ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.93.2013:70
sp. zn. Nao 93/2013 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci
žalobkyně: K. K., proti žalovanému: Městský úřad Varnsdorf, se sídlem nám. E. Beneše 470,
Varnsdorf, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobkyní vůči členům druhého senátu
Nejvyššího správního soudu rozhodujícím ve věci kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2013, č. j. 15 A 129/2010 - 56, vedené pod sp.
zn. 2 Ans 6/2013,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček
a Mgr. Radovan Havelec ne js ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Ans 6/2013.
Odůvodnění:
Žalobkyně v řízení o své kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 2 Ans 6/2013 (poté co obdržela usnesení č. j. 2 Ans 6/2013 - 49 ze dne
19. listopadu 2013, jímž jí bylo mimo jiné odňato osvobození od soudních poplatků, zamítnut
návrh na ustanovení zástupce pro řízení a jímž byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku
a k předložení plné moci udělené advokátu a jež jí bylo doručeno 25. listopadu 2013) vznesla
(po upřesnění v pětidenní lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem v přípise ze dne
4. prosince 2013) v podání ze dne 11. prosince 2013 námitku podjatosti členů druhého senátu
Nejvyššího správního soudu, který je povolán ve věci rozhodovat. Těmi jsou soudci Nejvyššího
správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Vojtěch Šimíček a Mgr. Radovan Havelec.
Námitku podjatosti odůvodnila tak, že „Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 19. 11. 2013
uvedl, že jako pomocné kritérium zvolil charakter sporu a vyložil, že prakticky totožnou věc řešil Nejvyšší správní
soud pod sp. zn. 2 Ans 6/2011. Překvapilo mne ..., že obě věci byly předloženy témuž senátu. Stejný senát dal
najevo, že rozhodne stejně. Jsem toho názoru, právě proto, že Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
19. 11. 2013 obě věci ztotožnil, že právě tímto právním názorem bylo naplněno ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s.“.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s., „ účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží.“ Pokud jde o otázku včasnosti uplatněné námitky podjatosti,
vychází Nejvyšší správní soud z toho, že důvod pro vyloučení soudců stěžovatelka vyvozuje
až z textu usnesení č. j. 2 Ans 6/2013-49, jež jí bylo doručeno 25. listopadu 2013, resp. z tam
uvedeného odkazu na rozhodovací praxi druhého senátu Nejvyššího správního soudu.
Bezprostředně poté na ně reagovala „odvoláním“, v němž vyslovila nedůvěru ve věci
rozhodujícím soudcům, a tuto svou námitku upřesnila, jak výše uvedeno, v pětidenní lhůtě,
jež jí k tomu Nejvyšší správní soud výzvou ze dne 4. prosince 2013 poskytl. Za této situace,
resp. vzhledem k deklarovaným důvodům podjatosti, považuje Nejvyšší správní soud námitku
za včas podanou, ač byla stěžovatelka již na počátku řízení poučena o složení senátu a dříve
námitku podjatosti nevznášela.
Z odůvodnění námitky podjatosti se podává, že důvod pro vyloučení soudců druhého
senátu Nejvyššího správního soudu stěžovatelka spatřuje v tom, že v jiné právní věci jiných
účastníků, projednávané pod sp. zn. 2 Ans 6/2011, na niž druhý senát ve svém usnesení
č. j. 2 Ans 6/2013-49 ze dne 19. listopadu 2013 odkázal, již byl vysloven právní názor,
s nímž stěžovatelka nesouhlasí. Má tak za to, že druhý senát již předem ohlašuje, jak rozhodne.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce lze z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003 č. j. Nao 19/2003-16, dostupné
na www.nssoud.cz).
Námitka podjatosti vznesená stěžovatelkou vůči soudcům druhého senátu Nejvyššího
správního soudu tedy neobstojí, neboť ji vztahuje k jejich „postupu ... v řízení o projednávané věci“
a k jejich „rozhodování v jiných věcech“, tj. k důvodům, jež podle výslovného ustanovení §8 odst. 1
věty poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování být nemohou, jak se ostatně
k námitce vyjádřili i soudci druhého senátu. Rozhoduje-li soud v souladu se svou dřívější
judikaturou, jde naopak o postup žádoucí, přispívající k předvídatelnosti soudního rozhodování.
Opírá-li svou námitku stěžovatelka o druhou větu §8 odst. 1 s. ř. s., je její názor nesprávný,
neboť „předchozím soudním řízením“ se zde míní řízení v téže věci, jež probíhalo u soudu nižšího
stupně, jehož rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumává (podle druhé věty §8 odst. 1 s. ř. s.
by tedy byl z rozhodování o kasační stížnosti vyloučen soudce, který se účastnil přijetí rozhodnutí
u krajského soudu a měl by po svém přeložení k Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumávat
své vlastní rozhodnutí). O takovou situaci v daném případě zjevně nejde. Proto bylo rozhodnuto,
jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu