ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.32.2015:29
sp. zn. 3 As 32/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2014, č. j. X a č. j. X, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, č. j. 36 Ad 16/2014 - 30 a 36 Ad
17/2014 - 5,
takto:
I. A. H., nar., ne ní procesním nástupcem zemřelého žalobce J. H. v projednávané věci.
II. Kasační stížnost se o d m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím žalované ve věci žádosti
o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. Své podání nijak
neodůvodnil, požádal pouze o ustanovení advokáta, který by jej v řízení o kasační stížnosti
zastupoval.
Usnesením ze dne 15. 4. 2015, č. j. 3 As 32/2015 - 13 Nejvyšší správní soud žádost
stěžovatele o ustanovení zástupce zamítl a zároveň ho vyzval, aby předložil ve lhůtě jednoho
měsíce plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o podané kasační
stížnosti a aby jeho prostřednictvím též doplnil důvody kasační stížnosti podle ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. Dříve, než bylo toto usnesení doručeno, stěžovatel dne 21. 4. 2015 zemřel
(doloženo kopií úmrtního listu vystaveného dne 4. 5. 2015 matričním úřadem Úřadu městské
části Brna, Brno – Židenice). Usnesení tedy nenabylo právní moci ani jiných právních účinků.
Podáním ze dne 15. 6. 2015 uplatnil právo procesního nástupnictví po zemřelém J. H. v řízení
jeho bratr A. H.
Při posuzování podmínek řízení vycházel Nejvyšší správní soud z následujících
ustanovení:
Podle §107 odst. 2 o. s. ř. , ztratí - li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba
a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon
jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo
rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí
oprávněné osoby na její dědice.
Výkladem posledně uvedeného ustanovení zákona se Nejvyšší správní soud opakovaně
zabýval ve své rozhodovací činnosti, k otázce procesního (ale též hmotně-právního) nástupnictví
ve věcech dávky podle zákona č. 261/2001 Sb. judikoval i Ústavní soud. V této souvislosti
je nutno upozornit především na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 3 Ads 17/2008, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010, č. j. 3 Ads
44/2010 – 171, na něj navazující nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. III ÚS
3069/10, a naposledy též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013, č. j. 3 Ads
115/2012 – 29.
Ve všech těchto rozhodnutích vycházely soudy ze základní premisy, že při úmrtí žadatele
přechází nárok na jednorázovou peněžní částku na dědice jen v tom případě, že dotyčný zemřel
v průběhu správního řízení nebo v době, kdy mu sice již byla dávka přiznána, ale do dne
smrti nebyla vyplacena. V případě, že žadatel o dávku zemře až v průběhu přezkumného
řízení soudního a napadeným rozhodnutím mu nebyl nárok přiznán, není zde žádné právo,
které by mohl některý z dědiců v dědickém řízení převzít a stát se tak ve smyslu §107 odst. 2
o. s. ř. procesním nástupcem zemřelého žadatele. Nárok na odškodnění přechází na dědice pouze
do doby, než ve věci bylo správním orgánem pravomocně rozhodnuto o předmětu řízení
a než se tedy vydané rozhodnutí stalo jak pro správní orgán, tak i pro účastníky řízení zavázným.
Vzhledem k dlouhodobé a stabilní judikatuře Nejvyššího správního soudu k dané otázce
podpořené navíc i citovaným nálezem Ústavního soudu přímo k výkladu §7 odst. 2 zákona
č. 261/2001 Sb. nemá senát rozhodující ve věci o otázce procesního nástupnictví pochyby
ani v této věci. Stěžovatel J. H. zemřel v průběhu řízení o kasační stížnosti (tedy dokonce až poté,
co nabyl právní moci i napadený rozsudek krajského soudu), přičemž jeho žádost o přiznání
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. byla pravomocným rozhodnutím
žalované ze dne 12. 3. 2014 zamítnuta. Není zde tedy splněna hypotéza právní normy
k případnému přechodu nároku na dávku a tím ani podmínky pro procesní nástupnictví podle §
107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. a §120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že bratr zemřelého stěžovatele A. H., nar. X není jeho procesním nástupcem v projednávané věci.
Stěžovatel zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení o kasační stížnosti,
aniž by do jeho práv vstoupil jakýkoliv nástupce, vznikl tedy neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení na straně účastníků. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu