ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.153.2016:31
sp. zn. 10 Azs 153/2016 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: V. T. N., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních
věcí, se sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016, čj. 8 A 219/2015 – 53, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 24. 5. 2016, čj. 8 A 219/2015-53, vyhověl městský soud žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem a žalovanému zakázal, aby pokračoval v porušování
práva žalobkyně podat žádost o zaměstnaneckou kartu bez registrace v systému Visapoint
na Zastupitelském úřadu České republiky v Hanoji v úředních hodinách pro veřejnost.
Zároveň mu přikázal, aby žalobkyni umožnil podat žádost osobně a bez registrace v systému
Visapoint, a to kdykoliv v úředních hodinách pro veřejnost.
[2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku městského
soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Svůj návrh odůvodnil stěžovatel tím, že má rozsudek precedenční charakter, jestliže žadatelům
umožňuje podat žádost o dlouhodobý pobyt bez ohledu na kapacitu a rozčlenění úředních hodin
pro jednotlivé konzulární agendy zastupitelských úřadů. Na tento zásah nejsou zastupitelské
úřady v této době personálně ani finančně připraveny.
[3] Žalobkyně se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zaměřila pouze na argumentaci k věci
samé.
[4] Kasační stížnost podle §107 odst. 1 s. ř. s. obecně odkladný účinek nemá.
Nejvyšší správní soud však může odkladný účinek na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně. Kasační stížnosti lze tedy přiznat odkladný účinek
tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že soudy ve správním soudnictví
poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného
účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat
vznik újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu,
tak jsou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně
žalobce. Postavením žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci
podat kasační stížnost, se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutné
nahlížet i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu.
[6] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží
nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se dočasně pozastavují právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným
postupem ovšem není přiznání odkladného účinku, ale až případný meritorní výrok o kasační
stížnosti. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských
soudů, musel by zákonodárce zcela změnit koncepci správního soudnictví. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce popsal slovy
o nepoměrně větší újmě.
[7] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného bude na místě tehdy,
jestliže bude podloženo ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Žalovaný správní orgán musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma
a její intenzita spočívá. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
žalovaný obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně
ohrožen.
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku poukazuje na nepřipravenost
zastupitelského úřadu zvládat personálně a finančně očekávaný nápor podávaných žádostí.
Jedná se o ničím nepodložené tvrzení, ke kterému Nejvyšší správní soud v prvé řadě odkazuje
na svoji dlouhodobou a ustálenou judikaturu týkající se podávání žádostí o víza na zastupitelském
úřadu v Hanoji (např. rozsudek ze dne 30. 4. 2015, čj. 7 Azs 282/2015, ze dne 3. 6. 2016,
sp. zn. 5 Azs 58/2016, či ze dne 30. 8. 2012, čj. 8 As 90/2011 – 62). Žalovaný si měl a musel být
podle v minulosti vyslovených závěrů Nejvyššího správního soudu vědom svých povinností
ohledně zajištění možnosti podávat žádosti o víza, nyní přezkoumávané rozhodnutí je ohledně
systému Visapoint pouze dalším potvrzením již vyslovených názorů. Nelze tedy hovořit
o neočekávaném uložení povinnosti zastupitelského úřadu zvládat nápor podávaných
žádostí. Obecně lze též konstatovat, že případné určité organizační a administrativní potíže
státu realizovat pravomocné soudní rozhodnutí nemohou pojmově představovat natolik
zásadní ohrožení veřejného zájmu, aby bylo namístě přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Stát je povinen zajistit řádný výkon soudních rozhodnutí, byť by to pro něj objektivně
představovalo zvýšené administrativní či finanční nároky.
[9] V projednávané věci nebylo prokázáno, že by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí mohly pro stěžovatele znamenat relevantní újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud se proto nezabýval posouzením navazujících kritérií pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nebyly splněny. Nejvyšší správní soud proto podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[11] Rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu