ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.125.2014:16
sp. zn. Nad 125/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky
Kaniové a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: P. Č.,
bytem Březiny 109, proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích, se sídlem Sukova třída 1556, Pardubice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
pod sp. zn. 52 A 17/2014, v řízení o návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
pod sp. zn. 52 A 17/2014 se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
[1] Žalobce doručil dne 13. 2. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou
se domáhal toho, aby označený soud přikázal žalovanému soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích vydat žalobci informaci specifikovanou v jeho žádosti ze dne 5. 9. 2013.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 2. 2014,
č. j. 10 Na 19/2014 - 2 postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka
v Pardubicích jako soudu věcně a místně příslušnému dle §7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen s. ř. s.).
[3] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (věcně a místně příslušný soud
k projednání věci) však podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
soudu podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že jako žalovaný v dané věci
vystupuje tento soud samotný, což vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudců tohoto soudu
v projednávané věci. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde soud
vyslovil, že důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména
tehdy, kdy je přezkoumávána nečinnost předsedy soudu, který vykonává úkoly státní správy
na úseku soudnictví
[4] Žalobce se k návrhu na delegaci věci jinému soudu nevyjádřil.
[5] Podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze
sestavit senát“. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[6] Nejvyšší správní soud shledal, že v posuzované věci je nutno přikázat věc jinému
krajskému soudu podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s., neboť pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
[7] Žalobou ve věci samé je totiž napadena údajná nečinnost Krajského soudu v Hradci
Králové - pobočka v Pardubicích, kterou žalobce spatřuje v tom, že mu nebyla poskytnuta jím
požadovaná informace podle jeho žádosti ze dne 5. 9. 2013. Předmětnou věc by tak rozhodovali
soudci, kteří u tohoto soudu (coby žalovaného) působí.
[8] V dané věci tedy jde o posouzení nestrannosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočka v Pardubicích, kteří by měli posuzovat činnost předsedy soudu a samotného soudu,
u nějž působí. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že součástí práva
na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod
a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho,
aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[9] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji; také v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují okolnosti, které by mohly
objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce určitým, nikoliv
nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže
lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, dostupný na www.nalus.usoud.cz).
[10] Nejvyšší správní soud ve shodě s citovanými rozhodnutími a se svou předchozí
judikaturou (např. rozsudek tohoto soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70) uvádí,
„vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“.
[11] Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít nejen
z toho důvodu, že žalovaným je subjekt, proti jehož nečinnosti v dané věci směřuje žaloba, neboť
taková situace by automaticky nezakládala podjatost všech soudců tohoto soudu (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12), ale zejména z toho,
že je přezkoumávána nečinnost předsedy Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích, který vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, a ze dne 30. 9. 2003,
č. j. Nao 31/2003 - 16, či rozsudek totožného soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70).
Tato skutečnost tak zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů správního soudnictví příslušného krajského soudu.
[12] V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“,
podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.
[13] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že jsou naplněny podmínky
pro delegaci nutnou, neboť z povahy věci jsou v tomto případě v důsledku působení uvedené
obecné právní zásady vyloučeni všichni soudci příslušného soudu pro možnou podjatost a není
tak v souladu se zásadou materiálního právního státu, aby tento místně příslušný soud ve věci
rozhodl. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích, neboť již dříve
v žalobcových věcech týkajících se požadování informací rozhodoval. I sám žalobce také
k tomuto soudu žalobu směřoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu