ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.197.2014:55
sp. zn. Nao 197/2014 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: J. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního
plánování, stavebního řádu a investic, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
za účasti: Český rybářský svaz, občanské sdružení, Na Ostrově 86, Český Krumlov, zastoupený
JUDr. Janem Károu, advokátem se sídlem Dlouhá 154, Kaplice, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 7. 2013, č. j. KUJCK 37674/2013/OREG, o námitce podjatosti soudců
senátu 10 A Krajského soudu v Českých Budějovicích vznesené žalobcem,
takto:
Soudkyně senátu 10 A Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Věra Balejová,
Mgr. Helena Nutilová, JUDr. Marie Krybusová nejsou v y l o u č e n y z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 117/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou datovanou dnem 23. 9. 2013 a doručenou krajskému soudu
dne 25. 9. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2013, č. j. KUJCK
37674/2013/OREG, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově,
stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 18. 2. 2013, č. j. MUCK 50259/2012, tak,
že žalovaný částečně nahradil úvodní část výroku prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku
odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo nenařízeno
odstranění blíže specifikovaných terénních úprav.
Žalobce v podání ze dne 12. 11. 2013 uvedl, že ačkoli nemá nic proti soudcům uvedeným
ve výzvě krajského soudu ze dne 29. 10. 2013 (poučení o procesních právech a povinnostech),
které nezná, má za to, že by ve věci neměl rozhodovat senát ve složení obdobném senátu, který
v jiné věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, č. j. 10 A 26/2013 - 41, „naprosto nespravedlivě“.
Žalobce se dne 14. 5. 2014 dostavil ke krajskému soudu k vysvětlení, zda výše uvedeným
podáním ze dne 13. 11. 2013 hodlá vznést námitku podjatosti soudců. Uvedl, že sice neví, zda
jsou soudci správního senátu z projednání této věci vyloučeni, ale jeho požadavek, aby věc
projednal jiný senát, spatřuje v jeho účelovém rozhodování v jiné věci, kdy sice „fakticky vyhrál, ale
ve skutečnosti prohrál“. Žalobce uvedl, že v této jiné věci krajský soud odmítl provést výslech dvou
jím navrhovaných svědků. Přestože ve vyhlášeném rozsudku nebyla stanovena cesta, která by mu
zajišťovala přístup k jeho pozemku, bylo mu následně pracovnicí pozemkového úřadu sděleno,
že byla kontaktována pracovnicí krajského soudu, která měla uvést, že stěžovateli mají umožnit
přístup k jeho pozemku určitým způsobem (po hrázi mezi prvním a druhým rybníkem). Jméno
údajné pracovnice krajského soudu stěžovatel neuvedl. O vyjádření požádal i Soudcovskou unii
ČR, o projednání věci je připraven „požádat“ i jiný krajský soud, dle jeho názoru je nejvhodnější
Krajský soud v Praze, kam má nejblíže.
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 6. 2014 stěžovatel doplnil,
že v současné době je Okresním soudem v Českém Krumlově projednáván jeho návrh
na obnovu řízení ve věci „ uložení odpadu z odbahňovaných rybníků bezprostředně sousedících rybníků
v r. 2005 a 2006 a stavby přelivů na pozemek žalobce bez jeho souhlasu spočívající nejen z bahna, tj. vyluhované
hlíny, uložení cementu, vytvoření nové příjezdové cesty s příkopem a uložení střešní krytiny a tak zcela zničení
úrodné plodící zemědělské půdy v rozsahu 3 ha, ale i p. č. 912/6 o v ět ším rozměru obhospodařovaném státem
vznikla neplodná půda“. Jestliže bude uvedená obnova řízení povolena, hodlá vzít žalobu v nyní
projednávané věci zpět, proto žádá, aby do rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově
o jeho návrhu na obnovu řízení Nejvyšší správní soudu řízení v této věci přerušil.
Žalobce dále označil senát krajského soudu, který by měl ve věci rozhodovat
za „podivuhodný“, k tomu odkázal zejména na jeho postup a rozhodovací činnost v předcházející
věci, které podrobně popsal. K tomuto postupu zejména dále namítl, že mu bylo neprávem tímto
senátem při jednání kladeno za vinu, že tento senát chtěl ovlivnit. K tomuto jednání se dostavil
po sběru vlašských ořechů, a proto měl žluté ruce, obával se proto, aby senátem krajského soudu
nebyl označen za „špindíru“, proto hrstku těchto ořechů přinesl k jednání krajského soudu.
Krajský soud dále v této předcházející věci odmítl výslech jím navržených svědků, žalobce
zaslechl poznámku předsedkyně senátu, že „to stejně zamítnou“. Rozsudek v této předcházející
věci obsahoval nepravdivé skutečnosti, nebyl sepsán v souladu se skutečným průběhem jednání
a později se dozvěděl od pracovnice katastrálního úřadu, že jí údajně volala předsedkyně senátu,
aby mu bylo umožněno chodit po hrázi mezi prvním a druhým rybníkem, tento výrok však
v rozsudku obsažen nebyl. Dohodl se však již na tom, že celá parcela p. č. 913/1 bude zachována
v původních hranicích a po hrázi mezi prvním a druhým rybníkem bude moci chodit i jezdit.
O nic jiného mu nešlo. Žalobce rovněž uvedl, že když se dostavil za předsedkyní dotčeného
senátu krajského soudu, aby své „odvolání“ proti rozsudku „zrušil“, bylo mu řečeno, že věc již byla
odeslána Nejvyššímu správnímu soudu a nelze již nic dělat.
Žalobce dále uvedl, že se v nyní projednávané věci dostavil ke krajskému soudu (poté,
co se k jeho přípisu nevyjádřila Soudcovká unie ČR), aby zdůvodnil námitku podjatosti
dotčeného senátu krajského soudu. Asistentka soudce JUDr. P. však s ním odmítla z důvodu
zaneprázdnění jednat, odkázala jej na to, že zdůvodnění předmětné námitky má podat písemně.
K sepsání protokolu s ním přistoupila teprve na základě pokynu předsedy krajského soudu.
Průběh sepisu protokolu pak žalobce označil jako „hrůzu“, kterou již nechce nikdy podstoupit a
kterou si nezasloužil. Protokol byl sepisován za přítomnosti asistentky, předsedkyně senátu a
dalších tří úřednic. Hovořila však jen předsedkyně senátu a asistentka, žalobce se neudržel a
bouchl do stolu s tím, že „již od soudu nechce nic slyšet, ať mu dají pokoj“. Předsedkyně senátu mu
měla vyčíst i hrstku vlašských ořechů, sdělit mu, že Soudcovská unie ČR je něco jako ROH a
odmítla zaznamenat jeho žádost, aby ve věci odstranění stavby rozhodoval jiný krajský soud,
nejlépe Krajský soud v Praze. Předsedkyně senátu při sepisu protokolu uváděla obměněné
formulace, které následně měnila, přestože šlo o jeho výpověď.
Závěrem žalobce s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), požádal
o sdělení, 1) kde a komu může sdělit „hrůzu“, kterou musel projít a být jí přítomen u krajského
soudu, a 2) zda mu může Nejvyšší správní soud odpovědět, zejména na otázku, zda Soudcovská
unie ČR plní úlohu Revolučního odborového hnutí. Podle obsahu těchto otázek nejde o žádost
o poskytnutí informací podle 106/1999 Sb., první otázka je součástí námitky podjatosti
vznesené stěžovatelem a zdejší soud se s ní níže vypořádává. Druhá otázka pak nijak s činností
soudů ani projednávanou věcí nesouvisí, jde o jen zcela obecnou informaci a zdejšímu soudu nic
nebrání ji nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí žalobci zodpovědět. Soudcovská unie ČR tedy
není Revolučním odborovým hnutím, jde o nepolitické profesní a dobrovolné stavovské
sdružení, které nevykonává ani státní správu na úseku soudnictví, není oprávněno poskytovat ani
odbornou právní pomoc.
Žalobce vznesl námitku podjatosti vůči soudkyním, které tvořily senát krajského soudu,
který rozhodoval v jeho dřívější věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 10 A 26/2013,
tj. proti předsedkyni senátu JUDr. Věře Balejové, JUDr. Marii Krybusové a Mgr. Heleně
Nutilové. Proti dalšímu členu senátu 10 A krajského soudu JUDr. Ing. Zdeňku Strnadovi, Ph. D.,
námitka podjatosti vznesena nebyla.
Předsedkyně senátu a jmenované soudkyně senátu 10 A krajského soudu
specializovaného ve věcech správního soudnictví ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají
žádný poměr k projednávané věci nebo k účastníkům řízení, který by vzbuzoval pochybnosti
o jejich nepodjatosti. Stěžovatel vznesenou námitku podjatosti opírá pouze o způsob, jakým
dotčený senát krajského soudu rozhodl o jeho žalobě ve věci pozemkových úprav.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě neshledal důvod k přerušení řízení v této věci,
předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu je v tomto stadiu řízení výlučně posouzení
námitky podjatosti vznesené žalobcem, na které řízení vedené u Okresního soudu v Českém
Krumlově nemůže mít jakýkoli vliv, ve věci není dán žádný z důvodů pro přerušení řízení
ve smyslu §48 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud při posouzení možné podjatosti jmenovaných soudkyň vycházel
z následujících skutečností, úvah a závěrů.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce.
Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li
důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována.
Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces. Kategorie nestrannosti soudce má subjektivní a objektivní rovinu.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat.
Soudkyně senátu 10 A krajského soudu se nepovažují v předmětné věci za podjaté.
Žalobce odůvodnil námitku podjatosti výhradami k procesnímu postupu soudu a jeho
rozhodovací činnosti. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (soudkyň) v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Pro závěr o podjatosti jmenovaných soudkyň není dostačující obecné a subjektivní
přesvědčení navrhovatele, a to ani ve vztahu k okolnostem sepisu protokolu ze dne 14. 5. 2014.
Námitky žalobce vytýkající postup předsedkyně senátu JUDr. Balejové a asistentky soudce
JUDr. P. byly shodně zachyceny i v daném protokolu, po seznámení se s obsahem tohoto
protokolu musí zdejší soud uvést, že při porovnání s popisem uvedeným žalobcem neshledal
podstatné rozpory. Je zjevné, že při sepisu tohoto protokolu došlo k určitému vyhrocení situace.
Předmětem tohoto protokolu mělo být zdůvodnění námitky podjatosti vznesené žalobcem, ke
zdůvodnění této námitky byl žalobce také veden a byla mu poskytována potřebná poučení, která
však žalobce subjektivně považuje za útoky proti své osobě. Postup krajského soudu byl v tomto
směru standardní, soud je obecně oprávněn vést účastníka řízení k tomu, aby se vyjadřoval
k tomu, co je předmětem jednání (sepisu protokolu), a nikoli k otázkám dalším, které s tímto
předmětem nesouvisí, a současně je povinen mu poskytnout potřebná procesní poučení.
Z obsahu podání žalobce, která jsou součástí spisu, je přitom zřejmé, že žalobce nerozlišuje mezi
různými druhy řízení, různými nároky, procesními instituty apod. Poučení poskytovaná soudem
pak mají za cíl, aby účastník řízení pro neznalost procesních předpisů v řízení neutrpěl újmu.
V této souvislosti je zároveň vhodné uvést, že ze skutkového popisu situace žalobce
je zřejmé, že při uplatňování jím tvrzených nároků se jedná o věci skutkově a právně složité.
Žalobce by proto měl při uplatňování svých nároků zvážit, zda by právě s ohledem na uvedené
pro něj nebylo vhodné zastoupení advokátem. Zdejší soud si je vědom skutečnosti, na kterou
žalobce také poukazuje, že takové zastoupení si vyžaduje vynaložení určitých finančních
prostředků. V této souvislosti je proto vhodné poukázat také na možnost žalobce, jsou-li u něj
splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. (tj. zejména
nemá-li dostatečných prostředků a je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů) požádat podle §35
odst. 8 s. ř. s. o ustanovení zástupce, jímž může být i advokát. Bylo-li by takové žádosti žalobce
vyhověno a zástupce mu byl ustanoven, hradí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování
stát.
Na základě obsahu vznesené námitky proto nelze žalobci přisvědčit, že by vůči němu byly
uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti
nestranného a nezaujatého soudního řízení.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudkyň
Krajského soudu v Českých Budějovicích z projednávání a rozhodování o žalobě žalobce ve věci
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 A 117/2013, rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, přičemž ve věci není důvod pro postup podle §9 odst. 1
s. ř. s. (delegace nutná). Návrh na delegaci vhodnou podle §9 odst. 2 s. ř. s. žalobce nepodal,
svůj návrh, aby ve věci rozhodoval jiný krajský soud (nejlépe Krajský soud v Praze) odvozuje
ze skutečností, v nichž spatřuje důvody vyloučení soudkyň senátu 10 A Krajského soudu
v Českých Budějovicích.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu