ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.195.2016:36
sp. zn. 10 Azs 195/2016 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudkyň Barbary Pořízkové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. D., zast. Mgr.
Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem Československé armády 287/19, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 6. 2015, čj. OAM-638/ZA-ZA04-K07-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2016, čj. 32 Az
21/2015-53,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Martině Řehořové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6800 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2015, čj. OAM-638/ZA-ZA04-K07-2014, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“), neudělilo žalobkyni mezinárodní ochrany žalobkyni dle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobkyně v azylovém řízení poukazovala na to, že má v České republice dceru s vnoučaty,
na Ukrajině je válka, nemá tam žádné zázemí. V rámci pohovoru dále uvedla, že má zdravotní
potíže, prodělala žloutenku, má žlučníkové kameny, vysoký tlak a problémy s páteří.
[2] Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně nepovažoval za azylově relevantní.
Ve vztahu k možnému udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu se žalovaný
předně zabýval zdravotním stavem žalobkyně. Dospěl k závěru, že potřebná zdravotní péče
je pro žalobkyni na Ukrajině dostupná, poukázal na to, že dle jejího vlastního tvrzení se její stav
po absolvování lázeňské léčby na Ukrajině zlepšil. Skutečnost, že by v České republice chtěla
žít se svojí dcerou a vnoučaty, rovněž není důvodem pro udělení humanitárního azylu.
Žalovaný neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
Zhoršená bezpečnostní situace panuje pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, ve zbytku země
je situace stabilní. Žalobkyně byla před svým odjezdem hlášena k trvalému pobytu ve městě U.
v Z. o., tedy v západní části Ukrajiny. Tato oblast je pod plnou kontrolou současné proevropsky
orientované vlády premiéra Jaceňuka, která proklamuje vládu demokracie a práva, a v současnosti
není vojenskými střety nijak zasažena. Samotná existence rodinných vazeb žalobkyně na území
České republiky nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její podobě.
[3] Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem
napadeným kasační stížností zamítl.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu
kasační stížnost, neboť je přesvědčena o jeho nepřezkoumatelnosti. Současně trvá na tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech.
[5] Předně namítá, že žalovaný rozhodl bez dostatečné opory v důkazech.
Žalovaný a následně ani krajský soud nevzali v úvahu tvrzení žalobkyně o aktuální situaci v zemi
původu ani odůvodněných obavách pro případ nuceného návratu. Náležitě se nezabývali
ani skutečností, že se stěžovatelka nemá v zemi původu kam vrátit a v České republice má
naopak rodinné vazby. S ohledem na věk a zdravotní stav stěžovatelky je nutné, aby o ni někdo
pečoval. Nežádá žádnou finanční pomoc, pouze si přeje, aby mohla v České republice zůstat
u své dcery a legálně tu žít se svojí rodinou.
[6] Stěžovatelka je současně přesvědčena, že její případný nucený návrat na Ukrajinu by byl
v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť by jím došlo
k nepřípustnému zásahu do rodinného života jejího i její rodiny žijící v České republice
[7] Na podporu svého tvrzení o důvodné obavě o svůj život a zdraví v případě nuceného
návratu na Ukrajinu přiložila stěžovatelka ke kasační stížnosti několik článků z internetu psaných
v azbuce.
[8] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval některé argumenty uvedené
ve svém rozhodnutí a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Zdůraznil přitom, že žádost
stěžovatelky o mezinárodní ochranu je vedena snahou o legalizaci pobytu. Navrhl proto kasační
stížnost pro nepřijatelnost odmítnout.
[10] V rámci repliky stěžovatelka poukázala na svoji sociální a ekonomickou situaci
a zdůraznila, že k vybudování dostatečného zázemí v zemi původu nemá dostatečné
finanční prostředky. Po jejích sourozencích na Ukrajině přitom nelze spravedlivě požadovat,
aby se o ni starali.
III. Hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou.
[12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[13] Z textu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatelka za důvody přijatelnosti
kasační stížnosti považuje nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ve správním řízení,
nesprávné posouzení otázky možného udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany
a nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu.
[14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti
a postačovala by k jeho zrušení. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře
konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový
stav vzal správní soud za rozhodný, jak posoudil rozhodné skutečnosti (srov. např. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
Absenci takto vytýčených požadavků Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského
soudu neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními
námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.
[15] Ve vztahu k namítanému nedostatečně zjištěnému stavu ve správním řízení Nejvyšší
správní soud konstatuje, že žalovaný pro účely svého rozhodnutí vycházel z dostačujícího
množství podkladů. Mezi nimi např. z Informace Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
(UNHCR) ze dne 15. 1. 2015, Zprávy Freedom House ze dne 28. 1. 2015, Výroční zprávy
Human Rights Watch ze dne 29. 1. 2015, Výroční zprávy Amnesty International ze dne
25. 2. 2015 a další. Zprávy organizací Amnesty International nebo Human Rights Watch jsou
obecně vnímány jako dostatečně objektivní a nezávislý zdroj informací. Nejvyšší správní soud
v tomto ohledu neshledal v postupu žalovaného ani krajského soudu žádné pochybení.
[16] Nejvyšší správní soud se současnou bezpečnostní situací na Ukrajině v nedávné
minulosti zabýval již několikrát, přičemž dospěl k závěru, že se nejedná o tzv. totální konflikt,
jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti
na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný
pouze ve východní části Ukrajiny, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, čj. 6 Azs 267/2015-23,
ze dne 18. 9. 2015, čj. 2 Azs 194/2015-28, či ze dne 22. 7. 2015, čj. 2 Azs 160/2015-43).
Stěžovatelka pochází ze Zakarpatské oblasti, která se nachází na západě země, a nic nenasvědčuje
tomu, že by byla jako civilistka vystavena reálnému nebezpečí vážné újmy v důsledku konfliktu
v Luhanské a Doněcké oblasti.
[17] Námitku zásahu do rodinného života stěžovatelky následkem nuceného
vycestování hodnotí Nejvyšší správní soud ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. jako nepřípustnou.
Stěžovatelka uvedenou námitku neuplatnila v řízení krajským soudem, ač tak učinit mohla.
S ohledem na dispoziční zásadu, která platí v řízení před správním soudem, je pouze na žalobci,
jaké vady vytkne napadenému rozhodnutí a jemu předcházejícímu správnímu řízení.
Obsah žaloby tak v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu.
[18] Stěžovatelka se v žalobním řízení zaměřila primárně na otázku možného udělení
humanitárního azylu, eventuálně doplňkové ochrany, a to z důvodu svého zdravotního stavu
a probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině. Svůj rodinný život zmínila pouze v rovině
konstatování, že má na území České republiky dceru, která by jí mohla poskytnout potřebnou
zdravotní péči.
[19] Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud konstatuje, že např. v rozsudku ze dne
28. 11. 2008, čj. 5 Azs 46/2008-71, připustil, že by již pouhá nutnost vycestování cizince
z území České republiky pro něj mohla představovat nepřiměřený zásah do jeho rodinného
či soukromého života. Ve vztahu k možnému porušení mezinárodních závazků České republiky
a naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany se však bez přistoupení dalších okolností bude
jednat o velmi výjimečný institut.
[20] Ekonomická a sociální situace stěžovatelky je jistě nelehká a její touha po společném
životě s jejími nejbližšími rodinnými příslušníky na území České republiky lidsky pochopitelná.
Nejedná se ovšem o skutečnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly tak mimořádné opatření,
jakým je udělení mezinárodní ochrany. S ohledem na věk stěžovatelky, která letos dosáhla 65 let,
je namístě pokusit se získat oprávnění k pobytu v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky. Podle §42a odst. 1 písm. f) tohoto zákona může za splnění
dalších předpokladů získat povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití
rodiny osamělý cizinec starší 65 let.
[21] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost meritorně
neprojednával, neprováděl z povahy věci ani navržené důkazy články uveřejněnými
na internetu, u nichž dále nebylo zřejmým způsobem uvedeno, jaké skutečnosti by měly prokázat,
a nebyly soudu zaslány v českém jazyce.
[22] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené již jen ve stručnosti poznamenává,
že v posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou
Nejvyššího správního soudu řešena.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně,
přičemž nebyl shledán důvod pro judikatorní odklon. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní
pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury,
či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
[25] Ustanovené advokátce se dle §35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5, §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna
za zastupování 6200 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti a replika)
a paušální náhrada hotových výdajů 600 Kč, celkem částka 6800 Kč, která bude proplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu