by povinnost sama na sebe bez zbytečného odkladu podat insolvenční návrh. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel nepředložil ani poslední daňové přiznání své společnosti, považuje krajský
soud tvrzení o jejím úpadku a druhotné platební neschopnosti za nevěrohodná. Rovněž nebyl
doložen příjem manželky ani nebylo uvedeno, jak staré jsou děti, k nimž má vyživovací povinnost.
[7] Krajský soud tedy měl pochybnosti o tvrzeném úpadku společnosti a jejích nulových
příjmech, o neexistenci žádného jiného majetku, i o příjmu manželky. Stěžovatel nepřipojil jedinou
listinu, která by jeho tvrzení osvědčovala. Soud tak neměl dostatek podkladů, aby mohl ve věci
rozhodnout. Současně nebylo povinností soudu aktivně vyhledávat a zjišťovat informace
o aktuálních poměrech stěžovatele, jelikož ten žádal o určité „dobrodiní“ a bylo na něm, aby nesl
břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Pokud neposkytl úplný a věrohodný obraz o svých poměrech
a svá tvrzení žádným způsobem neosvědčil, nezbylo soudu než návrh na osvobození od soudních
poplatků zamítnout.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, která byla doplněna
ustanoveným zástupcem podáním ze dne 30. 4. 2014. Stěžovatel se domnívá, že krajský soud
nerozhodl po právu, jelikož nesprávně posoudil právní otázku, zda mu náleží osvobození
od soudních poplatků, tedy podává kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“).
[9] Má za to, že krajský soud ho měl vyzvat k doložení tvrzení o majetkové situaci předtím, než
jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Odkazuje přitom na ustanovení §36 s. ř. s.,
dle nějž musí soud poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, aby
v řízení neutrpěli újmu. Domnívá se, že po obdržení neúplného Prohlášení měl být soudem vyzván
k doplnění v souladu s §36 odst. 1 s. ř. s. a poučen o hrozících následcích, a to zejména za situace,
kdy si soud musel být z obsahu Prohlášení vědom stěžovatelovy složité životní situace, která je ještě
akcentována tím, že do této se dostal v důsledku druhotné platební neschopnosti. Uvádí, že soud
si za dané situace ulehčil své postavení a bez ohledu na aktuální osobní poměry stěžovatele jeho
žádost zamítl, aniž by mu dal šanci napravit své pochybení.
[10] Vzhledem k výše uvedenému požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Rovněž požaduje náhradu nákladů řízení.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná, důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a netrval by ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto
požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení
krajského soudu, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. K danému
srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz). Jelikož však stěžovatel o ustanovení zástupce sám výslovně požádal, byl
mu k ochraně jeho práv zástupce ustanoven.
[14] Krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel ve vztahu k uplatněné žádosti
o přiznání osvobození od soudního poplatku neunesl dostatečně břemeno tvrzení a neunesl
důkazní břemeno. Stěžovatel k tomu namítá, že v souladu s ustanovením §36 odst. 1 s. ř. s. ho měl
krajský soud před zamítnutím jeho žádosti nejprve poučit o jeho povinnosti a o hrozících
následcích v podobě zamítnutí žádosti. Z výzvy krajského soudu k doložení majetkové a příjmové
situace ze dne 3. 1. 2014 plyne, že soud požadoval předložení vyplněného formuláře Prohlášení
a připojení listin osvědčujících majetkové poměry, tedy soud přesně formuloval, jaké požadavky
jsou na stěžovatele kladeny.
[15] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud jde o návrhy
na osvobození od soudních poplatků, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní žadatele. Jinými
slovy, pokud chce být žadatel se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí
nejen tvrdit, že mu jeho majetková a finanční situace neumožňuje poplatky uhradit, ale musí svá
tvrzení také řádně doložit (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007,
č. j. 8 Ans 2/2007 – 51). Rozhodnutí krajského soudu není postaveno na závěru, že stěžovatel
má dostatek finančních prostředků. Krajský soud pouze dospěl k závěru, že vhodným způsobem
nedoložil svou nepříznivou majetkovou situaci, k čemuž ho vyzýval. Tento svůj závěr srozumitelně
odůvodnil.
[16] Doložení potřebných listin k prokázání tíživé situace tak bylo nezbytné k tomu,
aby stěžovatel unesl své důkazní břemeno. Ten však nepředložil žádné podklady týkající se jeho
společnosti Profistavby s.r.o., tj. zejména daňové přiznání nebo účetní závěrku, podklady
k prokázání druhotné platební neschopnosti apod., případné podklady k prokázání výše jeho dluhu
či výši příjmů jeho manželky. Svou majetkovou situaci byl povinen tvrdit a prokázat v návrhu
na přiznání osvobození od soudních poplatků, případně na základě výzvy ze dne 3. 1. 2014, jelikož
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50). Soud hodnotí především
informace, které mu žadatel sám sdělí.
[17] Je tedy třeba souhlasit se závěrem krajského soudu, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno
ohledně jeho tíživé majetkové situace.
[18] Ke kasační námitce, že nebyl poučen o povinnosti předložit podklady k prokázání tvrzení
a o tom, že v případě nepředložení podkladů pro prokázání majetkové situace bude rozhodnuto
v neprospěch osvobození od soudních poplatků, zdejší soud konstatuje, že povinnost takového
poučení s. ř. s. nestanoví a nelze ji dovodit ani z povahy věci. Z §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá,
že je to účastník, který je povinen doložit, že nemá dostatečné prostředky, aby mohl být částečně
či zcela osvobozen od soudního poplatku. K podání žádosti o osvobození od soudního poplatku
není ani nemajetný účastník povinen, a pokud tak učiní, soud rozhoduje právě na základě jím
tvrzených a doložených skutečností. Již z povahy věci je přitom zřejmé, že pokud nebudou tvrzení
a důkazy dostatečně odůvodňovat osvobození od soudních poplatků, nebude návrhu vyhověno.
Je to ostatně obdobné, jako při nedůvodnosti žalobních námitek. V takovém případě jim soud
meritorně nevyhoví, aniž by předtím žalobce upozorňoval, že žalobní námitky musí být důvodné,
jinak bude jeho žaloba zamítnuta. Soud tedy i v případě rozhodování o osvobození od soudních
poplatků rozhoduje meritorně o určitém návrhu účastníka. Poučovací povinnost soudu o následcích
nevyhovění výzvě se váže zpravidla na nesplnění procesních pravidel (např. chybějících podmínek
řízení, neuhrazení soudního poplatku), které v případě neodstranění mají za následek zastavení
řízení z procesních důvodů. Původní tvrzení stěžovatele byla nedostatečná pro věcné posouzení
žádosti, proto ho soud správně vyzval k doložení aktuálních poměrů.
[19] Krajský soud po zhodnocení konkrétních okolností v projednávané věci řádně zdůvodnil,
proč přistoupil k odepření práva na osvobození od soudního poplatku, přičemž jeho postup
je nutno hodnotit jako správný, bez procesních pochybení.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady.
[22] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovený zástupce stěžovatele, JUDr. et Bc. Karel Rohr, advokát se sídlem Smilova 386,
Pardubice, provedl ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven
soudem [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném pro posuzovanou věc,
(dále jen „advokátní tarif“)], kdy první porada s klientem byla z důvodu jeho nedostupnosti
nahrazena nahlédnutím do spisu, a písemné podání soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu]. Studium spisového materiálu, které zástupce požadoval uhradit, nelze
považovat za samostatný úkon právní služby, ale je součástí převzetí a přípravy zastupování, tedy
součástí úkonu podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Za jeden úkon právní služby v dané
věci náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Celkem tedy za dva úkony právní služby náleží odměna ve výši 6 800 Kč.
[23] Dále zdejší soud ustanovenému zástupci přiznal náhradu cestovních výdajů za cestu
realizovanou za účelem studia spisu. Jednalo se o celkovou vzdálenost 286 km (vzdálenost Brno -
Pardubice – 143 Km x 2). Tato cesta byla realizována vozidlem Chevrolet Cruze s průměrnou
spotřebou 7,1 litrů paliva na 100 km, přičemž výše průměrné ceny za 1 litr benzínu (95 oktanů)
činila 35,70 Kč a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 3,70 Kč na 1 km [§157 odst. 4 zákona
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §1 písm. b) a §4 písm. a)
vyhlášky č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových
vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování
cestovních náhrad]. Celkem tedy zdejší soud na náhradě cestovních výdajů zástupci přiznal částku
1 783 Kč. Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci rovněž přiznal náhradu za promeškaný čas
podle §14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 800 Kč (4 hodiny na trase Brno – Pardubice a zpět).
[24] Zástupce stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti není plátcem DPH, k nákladům řízení
o kasační stížnosti se tedy daň z přidané hodnoty nepřipočte. Celková výše odměny ustanoveného
zástupce tak činí 9 383 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu