ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.150.2013:33
sp. zn. 9 As 150/2013 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Občanské sdružení
„Pro Hanspaulku“, se sídlem Matějská 2370/2, Praha 6, zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem,
Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 12. 2007, č. j. 24292/2007-83/O-1320/07, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2013, č. j. 11 A 273/2010 – 113,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá včasnou kasační stížností v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud
jako nedůvodnou zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2007,
č. j. 24292/2007-83/O-1320/07. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
stěžovatel proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne
11. 5. 2007, č. j. S-MHMP 185970/2007/OST/No (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
a napadené rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele
(tehdy s názvem „Občanské sdružení přátel Hendlova dvora“) o obnovu územního řízení
ukončeného rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního
(dále jen „magistrát“) ze dne 8. 11. 2005, č. j. MHMP/175192/2005/OST/No.
II. Relevantní skutkové okolnost vyplývající ze správního spisu
[2] Společnost Hanspaulka – Nové Vily, s.r.o. (dále též „stavebník“), podala k Úřadu městské
části Praha 6, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) žádost o vydání územního rozhodnutí
o umístění stavby „HANSPAULKA – NOVÉ VILY“ sestávající ze tří rodinných domů,
tří bytových domů a souvisejících staveb (dále jen „stavba“). Na základě této žádosti
vydal stavební úřad dne 20. 6. 2005 územní rozhodnutí, č. j. 518/P 3082/2 Dej/05/Kot
(dále jen „územní rozhodnutí“), jímž umístil navrhovanou stavbu při splnění v rozhodnutí
uvedených podmínek. Územní rozhodnutí bylo následně na základě odvolání účastníků řízení
změněno rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního ze dne 8. 11. 2005,
č. j. MHMP/175192/2005/OST/No, jímž byl upraven výrok a podmínka územního rozhodnutí
týkající se dělení pozemků, na nichž měla být stavba umístěna.
[3] Stěžovatel podal dne 1. 11. 2006 žádost o obnovu výše uvedeného územního řízení.
Důvod pro obnovu tohoto řízení stěžovatel spatřoval ve skutečnosti, že ve stavebním řízení byla
k předmětné stavbě předložena projektová dokumentace, na jejímž základě se dokumentace
předložená k územnímu řízení ukázala být nepravdivou. Nepravdivost dokumentace pro vydání
územního rozhodnutí dle stěžovatele spočívala v tom, že podle nově předložené projektové
dokumentace nebude možné splnit předepsaný koeficient zastavené plochy a zeleně.
Z projektové dokumentace předložené ke stavebnímu řízení totiž stěžovatel zjistil, že údaje
použité pro výpočet koeficientu zeleně v územním řízení neodpovídají skutečnosti.
K nepravdivosti dokumentace k územnímu řízení dále stěžovatel uvedl, že z nově předložené
projektové dokumentace ke stavebnímu řízení vyplývá, že nemohou být dodrženy odstupové
vzdálenosti stanovené územním rozhodnutím a předepsané čl. 8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb.
hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění
platném pro projednávanou věc (dále jen „vyhláška OTPP“).
[4] Magistrát hlavního města Prahy žádost stěžovatele o obnovu řízení rozhodnutím ze dne
11. 5. 2007, č. j. S-MHMP 185970/2007/OST/No, zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí
vyplývá, že dokumentace byla s účastníky územního řízení projednána a měli možnost
k ní uplatnit námitky. Žádost neobsahuje žádné důkazy o nepravdivosti údajů v dokumentaci
k územnímu řízení. Soulad projektové dokumentace ke stavebnímu řízení s podmínkami
územního rozhodnutí vždy přezkoumává stavební úřad ve stavebním řízení. Měl-li stěžovatel
za to, že se obě dokumentace neshodují, měl uplatnit své námitky v průběhu stavebního řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 4. 6. 2007 odvolání, které se obsahově shodovalo
s žádostí o obnovu řízení. Nadto stěžovatel uvedl, že mu není jasné, jaký důkaz
by k nepravdivosti projektové dokumentace k územnímu řízení měl předložit. Dále byl stěžovatel
přesvědčen, že namítané vady nelze vyřešit ve stavebním řízení a že nepožadoval přezkoumání
souladu dokumentace pro stavební řízení s dokumentací pro územní řízení. Žalovaný
rozhodnutím ze dne 6. 12. 2007, č. j. 24292/2007-83/O-1320/07, podané odvolání zamítl.
Ztotožnil se přitom s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí a dále uvedl, že stěžovatel
zpochybňuje, zda byl v územním řízení dostatečně zjištěn skutkový stav. K nápravě
takového případného pochybení však slouží přezkumné řízení a nikoli institut obnovy řízení.
III. Řízení před městským soudem
[5] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 6. 2. 2008 žalobu dle části třetí, hlavy
II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
v níž namítal nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí z důvodu nevypořádání se s odvolacími
důvody žalovaným. Ve zbývající části žaloby stěžovatel zopakoval svou argumentaci uplatněnou
již v odvolání včetně námitek týkajících se nesplnitelnosti koeficientu zastavěné plochy a zeleně
a nedodržení odstupových vzdáleností dle vyhlášky OTPP.
[6] Městský soud žalobu stěžovatele jako nedůvodnou zamítl. Z odůvodnění napadeného
rozsudku vyplývá, že městský soud s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 12. 2010, č. j. 3 As 17/2010 – 60, vydaný v projednávané věci shledal rozhodnutí
žalovaného přezkoumatelným. Následně se zabýval otázkou zákonnosti rozhodnutí žalovaného.
Městský soud dovodil, že ačkoli stěžovatel uvádí, že nepožaduje přezkum souladu
dokumentace předložené ke stavebnímu řízení s dokumentací pro územní řízení, z jeho námitek
tento požadavek vyplývá. Pokud stěžovatel z dokumentace pro stavební řízení zjistil,
že dokumentace pro územní řízení není pravdivá, pak se jedná o otázku přezkumu souladu
těchto dokumentací, k němuž je příslušný stavební úřad ve stavebním řízení. Městský soud
na základě rozsudků Nejvyššího správního soudu vydaných v projednávané věci uzavřel,
že námitka stěžovatele týkající se nesplnění koeficientu zeleně a nesplnění předepsaných
odstupových vzdáleností není důvodná. Oba parametry byly řádně projednány v územním řízení
a ve stavebním řízení byly zachovány. Městský soud se s ohledem na tyto skutečnosti neztotožnil
s názorem stěžovatele, že se projektová dokumentace předložená k územnímu řízení ukázala být
nepravdivou.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[7] Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[8] Stěžovatel namítal, že se městský soud nepřípustně zabýval otázkou souladu dokumentací
k územnímu a stavebnímu řízení, neboť takovou námitku stěžovatel nevznesl. Městský soud
se naopak dle stěžovatele nezabýval řádně uplatněnými žalobními námitkami. Ve zbývající části
se kasační stížnost obsahově shoduje s žalobou uplatněnou před městským soudem. Soud se měl
dle stěžovatele zabývat tím, zda byla dokumentace k územnímu řízení pravdivá v tom ohledu,
že splňuje požadavky na minimální odstupy staveb a požadavky na minimální výměru zeleně
předepsanou příslušným koeficientem.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 14. 3. 2014, jímž se ztotožnil
s vypořádáním věci městským soudem, přičemž napadený rozsudek považuje za přezkoumatelný.
Dále žalovaný upozornil, že územním rozhodnutím umisťovaná stavba je již zrealizována
a nejsou zde podmínky pro další obnovu navazujícího stavebního řízení.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[10] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Dále je namítána
nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
[11] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů (zde městského soudu) vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti,
ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.
K výše uvedeným vadám tedy Nejvyšší správní přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud
přezkoumal napadený rozsudek z těchto důvodů, přičemž přihlédl k námitkám uplatněným
stěžovatelem a vyvodil z nich následující závěry.
[12] Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný z důvodu nevypořádání
se s řádně uplatněnými žalobními námitkami.
[13] K požadavku přezkoumatelnosti rozhodnutí a jejich náležitému odůvodnění ve vztahu
k žalobním námitkám Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích konstantně uvádí,
že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami
se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém
stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci obsaženou v žalobě;
proč považuje žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; proč subsumoval skutkový stav
pod zvolené právní normy. Nepřezkoumatelné je také rozhodnutí, v němž se soud opomněl
vypořádat s některou ze včasně uplatněných žalobních námitek (srov. například rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 72/2010 – 60, ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 5 As 29/2007 – 64, ze dne 30. 11. 2007, č. j. 4 Ads 21/2007 – 77, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, všechny dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
[14] S ohledem na uplatněnou námitku nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud nejprve
zkoumal, zda se městský soud řádně vypořádal se všemi řádně vznesenými námitkami. Městský
soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti správních
rozhodnutí, dále se meritorně zabýval námitkami uplatněnými v žalobě a týkajícími se tvrzené
nepravdivosti dokumentace k územnímu řízení. Žalobou stěžovatel namítal, že se dokumentace
k územnímu řízení ukázala být nepravdivou na základě zjištění plynoucích z dokumentace
ke stavebnímu řízení. Městský soud se zabýval podstatou takto formulované námitky stěžovatele,
přičemž z její povahy dovodil, že její uplatnění má místo ve stavebním řízení, nikoliv v řízení
o obnově územního řízení. Z ustanovení §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (nynější
ustanovení §111 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb.) totiž vyplývá, že stavební úřad
přezkoumá soulad předložené projektové dokumentace ke stavebnímu řízení s požadavky
územního rozhodnutí. Namítal-li tedy stěžovatel rozpor mezi předloženými dokumentacemi,
byl dle zdejšího soudu postup zvolený městským soudem zcela namístě. Napadený rozsudek
proto neshledal Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelným.
[15] Nejvyšší správní soud dále ověřil, že městský soud nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného
nad rámec vymezených žalobních bodů. Ani z tohoto důvodu tedy není rozsudek městského
soudu zatížen vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[16] Před posouzením dalších námitek stěžovatele Nejvyšší správní soud považuje za nutné
zdůraznit, že institut obnovy řízení nepředstavuje řádný opravný prostředek. Jedná se o nástroj,
který umožní ve výjimečných případech za splnění zákonných podmínek přezkoumat
již pravomocné správní rozhodnutí. Podle ustanovení §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění platném pro projednávanou věc, [ř]ízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti
nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo bylo zrušeno či změněno
rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti,
důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
[17] Podstatou kasační stížnosti stěžovatele je jeho nesouhlas s tím, jakým způsobem
přistoupil nejdříve žalovaný a posléze městský soud k přezkumu jeho tvrzení o nepravdivosti
dokumentace pro územní řízení v souvislosti s posouzením podmínek pro obnovu územního
řízení.
[18] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, dle něhož stěžovatel svým
tvrzením zpochybnil dostatečné zjištění skutkového stavu v územním řízení. Projektová
dokumentace předložená v územním řízení je důležitým podkladem pro vydání územního
rozhodnutí, její obsah je správnímu orgánu znám a údaje zde uvedené jsou určující pro posouzení
návrhu na umístění stavby. Technické údaje obsažené v dokumentaci jsou po vyhodnocení
všech zákonem stanovených podmínek promítnuty do rozhodnutí o umístění stavby. Stěžovatel
v návrhu na obnovu řízení a ve všech dalších fázích správního či soudního přezkumu namítá,
že údaje, které správní orgán uvedl v rozhodnutí o umístění stavby o plochách zeleně
a o odstupových vzdálenostech staveb, neodpovídají předmětným vyhláškám a normám,
přičemž dovozuje, že důvodem tohoto rozporu byla nepravdivost dokumentace pro územní
řízení. Tuto argumentaci doplňuje tvrzením, že nenamítá rozdílnost dokumentace předložené
v územním a stavebním řízení, dokumentace považuje za souladné. Teprve z podrobnější
dokumentace předložené ke stavebnímu řízení podle jeho názoru vyplynuly informace,
na základě kterých se ukázaly parametry uvedené v územním rozhodnutí pro výměry zeleně
a odstupy staveb za nesprávné.
[19] Nejvyšší správní soud k této argumentační konstrukci uvádí, že stěžovatel ve své podstatě
zpochybňuje správnost a dostatečnost skutkových zjištění v průběhu územního
řízení. Dokumentace obsahuje technické údaje, na základě kterých správní orgán činí závěry
o tom, zda jsou či nejsou dodrženy požadavky právních předpisů na umístění stavby. Stěžovatel
v kasační stížnosti zcela jednoznačně uvádí, že dle jeho názoru se dokumentace předložená
v územním a stavebním řízení neliší, nepravdivost údajů dokumentace v územním řízení se podle
něho projevila pouze v důsledku vyšší podrobnosti dokumentace pořízení pro stavební řízení.
Pokud jsou však dokumentace shodné a liší se pouze v podrobnosti provedení, potom nelze
jednu z nich označit za nepravdivou. Tvrdí-li stěžovatel, že v územním řízení byly učiněny
chybné závěry ohledně splnění podmínek stanovených pro výměru zeleně a odstupové
vzdálenosti, pak toto není potvrzením nepravdivosti předložené dokumentace, ale zpochybňuje
tím buď správnost či dostatečnost skutkových zjištění správního orgánu nebo jím provedenou
nesprávnou aplikaci právního předpisu na zjištěný skutkový stav – vše v době rozhodnutí
správního orgánu. Tyto námitky mohou být projednány pouze v rámci odvolacího správního
řízení, výše citované podmínky stanovené pro obnovu řízení v tomto případě nejsou splněny.
[20] Městský soud se v napadeném rozhodnutí snažil rozvést poměrně stručné
(avšak výstižné) konstatování žalovaného ohledně podstaty námitek stěžovatele směřující
pouze proti dostatečnému zjištění skutkového stavu v územním řízení. Pro lepší srozumitelnost
svých závěrů soud použil i konkrétní skutkové okolnosti věci, snažil se reagovat na veškeré
skutečnosti uvedené stěžovatelem. Vzhledem k četnosti řízení vedených v souvislosti
s předmětnými stavbami městský soud použil i závěry z těchto řízení, které přesahují předmět
projednávané věci daný rámcem posouzení podmínek obnovy řízení, nicméně je z nich zřejmé,
že otázky dodržení koeficientů zeleně a zastavěnosti v dané věci byly předmětem správního
i soudního přezkumu. Městský soud dospěl ke správnému závěru, že tvrzení nepravdivosti
dokumentace předložené v územním řízení nebyla shledána důvodnými a výrok správních orgánů
ohledně nesplnění podmínek pro obnovu řízení je proto v souladu se zákonem.
VI. Závěr a náklady řízení
[21] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §103 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku městského soudu.
Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední
zamítnuta.
[22] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by svědčilo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl
tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu