ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.111.2016:33
sp. zn. 10 As 111/2016 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: J. Č., Ph.D., zast. Mgr. Janem
Balciarem, advokátem se sídlem U Studánky 3, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti sdělení žalovaného ze dne
11. 3. 2015, čj. 042804/2015/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, čj. 46 A 51/2015-35,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 3. 12. 2014 obdržel žalovaný podnět žalobce k přezkoumání kolaudačního
rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (stavební úřad) ze dne
6. 12. 2013, kterým bylo stavebníkům M. V. a M. V., jejichž dům sousedí s domem žalobce,
povoleno užívání stavby: přístavba, nástavba a stavební úpravy stávajícího rodinného domu č. p.
93 na pozemku parc. č. 227/1 v katastrálním území Zápy, včetně plynové instalace a vodovodní
přípojky. Žalovaný odložil podnět sdělením označeným v záhlaví z důvodu prekluze lhůty podle
§96 odst. 1 správního řádu.
[2] Žalobce podal proti odložení podnětu žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud žalobu
odmítl usnesením označeným v záhlaví s odůvodněním, že sdělení žalovaného nepodléhá
soudnímu přezkumu, jelikož se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost. Namítá, že jeho situace je odlišná od případů, které cituje krajský soud v napadeném
usnesení. Navíc byl na posouzení podmínek přezkumného řízení (zejména na lhůtu k zahájení
řízení) aplikován nesprávný právní předpis (místo zákona č. 71/1967 Sb. byl aplikován zákon
č. 500/2004 Sb., správní řád). Aplikací nesprávného právního předpisu odejmul žalovaný
stěžovateli poslední možnost, jak revidovat nesprávné kolaudační rozhodnutí. Proto je stěžovatel
přesvědčen, že správní soud by měl přezkoumat i odložení podnětu k zahájení přezkumného
řízení a postupovat dle rozhodnutí NSS sp. zn. 4 Ans 9/2007 nebo sp. zn. 4 Ads 52/2011,
aniž by byly dotčeny závěry v rozhodnutí sp. zn. 2 As 127/2014, na které odkazoval krajský soud.
V další části kasační stížnosti stěžovatel rozvádí důvody, které ho vedly k podání podnětu.
Závěrem navrhuje, aby zdejší soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[4] Žalovaný nevyužil možnost podat vyjádření ke kasační stížnosti.
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů; neshledal přitom vady, jimiž by byl povinen se zabývat i bez návrhu (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.). Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu (nebo o zastavení řízení),
lze kasační stížnost podat pouze z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek
ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS). Úkolem NSS je tedy posoudit,
zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu stěžovatele odmítl, a zda své rozhodnutí
odůvodnil.
[6] Podle §70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního
orgánu, které nejsou rozhodnutími. Žaloba proti těmto úkonům je nepřípustná [§68 písm. e)
téhož zákona]. Takovou žalobu je soud povinen odmítnout [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[7] Krajský soud v napadeném rozhodnutí stručně a výstižně uvedl, proč nemůže žalobu
věcně projednat. Správně přitom odkázal na judikaturu, která specifikuje, které úkony správního
orgánu nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s. Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb. NSS, za takový úkon výslovně označil
i přípis, jímž správní orgán sděluje, že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení
(§94 odst. 1 správního řádu z roku 2004). „Oznámení o nezahájení přezkumného řízení podle ustanovení
§94 správního řádu je tedy pouhým sdělením, nikoliv rozhodnutím. V tomto případě totiž není důvodu
zasahovat do právní sféry účastníků správního řízení, protože jejich práva a povinnosti, změněné nebo vzniklé
původním rozhodnutím, nejsou tímto sdělením dotčeny.“ Žaloba proti takovémuto přípisu tedy
není přípustná, i kdyby snad žalovaný použil k vyřízení podnětu nesprávného právního předpisu
nebo na věc vskutku aplikoval nesprávnou lhůtu.
[8] Obdobné závěry zaujala i judikatura ke správnímu řádu z roku 1967 (usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 12. 9. 1997, čj. 7 A 179/95 - 17, a ze dne 27. 2. 1998, čj. 6 A 53/97 - 18).
[9] Nejvyšší správní soud nemá důvod s uvedenou judikaturou polemizovat.
Proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[10] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, proto mu soud náhradu
nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu