ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.157.2015:40
sp. zn. 1 As 157/2015 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. KUOK 33155/2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne
21. 5. 2015, č. j. 72 A 29/2014 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Zábřeh, oddělení dopravy (dále též „správní orgán prvního stupně“), vydal
dne 13. 12. 2013 rozhodnutí č. j. 2013/1171/DO-MUZB-45, jímž uznal žalobce vinným
ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. b) a k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon
o silničním provozu“) a přestupku podle §16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti
za škodu“).
[2] Měl se jich dopustit tím, že dne 4. 6. 2013 v 13:30 řídil na ulici Zahradní v obci Zábřeh,
u domu č. o. 8, ve směru jízdy od ulice Komenského k ulici Valové, osobní motorové vozidlo
Škoda Pick-up, VIN: X, na kterém byly umístěny jiné registrační značky, než které byly tomuto
vozidlu přiděleny. Za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem, ke kontrole nepředložil
doklady předepsané pro provoz jím řízeného vozidla, a to osvědčení o registraci vozidla a doklad
prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Na základě
opakovaně provedených dechových zkoušek byla u žalobce zjištěna minimální hladina alkoholu
v krvi 0,47 g/kg (‰). Dechovým analyzátorem Dräger Alcotest 7510 byla z jeho dechu v 14:10
hod. naměřena hodnota 0,71 g/kg (‰) alkoholu a v 14:17 hod. pak hodnota 0,76 g/kg (‰)
alkoholu, řídil tedy vozidlo v době, kdy byl ovlivněn alkoholem.
[3] Tímto jednáním žalobce porušil §5 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), §6 odst. 1 písm. a),
odst. 8 písm. b) zákona o silničním provozu a §17 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti
za škodu. Na základě výše zmíněného mu byla uložena pokuta ve výši 12.000 Kč, zákaz činnosti
řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení ve výši
1.000 Kč.
[4] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou
u Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc (dále jen „krajský soud“). Namítal zejména
projednání věci po zániku odpovědnosti, nezákonné provádění důkazů mimo ústní jednání,
nesprávné užití měřicího zařízení, a že se správní orgán nevěnoval jeho argumentům a návrhům.
II. Právní názor krajského soudu
[5] Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. K zániku odpovědnosti nedošlo, protože
přestupek byl spáchán 4. 6. 2013 a rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 14. 4. 2014.
Soud označil za spornou otázku správnosti aplikace institutu zákazu zneužití práva. Účinkem
závěru o zneužití práva je shledání tohoto úkonu (zde zvolení zmocněnce) absolutně neplatným.
Pro řádnou aplikaci institutu zneužití práva je třeba použít objektivní a subjektivní test.
V posuzované věci vytvářel žalobce, resp. jeho zmocněnec, situace jako zrušení trvalého bydliště
v České republice, poskytnutí adresy na Kanárských ostrovech, kde byl jako adresát neznámý,
poskytování e-mailových adres, na které bylo problematické či nemožné doručování atd.
Tato jednání v souhrnu vytváří ucelený komplex procesní obstrukční taktiky, která je správním
orgánům a soudům známa a svědčí o účelovém a obstrukčním chování advokáta žalobce
a jeho zmocněnce ve správním řízení. Objektivní test proto byl jednoznačně naplněn.
K subjektivnímu testu soud uvedl, že záměrem žalobce v prodlužování řízení je dosáhnout
nepotrestání, tj. uplynutí jednoho roku od spáchání přestupku bez toho, aby byl uznán vinným.
Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2014, č. j. 9 As 162/2014 - 31,
podle něhož jsou advokát i zmocněnec žalobce dobře známi správním úřadům i soudům svou
předem připravenou procesní strategií. Krajský soud dále citoval judikaturu Nejvyššího správního
soudu, podle níž je zneužití práva jen výjimečně použitelným institutem. Dospěl k závěru,
že posuzovaná věc je do značné míry modelová, velmi podobná věci sp. zn. 9 As 162/2014.
Soud se ztotožnil s úvahou žalovaného, že na zvolení zmocněnce, který nevykonává svou funkci
řádně a vytváří obstrukce, je nutno se dívat tak, že si zmocněnce nezvolil.
[6] Soud dále označil za sporný výklad neurčitého pojmu „náležitá omluva“ a „řádný důvod“,
protože se zástupce žalobce několikrát omluvil z ústního jednání. Při několikáté omluvě správní
orgán nepovažoval omluvu za náležitou a provedl ústní jednání v jeho nepřítomnosti. Námitku,
že místní šetření bylo prováděno nezákonně, označil soud za neopodstatněnou. Správní orgán
akceptoval omluvu žalobce z ústního jednání dne 29. 10. 2013, nic mu však nebránilo
v provedení místního šetření se svědky – zakročujícími policisty. Žalobce se mohl s výsledky
místního šetření a při něm pořízenými fotografiemi seznámit, což učinil. Nadto si žalobce mohl
místo prohlédnout sám, mimo šetření a jednání správního orgánu. Žalobce neuvedl,
jak by jej konkrétně neúčast mohla zkrátit na právech.
[7] K námitce, že správní orgány nebraly v potaz vyjádření žalobce, soud uvedl, že vyjádření
zaslané v prakticky nečitelném fontu je součástí obstrukční taktiky. Nečitelnost podání
nemůže jít k tíži správního orgánu. Žalobce měl v řízení řadu možností se k věci vyjádřit,
čehož také využil (včetně podaného dovolání a žaloby).
[8] Správní orgány podle soudu jednoznačně prokázaly spáchání všech přestupků. Hladina
alkoholu v krvi byla zjištěna změřením přístrojem na služebně, nezávisle na hodnocení policistů.
Žalobce nepožadoval krevní zkoušku, podepsal výstupy z přístroje na měření alkoholu.
Bylo najisto postaveno, že nemohlo dojít k záměně osob a od zastavení vozidla do provedení
zkoušky byl žalobce pod neustálým dohledem. Žalobci se dostalo řádného poučení. Požití džusu
by nijak neovlivnilo hladinu alkoholu v dechu, což je obecně známá skutečnost. Soud označil
za mylnou námitku, že dokazování bylo nezákonné, nebyl-li proveden důkaz návodem k obsluze.
Žalovaný neměl žádné pochybnosti o objektivitě měření alkoholu a dalším návrhům
na dokazování nevyhověl, protože je shledal obstrukčními.
III. Obsah kasační stížnosti
[9] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností.
Opírá ji o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu.
[10] Namítá, že soud nesprávně posoudil otázku, zda byla namístě aplikace institutu zákazu
zneužití práva. Soud učinil ze spisu nesprávná skutková zjištění. Skutečnost, že zástupce
stěžovatele měl adresu pro doručování, zaznamenanou v Registru obyvatel, v zahraničí, nijak
nesvědčí o obstrukční taktice. Pokud by účastníku řízení či jeho zástupci mělo být přičítáno
k tíži, že se zdržuje v jiném členském státě, soud by popíral základní principy fungování Evropské
unie. Pobýval-li zástupce ze studijních důvodů ve Španělsku, nemůže mu toto být dáváno
k tíži, jestliže se k ústnímu jednání dostavoval a řádně vykonával obhajobu.
[11] Nesouhlasí s tvrzením soudu, že záznam doručovací adresy v jiném státě Evropské
unie je součástí obstrukční taktiky. Požádal totiž správní orgán o doručování písemností
na elektronickou adresu X. Správní orgán tomuto požadavku vyhověl a na předmětnou adresu
jednu písemnost doručil. Doručovací adresa v zahraničí je proto irelevantní. Zároveň měl
zástupce po celou dobu řízení adresu trvalého pobytu na ulici Č. 601, P. Byť se jedná
o ohlašovnu, i na tuto adresu mohl správní orgán doručovat. Odmítnutí zástupce účastníka
správního řízení nemůže spočívat pouze na argumentaci k doručování. Institut zákazu zneužití
práva lze aplikovat jen výjimečně, nenabízí-li pozitivní právo způsoby, jak se se situací vypořádat.
Nelze-li zástupci doručovat, zákon předvídá postup podle §33 odst. 4 správního řádu, od něhož
se správní orgány nemohou odchýlit. Zjištění krajského soudu nemohla vést k závěru o zneužití
práva, neboť všechna tvrzení směřují toliko k doručování písemností, pro které nebyla
doručovací adresa na Kanárských ostrovech relevantní, jestliže bylo doručování e-mailem
úspěšné. Závěry krajského soudu považuje za nesprávné. Lze jen stěží hovořit o tom, že by
zástupce žalobce nevykonával svou funkci řádně. Účastnil se ústních jednání, vyslýchal svědky,
vyjadřoval se k podkladům, podal odvolání, které řádně odůvodnil. V řízení byl aktivní, věcně
argumentoval, navrhoval relevantní důkazy. Ani z rozsudku, ani ze spisu není zřejmé, z jakých
skutečností dospěl soud k závěru, že obhajoba nebyla řádně vykonávána.
[12] Krajský soud dále nesprávně posoudil otázku, zda správní orgán mohl provádět ohledání
místa při ústním jednání, ze kterého se zástupce stěžovatele řádně omluvil, a tato omluva
byla správním orgánem akceptována. Odůvodnění krajského soudu, podle kterého je „místní
šetření“ důkaz, s nímž počítá zákon, jakož i že se zástupce stěžovatele s výsledky šetření seznámil,
nijak nereaguje na žalobní námitku, že stěžovatel byl krácen na právech tím, že nemohl být
přítomen ohledání a spoluutvářet jej např. kladením otázek svědkům, požadavky na dokumentaci
a protokolaci zjištění atd.
[13] Dále stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, že zaslání vyjádření v odlišném fontu
je součástí taktiky zneužívající právo, a proto je v pořádku, pokud k němu správní orgány
nepřihlížely. Podle stěžovatele podání argumentačně kvalitního vyjádření k provedenému
dokazování a podkladům není součástí takové taktiky, opětovně zdůrazňuje výjimečnost
uplatnění institutu zneužití práva. Odkazuje na §4 odst. 2 vyhlášky o podrobnostech výkonu
spisové služby. Správní orgán měl dokument buď zpracovat anebo vyrozumět odesílatele
o zjištěné vadě dokumentu a poskytnout mu možnost ji odstranit. Teprve nebyla-li
by odstraněna, bylo by namístě k podání nepřihlížet, avšak nikoli na základě aplikace institutu
zákazu zneužití práva, ale na základě aplikace pozitivního práva. Měl právo na to, aby se správní
orgán podání věnoval a vypořádal jej. Stěžovatel nemohl jednat in fraudem legis, zaslal-li správnímu
orgánu podání, které osoba průměrné inteligence přečte. Pokud by soud aplikoval jím popisovaný
objektivní a subjektivní test, dospěl by k závěru, že právo nemohlo být zneužito. Pokud veškeré
osoby krom úředníka text přečtou, je zjevné, že stěžovatel svým postupem nemohl zamýšlet
získat neoprávněnou výhodu.
[14] Stěžovatel před měřením alkoholu kouřil a pil ovocný džus, měření alkoholu v dechu proto
bylo zkreslené a nebyl správně zjištěn skutkový stav. V této souvislosti namítal, že žalovaný
neprovedl jím navržený důkaz návodem k obsluze analyzátoru alkoholu (dále jen „návod
k obsluze“). Krajský soud konstatoval, že měření je technický úkon, a proto je jeho výsledek
věrohodný. Nereflektoval však žalobní námitku, že kouřením či konzumací džusu před měřením
může dojít ke zkreslení výsledku. Závěr soudu, že stěžovatel nepožadoval krevní zkoušku
a podepsal výstup z měřiče, je irelevantní, protože nebyl poučen, že by popis měl něco znamenat.
Policisté mu sdělili, že protokol podepsat musí, nebyl poučen o možnosti podstoupit krevní
či jinou zkoušku.
[15] Tvrzení soudu, že je vyloučeno, že by stěžovatel kouřil a pil džus, nemá oporu ve spise.
Podle úředního záznamu se stěžovatel vracel do auta pro technický průkaz. Stěžovatel tvrdí,
že kouřil a pil ovocný džus a ve spise chybí podklad, který by takové tvrzení vylučoval. Ostatně
ani policisté nevyloučili, že by stěžovatel kouřil. Rovněž konstatování soudu, že by požití džusu
ovlivnilo měření, není pravdivé a je v rozporu se spisem. Tvrzení stěžovatele, že jeho konzumací
dochází k naměření nepřesných (vyšších) hodnot, nemohlo být vypořádáno tvrzením,
že je „obecně známou skutečností“, že tomu tak není, jestliže stěžovatel navrhoval provedení
důkazu návodem k obsluze.
[16] Dále stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, že není zřejmé, co měl prokázat návod
k obsluze. Opakovaně tvrdil, že jej navrhuje provést na podporu tvrzení, že kouření a pití džusu
může vést ke zkreslení výsledků. Bylo zřejmé, že jeho provedení považoval za stěžejní.
Sám krajský soud dosvědčil, že dokazování ke zjištění, zda konzumace džusu a cigaret vede
ke zkreslení naměřených hodnot, je stěžejní.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nezneužití práva a účinnosti zastoupení
stěžovatele ve správním řízení zmocněncem (IV.A.). Poté přistoupil k posouzení námitky
ústního jednání a dokazování v nepřítomnosti stěžovatele (IV.B) a námitky nepřihlížení
správního orgánu k vyjádření stěžovatele (IV.C). Závěrem soud posoudil námitku neprovedení
důkazu návodem k obsluze (IV.D.)
IV.A. (Ne)zneužití práva a (ne)účinnost zastoupení stěžovatele
[20] Nejprve Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení námitky, zda v posuzované věci
došlo k zneužití práva na zastoupení a zda žalovaný postupoval správně, nepřiznal-li účinky
zastoupení stěžovatele zmocněncem P. K.
[21] Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že již samotná volba zmocněnce s bydlištěm v P.
vzbuzuje pochybnosti, má-li obviněný trvalý pobyt v místě sídla správního orgánu.
Toto zastoupení podle žalovaného přímo ohrožuje právem chráněné zájmy, neboť zmocněnec
se v jedné z opakovaných omluv vyjádřil, že zpravidla jezdí rychlostí kolem 200 km/hod,
což je hazard s lidskými životy. K uvedenému dále přistupuje skutečnost, že způsoby
obhajoby užívané zástupcem stěžovatele jsou zjevně obstrukční. Krom opakovaných a často
nepodložených omluv z jednání spočívaly obstrukce také v žádosti o doručování písemností
na elektronické adresy, kdy však přijetí písemností nepotvrzuje, dále v adrese pro doručování
v zahraničí, kde nepřebírá písemnosti a zřejmě se na ní ani fyzicky nezdržuje, neboť zasílá
písemnosti s podacím lístkem z P.
[22] K otázce zneužití práva na zastoupení a záměrným obstrukcím se Nejvyšší správní soud
obecně vyjádřil např. v rozsudku ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 As 27/2011 - 81, publ. pod
č. 2452/2012 Sb. NSS, v němž uvedl, že „zastoupení účastníka řízení zmocněncem ze zahraničí je
přípustné, neboť každý má právo zvolit si zástupce pro řízení podle své volné úvahy, nehledě na státní příslušnost
či místo trvalého pobytu zmocněnce. Pouze ve výjimečných případech, zjistí-li správní orgán, že v konkrétním
případě došlo ke zneužití práva na zastoupení, není povinen přiznat takovému zastoupení účinky.“
[23] Soud dále zdůraznil, že, „správní orgány (…) musejí respektovat právo účastníka řízení na zastoupení.
Jedině tehdy, pokud bude spolehlivě doloženo, že v daném konkrétním případě došlo ke zneužití práva
na zastoupení, nemusejí být takovému zastoupení přiznány účinky. Nutno zdůraznit, že takový postup je ryze
výjimečný (ultima ratio); musí mu předcházet aktivita správního orgánu směřující ke zjištění, že právo
na zastoupení bylo v individuálním případě skutečně zneužito, že účastník řízení de facto nemá v úmyslu být
zastoupen a že zvolením svého zástupce sleduje jiné cíle (oddálit konec řízení, dosáhnout uplynutí prekluzivní
lhůty apod.).“
[24] Nelze proto souhlasit s tím, že by indicií zneužití práva na zastoupení účastníka řízení
o přestupku měla být skutečnost, že se účastník, bytem v Zábřehu, nechá zastupovat
zmocněncem z P. Obdobně pokud jde o reakci na, zjevně provokativní, tvrzení zmocněnce
ohledně rychlosti jízdy na cestách na ústní jednání. Jinak se ale Nejvyšší správní soud ztotožňuje
se závěrem žalovaného i krajského soudu, že se v posuzované věci jednalo o zneužití tohoto
práva.
[25] Stěžovatel byl v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně nejprve zastoupen
společností FLEET Control, s. r. o., a to na základě plné moci ze dne 13. 6. 2013. P. K. v řízení
vystupoval jako substitut zmocněnkyně. Již v podáních, která P. K. zasílal správním orgánům,
uváděl tři rozdílné adresy: trvalé bydliště na adrese Č. 601/23, P., přechodné bydliště v zahraničí
(Santa Cruz de Tenerife) a adresu k doručování Y. Správní orgán správně doručoval písemnosti
společnosti Fleet Control, s. r. o., jakožto stěžovatelově zmocněnkyni. Dne 3. 12. 2013 byla
správnímu orgánu doručena generální plná moc udělená stěžovatelem přímo panu P. K.. Dne
5. 12. 2013 pak tento zástupce požádal o doručování veškerých písemností na adresu X. Na tuto
adresu pak bylo zástupci doručeno prvostupňové rozhodnutí, jehož doručení zmocněnec potvrdil
e-mailovou zprávou.
[26] Je tedy pravda, jak uvádí stěžovatel, že v průběhu řízení v posuzované věci nedošlo
k žádnému reálnému problému s doručováním ze strany správního orgánu. To však (snad
s výjimkou elektronického potvrzení o doručení prvostupňového rozhodnutí) nebyla jeho
zásluha. Naopak, stalo se tak spíše navzdory jeho opakovaným snahám zmást správní orgán
prvního stupně uváděním různých adres.
[27] Navíc, tak jako žalovanému, i Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho vlastní činnosti znám
bezpočet případů, kdy pan P. K., obdobně jako další osoby spojené se společností Fleet Control,
s. r. o., v roli zmocněnce obviněných v přestupkových řízeních bránil doručení rozhodnutí
případně jiných písemností správních orgánů právě kombinací svých adres: trvalý pobyt na adrese
správního orgánu (ohlašovny trvalého pobytu), který pro osoby zde hlášené nepřebírá písemnosti,
přechodný pobyt na zahraniční adrese, na kterou se ani přes opakovanou snahu správních orgánů
nedaří doručovat, elektronické adresy pro doručování s diakritikou bránící (či přinejmenším
znesnadňující) odeslání, ze kterých navíc standardně nepřicházejí potvrzení o doručení se
zaručeným elektronickým podpisem. To vše se zcela zřejmým úmyslem prodlužovat řízení o
přestupku tak dlouho, až uplyne zákonná doba pro jeho projednání. Tento úmysl je zcela zjevný
například i ze skutečnosti, že se pravidelně těsně po uplynutí této lhůty zmocněnci dostaví ke
správnímu orgánu za účelem nahlédnutí do spisu, aby zde „zcela náhodou“ zjistili, že již bylo ve
věci rozhodnuto a namítli nedoručení dříve vydaných rozhodnutí.
[28] Další zdržovací taktikou jmenovaného zmocněnce jsou opakované omluvy z ústních
jednání pod různými záminkami, v jejichž důsledku, jsou-li správními orgány z neznalosti
či procesní opatrnosti obav akceptovány, se podstatně krátí lhůta pro vyřízení věci.
[29] Tak tomu bylo i v posuzovaném případě. P. K. se (nejprve jako substitut zmocněnkyně,
posléze jako přímý zmocněnec) celkem čtyřikrát omluvil z ústního jednání.
[30] Ke třem případům omluvy za nedostavení se nutno připočítat i případ, kdy zmocněnec
na jednání dne 16. 9. 2013 požádal o odročení ústního jednání, spojeného s ohledáním
místa (místní šetření) pod záminkou, že u sebe nemá potřebné technické vybavení. Nikdy
později se přitom s takovým vybavením nedostavil ani nikdy neuvedl, jaké vybavení a k čemu
by mu mělo být potřebné. To vše za situace, kdy důkazy provádí správní orgán a účastník může
jejich provedení navrhnout a může se k jejich provedení či způsobu takového provedení vyjádřit.
[31] Z ústního jednání nařízeného na 7. 10. 2013, při kterém mělo být provedeno místní šetření,
se zmocněnec omluvil z důvodu dovolené a navrhl jeho konání o týden později. Následně
se omluvil i z jednání nařízeného na 16. 10. 2013 z důvodu kolize s jiným ústním jednáním.
Správní orgán na základě omluvy opětovně jednání odročil na 29. 10. 2013. Stěžovateli sdělil,
že omluvy nebude dále akceptovat. Společnost zabývající se mj. obhajobou obviněných
z přestupků musí být schopna zajistit, aby nedocházelo ke kolidujícím jednáním. V den ústního
jednání 29. 10. 2013 zaslal zmocněnec v 5:16 další omluvu z důvodu vykradení vozidla. Správní
orgán přesto zahájil ústní jednání a provedl místní šetření. Vzhledem k omluvě zmocněnce
posléze ústní jednání odročil na 20. 11. 2013.
[32] Každá z těchto omluv se může sama o sobě jevit jako důvodná. Ze správního spisu je však
zřejmé, že zmocněnec nejméně dvakrát již v době předchozího jednání věděl, že se v nejbližší
době nebude moci k dalšímu jednání dostavit. Tak například, nejpozději dne 2. 9. 2013 věděl,
ve kterých dnech bude na patnáctidenní dovolené ve Spojených státech amerických, neboť tento
den (přesně dva týdny před ústním jednáním, na němž si vyžádal provedení místního šetření)
si podle svého vlastního tvrzení zakoupil letenky na tuto cestu. O této skutečnosti se přitom
správnímu orgánu vůbec nezmínil. Obdobně, o kolidujícím ústním jednání ve věci dne
16. 10. 2013 prokazatelně věděl nejpozději dne 3. 9. Jakkoliv samozřejmě nemohl vědět přesně,
na který den správní orgán prvního stupně nařídí další termín ústního jednání, z jednání
zmocněnce je nade vší pochybnost zřejmé, že neprojevil ani nejmenší zájem o to, aby se mohl
těchto ústních jednání zúčastnit a účinně zde uplatňovat práva obviněného.
[33] Ani skutečnost, že správní orgán prvního stupně postupně všechny zmocněncovy omluvy
uznal a znovu a znovu nařizoval další termíny ústního jednání, nebrání za dané situace
odvolacímu správnímu orgánu, aby tento postup zmocněnce posoudil jako zneužití práva
stěžovatele na zastoupení, neboť jeho účelem nebyla obhajoba obviněného ve smyslu
hmotněprávním ani zajištění práva na spravedlivý proces ale jen a pouze bránění správnímu
orgánu v pokračování řízení, aby nebylo možno pravomocně rozhodnout v zákonné lhůtě.
[34] Dalším projevem zjevně obstrukčních praktik zmocněnce zneužívajících procesní práva
je podání vyjádření v prakticky nečitelné podobě. Odůvodnění tohoto jednání považuje soud
za lživé. Blíže v části IV.C odůvodnění.
[35] Vzhledem k uvedeným specifickým zkušenostem, týkajících se zmocněnce, společnosti
Fleet Control, s. r. o., jakož i dalších osob s ní spojených, ve spojení s konkrétními okolnostmi
projednávané věci, mohl žalovaný učinit důvodný závěr o zneužití práva na zastoupení
obviněného z přestupku s cílem zabránit projednání a rozhodnutí věci v zákonné prekluzivní
lhůtě. S respektem k výše citovaným judikatorním závěrům se při zhodnocení konkrétních
skutkových okolností posuzované věci Nejvyšší správní soud s tímto závěrem ztotožňuje.
Námitka proto není důvodná.
IV. B. Provádění dokazování v nepřítomnosti stěžovatele
[36] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda bylo možné provádět místní
šetření při ústním jednání, z něhož se zmocněnec stěžovatele omluvil a správní orgán tuto
omluvu vyhodnotil jako řádnou.
[37] Podle §74 odst. 1 zákona o přestupcích „[o] přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní
jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně
předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.“
[38] Podle §51 odst. 1 správního řádu pak platí, že „[k] provedení důkazů lze užít všech důkazních
prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními
předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.“
[39] Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak „[o] provádění důkazů mimo ústní jednání musí být
účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi,
který se vzdal práva účasti při dokazování.“
[40] Obecně tedy platí, že ústní jednání v přestupkovém řízení nelze konat v nepřítomnosti
obviněného z přestupku, byla-li jeho omluva řádná. Na druhou stranu platí rovněž, že důkazy
lze ve správním řízení provádět i mimo ústní jednání, účastníci řízení o tom musí být předem
vyrozuměni.
[41] V posuzované věci se ústní jednání konala ve dnech 10. 7. 2013 a 16. 9. 2013, vždy
za přítomnosti zmocněnkyně, resp. jejího substituta. Z dalších tří termínů, na které bylo ústní
jednání nařízeno, se zmocněnec omluvil (k důvodnosti omluv viz část IV.A odůvodnění).
Poslední ústní jednání se konalo dne 20. 11. 2013, opět za účasti stěžovatelova zmocněnce.
[42] Dne 29. 10 2013 se v době nařízeného ústního jednání konalo místní šetření (slovy
správního řádu ohledání místa) v obci Zábřeh na ulici Zahradní u č. o. 8. Jeho účelem bylo podle
pořízeného protokolu zjištění přesného místa kontroly a zastavení vozidla obviněného a zjištění
výhledových poměrů z místa stanoviště hlídky policie. Místní šetření se konalo na základě
požadavku zmocněnce stěžovatele, ačkoliv bylo místo kontroly vyznačeno již v přílohách
protokolu z ústního jednání konaného dne 16. 9. 2013.
[43] K místnímu šetření byl stěžovatel prostřednictvím svých zmocněnců opakovaně přizván.
V předvolání k ústnímu jednání na dny 7. 10., 16. 10. i 29. 10. 2013 je výslovně uvedeno, že jejich
předmětem bude provedení tohoto místního šetření. Zmocněnec stěžovatele však toto provedení
při ústním jednání opakovaně znemožnil.
[44] Jak uvedl ve svém rozhodnutí již správní orgán prvního stupně, jedná se o veřejné
prostranství, takže stěžovatel se s poměry na místě, pokud mu nebyly známy, mohl kdykoliv
seznámit. Protokol o provedeném místním šetření byl součástí správního spisu, takže
se stěžovatel mohl seznámit i s poznatky, získanými při provedení důkazu správním orgánem.
K těmto závěrům se mohl stěžovatel vyjádřit na následujícím ústním jednání dne 20. 11. 2013,
ve vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí i v odvolání, což ale neučinil.
[45] Bylo-li možno provést ohledání místa kontroly i mimo ústní jednání, stěžovatel byl
o provedení tohoto důkazu opakovaně vyrozuměn a ani následně nezpochybnil poznatky
správního orgánu z ohledání místa, ztotožňuje se Nejvyšší správní soud se závěrem krajského
soudu, že výše popsaným postupem správního orgánu prvního stupně nebyla porušena procesní
práva stěžovatele. Ani tato námitka proto není důvodná.
IV. C. Nepřihlížení správního orgánu k vyjádření stěžovatele
[46] Stěžovatel dále uvádí, že správní orgány měly přihlížet k jeho vyjádření.
[47] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel zaslal elektronicky
správnímu orgánu prvního stupně dne 2. 12. 2013 vyjádření. Uvedl přitom, že tak činí
z Japonska, kde bohužel nemají jiný než použitý typ písma. Elektronické podání doplnil
dokumentem v tištěné podobě ve smyslu §37 odst. 4 správního řádu.
[48] Dokument zaslaný v příloze je prakticky nečitelný, resp. jen se značnými obtížemi. Nejvyšší
správní soud se ztotožňuje s hodnocením žalovaného, podle něhož je použitý typ písma zvolen
záměrně a účelově. Při dnešním stavu techniky nelze uvěřit, že by zmocněnci nebyl dostupný,
třebas i v Japonsku, čitelný typ písma. Navíc, bylo-li možno zaslat průvodní text e-mailu v čitelné
podobě, jistě tak mohl zmocněnec stěžovatele učinit i v případě samotného vyjádření.
[49] Nadto stěžovatel téhož dne, tj. 2. 12. 2013, předal poskytovateli poštovních služeb jiné
podání adresované správnímu orgánu (stanovení doručovací adresy), které bylo ve standardním
formátu písma a vlastnoručně podepsané.
[50] Ač obecně ve správním řízení platí, že správní orgán pomůže podateli odstranit nedostatky
podání nebo jej vyzve k odstranění v přiměřeného lhůtě (srov. §37 odst. 3 správního řádu),
správní orgán není povinen takto postupovat, jedná-li se ze strany účastníka řízení či jeho
zástupce o zjevně obstrukční taktiku. Námitka není důvodná.
IV. D. Neprovedení důkazu návodem k obsluze
[51] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný neprovedl jím navrhovaný důkaz návodem k obsluze,
podle něhož pití ovocného džusu a kouření vede ke zkreslení výsledků měření.
[52] Správní orgány obecně musí v průběhu celého řízení v prvním stupni a také v odvolacím
řízení připouštět důkazní návrhy obviněného z přestupku. Podle Nejvyššího správního soudu
„[t]o pochopitelně ještě neznamená, že by správní orgán musel návrhu vyhovět a takový důkaz provést - důkaz
provede jen tehdy, pokud má za to, že by mohl přispět k objasnění věci. Pokud shledá, že navržený důkaz není
způsobilý vyjasnit účastníkem rozporované okolnosti projednávaného případu, důkazní návrh neprovede; musí
to však řádně zdůvodnit“ (srov. rozsudek ze dne 4. 11. 2009, č. j. 2 As 17/2009 – 60). Správní orgány
se musí vždy vypořádat se všemi tvrzeními a důkazními návrhy obviněného z přestupku, přičemž
jen relevantní a pro materiální zjištění skutkového stavu podstatné důkazní návrhy je namístě
v přestupkovém řízení provést.
[53] Žalovaný důkaznímu návrhu provedením návodu k obsluze nevyhověl pro zjevnou
nadbytečnost, neboť měl za to, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn. Svědci nevypověděli,
že by stěžovatel pil džus či kouřil, nadto byl podle jejich výpovědí stěžovatel převezen policejním
vozem na Obvodní oddělení Policie ČR v Zábřehu. Dechovým zkouškám se podrobil
na služebně, kde by stěžovateli bylo jen stěží dovoleno kouřit. Lze souhlasit, že sám návod
k obsluze by navíc sám o sobě nemohl nikterak prokázat, zda stěžovatel pil džus a kouřil.
Nejvyšší správní soud se s těmito závěry žalovaného ztotožňuje.
[54] I tato námitka je proto nedůvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[55] S ohledem na nedůvodnost všech stěžovatelových námitek Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
[56] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující
náklady běžné administrativní činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu