ECLI:CZ:NSS:2016:1.AZS.18.2016:30
sp. zn. 1 Azs 18/2016 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. H.,
zastoupeného Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2015, č. j. OAM-89/ZA-ZA14-ZA05-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016,
č. j. 1 Az 22/2015 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu u Městského soudu v Praze. Namítal,
že žalovaný neposoudil jeho žádost v souladu se zákonem, čímž se cítí být dotčen na svých
právech. Žalovaný, v rozporu s požadavky §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále
jen „správní řád“), nezjistil správně a aktuálně skutkový stav, zejména pokud jde o probíhající
válečný konflikt na Ukrajině. Porušil rovněž §2 odst. 4 správního řádu.
[3] Městský soud žalobu zamítl. K porušení správního řádu nedošlo, neboť žalovaný
při posuzování hrozící újmy vycházel z údajů zjištěných přímo od žalobce, ke zjištění aktuální
situace v zemi původu využil řadu zdrojů, které tuto situaci popisují, a vyžádal si aktuální
stanovisko zastupitelského úřadu v Kyjevě k možné újmě při návratu na Ukrajinu a k situaci
v městě Dubno, v němž žalobce žije. Soud se ztotožnil se žalovaným, že z opatřených podkladů
nevyplývá žádná žalobci hrozící újma, pro kterou by mu měla být poskytnuta kterákoliv forma
mezinárodní ochrany. Neexistovala ani důvodná obava hrozící vážné újmy, pro kterou
by se nemohl vrátit do země svého původu, a to i s ohledem na místo svého pobytu v západní
části Ukrajiny.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností.
Namítá, že městský soud stejně jako žalovaný nezjistil řádně úplný a aktuální skutkový stav pokud
jde o ozbrojený konflikt na Ukrajině. S odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu namítá
naplnění podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany, neboť je jako civilista ozbrojeným
konfliktem ohrožen. K argumentaci, že sám dostatečně nedoložil hrozící mu vážnou újmu
v případě návratu na Ukrajinu, odkazuje na metodickou Příručku k postupům a kritériím
pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Úřadem vysokého komisaře OSN pro
uprchlíky, podle níž musí brát příslušné orgány v potaz složitost situace uprchlíků při dokazování
svých tvrzení o relevantních skutečnostech. Bylo proto povinností správních orgánů i krajského
soudu, aby si samy opatřily dostatek podkladů pro rozhodnutí ve stěžovatelově věci, což však
neučinily. Stěžovatelem uváděné skutečnosti, zejména trvající ozbrojený konflikt na Ukrajině
a nebezpečí, že by se jej v případě návratu byl nucen účastnit, pak byly pouze zlehčovány nebo
zcela ignorovány.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost a pokládá
všechny námitky stěžovatelky za nedůvodné. V návaznosti na své vyjádření k žalobě se poté
obšírně vyjadřuje k jednotlivým stěžovatelovým námitkám. Rozhodnutí městského soudu
považuje za souladné se zákonem a navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost,
případně zamítnutí pro její nedůvodnost.
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Stěžovatel výslovně neuvádí, v čem okolnosti jeho případu naplňují tato kritéria
přijatelnosti. Nejvyšší správní soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve výše
uvedeném smyslu z obsahu kasační stížnosti nezjistil.
[8] Městský soud se obsáhle zabýval hodnocením skutkové situace stěžovatele a jejím
posouzením z hlediska jednotlivých typů mezinárodní ochrany. Stěžovatel v žádné fázi řízení
neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel
činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod a že by proto byl v zemi původu
pronásledován ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu. Rovněž neuvedl nic, co by mohlo svědčit
o jeho odůvodněném strachu z pronásledování z důvodů uvedených v §12 písm. b), nebo
co by mohlo být důvodem pro udělení humanitárního azylu podle §14 tohoto zákona. Soud
pečlivě vyhodnotil i to, zda nejsou v případě stěžovatele důvody pro udělení doplňkové ochrany
podle §14 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto neshledal zásadní pochybení, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Otázkou povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů
o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud vyjádřil opakovaně ve své judikatuře, podle
níž „… na Ukrajině nelze ani dříve ani v současné době klasifikovat situaci jako ’totální konflikt’, neboť
probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti
na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt
izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17).
Na těchto závěrech soud setrvává i dnes, kdy se stav ozbrojeného konfliktu na Ukrajině spíše
uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci.
[10] Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně odmítl chápat brannou povinnost v zemi
původu žadatele o mezinárodní ochranu, včetně „hrozby“ mobilizace, jako azylově relevantní
okolnosti (za všechny např. v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49).
[11] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl
shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Soud proto kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu