ECLI:CZ:NSS:2015:2.AZS.258.2015:20
sp. zn. 2 Azs 258/2015 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: T. P. N.,
zast. JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem tř. 9. května 678, Tábor, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 2. 2015, č. j. OAM-523/ZA-ZA04-HA08-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. 1 Az 9/2015 – 49,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. 1 Az 9/2015 – 49,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek městského soudu
[1] Rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 1 Az 9/2015 – 49, zamítl Městský soud v Praze
(dále jen „městský soud“) žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2014,
č. j. OAM-523/ZA-ZA04-HA08-2014, kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného k ní
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatňuje
důvody podle §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s.
[3] V kasační stížnosti namítá, že nebyl řádným způsobem obeslán k nařízenému jednání
u městského soudu. Uvádí, že vzhledem k tomu, že jeho právní zástupce advokát
Mgr. Ing. Martin Říčka byl dne 17. 7. 2015 vyškrtnut ze seznamu České advokátní komory,
nemohl jej dále zastupovat, jeho datová schránka byla znepřístupněna a vzhledem
k tomu, že přestala existovat i jeho advokátní kancelář, nemohlo být vyrozumění o nařízeném
jednání zasláno ani na místo jeho sídla, neboť jej nebylo komu doručit. Vyrozumění o nařízeném
jednání nebylo zasláno ani přímo stěžovateli, a ten tedy nebyl o jednání včas a řádně zpraven.
Přitom stěžovatel se již dříve v řízení před městským soudem vyjádřil v tom smyslu, že nesouhlasí
s rozhodnutím bez nařízení jednání, a tedy nebylo možno bez jeho řádného předvolání a řádného
jednání rozhodnout. Česká advokátní komora ustanovila za vyškrtnutého právního zástupce
jako nástupce JUDr. Josefa Tuška, který o termínu ústního jednání také nebyl vyrozuměn.
Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost námitek uvedených stěžovatelem,
neboť neprokázaly, že by žalovaný porušil některé z ustanovení správního řádu či zákona o azylu
a že rozhodnutí ve věci nebylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem.
Dále žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti
o udělení mezinárodní ochrany stěžovatele je legalizace jeho pobytu, aby mohl zůstat v České
republice a vyhnul se možnému nepodmíněnému trestu ve vlasti. K námitce stěžovatele týkající
se doručování či nedoručování soudních zásilek jemu či jeho právnímu zástupci
žalovaný sdělil, že obdobnou námitku se jmenovaný snažil uplatnit již v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany, a to směrem k žalovanému;
ta však byla neoprávněně uplatněna. Již z této zkušenosti by bylo vhodné, kdyby si stěžovatel
zajistil řádnou doručovací adresu, aby se při písemném styku s úřady případně vyhnul možnému
zpochybnění doručování zásilek ve svých úředních záležitostech. S odkazem na výše uvedené
navrhl žalovaný kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu
§104a s. ř. s. Vymezením institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu se zdejší soud
podrobně zabýval již např. v usneseních ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 a ze dne
4. 5. 2006, č. j. 2 Azs 40/2006 - 57, v nichž dospěl k závěru, že o kasační stížnost přijatelnou
se může jednat mimo jiné tehdy, pokud se kasační stížnost dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[6] Nejvyšší správní soud shledal, že takovou právní otázkou je právě ta v projednávaném
případě, konkrétně zda byl stěžovatel řádně obeslán s předvoláním k ústnímu jednání,
pokud bylo doručováno jeho právnímu zástupci, který byl v té době již vyškrtnut z České
advokátní komory.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané
kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[8] Z obsahu spisů vyplynulo, že stěžovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce
advokáta Mgr. Ing. Martina Říčky (dále jen „právní zástupce“) dne 26. 3. 2015 žalobu
proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany. Následně byla veškerá
komunikace mezi městským soudem a stěžovatelem vedena přes právního zástupce.
Přípisem ze dne 9. 6. 2015 sdělil právní zástupce městskému soudu, že stěžovatel nesouhlasí
s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Z pokynu na č. l. 40 spisu městského soudu
(dále jen „soudního spisu“) vyplývá, že ústní jednání bylo nařízeno na 28. 7. 2015,
o čemž byl právní zástupce zpraven přípisem odeslaným do jeho datové schránky dne 10. 7. 2015
a jemu doručeným dne 17. 7. 2015. Dne 28. 7. 2015 se právní zástupce telefonicky
omluvil z jednání s tím, že „dostal záchvat a nemůže se k dnešnímu jednání dostavit“. Dále uvedl,
že jak to bude možné, doručí soudu písemnou zprávu (č. l. 41 soudního spisu). Při jednání
téhož dne odročil městský soud z výše uvedených důvodů jednání na 11. 8. 2015 na 9.30 hod.
Na č. l. 44 soudního spisu je razítko s uvedením dne vypravení předvolání (vzor 028), konkrétně
dne 29. 7. 2015, přičemž u razítka je poznámka „DS advokáta znepřístupněna“. Na stejném listu
soudního spisu je i doručenka z obálky typu III., v níž bylo doručováno předvolání (vzor 028),
a na níž je uvedena adresa sídla právního zástupce a informace, že zásilka byla vložena
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, protože nebyl zastižen, dne 31. 7. 2013.
Dne 11. 8. 2015 proběhlo ústní jednání, jehož se právní zástupce ani stěžovatel nezúčastnili,
přítomný byl pouze žalovaný. V protokolu o jednání na č. l. 47 soudního spisu je uvedeno,
že „[b]ude jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce vzhledem k tomu, že právní zástupce
se neomluvil a k jednání se nedostavil. Telefonickou omluvu ze dne 28. 7. 2015 zatím žádným způsobem
nezdůvodnil“. Na tomto jednání byl sdělen obsah správního spisu, žalovaný žádné návrhy
na doplnění dokazování neměl a následně byl vyhlášen rozsudek o zamítnutí žaloby stěžovatele.
Rozsudek s odůvodněním byl právnímu zástupci odeslán do datové schránky dne 17. 8. 2015,
přičemž na č. l. 55 soudního spisu je opět poznámka „DS advokáta znepřístupněna“. Na doručence
z obálky typu I. (v níž byl doručován rozsudek) na č. l. 54 soudního spisu je uvedena adresa sídla
právního zástupce a informace, že zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 19. 8. 2015
a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl, protože nebyl zastižen a dále, že zásilka
byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, protože nebyl zastižen, dne
1. 9. 2015. Součástí soudního spisu (č. l. 58) je dále pokyn ze dne 14. 9. 2015 ohledně zjištění
u České advokátní komory, zda byl určen nástupce za ze seznamu advokátů vyškrtnutého
Mgr. Ing. Martina Říčku. Česká advokátní komora odpověděla přípisem ze dne 17. 9. 2015,
že právní zástupce stěžovatele byl vyškrtnut ke dni 17. 7. 2015 a jeho nástupcem se stal ode dne
24. 8. 2015 JUDr. Josef Tušek. Rozsudek ze dne 11. 8. 2015 byl zaslán JUDr. Tuškovi do jeho
datové schránky dne 21. 9. 2015 a doručen mu byl dne 22. 9. 2015.
[9] Podle §42 odst. 1 s. ř. s. [s]oud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné doručit
písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence,
popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud
požádat o doručení i jiný státní orgán.
[10] Podle §42 odst. 2 s. ř. s. [m]á-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje
se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.
[11] Podle §49 odst. 1 s. ř. s. [k] projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá
k němu účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů; kratší čas k přípravě
lze stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O jednání vyrozumí
osoby zúčastněné na řízení.
[12] Podle §49 odst. 3 s. ř. s. [n]eúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci,
nejsou-li důvody pro odročení podle §50.
[13] Podle §50 s. ř. s. [z] důležitých důvodů může být jednání odročeno. Soud může odročit jednání
též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnout.
[14] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. [s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
[15] Stěžovatel namítá, že nebyl řádně obeslán s předvoláním k jednání, a nemohl
se proto zúčastnit jednání a má tedy za to, že je zde jiná vada řízení před soudem, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[16] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že stěžovatel si k zastupování před městským
soudem zvolil v souladu s §35 odst. 2 s. ř. s. advokáta Mgr. Ing. Martina Říčku na základě
udělené plné moci ze dne 20. 3. 2015 (č. l. 16 soudního spisu). Městský soud proto v souladu
s §42 odst. 2 s. ř. s. doručoval v řízení písemnosti zvolenému právnímu zástupci. Z tohoto
důvodu mu také zaslal předvolání k jednání, na němž stěžovatel trval (viz §51 s. ř. s.). Předvolání
bylo odesláno právnímu zástupci do jeho datové schránky dne 10. 7. 2015 a doručeno dne
17. 7. 2015. Městský soud dále akceptoval telefonickou omluvu právního zástupce dne
28. 7. 2015 z jednání konaného téhož dne a na základě této skutečnosti odročil jednání
na 11. 8. 2015. Jak následně vyplývá ze soudního spisu, při doručování přípisu o odročení ústního
jednání do datové schránky právního zástupce stěžovatele vznikly problémy, konkrétně
bylo zjištěno, že datová schránka právního zástupce - advokáta byla znepřístupněna,
a proto zaslal městský soud daný přípis poštou na adresu jeho sídla.
[17] Nejvyšší správní soud ve vztahu k doručování soudních písemností zástupcům účastníků
již dříve dovodil, že datová schránka představuje preferovaný způsob doručování, přičemž pokud
soud tento způsob doručování nezvolí, může se jednat o procesní pochybení, které nelze zhojit
ani tím, že bylo doručeno do sídla zástupce stěžovatele jiným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 7 Afs 73/2012 - 36, přístupný na www.nssoud.cz).
Na straně druhé z tohoto právního názoru vyplývá, že jiné způsoby doručování
soudních písemností advokátům jako zástupcům účastníků řízení jsou přípustné tehdy,
existují-li pro takový postup překážky objektivní povahy (např. dočasná nefunkčnost systému
datových schránek, nefunkční datová schránka adresáta apod.; viz k témuž problému ve vztahu
k doručování obci podobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2015,
č. j. 2 As 85/2015 - 31).
[18] V projednávané věci městský soud nedoručoval předvolání do datové schránky
stěžovatelova právního zástupce, neboť ta byla znepřístupněna. Pokud tedy doručoval na adresu
sídla právního zástupce poštovní přepravou, měl by být tento postup v zásadě v souladu
s §42 odst. 1 s. ř. s. a s judikaturou Nejvyššího správního soudu. V daném případě je ale nutno
zaměřit se na další aspekt problému, a to ten, že právní zástupce stěžovatele byl advokát. Aktivně
činní advokáti coby specifické podnikající fyzické osoby musí mít totiž na základě zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) zprovozněnou datovou
schránku (viz §15 odst. 4 ve spojení s §31 odst. 2 zákona o elektronických úkonech).
Z §11 zákona o elektronických úkonech vyplývá, že Ministerstvo vnitra znepřístupní datovou
schránku z určitých v tomto ustanovení uvedených důvodů. Mezi těmito důvody
jako je např. úmrtí osoby, pro niž byla datová schránka zřízena, je uvedeno, že ministerstvo
znepřístupní datovou schránku podnikající fyzické osoby a právnické osoby, a to případně i zpětně, ke dni
jejího výmazu ze zákonem stanovené evidence (§11 odst. 2 zákona o elektronických úkonech).
Jak i městský soud zjistil během řízení, ke znepřístupnění datové schránky právního zástupce
stěžovatele došlo z toho důvodu, že byl jako advokát vyškrtnut ze seznamu České advokátní
komory, a to ke dni 17. 7. 2015, tedy již v době doručování písemnosti ohledně data odročeného
ústního jednání.
[19] Obecně lze mít za to, že správní soud nemá povinnost ověřovat v každé chvíli řízení,
zda právní zástupce stále zastupuje žalobce, a je povinností, ale i v zájmu právě žalobce,
aby dal správnímu soudu na vědomí, že již není zastupován svým právním zástupcem.
Při potížích, které však vznikly v projednávaném případě, tedy se znepřístupněním datové
schránky advokáta, může být legitimně očekáváno od městského soudu, že vyhodnotí, že vada
bude závažnějšího charakteru, neboť ze zákona plyne, že advokáti, tedy i tehdejší advokát
stěžovatele, mají povinnost mít zpřístupněnu datovou schránku. Nemají-li ji, je to navýsost
neobvyklé a nezřídka to signalizuje problém na straně advokáta, který může mít vliv
na jeho schopnost poskytnout zastoupenému patřičnou právní pomoc. Pokud městský soud
zjistil, že je datová schránka znepřístupněna, měl vyvinout snahu ke zjištění důvodu,
proč se tak stalo. Smysl a účel takového pátrání byl zřejmý - zajistit, aby se informace o nařízeném
jednání, jehož se stěžovatel chtěl zúčastnit, efektivně dostala do stěžovatelovy sféry.
[20] Obecně vzato by znepřístupnění datové schránky advokáta pro soud mělo být varovným
signálem problému při zastoupení účastníka řízení. Primárně je nepochybně na účastníkovi,
aby sledoval, zda jeho advokát plní řádně své úkoly plynoucí ze zastoupení. Na druhé straně
však, zanikne-li zástupci účastníka oprávnění působit jako advokát, je třeba, aby účastník
měl přiměřený prostor k tomu zvolit si advokáta jiného, který bude zpravidla potřebovat jistý čas
na seznámení se s věcí a jemuž by měl skončivší advokát věc předat, anebo zůstat nadále
bez zastoupení, je-li to podle pravidel procesního práva přípustné. V souvislosti s ukončením
činnosti advokáta může vyvstat i otázka ustanovení či určení zástupce advokáta (§27 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii). Proto je třeba, aby soud, zjistí-li znepřístupnění datové schránky
advokáta, učinil potřebné kroky ke zjištění, zda a případně jak se postavení advokáta změnilo.
Může tak učinit zejména nahlédnutím do evidence advokátů vedené Českou advokátní komoru
či dotazem přímo u advokáta nebo jeho zástupce, je-li takový zástupce soudu znám. Na výsledky
svého zjištění pak má soud adekvátně procesně reagovat.
[21] K nutnosti přítomnosti účastníka u (ústního) jednání se vyjádřil Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 6. 3. 2008, č. j. 7 As 48/2007 - 126, tak, že „[s]oud ve správním soudnictví zásadně
projednává věc u jednání za přítomnosti všech účastníků řízení, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti
soudního jednání (srov. též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy). Výjimkou
z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání, tato výjimka však musí být vykládána,
s ohledem na zájmy účastníka řízení, restriktivně neboť je to účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje,
a tento účastník také s řízením disponuje. Základním vodítkem pro výklad této problematiky jsou tedy ustanovení
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 2 Ústavy, podle nichž má každý právo,
aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit
ke všem provedeným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Účastník
řízení má tedy právo, dané Listinou základních práv a svobod a Ústavou, se ve své věci jednání před soudem
osobně účastnit, zpravidla bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí.
Jestliže proto krajský soud přítomnost účastníkům řízení neumožní, lze v jeho postupu spatřovat porušení
ústavního práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 560/03).
[22] Městský soud zvoleným postupem, tedy doručením předvolání k ústnímu jednání
poštou do sídla vyškrtnutého advokáta, právního zástupce stěžovatele, aniž by zjišťoval,
proč má tento právní zástupce znepřístupněnu datovou schránku, znemožnil stěžovateli předložit
ke svým tvrzením relevantní důkazní prostředky a rozvést při jednání argumentaci k žalobním
bodům v dané věci, čímž ve svém důsledku zasáhl do ústavně zaručených práv účastníků
řízení, garantovaných již uvedenými čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
a čl. 96 odst. 2 Ústavy.
[23] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že řízení před městským soudem
bylo založeno na zásadní procesní vadě, která ve svém důsledku mohla vést k nezákonnému
rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[24] Pro úplnost se Nejvyšší správní soud vyjádřil i k námitce stěžovatele ohledně
zmatečnosti řízení dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Zmatečnost řízení před správním soudem
podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívá v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval
vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce (srov. např. rozsudek ze dne 22. 11. 2011,
č. j. 1 Ans 10/2011 - 86). Protože stěžovatel nic konkrétního k této námitce neuvedl a Nejvyšší
správní soud žádná uvedená pochybení neshledal, posoudil tuto námitku jako nedůvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost
důvodnou, a proto napadený rozsudek podle ustanovení §110 odst. 1 věta prvá před středníkem
s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení bude městský soud
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V případě stěžovatele je nutno doručit
předvolání k jednání nástupci jeho původního advokáta vyškrtnutého ze seznamu České
advokátní komory. Tak bude stěžovatel mít reálnou a efektivní možnost vyjádřit se k věci
a rozvést předestřenou argumentaci, včetně již učiněných důkazních návrhů.
[26] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém řízení
podle §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu