ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.132.2016:17
sp. zn. 4 As 132/2016 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: P. T., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2016,
č. j. 1 Az 18/2016 - 30,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2016, č. j. 1 Az 18/2016 - 30,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2016, č. j. 1 Az 18/2016 - 30, zamítl návrh
žalobkyně na ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 3. 2016, č. j. OAM-46/ZA-ZA04-K07-2015, kterým žalovaný neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Soud v napadeném usnesení konstatoval, že ustanovení
zástupce není v posuzované věci nezbytné k ochraně práv žalobkyně a odkázal v této souvislosti
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62.
Soud poukázal na tu skutečnost, že z obsahu žaloby je zřejmé, proti jakému rozhodnutí směřuje,
proč rozhodnutí napadá a co žalobkyně navrhuje. O orientaci žalobkyně v soudním řízení pak
svědčí i to, že využila práva požádat o ustanovení zástupce. Soud uvedl, že podání žalobkyně
považuje za dostatečně kvalifikované s tím, že učinila vše potřebné k ochraně svých práv. Soud
pak zhodnotil, že projednávaná věc není mimořádně právně složitá a z výše uvedeného učinil
soud závěr, že ustanovení zástupce žalobkyni není pro ochranu jejich práv nezbytné a žádost
zamítl.
Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační
stížnost. V ní namítla, že pochází z východní Ukrajiny, kde panuje ozbrojený konflikt, přičemž
v žalobě napadala rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany. Poukázala
na tu skutečnost, že českým jazykem hovoří jen částečně, v českém právním řádu se dostatečně
neorientuje a s přípravou žaloby jí pomáhala nezisková organizace SIMI, která ji však nemůže
pro nedostatek personálu v řízení zastupovat a účastnit se ústního jednání. Stěžovatelka
zdůraznila, že se jedná o věc mimořádně právně složitou a bez právního zastoupení je její
postavení v soudním řízení nerovné. Stěžovatelka odkázala na postup Krajského soudu
v Ústí nad Labem, který ve věci vedené pod sp. zn. 75 Az 12/2016, ustanovil dceři žalobkyně
zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany.
Stěžovatelka odlišila svůj případ od případu projednávaného Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 5 Afs 20/2011, neboť jí hrozí v důsledku napadeného rozhodnutí žalovaného
deportace do země, kde probíhá ozbrojený konflikt. Stěžovatelka Nejvyšší správní soud požádala
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a v závěru své kasační
stížnosti navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ponechává posouzení
důvodnosti a správnosti postupu Městskému soudu v Praze na Nejvyšším správním soudu s tím,
že je mu známa existence bohaté a ustálené judikatury k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatelka podala z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud uvádí, že Městský soud v Praze pochybil, pokud stěžovatelce,
která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neustanovil pro řízení o žalobě
proti zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu zástupce. Soud sice odkázal na rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, v němž Nejvyšší správní soud obecně vymezil situace,
kdy nebude nutné pro řízení před krajským soudem ustanovit účastníkovi zástupce, a to z toho
důvodu, že to není pro ochranu práv nezbytné. Soud nicméně přehlíží v projednávané
věci zásadní skutečnost, že je stěžovatelka ukrajinské státní příslušnosti bez znalosti českého
jazyka a zejména bez obsáhlejších znalostí českého právního řádu. Tímto se projednávaný případ
značně odlišuje od případu, na který odkazuje soud. Stěžovatelka zdůraznila, že s přípravou
žaloby jí pomáhala nezisková organizace, a proto jakkoliv tuto žalobu podala samostatně, není
pravdou, že by formulace žalobních námitek či její celkový obsah byly projevem stěžovatelčiných
znalostí českého právního řádu. Podle Nejvyššího správního soudu odepřel soud stěžovatelce
právo na efektivní opravný prostředek ochrany jejích práv, která mohla plně využít jen za pomoci
ustanoveného zástupce. Soud pak v napadeném usnesení opomíjí, že v soudním řízení není
podání žaloby jediným úkonem, který vyžaduje orientaci v právním řádu, ale že zde existují i další
situace, kdy je orientace v právním řádu nezbytná, a to například při ústním jednání a souvisejícím
dokazování, což může být pro osobu cizí státní příslušnosti velmi obtížné či až nemožné.
Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze, že ustanovení
zástupce stěžovatelce není nezbytné pro ochranu jejich práv.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
napadené usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude
podle §110 odst. 4 s. ř. s. Městský soud v Praze vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího
správního soudu. Městský soud v Praze v novém rozhodnutí rovněž rozhodne o nákladech řízení
o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud k žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti poukazuje na usnesení ze dne 9 . 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, kde rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu konstatoval, že „[v] případě rozhodování krajského soudu o žádosti
o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž
považuje [pozn. Nejvyšší správní soud] za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím
řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného
než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před krajským soudem i v době
rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením
o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové
kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno
(případně se tato otázka řeší). […] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení
stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2
s. ř. s. neuplatní.“ Z výše uvedených závěrů vyplývá, že stěžovatelka není povinna nechat se v řízení
o kasační stížnosti zastoupit advokátem. Jelikož zastoupení stěžovatelky nebylo před Nejvyšším
správním soudem nezbytné a předložená kasační stížnost obsahovala projednatelné a důvodné
námitky brojící proti napadenému procesnímu usnesení, Nejvyšší správní soud návrh
stěžovatelky na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu