ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.191.2014:14
sp. zn. Nao 191/2014 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. L.,
proti žalovanému: Krajský soud v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274,
Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o podjatosti
soudců senátu 15 A Krajského soudu v Ústí nad Labem,
takto:
I. Soudci správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Václav Trajer,
JUDr. Petr Černý, Ph.D. a JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. j s o u v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 15 A 18/2014.
II. Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 A 18/2014
se přikazuje Krajskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 23. 4. 2014 domáhá ochrany proti nečinnosti správního
orgánu – Krajského soudu v Ústí nad Labem, který oproti žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, žalobci neposkytl požadované informace ze správního
soudnictví.
Krajský soud v Ústí nad Labem následně spis vedený pod sp. zn. 15 A 18/2014 předložil
dne 14. 5. 2014 Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že žalobce se domáhá ochrany proti
nečinnosti tohoto krajského soudu a soudci senátu 15 A se považují ve věci za podjaté.
Předkládající soud současně se spisem předložil vyjádření účastníků řízení k otázce případného
přikázání věci jinému krajskému soudu pro vyloučení soudců specializovaného senátu podle §9
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s.
K výroku I.:
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
Institut podjatosti a vyloučení soudce je třeba zkoumat ve vztahu určité konkrétní věci
a pouze ve vztahu k této konkrétní věci; k účastníkům či k jejich zástupcům je podle normy
§8 odst. 1 věty první s. ř. s. třeba zkoumat poměr soudce, který má věc projednat a rozhodnout.
Lze-li mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, je třeba daného soudce z projednávání
a rozhodnutí věci vyloučit.
Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem
soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. V projednávané věci, v níž se žalobce domáhá
poskytnutí informací daného soudu na úseku správního soudnictví, se jedná o případ, kdy by měl
soud přezkoumávat postup vlastního předsedy, resp. jiného příslušného orgánu vykonávajícího
státní správu soudu, který u daného soudu působí. V daném případě proto lze dovozovat,
že žalobu by projednávali ti soudci, kteří jsou současně adresáty aktů správy soudu, která v řízení
fakticky vystupuje jako žalovaný (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008,
č. j. Nad 4/2008 – 47, a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16; ze dne 18. 12. 2013, č. j. Nad
68/2013 - 18 či rozsudek téhož soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70). Z tohoto
důvodu jsou všichni soudci zařazení dle rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem
do specializovaného senátu správního úseku a tedy i Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý, Ph.D.
a JUDr. Markéta Lehká vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené tímto krajským soudem
pod sp. zn. 15 A 18/2014.
K výroku II.:
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud ve shodě s předchozí judikaturou dospěl
k závěru o vyloučení všech soudců zařazených do specializovaného senátu správního úseku
Krajského soudu v Ústí nad Labem a pro toto vyloučení již nelze sestavit senát, Nejvyššímu
správnímu soudu proto nezbývá, než v intencích §9 odst. 1 s. ř. s. též přikázat věc jinému
než místně příslušnému krajskému soudu (tzv. delegace nutná).
Krajský soud v Ústí nad Labem již předem v souladu s §9 odst. 3 s. ř. s. vyzval účastníky
řízení k vyjádření, kterému soudu by bylo věc vhodné přikázat; žalobce i žalovaný shodně navrhli
Krajský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud při úvaze o vhodnosti přikázání věci zohlednil zejména místní
poměry obou účastníků, když žalobce je trvale bytem hlášen v Praze 4 – Podolí a sídlo
žalovaného se nachází v sousedním soudním kraji (srov. Přílohy 2 a 3 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů); Krajský soud v Praze se tak nachází nejblíže
oběma účastníkům. Nejvyšší správní soud rovněž přihlédl ke shodnému již výše uvedenému
vyjádření žalobce i žalovaného.
Nejvyšší správní soud proto z těchto důvodů přikázal věc Krajskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu