ECLI:CZ:NSS:2014:ARS.2.2014:19
sp. zn. Ars 2/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný
výbor pro místní referendum v obci Nové Heřminovy, za který jedná zmocněnec J. P.,
zastoupen JUDr. Rastislavem Vlčkem, advokátem se sídlem Partyzánská 16, Bruntál,
proti odpůrci: Obec Nové Heřminovy, Nové Heřminovy 122, Bruntál, zastoupena
JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, o tom, že návrh
na konání místního referenda nemá nedostatky, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2014, č. j. 22 A 11/2014 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předmět a dosavadní průběh řízení
[1.] V řešené věci se Přípravný výbor pro místní referendum v obci Nové Heřminovy (dále
též „navrhovatel“) domáhal určení, že návrh přípravného výboru na uspořádání místního
referenda v obci Nové Heřminovy (dále též „odpůrce“) ze dne 9. 12. 2013 nemá vady.
[2.] Krajský soud v Ostravě návrh jako opožděný odmítl, a to s odkazem na §57 a §53
zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“).
II. Obsah kasační stížnosti
[3.] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
kasační stížnost, a to podle §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.), tedy
z důvodu nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu.
[4.] Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že podal svůj návrh opožděně.
Zdůraznil především, že soud opomenul zcela zásadní skutečnost, a to, že poslední den lhůty
pro podání návrhu byla sobota.
[5.] Stěžovatel argumentuje, že zásady plynutí lhůt jsou obecnými zásadami právními
a odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 33/97 (č. 30/1998 Sb.), v němž
Ústavní soud judikoval, že přestože Ústava žádnou úpravu počítání lhůt neupravuje, je v celém právním řádu
uznáván princip, že pokud jde o lhůtu, pak připadne-li její poslední den na sobotu, neděli nebo svátek, tak skončí
až následující nejbližší pracovní den. Podle stěžovatele tento princip posunu lhůty platí průřezově
celým právním řádem a nelze se od něj bez odůvodnění odchýlit, konec lhůty se tedy ze soboty
posunul na následující pracovní den, tedy pondělí.
[6.] Stěžovatel dále tvrdí, že v předmětné věci proti sobě stojí úprava soudního řádu
správního a zákona o místním referendu, je však přesvědčen, že z ustanovení zvláštního zákona
o místním referendu neplyne, že by byla tato obecná právní zásada vyloučena. Zkrácení lhůty
(tedy nerespektování principiálního posunu ze soboty na pondělí) by bylo podle něj extenzivním
výkladem zkracujícím práva dotčených osob. Mechanický výklad by tak vedl k porušení práva
na soudní ochranu: desetidenní lhůta by mu byla zkrácena o den, protože podatelna soudu
pracuje pouze od pondělí do pátku, a to mimo dny pracovního klidu, navíc zvláštní zákon
absurdně umožňuje podat návrh do 16.00 hodin, zatímco podatelna soudu funguje pouze
do 15. 30 hodin.
[7.] Stěžovatel rovněž namítl, že úmyslem zákonodárce při stanovení desetidenní lhůty bylo
poskytnout rychlou a účinnou soudní ochranu, nikoliv omezovat jeho právo tuto ochranu
uplatnit. Upozornil také, že by hypoteticky mohla nastat situace, kdy by konec lhůty připadl
na neděli, zatímco vánoční svátky by připadly na středu, čtvrtek a pátek, takže by se lhůta
na podání návrhu zkrátila na pouhých pět dnů.
[8.] Stěžovatel tedy trvá na tom, že poslední den lhůty je pondělí, bez ohledu na to, zda jde
o lhůtu hmotněprávní či procesněprávní, což dokládá odkazem na nález Ústavního soudu
IV. ÚS 365/97 ze dne 25. 9. 1998, v němž soud judikoval, že „v našem právním řádu v případech, kdy
poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek platí v zásadě (pokud ovšem konkrétní právní norma
výslovně nestanoví jinak) stejný režim jak pro lhůty procesní povahy, tak pro lhůty hmotněprávní.“
[9.] Stěžovatel uzavírá, že Krajský soud v Ostravě svým nezákonným postupem porušil jeho
právu na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. S ohledem na uvedené skutečnosti
stěžovatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátit zpět k dalšímu
řízení.
[10.] Odpůrce se ke kasační stížnosti na výzvu soudu v poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
Pokračování Ars 2/2014 - 20
III. Vlastní argumentace soudu
[11.] Nejvyšší správní soud konstatuje, že byly splněny všechny podmínky řízení, a proto
přistoupil k projednání a rozhodnutí kasační stížnosti, vázán jejím rozsahem a důvody (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.). V souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s. rozhodl bez jednání.
[12.] Jak plyne ze shora provedené rekapitulace dosavadního řízení, stěžovatel uplatnil pouze
jeden kasační důvod, a to nezákonnost usnesení krajského soudu, kterým soud rozhodl
o odmítnutí návrhu pro opožděnost.
[13.] Podle §57 odst. 2 písm. a) zákona o místním referendu platí, že návrh na určení, že návrh
přípravného výboru na uspořádání místního referenda nemá vady, je třeba podat do 10 dnů od doručení písemné
výzvy k odstranění vad. Podle §53 odst. 1 je lhůta určená podle dnů zachována, je-li poslední den lhůty učiněn
úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Lhůtu nelze podle §53 odst. 2 prodloužit ani
prominout její zmeškání.
[14.] Podle §40 odst. 3 soudního řádu správního platí, že pokud připadne poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin.
[15.] V projednávané věci není sporu o tom, že výzva odpůrce k odstranění vad byla doručena
navrhovateli 8. 1. 2014. Návrh však byl soudu doručen až v pondělí 20. 1. 2014; k poštovní
přepravě byl odevzdán dle připojené obálky v pátek 17. 1. 2014. Krajský soud měl za to,
že nejpozději v sobotu 18. 1. 2014 v 16.00 měl být příslušný návrh doručen soudu, zatímco
stěžovatel tvrdí, že pokud připadá poslední den lhůty na sobotu, neděli či svátek, končí lhůta
až následující pracovní den, tudíž jeho podání doručené soudu v pondělí 20. 1. 2014 bylo včasné.
[16.] Nejvyšší správní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že lhůta na podání návrhu k příslušnému
orgánu je v souladu s §53 lhůtou hmotněprávní, úkon tedy musí být učiněn u příslušného orgánu
v dané lhůtě, kterou nelze prominout (stejný názor zastává i komentářová literatura, srov. Rigel,
Filip: Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou. Praha: Leges, 2011, str. 210-211).
[17.] Nadto je třeba poznamenat, že úprava lhůt ve volebních a referendových věcech
je s ohledem na potřebu rychlého rozhodování poměrně specifická. I v tomto případě jde o lhůtu
zvláštní. Její trvání je sice určeno v délce dnů, kdy §57 zákona o místním referendu poskytuje
navrhovateli deset dnů, ale konec je určen (podobně jako např. ve věcech volebních)
na konkrétní hodinu: §53 odst. 1 ji tedy zkrátil, když stanovil, že lhůta je zachována, je-li úkon
učiněn poslední den lhůty do 16.00 hodin.
[18.] Stěžovatelova argumentace citovanými nálezy Ústavního soudu je tedy nepřípadná,
protože, podobně jako v zákonné úpravě voleb, jde o lhůtu, jejíž konec je podle zvláštního
zákona určen podle hodin a nevztahuje se na ni pravidlo o posunu. To ostatně není ani v rozporu
s judikaturou Ústavního soudu, protože citovaný nález Ústavního soudu IV. ÚS 365/97 ze dne
25. 9. 1998 výslovně počítal s výjimkou pro případ, kdy konkrétní právní norma (zde zákon
o místním referendu) stanoví odchylnou úpravu, jako je tomu v tomto případě.
[19.] Podobně jako v předchozím rozhodování ve věcech místního referenda Nejvyšší správní
soud navazuje na svou ustálenou judikaturu ve volebních věcech, konkrétně usnesení ze dne
13. listopadu 2013, č. j. Vol 152/2013 – 18, v němž judikoval, že „Návrh ve věcech volebních lze podat
do deseti dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí (§87 odst. 1 volebního zákona). Lhůta určená
podle dnů je přitom zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději
do 16.00 hodin (§97a odst. 3 volebního zákona), přičemž lhůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání
(§97a odst. 4 téhož zákona). Protože konec lhůty pro podávání volebních stížností je stanoven podle hodin,
nevztahuje se na tento typ řízení ani pravidlo, podle něhož připadne-li poslední den lhůty na den pracovního klidu,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (viz §40 odst. 3 s. ř. s.).“ (dále srov. Vol 151/2013-
20)
[20.] K námitce zkrácení práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod soud
podotýká, že podání návrhu k soudu může být v hypotetickém případě, který stěžovatel uvedl
(a k němuž v řešené věci vůbec nedošlo), obtížnější. Ani v takovém případě však lhůta není
zkrácena. Stěžovatel totiž zcela pominul, že existují i jiné možnosti doručování, při nichž lhůta ani
ve dnech pracovního klidu zkrácena není. Podání k soudu lze učinit nejen osobně či poštou,
ale i telefaxem, e-mailem či prostřednictvím datové schránky. Stěžovatel tedy měl na výběr
a mohl s ohledem na zásadu vigilantibus iura zvolit takový způsob komunikace, který by případně
byl vzhledem ke krátké hmotněprávní lhůtě vhodnější, např. podání poslat např. datovou zprávou
či emailem se zaručeným elektronickým podpisem, protože elektronická podatelna na rozdíl
od „fyzických“ podatelen soudů funguje nepřetržitě a nemá vymezené úřední hodiny.
[21.] Lze tedy uzavřít, že Krajský soud v Ostravě postupoval v souladu se zákonem,
judikaturou Nejvyššího správního i Ústavního soudu, když návrh stěžovatele pro opožděnost
odmítl. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu tímto rozhodnutím nebylo porušeno.
IV. Shrnutí a náklady řízení
[22.] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že uplatněný
kasační důvod nebyl naplněn, a proto kasační stížnost nedůvodnost zamítl (§110 odst. 1 in fine
s. ř. s.).
[23.] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Odpůrce naopak měl v řízení před Nejvyšším správním soudem plný
úspěch, a proto právo na náhradu nákladů má, nicméně soud tuto náhradu nepřiznal, jelikož tyto
náklady spadají pod obvyklou činnost veřejnoprávní korporace. Proto soud rozhodl,
že se odpůrci nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2014
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu