ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.288.2014:48
sp. zn. Nad 288/2014 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. J. S., proti
žalovanému: Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 4. 2013, č. j. SPU 100752/2013, o nesouhlasu Krajského soudu v Hradci
Králové s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, č. j. 5A 89/2013 - 14, kterým
mu byla věc postoupena,
takto:
Věc se p o s t u p u je dle ust. §17 s. ř. s. rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení a vymezení věci
Žalobce podal dne 6. 6. 2013 u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí
žalovaného - Státní pozemkový úřad, odbor řízení pozemkových úprav; rozhodnutím žalovaného
ze dne 2. 4. 2013, č. j. SPU 100752/2013, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu Náchod ze dne 2. 8. 2012, č. j. 177/07/151/2012,
kterým se schvaluje komplexní pozemková úprava v k. ú. Brzice.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2013, č. j. 5A 89/2013 - 14, postoupil věc
s odkazem na ust. §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)
Krajskému soudu v Hradci Králové. Konstatoval, že rozhodnutí v první stupni vydalo
Ministerstvo zemědělství, pozemkový úřad Náchod, a to dne 21. 8. 2012, tedy ještě
před účinností zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a o změně některých
souvisejících zákonů, jímž byl změněn mimo jiné i zákon č., 139/2002 Sb., o pozemkových
úpravách a pozemkových úřadech (dále „pozemkový zákon“). Ustanovení §19 pozemkového
zákona, ve znění do 31. 12. 2012, stanovilo, že soustavu pozemkových úřadů ministerstva jako organizační
složky státu tvoří a) pozemkové úřady, které se zřizují jako správní úřady pro výkon činností uvedených v §20;
jejich názvy a územní působnost jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu (podle přílohy odpovídá územní
působnost pozemkového úřadu Náchod území okresu Náchod), b) Ústřední pozemkový úřad,
který vykonává činnosti podle §22. Ustanovení §20 odst. 1 písm. b) pozemkového zákona stanovilo,
že pozemkové úřady rozhodují o pozemkových úpravách a organizují jejich provádění, popř. jejich nezbytnou
projektovou část provádějí.
Městský soud poukázal na to, že dne 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb.,
o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů; podle §1 cit. zákona
byl zřízen Státní pozemkový úřad jako správní úřad s celostátní působností; podle §2 odst. 1
cit. zákona je Státní pozemkový úřad tvořen ústředím Státního pozemkového úřadu a krajskými
pozemkovými úřady. Podle §2 odst. 4 cit. zákona „jako orgán prvního stupně rozhoduje ve správním
řízení krajský pozemkový úřad jakožto vnitřní organizační jednotka Státního pozemkového úřadu podle územní
působnosti; o odvolání proti jeho rozhodnutí rozhoduje ústředí, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak“.
Podle §2 odst. 5 cit. zákona Státní pozemkový úřad zřizuje pro řízení o pozemkových úpravách podle
zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech pobočky krajských pozemkových
ú)řadů, jejichž územní působnost odpovídá území jednoho nebo více okresů; tyto pobočky rozhodují v řízení
o pozemkových úpravách jako orgán prvního stupně; o odvolání proti rozhodnutí pobočky rozhoduje ústředí.
Městský soud uvedl, že ačkoli byl Pozemkový úřad Náchod organizační složkou Ministerstva
zemědělství, jeho příslušnost k rozhodování byla založena zákonem (to platí i pro krajské
pozemkové úřady jakožto vnitřní organizační jednotky Státního pozemkového úřadu
a pro pobočky krajských pozemkových úřadů dle zákona č. 503/2012 Sb.). Městský soud odkázal
v této souvislosti, tj. stran kritéria příslušností k rozhodování v prvním stupni, na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, č. j. Nad 17/2012 - 46, usnesení
ze dne 25. 4. 2012, č. j. Nad 20/2012 - 31, etc. Pro určení místní příslušnosti správního soudu
je dle městského soudu rozhodné nikoli sídlo Ministerstva zemědělství (na území hl. města
Prahy), ale sídlo pozemkového úřadu Náchod rozhodujícího v správním řízení podle územní
působnosti, které se nachází, (jak vyplývá z napadeného rozhodnutí) na adrese Palachova 1303,
Náchod, tj. v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové. Usnesení o postoupení věci Krajskému
soudu v Hradci Králové nabylo právní moci dne 18. 6. 2013.
Dne 22. 7. 2014 byl Nejvyššímu správnímu soudu Krajským soudem v Hradci Králové
předložen spisový materiál ve věci vedené u něj pod sp. zn. 30A 41/2013 (pův. vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5A 89/2013) a současně byl vyjádřen nesouhlas
s postoupením věci. V odůvodnění Krajský soud v Hradci Králové odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 6 As 40/2014 - 19, z něhož vyplývá, že Státní
pozemkový úřad je správním úřadem s celostátní působností se sídlem v Praze, jehož organizační
složky představují pouze dekoncentrované organizační složky s územní působností vymezenou
územím samosprávných krajů; proto je místní příslušnost soudů ve správním soudnictví
k projednání žaloby proti rozhodnutí o pozemkových úpravách dána sídlem Státního
pozemkového úřadu, nikoli sídlem jeho pobočky. K tomu krajský soud dodává, že v daném
případě rozhodoval Nejvyšší správní soud za situace, kdy jak správní orgán I. stupně, tak odvolací
orgán, rozhodovaly po 1. 1. 2013, tedy již za účinnosti zákona č. 503/2012 Sb., v předkládané
věci však správní orgán I. stupně rozhodoval dne 21. 8. 2012, tedy v době, kdy postavení
a organizační strukturu pozemkových úřadů upravoval zákon č. 139/2002 Sb., o odvolání bylo
rozhodnuto již po 1. 1. 2013, tedy za účinnosti zákona č. 503/2012 Sb. Prvoinstančním správním
orgánem, jehož sídlo je relevantní pro posouzení otázky, který krajský soud je místně příslušný
k projednání věci, bylo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Náchod. Z dikce §19 zákona
č. 139/2002 Sb., lze dle názoru krajského soudu dospět k závěru, že rovněž pozemkové úřady
dle §19 cit. zákona neměly povahu samostatných správních úřadů, ale byly pouze
dekoncentrovanými organizačními složkami ministerstva zemědělství se sídlem v Praze.
Dle názoru krajského soudu by měl být k projednání věci místně příslušný Městský soud v Praze.
Pátý senát při předběžném projednání věci zjistil, že v otázce místní příslušnosti
(§7 s. ř. s.) dekoncentrovaných složek orgánů veřejné (státní) správy existuje rozporná judikatura,
je proto dán legitimní důvod pro postup dle ust. §17 s. ř. s., tj. předložení věci k rozhodnutí
rozšířenému senátu.
II. Sporná otázka a její řešení v judikatuře Nejvyššího správního soudu
( aplikace ust. §7 s.ř.s.v případě orgánů státní správy s celostátní působností))
Krajský soud v Hradci Králové založil argumentaci svého nesouhlasu na rozsudku
Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 40/2014 - 19, z něhož vyplývá, že Státní pozemkový úřad
je správním úřadem s celostátní působností se sídlem v Praze, jehož organizační složky
představují pouze dekoncentrované organizační složky s územní působností vymezenou územím
samosprávných krajů; proto je místní příslušnost soudů ve správním soudnictví k projednání
žaloby proti rozhodnutí o pozemkových úpravách dána sídlem Státního pozemkového úřadu,
nikoli jeho pobočky. Závěry, k nimž stran místní příslušnosti krajských soudů Nejvyšší správní
soud v uvedeném rozsudku dospěl, jsou v rozporu s dosavadní judikaturou, která vycházela
a priori v jednotlivých případech ze zákonem svěřené kompetence jednotlivých organizačních
složek - rozhodovat ve správním řízení v I. stupni.
Je mimo jakoukoli pochybnost, že Státní pozemkový úřad je správním úřadem s celostátní
působností se sídlem v Praze, jehož organizační složky představují dekoncentrované organizační
složky s územní působností vymezenou územím samosprávných krajů. Nelze však pominout
ust. §2 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., podle kterého rozhoduje jeho dekoncentrovaná
organizační složka - krajský pozemkový úřad ve správním řízení jako orgán prvního stupně;
má tak rozhodovací kompetenci výslovně svěřenou zákonem. O odvolání proti jeho rozhodnutí
rozhoduje ústředí, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. Z uvedeného ustanovení zákona
vyplývá, že jednotlivé krajské pozemkové úřady jsou sice organizačně začleněny v rámci Státního
pozemkového úřadu, mají však zákonem svěřenou samostatnou rozhodovací pravomoc jako
správní orgány prvního stupně.
Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí (rozhodnutí sp. zn. 6 As 40/2014
předcházejících) konstatoval, že organizační složka správního úřadu může být správním orgánem
rozhodujícím v I. stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí právní předpis určité samostatné rozhodovací
pravomoci. Takto bylo v mnoha případech rozhodováno v případě České obchodní inspekce
(např. Nad 86/2012), Státní veterinární správy (např. Nad 22/2013, Nad 64/2012), či Státní
zemědělské a potravinářské inspekce (např. Nad 20/2012). V usnesení č. j. Nad 66/2012 - 249
bylo takto rozhodnuto i v případě pozemkových úřadů, byť ve vztahu k předchozí právní úpravě.
Je však třeba konstatovat, že mezi novou organizační strukturou pozemkových úřadů
a organizační strukturou „starých“ pozemkových úřadů nelze shledat žádný zásadní rozdíl,
který by mohl odůvodňovat odlišný náhled na to, zda je či není krajský pozemkový úřad
správním orgánem rozhodným pro určení místní příslušnosti krajského soudu, neboť vždy byla
založena jeho rozhodovací činnost jakožto orgánu I. stupně.
Pátý senát má za to, že zásadní pro posouzení povahy organizační složky
správního orgánu ve vztahu k určení místní příslušnosti krajského (městského) soudu
dle ust. §7 odst. 2 s. ř. s. je skutečnost, zda se v tom kterém případě jedná o normu organizační,
upravující pouze postavení správního orgánu v rámci hierarchie, která samostatnou rozhodovací
činnost nepředpokládá, či o normu kompetenční, která upravuje pravomoc a působnost dané
organizační složky (pobočky, pracoviště, kontaktního místa, etc.), tzn., přiznává rozhodovací
činnost ve správním řízení v I. stupni. V této souvislosti lze a contrario poukázat
např. na rozsudek zdejšího soudu č. j. 6 Ads 15/2011 - 143, v němž se konstatuje: „pro určení
místní příslušnosti správního soudu ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. je stěžejní sídlo správního
orgánu; umístění jeho organizačních útvarů (poboček, odborů, pracovišť) není rozhodující
(in concreto: místní příslušnost krajského soudu v případě žaloby podané proti České advokátní
komoře se řídí jejím sídlem, nikoli umístěním pobočky.“ V citovaném rozhodnutí se mimo jiné
konstatuje: „Z hlediska určení místní příslušnosti podle ustanovení §7 s. ř. s. je zcela irelevantní, který orgán
v rámci České advokátní komory správní rozhodnutí vydal, resp. vyhotovil a doručoval. Za stěžejní Nejvyšší
správní soud považuje to, že subjektem vystupujícím v soudním řízení před správními soudy je Česká advokátní
komora jako celek. Česká advokátní komora tedy představuje správní orgán, podle jehož sídla v Praze
je určována místní příslušnost správních soudů, konkrétně Městského soudu v Praze. Posouzení, který orgán
či organizační součást správní rozhodnutí vydal, může mít případný vliv na posouzení zákonnosti takového aktu,
nikoli na určení místní příslušnosti správních soudů. Zákon o advokacii zřídil jako jediný správní orgán
ve smyslu s. ř. s. Českou advokátní komoru, a rozhodovací pravomoci stanovil předsedovi Komory.“ Obdobně
se zdejší soud vyslovil např. v rozsudku č. j. 2 As 141/2011 - 27, ze dne 5. 1. 2012. Ke stejným
závěrům lze dospět i na základě ust. §12 a násl. zákona č. 551/1991 Sb., která upravují organizační
strukturu VZP ČR; v řízení o žalobách vedených před správními soudy vystupuje jako žalovaný
správní orgán VZP ČR se sídlem v Praze, místě příslušný je proto Městský soud v Praze.
III. Stanovisko pátého senátu
Předkládající pátý senát sdílí závěry, k nimž dospěla judikatura zdejšího soudu stran určení
místní příslušnosti, která vycházela z povahy právní normy, tedy skutečnosti, zda příslušná
organizační složka státního orgánu s celostátní působností je nadána samostatnou rozhodovací
pravomocí ve správním řízení, či nikoli. V těchto intencích má pátý senát za správný postup
Městského soudu v Praze a shledává postoupení věci Krajskému soudu v Hradci Králové
za správné.
S ohledem na uvedené má rozhodující senát za to, že závěry učiněné v případě aplikace
ust. §7 s. ř. s. stran orgánů státní správy s celostátní působností jsou v judikatuře zdejšího soudu
rozporné. Dle názoru rozhodujícího senátu, který se hodlá odchýlit od rozhodnutí zdejšího soudu
č. j. 6 As 40/2014 – 19, ze dne 30. 4. 2014, jsou proto dány zákonné důvody pro předložení věci
rozšířenému senátu dle ust. §17 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Aleš Roztočil, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Zdeněk Kühn, JUDr. Barbara
Pořízková, JUDr. Jan Passer a JUDr. Jaroslav Vlašín. Účastníci mohou
namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne od doručení tohoto
usnesení (§8 odst. 1 s. ř. s.).
V Brně dne 7. srpna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu