ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.160.2014:8
sp. zn. 9 As 160/2014 – 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12236/13/4S-JČK, o návrhu žalobce
ze dne 2. 1. 2014 na vyslovení neúčinnosti doručení písemnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“)
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo
zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky
v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-
UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci
– jednorázového výdaje.
[2] Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky
krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků
řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele
poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení k ničemu,
a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu.
O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 17. 1. 2014,
č. j. Nao 11/2014 – 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu práce není
vyloučena.
[3] Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 – 30, uložil krajský soud stěžovateli,
aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní
úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce JUDr. T. P., podal stěžovatel
dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních
úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“). O námitce dle §9 odst. 2
zákona o vyšších soudních úřednících nebylo nakonec rozhodováno, když stěžovatel, přestože byl
k tomu vyzván, neodstranil vady podání ze dne 24. 3. 2014, a toto podání bylo proto odmítnuto.
[4] Jelikož na usnesení ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 – 30, dále stěžovatel
nijak nereagoval, krajský soud usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 46, podání ze dne
2. 1. 2014 odmítl, protože nebyly odstraněny vady tohoto podání.
[5] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu
specifikovanému v bodě [4] tohoto usnesení podal kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu,
že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno ani výrok není dostatečně určitý, přičemž
poukazoval i na předchozí nesprávný postup krajského soudu.
[6] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž
se pouze upravuje vedení řízení.“
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014,
č. j. 2 Ad 68/2013 - 46, je pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti nutno uvést,
že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým se stěžovatel domáhal
prohlášení neúčinnosti doručení, nedal souhlas v zahájeném procesu k ničemu a namítl podjatost
soudců.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že usnesení o návrhu na prohlášení doručení
rozhodnutí za neúčinné je nutno považovat pouze za rozhodnutí upravující vedení řízení. Takovými
rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí
ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2010, č. j. 3 Ans 13/2010 –
109).
[9] V odmítnutém podání stěžovatel dále nedal souhlas v zahájeném procesu k ničemu,
což je požadavek natolik obecný, že z něj není seznatelné, co jím zamýšlel vyjádřit,
proto k němu nebylo zdejším soudem přihlédnuto, když ani odmítnutí podání v tomto směru
nemůže mít vliv na rozhodnutí o věci samé. O podjatosti soudců krajského soudu již bylo v rámci
soudního řízení rozhodnuto, proto odmítnutí podání v tomto ohledu nezasáhne do stěžovatelových
práv.
[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 46, odmítnout,
neboť je nepřípustná podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v nyní
posuzované věci neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodě [8] tohoto usnesení,
přičemž argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků
podmínek řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační
stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné.(k tomu blíže rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 – 48).
[11] Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu,
které předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé,
jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu nebrání
rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[12] Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti
kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační
stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36.
[13] Jelikož kasační stížnosti byla odmítnuta, podle ustanovení §60 odst. 3, věty prvé, s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu