ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.70.2016:33
sp. zn. 10 Azs 70/2016 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka
Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) S.
U., b) nezl. G U, oba zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2014,
čj. OAM-55/LE-BE02-ZA14-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, čj. 45 Az 38/2014-73,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobci podali 14. 3. 2013 žádost o mezinárodní ochranu jednak pro politickou minulost
jejich rodinného příslušníka - druha žalobkyně a) a otce žalobce b), jednak pro vlastní politickou
minulost žalobkyně a) v Gruzii. Žalobcům nebyla mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, udělena rozhodnutím označeným v záhlaví.
[2] Žalobci se obrátili se žalobou na krajský soud. Krajský soud původním rozsudkem ze dne
17. 9. 2015, čj. 45 Az 38/2014-50, rozhodnutí žalovaného zrušil. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, čj. 10 Azs 211/2015-43, ke kasační stížnosti žalovaného tento
rozsudek zrušil. Konstatoval, že žalovaný neměl obecně povinnost přerušit řízení ve věci žalobců,
posuzoval-li žádost rodinného příslušníka žalobců. Dále NSS uzavřel, že žaloba je v otázce
hrozby vznikající žalobcům v důsledku politické minulosti druha žalobkyně a) a otce žalobce b)
nedůvodná.
[3] V novém rozsudku označeném v záhlaví krajský soud žalobu při jednání zamítl.
K prvnímu důvodu žádosti o mezinárodní ochranu krajský soud konstatoval, že je vázán právním
názorem NSS. Pokud jde o druhý důvod žádosti, tj. předchozí členství žalobkyně a) v politické
straně Národní hnutí, krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, který má oporu
ve spisovém materiálu. Z těchto informací měl krajský soud za prokázané, že žalobcům nehrozí
v případě návratu do vlasti vážná újma.
[4] Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) podala proti druhému rozsudku krajského soudu
včasnou kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Rozhodnutí
žalovaného je prý nepřezkoumatelné a nezákonné. Proto pokud krajský soud rozhodnutí
žalovaného potvrdil, je i jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Dále stěžovatelka tvrdí, že se krajský
soud nedostatečně vypořádal s námitkou jejího odůvodněného strachu z pronásledování
pro činnost jejího druha. Krajský soud nesprávně vyložil závazný právní názor NSS v zrušujícím
rozsudku čj. 10 Azs 211/2015-43; NSS dle žalobkyně ve vztahu k této otázce závazný
právní názor nevyslovil, závazně se vyjádřil pouze, pokud jde o nutnost přerušení řízení
v případě paralelně podaných žádostí o mezinárodní ochranu rodinných příslušníků. Navíc došlo
též k porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť v původním rozsudku
posoudil krajský soud tuto námitku jako zcela důvodnou. Stěžovatelka též namítá, že žalovaný
nesprávně vyhodnotil odůvodněný strach z pronásledování pro její vlastní politickou minulost,
tj. členství v bývalé vládní straně Národní hnutí.
[5] Předtím, než se zdejší soud mohl zabývat důvodností kasační stížnosti, musel nejdříve
posoudit její přípustnost a přijatelnost (§104 a 104a s. ř. s).
[6] Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem;
to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu. Hlavní účel zákazu opakované kasační stížnosti je zamezit tomu,
aby se NSS musel znovu zabývat věcí, u které již jednou svůj právní názor vyslovil, a to v situaci,
kdy se krajský soud tímto právním názorem řídil (viz usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007-56, č. 1723/2008 Sb. NSS). Aby mohla být opakovaná
kasační stížnost přípustná, musí námitky v ní vznesené mířit na ty závěry krajského soudu,
k nimž se v předchozím řízení nemohl závazně vyjádřit ani NSS [srov. např. nález ze dne
8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU 519), resp. usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, č. 2365/2011 Sb. NSS]. Příkladem je situace,
kdy prvou kasační stížnost podal jiný účastník než ten, který podal kasační stížnost druhou.
Např. lze jen stěží předpokládat, že žalovaný bude v prvé kasační stížnosti rozporovat ty části
rozsudku krajského soudu, které mu daly za pravdu, NSS se proto ani těmito pasážemi v zásadě
nemůže zabývat, neboť by šel nad rámec důvodů kasační stížnosti. Zákaz opakované kasační
stížnosti jistě nezamezuje žalobci, aby v druhé kasační stížnosti zpochybnil pasáže rozsudku
krajského soudu první kasační stížností nijak nezpochybněné.
[7] To je i případ v nyní posuzované věci. Pokud stěžovatelka v nové kasační stížnosti
zpochybňuje závěry krajského soudu ohledně druhého důvodu její žádosti o mezinárodní
ochranu, k němuž se ostatně z důvodu závislosti jeho posouzení na prvním důvodu
krajský soud v původním rozsudku nevyjádřil, jsou tyto námitky přípustné. Ovšem námitky,
kterými stěžovatelka zpochybňuje posouzení hrozby závažné újmy z důvodu předchozí politické
činnosti druha, jsou naopak nepřípustné, neboť k této otázce NSS již svůj právní názor vyslovil
(viz body 15. a 17. předchozího rozsudku NSS) a krajský soud se jim řídil (s. 4 druhý odstavec
napadeného rozsudku).
[8] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační
stížnosti v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou. Pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil NSS v usnesení ze dne
26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se může
jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
[9] Stěžovatelka považuje za přesah vlastních zájmů skutečnost, že dle jejího názoru
se krajský soud odklonil od judikatury v otázce požadované intenzity odůvodněného
strachu z pronásledování podle §12 písm. b) a §14a zákona o azylu. Nespecifikovala však,
jakým způsobem, ani neodkázala na rozhodnutí soudu, které by její tvrzení podporovala.
[10] K tomu NSS uvádí, že se otázkou pronásledování pro zastávání určitých
politických názorů a otázkou odůvodněného strachu z pronásledování, či obavy z hrozby
závažné újmy v minulosti zabýval opakovaně. Ve vztahu k otázce zkoumání odůvodněného
strachu z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu NSS aplikuje
tzv. „test přiměřené pravděpodobnosti“. V rozsudku ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82,
k tomu uvedl, že „[p]řiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu
[…] je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý.
Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost,
že nenastane […], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází
natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným
jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“ (obdobně též rozsudek ze dne 3. 11. 2011,
čj. 2 Azs 28/2011-82). Tuto pravděpodobnost vyvrací shromážděný materiál založený
ve správním spise, zejména informace o zemi původu MZV ČR ze dne 10. 2. 2014,
zpráva Amnesty International z března 2014 „Rozsudky smrti a popravy v roce 2013“,
a aktuální znění Infobanky ČTK „Země světa, Gruzie“. Z nich vyplývá, že nežádoucí důsledek
návratu by byl pro stěžovatelku či jejího syna spíše excesem, tj. výjimečným případem.
[11] Stěžovatelka ve svých výpovědích nijak neprokázala, že by se svou situací jakožto
řadová členka vymykala ze skupiny přívrženců Národního hnutí takovým způsobem,
který by zakládal důvodnost jejich obav z návratu do Gruzie. Sama dokonce v doplňujícím
pohovoru ze dne 30. 4. 2014 připustila, že možná nyní v případě návratu do vlasti z důvodu
svých politických aktivit žádné problémy mít nebude a spíše se obává potíží ve spojení s druhem
(odpověď na osmou otázku na s. 5 protokolu o doplňujícím pohovoru). Její tvrzení o obavách
z návratu či o hrozbě újmy navíc zůstaly pouze v obecné rovině.
[12] Zdejší soud neshledal ani nedostatky napadeného rozsudku, pokud jde o tvrzenou
nepřezkoumatelnost závěrů krajského soudu (k nepřezkoumatelnosti srov. např. rozsudek NSS
ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
[13] Pokud jde o namítané porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí,
NSS odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (nález ÚS ze dne 15. 12. 2015,
sp. zn. I. ÚS 887/15). Pro stěžovatelčinu věc je podstatné, že změna právního názoru krajského
soudu nenastala z důvodů překvapivých, nýbrž na základě závazného právního názoru NSS
ve zrušujícím rozsudku, kterým byl krajský soud povinen se řídit.
[14] Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu