ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.300.2014:23
sp. zn. Nad 300/2014 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudců Miloslava Výborného a Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Krajský soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 5, Praha 5, o návrhu
Krajského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu
ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 A 39/2014,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 A 39/2014 se p ři k azu j e
Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 5. 2. 2014 podanou u místně nepříslušného Krajského soudu
v Českých Budějovicích domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, na kterého se obrátil
s žádostí o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, v platném znění. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
18. 2. 2014, čj. 10 Na 20/2014-2 věc postoupil k rozhodnutí Městskému soudu v Praze,
který s postupem Krajského soudu vyslovil nesouhlas a věc předložil Nejvyššímu správnímu
soudu. Usnesením ze dne 28. 4. 2014, čj. Nad 137/2014-10, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Praze.
Krajský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému než místně příslušnému soudu dle ustanovení §9 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Předsedkyně senátu poukázala v návrhu na skutečnost,
že Krajský soud v Praze, který je soudem věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí
věci, je v daném případě současně žalovaným.
Žalobce se k návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud shledal návrh Krajského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je upraven případ
tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů
místně příslušného krajského soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné
podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
K otázce objektivních pochybností o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud odkazuje
na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004-40, ve kterém Nejvyšší
správní soud vyslovil, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“.
V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“,
dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty
musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána
jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu
(srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
Vzhledem k důvodnému vyloučení všech soudců specializovaných senátů Krajského
soudu v Praze jsou splněny podmínky pro delegaci jinému krajskému soudu stanovené
v ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc Krajskému soudu
v Hradci Králové, neboť v jeho působnosti se nachází bydliště žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu