ECLI:CZ:NSS:2016:2.ADS.91.2016:41
sp. zn. 2 Ads 91/2016 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupené
Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2012, č. j. MPSV-UM/5015/12/9S-MSK, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 15/2012 –
107,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným
usnesením odmítl návrh žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) na obnovu řízení vedeného
u krajského soudu pod sp. zn. 38 Ad 15/2012, které bylo skončeno rozsudkem
ze dne 27. 3. 2014, č. j. 38 Ad 15/2012 – 79. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba
stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný změnil
rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 15. 3. 2012,
č. j. MPSV – UP/1292647/12/HMN, jímž nebyla žalobkyni přiznána dávka - doplatek
na bydlení, a to tak, že do výroku doplnil zákonná ustanovení, o něž se rozhodnutí opírá. Krajský
soud dovodil, že v dané věci není obnova řízení podle §114 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná, proto návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla, aby jí byl pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce. Usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 2 Ads 91/2016 - 15,
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl, dne 17. 5. 2016
předložila stěžovatelka plnou moc k zastupování advokátem.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje
na skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení; dále namítá nepřezkoumatelnost
napadeného usnesení.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena
advokátem. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti
řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, všechna zde uvedená rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud
proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut,
nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního
rozhodnutí, proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věc samu,
ale zkoumá pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl,
aniž by se jím in meritum zabýval.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických
hnutí.
Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh
soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci,
které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska
posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
Krajský soud postupoval zcela v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení
odmítl, jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody,
které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce,
s přihlédnutím k výše uvedenému, neustanovil pro řízení o zjevně neúspěšném návrhu zástupce
z řad advokátů.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a žalovaný netvrdil, že by mu nad rámec jeho běžné činnosti jakékoli náklady
vznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu