ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.131.2014:29
sp. zn. Nao 131/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně A. H., proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o námitce
podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky
v Liberci pod sp. zn. 59 Af 9/2014, proti všem soudcům tohoto soudu,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci - Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek, nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn.
59 Af 9/2014.
Odůvodnění:
Žalobkyně uplatnila podáním ze dne 3. 3. 2014 ve věci vedené Krajským soudem v Ústí
nad Labem, pobočkou v Liberci pod sp. zn. 59 Af 9/2014 námitku podjatosti všech soudců
tohoto soudu, a to v souvislosti se svou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů
a o osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností. Podle slov žalobkyně totiž „opět reálně
hrozí, že (…) bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů“.
K uvedené námitce podjatosti soudci správního senátu 59 Af krajského soudu
(tj. Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek) shodně prohlásili,
že žalobkyni a osoby, které se podílely na řízení před správním orgánem, neznají a že k těmto
osobám nemají žádný vztah, a stejně tak nemají žádný vztah ani k projednávané věci. Co se týče
řízení před žalovaným, ani na něm podle svých slov nebyli účastni.
Námitka podjatosti není důvodná.
Předně je vhodné uvést, že integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je
vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby
ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého
a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci
a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., který uvádí, že soudci jsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu
soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná,
že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně,
neboť jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak jak zákon,
a na něj navazující rozvrh práce, určují osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení,
senátu), je tato příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které
mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Oběma podmínkám žalobkyně
dostála. Námitku podjatosti uplatnila včas, a to faxovým podáním ze dne 3. 3. 2014 (doručeným
krajskému soudu dne 4. 3. 2014 a doplněným dne 10. 3. 2014 o jeho originál), navazujícím
na usnesení krajského soudu ze dne 12. 2. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 - 15, které jí bylo doručeno
vhozením do poštovní schránky dne 4. 3. 2014 (šlo současně o první úkon ze strany krajského
soudu vůči žalobkyni). Námitku také, byť jen stručně, zdůvodnila, neboť uvedla skutečnosti,
z nichž podjatost soudců dovozuje. Nejvyšší správní soud se tedy touto námitkou může zabývat
věcně.
Nejprve je nutno upozornit, že i přesto, že námitka podjatosti směřovala vůči
„všem soudcům krajského soudu“, plně postačovalo, pokud se k ní vyjádřili jen ti soudci,
kteří se, s ohledem na platný rozvrh práce, skutečně mohou na rozhodování věci podílet,
tedy soudci správního úseku krajského soudu, respektive jeho pobočky (jde zde o jediný senát
na úseku správního soudnictví; ostatní soudci nejsou specializovanými soudci správního
soudnictví – viz §31 odst. 1 s. ř. s.). Právě a jen ve vztahu k nim tedy bude nyní Nejvyšší správní
soud namítanou podjatost posuzovat, neboť i s ohledem na ustálenou judikaturou nemá význam
rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům, kteří se nemají účastnit rozhodování
ve věci (viz například usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. Nao 44/2012 – 19).
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že nestrannost soudce se zkoumá jednak z hlediska
subjektivního, jednak z hlediska objektivního, přičemž platí, že pro posouzení je rozhodující
hledisko objektivní (okolnosti zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti), avšak podpůrně
se přihlíží i k subjektivním hlediskům (osobnímu přesvědčení) účastníků či soudce samotného
(obdobně viz usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68).
Subjektivní kritérium vypovídá o postoji soudce ve vztahu ke konkrétnímu případu.
V dané věci nicméně z vyjádření soudců senátu 59 Af (Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny
Tylové, LL.M., a JUDr. Petra Vacka) vyplývá, že se v souzené věci za podjaté nepovažují.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 věta třetí, s. ř. s., podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z formulace námitky podjatosti zdejší soud dovozuje, že důvody podjatosti (všech) soudců
krajského soudu se vztahují právě ke způsobu jejich rozhodování v předchozích věcech, které
údajně postrádalo profesionalitu, nestrannost a nezávislost. Ve smyslu naposledy citovaného
ustanovení proto nemůže být podjatost soudců krajského soudu (fakticky členů správního senátu
59 Af - Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a JUDr. Petra Vacka), založena čistě
jen na ničím nepodloženém pocitu žalobkyně, že v minulosti v jiných věcech rozhodovali
s nedostatečnou mírou odbornosti, bez respektu k principům spravedlnosti a nikoli nezávisle
a nestranně, a na to navazující obavě žalobkyně, že takový přístup bude charakteristický
i pro rozhodování v její věci.
Vzhledem tedy k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobkyně
neuvádí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočky v Liberci, z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 59 Af 9/2014
vyloučeni nejsou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu