ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.68.2014:52
sp. zn. 8 As 68/2014 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Petra Sedláka a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A. L., zastoupeného
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti
žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2012, čj. ČTÚ-79 657/2012-603, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2014, čj. 2 A 68/2012 – 89,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2014, čj. 2 A 68/2012 - 89,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Český telekomunikační úřad, odbor pro severočeskou oblast, rozhodnutím ze dne
16. 3. 2012, čj. ČTÚ-99 710/2011-635/V. vyř.-URB, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků
podle §120 odst. 1 písm. E) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích a o změně
některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, kterých se měl žalobce dopustit
tím, že dne 20. 10. 2011 v době od 22:00 do 22:30 a dne 8. 11. 2011 v době od 22:00 do 22:30
uskutečnil z veřejných telefonních automatů ve Varnsdorfu opakovaně zlomyslná volání na číslo
tísňového volání 158. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 8000 Kč
a povinnost nahradit náklady řízení.
[2] Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí rozklad, který žalovaný rozhodnutím ze dne
12. 9. 2012, čj. ČTÚ-79 657/2012-603, zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 14. 3. 2014, čj. 2 A 68/2012 - 89, zamítl.
[4] Městský soud nejprve shrnul řízení před soudem, obsah napadeného rozhodnutí a obsah
správního spisu a uvedl, že žalovaný nechal vypracovat znalecký posudek o duševním stavu
žalobce ke dni spáchání přestupku od znalce MUDr. Jaroslava Tržického.
[5] Jelikož žalobce nepopíral své jednání ze dne 20. 10. 2011 a 8. 11. 2011, městský soud
se zabýval pouze námitkou, že žalobce nebyl za své jednání odpovědný z důvodu duševní
poruchy, resp. nepříčetnosti ve smyslu §5 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů. Městský soud vyšel ze zprávy o zdravotním stavu žalobce ze dne
6. 3. 2012, kterou vypracoval MUDr. P. M., dále ze znaleckého posudku ze dne 2. 8. 2007, který
vypracoval MUDr. Bohumil Mališ, a ze znaleckého posudku ze dne 10. 2. 2013, který vypracoval
MUDr. Jaroslav Tržický. Znalecký posudek MUDr. Bohumila Mališe podle městského soudu
nebyl pro věc významný, neboť nemohl hodnotit situaci ze dne spáchání přestupků. Lékařská
zpráva MUDr. P. M. podle soudu nedokládala, že žalobce nemohl v den spáchání přestupku
rozpoznat to, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, ani to, že by žalobce
nemohl své jednání ovládat. Naopak MUDr. Tržický ve znaleckém posudku zhodnotil, že
rozpoznávací schopnosti žalobce byly dne 20. 10. 2011 a 8. 11. 2011 zcela zachovány a ovládací
ani rozpoznávací schopnosti nebyly vymizelé. Soud dospěl k závěru, že žalobce jednal ve dnech
20. 10. 2011 a 8. 11. 2011 pod vlivem alkoholu a případný stav nepříčetnosti byl důsledkem požití
alkoholického nápoje.
III.
[6] Žalobce („stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[7] Stěžovatel městskému soudu vytkl, že ačkoliv v průběhu správního řízení doložil svůj
zdravotní stav, městský soud ani správní orgány se více nezabývaly otázkou příčetnosti ve smyslu
§5 odst. 2 zákona o přestupcích. Nezkoumaly totiž, zda byl stěžovatel schopen rozpoznat
nebezpečnost svého činu a zda byl schopen své jednání ovládnout. Podle stěžovatele nemůže
bez bližšího zjišťování jeho příčetnosti obstát závěr žalovaného, že sama existence
duševní poruchy nepostačuje k závěru o nepříčetnosti stěžovatele v době jednání. K závěrům
posudku MUDr. Tržického stěžovatel uvedl, že jsou v příkrém rozporu se závěry posudku
MUDr. Bohumila Mališe a lékařské zprávy MUDr. P. M. Z posudku MUDr. Bohumila Mališe
vyplývá, že u stěžovatele byla zjištěna trvalá, nikoli jen přechodná duševní porucha v pravém
slova smyslu, která byla u žalobce přítomna i v době spáchání přestupků ze dne 20. 10. 2011 a 8.
11. 2011, neboť od doby vypracování posudku nedošlo u stěžovatele ke zlepšení zdravotního
stavu, což vyplývá i ze zdravotní zprávy MUDr. P. M.
[8] S ohledem na rozpor v posudcích stěžovatel navrhl vypracování revizního znaleckého
posudku, ale městský soud návrhu nevyhověl a dokazování nedoplnil.
[9] Městský soud podle stěžovatele pochybil i tím, že pominul závěry znaleckého posudku
MUDr. Bohumila Mališe a lékařské zprávy MUDr. P. M.
IV.
[10] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Ve vyjádření uvedl, že v době projednání
přestupků stěžovatele mu byly známy pouze závěry posudku MUDr. Tržického, který žalovaný
nechal vypracovat za účelem zjištění příčetnosti stěžovatele. Žalovaný neměl povědomost
o jiných znaleckých posudcích a stěžovatel ho o nich ani neinformoval. Ze stěžovatelem
předložené lékařské zprávy nevyplynulo, že by žalobce nebyl v době spáchání přestupků příčetný
a že by jeho stavem byla negativně ovlivněna schopnost rozpoznat nebezpečnost činu
nebo schopnost ovládnout své jednání. Tomu podle žalovaného nenasvědčovala ani uvedená
medikace.
[11] Žalovaný setrval na závěru, že podmínky §5 odst. 2 zákona o přestupcích nebyly
naplněny a naopak bylo prokázáno, že stěžovatel opakovaně jednal pod vlivem alkoholu,
což potvrdil ve svém posudku i MUDr. Tržický.
V.
[12] Protože kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, posoudil Nejvyšší správní soud důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Sěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), a b) s. ř. s.
V případě nedostatečně zjištěného skutkového stavu však zpravidla nelze zhodnotit, zda bylo
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení správné. Městský soud se zabýval
příčetností stěžovatele, ale při jejím hodnocení vycházel ze skutkového stavu, který stěžovatel
v kasační stížnosti zpochybnil. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval kasačním
důvodem podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[15] Městský soud vyšel především ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Tržického
a ze zjištění, že stěžovatel byl v době spáchání přestupků pod vlivem návykové látky – alkoholu.
[16] Zásadní otázkou je proto hodnocení možnosti prokázat příčetnost stěžovatele v době
spáchání přestupku za použití posudku MUDr. Tržického.
[17] Z obsahu spisu správního orgánu prvního stupně nevyplývá, že by byl uvedený posudek
zadán a zpracován v průběhu řízení před tímto orgánem. Správní orgán prvního stupně vyšel
ze zjištění Policie ČR a audionahrávek. Stěžovatel v průběhu řízení uváděl, že se přestupků
dopustil v důsledku svého psychického onemocnění, ale nedoložil své tvrzení žádnými důkazními
prostředky. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne
20. 3. 2012 a stěžovatel teprve v rozkladu doložil zdravotní zprávu ze dne 6. 3. 2012.
Ve správním spise žalovaného je založeno pouze rozhodnutí o rozkladu ze dne 12. 9. 2012
a neověřená kopie znaleckého posudku MUDr. Tržického ze dne 10. 2. 2013. Ze spisu
městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla
podána 5. 10. 2012. Ve spise městského soudu není založen originál ani ověřená kopie
znaleckého posudku MUDr. Tržického.
[18] Z kopie znaleckého posudku MUDr. Tržického, která je založena ve správním spise,
vyplývá, že byl vypracován pro řízení vedené u Českého telekomunikačního úřadu
pod čj. ČTÚ-245 178/2012-635/IV, vypracováním znaleckého posudku byl znalec pověřen
usnesením ze dne 20. 12. 2012. Podle znaleckého posudku byl stěžovatel podezřelý z jednání,
které mělo znaky přestupku a kterého se měl dopustit ve dnech 7. 8. 2012, 26. 8. 2012,
30. 8. 2012, 30. 9. 2012, 19. 10. 2012, 24. 10. 2012. Dalších obdobných jednání se měl stěžovatel
dopustit 9. 11. 2012, 14. 11. 2012, 23. 11. 2012, 24. 11. 2012, 29. 11. 2012, 5. 12. 2012,
19. 12. 2012, 28. 12. 2012 a 2. 1. 2013. Sám znalec uvedl, že stěžovatel byl zkoumán již v roce
2007 se závěrem paranoidní osobnosti s psychotickou alterací ve smyslu poruchy s bludy. Znalec
se ve svých závěrech vyjadřoval k „inkriminovaným“ jednáním, „inkriminované“ činnosti
a „inkriminované“ době bez bližší specifikace v závěru posudku.
[19] Z uvedeného je zřejmé, že znalecký posudek MUDr. Tržický vypracovával pro jiné řízení,
než ve kterém bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí bylo
vydáno dne 12. 9. 2012. MUDr. Tržický byl pověřen vypracováním znaleckého posudku
usnesením ze dne 20. 12. 2012, tedy více než tři měsíce po vydání rozhodnutí. MUDr. Tržický
vypracoval znalecký posudek dne 10. 2. 2013, tedy pět měsíců poté, kdy bylo vydáno rozhodnutí
o rozkladu. V rozhodnutí o rozkladu rozhodoval žalovaný o jednáních stěžovatele ze dne
20. 10. 2011 a 8. 11. 2011. Posudek MUDr. Tržického se týkal jednání, kterých se stěžovatel měl
dopustit ve dnech 7. 8. 2012, 26. 8. 2012, 30. 8. 2012, 30. 9. 2012, 19. 10. 2012, 24. 10. 2012.
Je zjevné, že závěry posudku MUDr. Tržického neměly ani nemohly mít vliv na vydání žalobou
napadeného rozhodnutí a že MUDr. Tržický nezkoumal duševní stav stěžovatele ve dnech
20. 10. 2011 a 8. 11. 2011, kterých se týkala rozhodnutí správních orgánů.
[20] Závěr městského soudu, že „[p]roto nikterak správní orgán nepochybil když s ohledem
na předloženou lékařskou zprávu žalobcem ze dne 6. 3. 2012 si nechal ohledně zdravotního stavu žalobce,
a schopnosti jeho rozpoznávání následku jednání vypracovat znalecký posudek od znalce MUDr. Jaroslava
Tržického, který tento znalecký posudek vypracoval 10. 2. 2013, kdy po zhodnocení lékařské dokumentace
a vyšetření žalobce došel k závěru, že přes anomálně a disharmonicky strukturovanou osobnost, s akcentovanými
paranoidními a perzekučními rysy, byly rozpoznávací schopnosti žalobce dne 20. 10. a 8. 11. 2011
zcela zachovány, a ovládací ani rozpoznávací schopnosti nebyly vymizelé. Dále poukázal, že u žalobce byla
zjištěna závislost na alkoholu, jehož užitím byly ovládací schopnosti žalobce sníženy.“, nemá oporu
ve správním spise, ani v posudku MUDr. Tržického, který se k věci projednávané před městským
soudem vůbec nevztahoval.
[21] Žalovaný při svém rozhodování nemohl vycházet z posudku MUDr. Tržického,
který byl vypracován až po vydání rozhodnutí o rozkladu a nemohl být podkladem
ani pro zjištění příčetnosti stěžovatele v řízení před žalovaným, ani pro rozhodnutí žalovaného.
[22] Městský soud vystavěl rozsudek na chybném závěru, že posudek MUDr. Tržického
byl zpracován k posouzení stavu stěžovatele ve dnech 20. 10. 2011 a 8. 11. 2011.
[23] Městský soud navíc opřel rozsudek o důkaz, který nebyl a nemohl být součástí správního
spisu v době rozhodování žalovaného. Možnost doplnění důkazů nad rámec obsahu správního
spisu je v souladu s principem plné jurisdikce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 6. 2006, čj. 1 As 42/2005 - 62). Posudek MUDr. Tržického tak mohl být proveden
jako důkaz v řízení před soudem a soud by z něj mohl vycházet, i když nebyl součástí správního
spisu. Posudek se však vůbec netýkal jednání, za které byl stěžovatel v řízení před žalovaným
postižen, nevypovídá o stavu stěžovatele v době spáchání přestupků, za které mu byla uložena
pokuta, a neposkytuje dostatečný skutkový základ pro posouzení námitek formulovaných
v žalobě a v jejím doplnění ze dne 5. 2. 2013.
[24] Nejvyšší správní soud navíc z obsahu spisů zjistil, že městský soud o žalobě rozhodl,
aniž nařídil jednání. V rozsudku městský soud vyšel z listin, které nebyly v době vydání žalobou
napadeného rozhodnutí součástí správního spisu, a to ze znaleckých posudků MUDr. Tržického
a MUDr. Bohumila Mališe. Pokud městský soud opřel rozsudek o tyto posudky, tak jimi provedl
dokazování nad rámec správního spisu. Úprava dokazování v s. ř. s. není komplexní,
neboť s. ř. s. neupravuje, kdy soud provádí dokazování a jakým způsobem. Je nutné vyjít
z §64 s. ř. s. a na otázky neupravené v s. ř. s. aplikovat ustanovení o. s. ř. Podle §122 o. s. ř.
prování soud dokazování výlučně při jednání. Ostatně, Nejvyšší správní soud konstatoval právo
účastníka být přítomen u provádění důkazu již v rozsudku ze dne 29. 5. 2003, čj. 5 Ads 5/2003 - 57.
[25] Vyšel-li městský soud z procesně vadně provedeného důkazu, bylo řízení před ním
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a ke které je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout i z úřední
povinnosti.
[26] Námitky stěžovatele týkající se nedostatků skutkových zjištění tedy byly důvodné a navíc
bylo řízení před městským soudem stiženo vadou, která měla vliv na zákonnost napadeného
rozsudku.
[27] V dalším řízení městský soud zhodnotí žalobní námitky na základě obsahu správního
spisu nebo i na základě procesně řádně provedených důkazů, ale týkajících se konkrétních
přestupků, za které byl stěžovatel uznán vinným.
VI.
[28] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm městský soud rozhodne
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[29] Městský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu