ECLI:CZ:NSS:2014:APRK.41.2014:181
sp. zn. Aprk 41/2014 - 181
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Frank Bold
Society, se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se
sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
30. 11. 2011, čj. 238/UPS/2011/25, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
15A 11/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění,
takto:
I. Krajský soud v Ústí nad Labem je povinen ve věci vedené u něj
pod sp. zn. 15A 11/2012, rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 20. 10. 2014.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále „navrhovatel“) podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále „krajský
soud“) dne 13. 2. 2012 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného.
Dne 6. 8. 2014 bylo Nejvyššímu správnímu soudu postoupeno krajským soudem podání
navrhovatele ze dne 11. 7. 2014 obsahující návrh na určení lhůty dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále
„zákon o soudech a soudcích“).
Navrhovatel uvádí, že podal u krajského soudu žalobu dne 13. 2. 2012, žalovaný a osoba
zúčastněná na řízení ČEZ, a. s. se k žalobě vyjádřily již podáním ze dne 29. 3. 2012,
resp. 4. 5. 2012 a 29. 10. 2012. Navrhovatel následně podal vyjádření ze dne 20. 11. 2012, kterým
žádal soud o prodloužení lhůty k učinění repliky a vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání. Krajský soud v předmětné věci ode dne 20. 11. 2012 neučinil ve vztahu
k navrhovateli žádný úkon, nebylo mu ani doručeno žádné rozhodnutí o jeho žádosti
o prodloužení lhůty. Soud tedy po dobu delší než 1,5 roku neučinil ve věci žádný úkon.
Navrhovatel má za to, že lze v postupu krajského soudu spatřovat průtahy v řízení, neboť
doba, po kterou soud dosud nerozhodl, je dobou již nepřiměřenou, a to i s ohledem na složitost
věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků řízení a na dosavadní postup
soudu.
Navrhovatel konstatuje, že postup krajského soudu je v rozporu s požadavky na řízení
vyplývajícími z ust. §6 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
Navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil krajskému soudu lhůtu
pro rozhodnutí ve věci sp. zn. 15A 11/2012, a to nejpozději do 60 dnů od právní moci vydaného
usnesení, současně požaduje náhradu nákladů řízení.
K návrhu se vyjádřila nesouhlasně předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. Markéta
Lehká. Uvedla, že krajský soud vyřizuje věci staršího data, a to v souladu s ust. §56 odst. 1 s. ř. s.;
dále poukázala na důvody nahromadění straších věcí z důvodu stáže, jakož i na povinnost
rozhodovat věci v přednostním režimu dle §56 odst. 3 s. ř. s.; podrobně rovněž popisuje přehled
lhůt pro přednostní vyřízení věcí a poukazuje na to, že navyšování věcí zařazovaných
do přednostního režimu vyřízení, prodlužuje lhůtu k vyřízení ostatních věcí. V dalším
se podrobně zabývá počty věcí, které vyřizuje a vyřídila, apod. Vzhledem k tomu, že tyto
informace jsou zcela irelevantní pro posouzení důvodnosti návrhu na určení lhůty, nepovažuje
soud za účelné je zde podrobně rekapitulovat a zabývat se jimi. V závěru svého vyjádření
poukazuje na složitost věci, a to zejm. vyjasnění otázky pasivní legitimace žalovaného, spornost
včasnosti podané žaloby a reálnost požadavku na ústní ujednání s velkým počtem osob
zúčastněných na jednání, s tím, že předpokládané vyřízení lze očekávat do konce roku 2014.
Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti v návrhu uvedené z předloženého soudního
spisu a dospěl k závěru, že návrh je důvodný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník nebo
ten, kdo je stranou řízení za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu,
aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází
k průtahům v řízení.
Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení
lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li
v soudním procesu postupem soudu (či více soudů) k neodůvodněně pomalému vyřizování věci
napadlé příslušnému soudu. V řízení podle §174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší
správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy
v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský soud poté, kdy obdrží podání ve věci,
v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
soudu postoupena již dne 13. 2. 2012, navrhovatel současně uhradil soudní poplatek; žaloba
nevykazovala vady, které by bylo třeba odstraňovat, bylo přiloženo napadené rozhodnutí
žalovaného, z něhož byl rovněž zřejmý okruh účastníků řízení, jimž bylo správní rozhodnutí
doručováno (tedy možný okruh osob zúčastněných na řízení). Dne 16. 2. 2012 oznámila
Pokračování Aprk 41/2014 - 182
společnost ČEZ, a.s., že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné, dne 1. 3. 2012 zaslala tato
osoba vyjádření k žalobě.
Usnesením ze dne 14. 3. 2012, čj. 15A 11/2012 - 74 krajský soud nepřiznal žalobě
odkladný účinek.
Dne 30. 3. 2012 zaslal vyjádření k žalobě žalovaný, současně zaslal příslušné správní spisy.
Ze spisu krajského soudu vyplývá, že žaloba byla dne 25. 6. 2012 zaslána rovněž osobám
zúčastněným na řízení, a to dle rozdělovníku seznamu účastníků uvedených v rozhodnutí
žalovaného (viz. č.l. 121); současně jim bylo zasláno poučení s tím, že mohou práva uplatňovat,
pokud do 14 dnů od doručení výzvy prohlášení o uplatňování práv výslovně učiní. Takto učinila
dne 28. 6. 2012 společnost Severočeské doly, a.s. (č.l. 135) a dne 4. 7. 2012 společnost JAMPL-
PSV s.r.o (č.l. 139). Dne 30. 10. 2012 zaslala osoba zúčastněná na řízení ČEZ, a.s. další vyjádření -
návrh na odmítnutí žaloby pro opožděnost s odůvodněním.
Vzhledem k tomu, že ostatní účastníci písemnost převzali, což je doloženo dodejkami,
a krajský spis neobsahuje žádné výslovné prohlášení o uplatňování práv osob na řízení
zúčastněných, lze usuzovat na účast tří výše uvedených osob; není tak zřejmé, z čeho dovozuje
krajský soud možnou účast velkého počtu osob a složitost a náročnost řízení v tomto směru.
Dne 11. 7. 2014 zaslal navrhovatel oznámení o změně názvu žalobce, současně doložil
příslušné listiny (rozhodnutí přijaté na zasedání členské schůze Ekologického právního servisu
ze dne 8. 8. 2014 a Stanovy Frank Bold Society registrované Ministerstvem vnitra dne 3. 9. 2013.
Z uvedeného vyplývá, že krajský soud bezprostředně po obdržení žaloby učinil veškeré
potřebné procesní úkony, jichž je pro další řízení třeba, disponuje správním spisem i vyjádřeními
žalovaného a osob na řízení zúčastněných, resp. ČEZ, a.s.); věc je připravena k meritornímu
rozhodnutí.
Uvádí-li krajský soud, že je třeba ve věci vyjasnění otázky pasivní legitimace žalovaného,
spornost včasnosti podané žaloby a reálnost požadavku na ústní ujednání s velkým počtem osob
zúčastněných na jednání, nemá toto tvrzení oporu ve spise. Krajský soud nadto dne 31. 10. 2012
zaslal žalobci, jakož i výše uvedeným třem osobám na řízení zúčastněným sdělení k vyjádření
osoby zúčastněné na řízení ČEZ, a. s., v němž se vypořádává s námitkou opožděnosti žaloby;
mimo jiné zde uvádí, že mezi splnění podmínek řízení patří i podmínka včasného podání žaloby,
touto otázkou se soud zabýval bezprostředně po podání žaloby a rovněž zevrubně i poté,
co obdržel od žalovaného správní spis; na str. 2 přípisu se přitom uvádí, že soud má za to,
že předmětná žaloba byla podána včas. Rovněž zde soud, resp. předsedkyně senátu uvedla,
že nebyly shledány podmínky pro odmítnutí žaloby pro opožděnost, což ostatně již bylo
konstatováno v usnesení o nepřiznání odkladného účinku ze dne 14. 3. 2012. Není tedy zřejmé,
v čem nyní soud spatřuje spornou otázku včasnosti žaloby.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že nikterak nezpochybňuje, že soud
je povinen vyřizovat věci podle pořadí nápadu. K takové argumentaci Nejvyšší správní soud
uvádí, že odkazy na pořadí vyřizovaných věcí zásadně nepředstavují důvody, které by mohly být
interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži
navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který
opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou
přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené
v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří
od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94,
nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem a důrazem
na složitost věci, její závažnost, jakož i s ohledem na postup navrhovatele v řízení, který
se nikterak negativně nepodílel na délce řízení, a na dosavadní postup soudu, dospěl k závěru
o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí. Touto lhůtou
je krajský soud vázán.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, ve smyslu poslední věty §174a odst. 8
zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení důvodně vynaložené stát. Navrhovatel náklady,
které by mu důvodně vznikly, nevyčísl, resp. soud takové náklady ze spisu nezjistil, proto
mu náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (ust. §174a
odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 19. srpna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu