ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.144.2014:23
sp. zn. 3 As 144/2014 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Jana Vyklického ve věci žalobců: a) S. T., zastoupeného
Mgr. Anetou Cehákovou, advokátkou se sídlem Nový Bor, Nám. Míru 1, a b) E. F., proti
žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se sídlem Liberec 2, U Jezu 642/2a, za
účasti osoby zúčastněné na řízení J. V., v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 6. 2014, č. j. 59 A 85/2013 -
62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2014, č. j. 59 A 85/2013 – 62.
Rozhodnutím Městského úřadu Nový Bor, stavebního úřadu a úřadu územního plánování
(dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 5. 2013, č. j. MUNO 25627/2013, sp. zn. SU 1141/2012-
13871/Ok/Schw bylo ve společném územním a stavebním řízení vydáno stavebníkovi J. V.
(osobě zúčastněné na řízení) územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu rodinného domu,
zpevněných ploch, oplocení, splaškové a dešťové kanalizační přípojky, vodovodní přípojky, STL
přípojky a přípojky elektro NN na pozemcích p. č. 142, 419/4, 419/5, 419/11 a 419/14
v katastrálním území Okrouhlá u Nového Boru. Žalobce a) při ústním jednání vznesl výhrady
proti stavbě, neboť se podle něj na pozemku pro stavbu nachází navážka odpadu, a se stavbou na
navážce nesouhlasil. Stavební úřad výhrady žalobce a) považoval za nedůvodné, neboť na
pozemku p. č. 419/14, který byl vymezen pro stavbu, se nachází rostlý terén, nikoliv navážka
odpadu; ta je v dolní části pozemku p. č. 419/6, což vyplývá z podkladů pro rozhodnutí,
konkrétně ze závazného stanoviska Městského úřadu Nový Bor, odboru životního prostředí, ze
dne 15. 8. 2012, dále z geodetického zaměření vypracovaného oprávněnou osobou J. Z. a
z potvrzení obce Okrouhlá z 8. 8. 2012, která byla původním vlastníkem pozemků. Žalovaný
k odvolání žalobců potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu rozhodnutím sp. zn. OÚPSŘ 237/2013
– 328 – rozh. dne 12. 8. 2013; ztotožnil se s vypořádáním námitky žalobce a) s tím, že stavba je
povolena pouze na původním terénu, nikoliv na navážce. Další námitku žalobce a), uplatněnou až
v odvolání, dle které nedošlo k odstranění kontaminované navážky ve lhůtě do 31. 5. 1013, jak
stavebníkovi uložil odbor životního prostředí Městského úřadu Nový Bor, žalovaný posoudil
jako neoprávněnou, nadto, stavebník již doložil její odvoz.
Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem. Žalovanému vytýkali, že neprovedl žádné vlastní dokazování k charakteru terénu
na předmětném pozemku. Žalobce a), jako soused stavebníka, viděl navážku kontaminované
zeminy na tento pozemek z „bývalého ZPA Nový Bor“ a nemůže se tedy jednat o tzv. rostlý
terén, jak tvrdí správní orgány. Žalovaný měl provést na pozemku sondu, která by tvrzení
žalobce a) prokázala; na provedení sondy žalobce a) trval i nadále. Krajský soud žalobu zamítl,
neboť rozhodnutí žalovaného považoval za správné a skutkově dostatečně podložené.
Za situace, kdy žalovaný měl na základě vzájemně souladných podkladů pro rozhodnutí
za prokázané, že k navážce zeminy nedošlo, správně neprovedl důkaz geologickou sondou.
Námitky žalobce a) byly vedeny pouze v obecné rovině, bez konkrétních důkazů ke svým
tvrzením. Nadto žalobce a) netvrdil dotčení vlastních práv povolením stavby.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce a) kasační stížnost, jejíž důvody výslovně
nepodřadil žádnému z ustanovení §103 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl,
že krajský soud věc nesprávně posoudil, když se spokojil s podklady uvedenými žalovaným,
přestože žalobce a) požadoval už ve stavebním řízení provedení sondy, která by buď potvrdila,
nebo vyvrátila stanovisko žalovaného. Dotčení svých práv stěžovatel spatřuje v ohrožení
kontaminovanou zeminou, popřípadě jejím splavení na svůj pozemek. Z obsahu kasační stížnosti
je tedy patrné, že stěžovatel namítal jednak vadu řízení před správním orgánem, neboť skutková
podstata, z níž vycházel správní orgán v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spise,
a pro tuto vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit, tedy důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jednak
nezákonnost rozsudku krajského soudu pro jinou vadou řízení, spočívající v neprovedení
navrženého důkazu geologickou sondou, tedy důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, neboť se s rozhodnutím krajského soudu
plně ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka Liberec, v mezích řádně uplatněných kasační důvodů a v rozsahu kasační
stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Ze správního spisu soud zjistil, že stavební úřad dne 7. 5. 2013 rozhodl ve společném
územním a stavebním řízení tak, že stavebníkovi J. V. výrokem I. vydal rozhodnutí o umístění
stavby a výrokem II. stavební povolení na stavbu rodinného domu a zpevněných ploch na
pozemcích p. č. 142, 419/4, 419/5, 419/11 a 419/14 v katastrálním území Okrouhlá u Nového
Boru. Pro uskutečnění umisťované stavby rodinného domu vymezil jako stavební pozemek část
pozemku p. č. 419/14 o rozloze 73 m
2
a pro uskutečnění umisťované stavby zpevněných ploch
část téhož pozemku o rozloze 65,5 m
2
a dále parcelu p. č. 419/4 o rozloze 28 m
2
, tak jak je
zakresleno a okótováno na situačním výkresu zpracovaném Ing. K., který je součástí projektové
dokumentace. Stěžovatel je vlastníkem mj. sousedícího pozemku p. č. 419/7 a při ústním jednání
dne 26. 4. 2013 uvedl, že souhlasí s výstavbou, ale na původním terénu, ne na navážce, přičemž
jako svědky provedení navážky označil sebe a osoby „F., K. a J.“. Stavební úřad považoval
výhrady žalobce za nedůvodné, neboť na předmětném pozemku p. č. 419/14 se nachází rostlý
terén, nikoliv navážka odpadu, která je až v dolní části pozemku p. č. 419/6. Tyto skutečnost
vyplývají z vyjádření obce Okrouhlá z 8. 8. 2012, která byla původním vlastníkem pozemků, a
která sdělila, že pozemek p. č. 419/14 – ostatní plocha, je rostlý teren, který nikdy nebyl navezen;
dále z geodetického zaměření J. Z., podle kterého je hranice navážky v dolní části parcely č.
419/6, a dále ze souhlasu se stavbou Městského úřadu Nový Bor z 15. 8. 2012. Proti rozhodnutí
stavebního úřadu podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že se stavební úřad nevypořádal
s jeho námitkou navážky na všech dotčených pozemcích, včetně pozemku p. č. 419/14. Podle
stěžovatele je stanovisko obce Okrouhlá nepravdivé. Žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu
potvrdil a ztotožnil se s jeho vypořádáním námitky stěžovatele. Uvedl, že Městský úřad Nový
Bor, odbor životního prostředí, v samostatném řízení řeší nepovolené terénní úpravy navážkou
odpadů na pozemek parc. č. 419/6 a dne 20. 12. 2012 uložil stavebníkovi odstranit nevyhovující
navážku z této parcely do 31. 5. 2013.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval důvodem kasační stížnosti podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající mj. v tom, že skutková podstata, z níž vycházel správní orgán v napadeném
rozhodnutí, nemá oporu ve spisech, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud
napadené rozhodnutí zrušit.
Nejvyšší správní soud se vymezením případů, kdy řízení před správním orgánem trpí
touto vytýkanou vadou, zabýval již v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 – 76,
a dospěl k závěru, že „[p]okud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu
se správním spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami
se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého
důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu [§103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“. Přesně takové parametry přezkoumávaný rozsudek krajského soudu
má. Krajský soud (vycházeje z obsahu předloženého správního spisu) vysvětlil, že závěry
žalovaného a stavebního úřadu považuje za opodstatněné, neboť ze souhrnu podkladů
pro rozhodnutí, které vzájemně korespondují (závazné stanovisko Městského úřadu Nový Bor,
sdělení obce Okrouhlá a geodetické zaměření) vyplývá, že pozemek určený pro výstavbu
rodinného domu nebyl nikdy navezen a jde o původní, tzv. rostlý terén. Nepovolená navážka
je na jiném pozemku a o jejím odstranění se vede jiné správní řízení. Námitky žalobce a) naopak
nekorespondují s žádnou skutečností, které vyplývají ze správního spisu.
Společné územní a stavební řízení upravuje §94a zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon). Vzhledem
k tomu, že citované ustanovení určuje pouze náležitosti výroku rozhodnutí vydávaného
v jeho režimu, je na odůvodnění té části rozhodnutí, kde bylo rozhodnuto o umístění
stavby, nutno aplikovat ustanovení týkající se obsahové náležitosti územního rozhodnutí.
Podle §92 odstavec 1, druhá věta stavebního zákona je stavební úřad povinen v odůvodnění
rozhodnutí v tomto řízení vyhodnotit připomínky veřejnosti. Tomuto zákonnému požadavku
žalovaný i stavební řad ve svých rozhodnutích dostáli. Stavební úřad se stěžovatelem uplatněnou
námitkou stavby na navážce podrobně zabýval, ač námitka neobsahovala ani její odůvodnění,
ani odůvodnění postavení stěžovatele jako účastníka řízení, tedy uvedení toho, jak může
být stěžovatelovo vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním
pozemkům nebo stavbám na nich rozhodnutím přímo dotčeno (§89 odstavec 3 a §114 odstavec
1 stavebního zákona). V rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlil, proč považuje námitku
stěžovatele za nedůvodnou; vyšel přitom ze vzájemně souladného souhrnu podkladů
pro rozhodnutí, z nichž vyplývá, že předmětná navážka se nachází na jiném pozemku,
než je pozemek určený pro výstavbu rodinného domu. Stejně tak žalovaný v rozhodnutí,
kterým rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, jasně a srozumitelně vysvětlil, proč se ztotožnil
se závěry stavebního úřadu a proč považoval zjištění z podkladů pro rozhodnutí za nepochybná;
nad rámec koncentrace řízení zohlednil rovněž to, že odstranění předmětné navážky
je předmětem jiného řízení a k jejímu odstraňování již dochází.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, tak má oporu ve spise, správními orgány
byla dostatečně reflektována a řízení tak netrpí vadou, pro kterou by je měl krajský soud zrušit.
Námitka stěžovatele z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak není důvodná.
Druhou námitkou, kterou stěžovatel v kasační stížnost uplatnil, je vada řízení
před krajským soudem, mající za následek nezákonnost jím vydaného rozsudku, spočívající
v tom, že krajský soud nevyhověl návrhu na zpracování geologické sondy k prokázání existence
navážky na pozemku p. č. 419/14 [důvod předvídaný v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Soudní přezkum správních rozhodnutí je založen na kasačním principu a správní soudy
se zabývají věcí v tzv. plné jurisdikci. Záleží na uvážení soudu, zda bude opakovat dokazování
správního orgánu nebo provádět důkazy nové, nebo zda skutkový stav zjištěný správním
orgánem bude považovat za dostatečný a navržené důkazy neprovede (jak tomu je v tomto
případě), pokud se s návrhy na provedení důkazů vypořádá přezkoumatelným způsobem
(§77 odst. 2 s. ř. s.). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94,
zveřejněném pod č. 10 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu uvedl,
že „zásadám spravedlivého procesu nutno rozumět tak, že v řízení před soudem musí být dána účastníkovi tohoto
řízení možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy,
jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka
odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud
jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotně-právním
předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy
neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal; jestliže tak obecný soud neučiní,
zatíží své rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje
v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv
a svobod a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy“ (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 6 Ads 29/2003 - 105).
Krajský soud svou povinnost vypořádat se s navrženými a neprovedenými důkazy splnil.
Důvody, pro které neprovedl navržený důkaz – geologickou sondu – v napadeném rozhodnutí
vyložil tak, že má za to, že skutkový stav byl bez důvodných pochyb a dostatečně zjištěn
ve správním řízení z ostatních podkladů pro rozhodnutí, soustředěných ve správním spise,
zejména ze závazného stanoviska Městského úřadu Nový Bor, ze sdělení obce Okrouhlá
a z geodetického zaměření oprávněným geodetem J. Z.. Aproboval názor žalovaného, že z těchto
podkladů prokazatelně vyplývá, že navážka se nachází na pozemku p. č. 419/6 před jeho
rozdělením v jeho dolní části a po rozdělení pouze na pozemku 419/6, nikoliv na pozemku
419/14, na kterém byla příslušná stavba povolena. Krajský soud přitom obecně není povinen
provést všechny důkazy navrhované stranami, má-li za to, že skutková stránka je již pro účely
jeho rozhodnutí prokázána dostatečně, byť by toto své rozhodnutí měl vždy odůvodnit (srov.
například rozsudky zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 1 Aps 3/2010 - 86, či ze dne 29. 2.
2012, č. j. 1 As 16/2012 - 24). Krajský soud se v napadaném rozsudku s důkazním návrhem
žalobce na zpracování geologické sondy vypořádal shora uvedeným způsobem, řízení tedy netrpí
vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a ani důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak není dán.
Za situace, kdy Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněnými důvody kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., podle ustanovení §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s.
kasační stížnost zamítl bez jednání postupem podle ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však
náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnost. Soud mu proto
náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud nepřiznal
náhradu nákladů řízení, neboť jí podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, odůvodňující
postup podle ustanovení §60 odst. 5 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. března 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu