ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.106.2015:12
sp. zn. 3 As 106/2015 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: M ě s t s ký s ou d v Praze, se sídlem Praha 2, Spálená 2, v řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 4. 2015, č. j. 10 A 43/2015 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se žalobou ze dne 9. 9. 2014 domáhal ochrany
proti nečinnosti žalovaného. Stěžovatel požadoval, aby mu žalovaný poskytl informace
specifikované v bodech 2 – 4 jeho žádosti ze dne 28. 8. 2013, tj. aby mu poskytl konečné
rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Ca 44/06, soudní akt č. j. 9 Ca 248/08 – 64 i konečné
rozhodnutí adresovaného soudu v témže řízení, rozhodnutí č. j. 17 Co 44/02 - 85
a č. j. 53 Co 143/07 - 139.
Usnesením ze dne 9. 3. 2015, č. j. 10 A 43/2015 – 19, Krajský soud v Českých
Budějovicích stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Stěžovatel
poté požádal o osvobození od soudních poplatků, krajský soud tuto žádost usnesením
ze dne 24. 4. 2015, č. j. 10 A 43/2015 – 24, zamítl.
Krajský soud sice konstatoval, že stěžovatel listinnými důkazy prokázal, že je nemajetný,
dospěl však také k závěru, že žaloba představuje jen další z mnoha případů svévolného
uplatňování práva ze strany stěžovatele. Krajský soud poukázal na to, že v jeho evidenci
je vedeno několik set spisů, kde je stěžovatel v pozici žalobce. Pouhá skutečnost, že stěžovatel
vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo
být vyhověno. Rozhodující je ovšem zjevná sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených
sporů, které se zpravidla týkají žádostí o informace o chodu a fungování institucí. Stejně jako
v předchozích sporech stěžovatele lze i zde z jeho podání seznat, že má zálibu v atakování
domnělých formálních nedostatků, jimiž dle jeho názoru trpí soudní úkony. Je zřejmé,
že se stěžovatel soudí nikoli se snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu.
Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení kasační stížnost. Z jejího obsahu vyplývá,
že považuje závěry krajského soudu za nesprávné a domáhá se zrušení jeho usnesení.
Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném návrhu,
jenž je spojen s poplatkovou povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j 1 As 196/2014 - 19). Nejvyšší správní soud dle téhož usnesení
netrval ani na povinném zastoupení advokátem (srov. §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“).
Z ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně
plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání
žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně
neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Mimo toto ustanovení se dílčím způsobem
aplikuje za použití §64 s. ř. s. též ustanovení §138 o. s. ř., podle něhož lze přiznat účastníku
řízení osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo
zčásti. Citované ustanovení pamatuje na situace, kdy uplatňování nebo bránění práva
před soudem nese znaky svévole (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010,
č. j. 8 As 22/2010 - 91, či rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, publikovaný
pod č. 2601/2011 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud připomíná, že procesní aktivitu stěžovatele opakovaně vyhodnotil
jako zneužití práva - např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7, či v usnesení
ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 As 73/2013 - 12, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22,
v poslední době též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015,
č. j. 9 As 3/2015 - 13 a č. j. 9 As 6/2015 - 14, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 9 As 112/2015 – 8, nebo
ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 129/2015 - 12.
Nejvyšší správní soud se s krajským soudem ztotožnil v tom, že stěžovatel
i v projednávané věci uplatňuje svá práva obdobným způsobem, jakým běžně vede spory
na různých stupních správního soudnictví. Nejvyšší správní soud je názoru, že stěžovateli
za uvedených okolností dobrodiní státu v podobě osvobození od soudních poplatků nepřísluší,
a proto v postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů v řízení
o kasační stížnosti neuplatnil a ani ze spisu náklady přesahující běžný rámec výdajů
na administrativu nevyplynuly, Nejvyšší správní soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení
nepřiznal (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu