ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.3.2016:67
sp. zn. 4 As 3/2016 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) V. M.,
zast. JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou, se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, b) L.
M., a c) A. F., v řízení o kasačních stížnostech žalobců a) až c) proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 5,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně a) JUDr. Petře Vons Janulkové, advokátce,
se sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových
výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 3.146 Kč.
Tato částka bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobci a) až c) se podáním doručeným krajskému soudu dne 26. 10. 2015 domáhali
vyplacení příspěvků na péči, který má být poskytován žalobkyni a). Uvedli, že se může případně
jednat i o žalobu na náhradu škody a není jim znám žalovaný. Dále požádali o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž zmínili, že k podané žádosti
nebylo na úřadu práce vydáno žádné rozhodnutí a nebylo jim ani umožněno nahlédnutí do spisu.
[2] Krajský soud přípisem ze dne 3. 11. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 3, žalobce a) až c) vyzval
k vyplnění formuláře o jejich osobních a majetkových poměrech, který jim zaslal v příloze,
a poučil je, že jestliže řádně neprokážou věrohodným způsobem své aktuální osobní, majetkové
a výdělkové poměry, nebudou se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků úspěšní.
Dále je vyzval k upřesnění, zda žádají o úplné osvobození do soudních poplatků, a pokud ano,
z jakých zvlášť závažných důvodů.
[3] Usnesením ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 5, krajský soud žalobcům a) až c)
nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce pro řízení před soudem,
neboť nedoložili své osobní a majetkové poměry.
[4] Proti tomuto usnesení krajského soudu podali žalobci a) až c) (dále též „stěžovatelé“)
včas kasační stížnost, v níž namítali, že jim výzva krajského soudu k doložení majetkových
poměrů nebyla doručena. Dále uvedli, že žalobu sepsali, aby nedošlo k promlčení či jinému
zmaření nevyplacených příspěvků na péči žalobkyně a), přičemž žalobci b) a c) se cítí dotčeni
zkrácením práva žalobkyně a), kdy jim úřad práce neumožňuje nahlédnout do spisu a nevydal
rozhodnutí ve věci. Vyjádřili přesvědčení, že věc je složitá a nejsou schopni podat řádnou
a úplnou kasační stížnost. Konstatovali, že nemají finanční prostředky na zajištění zastoupení
advokátem. S ohledem na výše uvedené žalobci a) až c) požádali o ustanovení zástupce,
osvobození od soudních poplatků, přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a zrušení kasační
stížností napadeného usnesení.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 - 23, žalobkyni a)
zcela osvobodil od soudních poplatků, ustanovil zástupkyní žalobkyně a) JUDr. Janu
Bambasovou, advokátku, se sídlem Teplická 602, Hranice, návrh žalobců b) a c) na osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl a návrh žalobců
a) až c) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[6] Dne 17. 2. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání JUDr. Jany
Bambasové, advokátky, v němž uvedla, že je s ohledem na §19 odst. 1 písm. a) zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii, povinna poskytnutí právních služeb žalobkyni a) odmítnout, neboť
poskytuje právní služby společnosti EKOLTES Hranice, a. s., která vykonává kromě jiných
činností také správu domů a bytů, mimo jiné i domu, kde bydlí žalobkyně a) spolu s žalobci b)
a c) a zastupuje tak protistranu, neboť uvedené společnosti poskytuje právní rady ve věcech
žádostí a stížností žalobkyně a) zastoupené na základě plné moci žalobkyní b). S ohledem na výše
uvedené, kdy již poskytla právní služby jinému subjektu, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
žalobkyně a) požádala ustanovená advokátka o zproštění ustanovení.
[7] Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 – 31, zprostil
ustanovenou zástupkyni JUDr. Janu Bambasovou, advokátku, povinnosti zastupovat žalobkyni a)
(dále též „stěžovatelka“), nepřiznal jí odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
a ustanovil stěžovatelce zástupkyni JUDr. Petru Vons Janulkovou, advokátku, která v doplnění
kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelka kasační stížnost podává z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), a namítala,
že řízení před krajským soudem bylo zatíženo závažnými procesními vadami. Přípis krajského
soudu č. j. 72 Na 1/2015 – 3 spolu s formulářem k doložení osobních a majetkových poměrů
stěžovatelům nikdy doručen nebyl. Způsob doručení zvolený krajským soudem podle
stěžovatelky neodpovídá pravidlům doručování v soudním řádu správním ani občanském
soudním řádu a tento typ usnesení nelze účastníkům řízení zasílat prostým vhozením
do schránky. Stěžovatelé tak nemohli soudu své osobní a majetkové poměry doložit, neboť
o žádné výzvě nevěděli. Další pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatelka v tom, že krajský
soud o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl
negativně i přesto, že mu je z úřední činnosti dobře známa osobní situace stěžovatelky a ostatních
stěžovatelů i jejich špatné majetkové poměry, neboť u něj probíhá několik dalších soudních
sporů, jichž je stěžovatelka účastníkem a v nichž byla osvobozena od soudních poplatků a byl
jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Postupem soudu, který po ní formalisticky neustále žádá
doložení majetkových poměrů, ačkoliv si musí být vědom toho, že vzhledem k jejímu špatnému
zdravotnímu stavu a velmi vysokému věku se její finanční situace nijak k lepšímu změnit nemůže,
dochází podle stěžovatelky k porušování práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Zamítnutím její žádosti bylo popřeno její právo na přístup k soudu a výrazně narušen princip
rovnosti stran před soudem. Přezkum kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu
je podle stěžovatelů třeba pojmout jako celkovou nápravu skutečností ve věci příspěvku na péči,
k jehož pobírání je stěžovatelka oprávněna a který ji od 3. 1. 2012 nebyl vyplácen. Stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 17. 12. 2015, č. j. 72 Na 1/2015-5, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasačních stížností
a konstatoval, že byly podány včas, osobami oprávněnými, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2
s. ř. s. zastoupena advokátkou. Žalobci b) a c) advokátem zastoupeni nejsou, přičemž jejich
žádost o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti
byla zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2016, č. j. 4 As 3/2016 – 23.
Tato skutečnost však nebrání projednání jejich kasační stížnosti, neboť ze závěrů uvedených
v usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, vyplývá,
že nejsou povinni platit soudní poplatek za kasační stížnost a nechat se v tomto řízení o kasační
stížnosti zastoupit advokátem. Rozšířený senát totiž ve shora uvedeném usnesení konstatoval,
že „[v] případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu
na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje za nejpodstatnější, že se jedná pouze
o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného
průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce,
jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před
krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková
povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační
stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení
ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší). […] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah
o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození
od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě,
je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto
se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal
důvodnost kasačních stížností v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] Kasační stížnosti stěžovatelů nejsou důvodné.
[10] Podle §42 odst. 1 s. ř. s., soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné
doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné
datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán.
[11] Podle odst. 5 téhož ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob
doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
[12] Podle §49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „o. s. ř.“) do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon
nebo nařídí-li tak soud.
[13] Podle §50 odst. 1 téhož zákona, nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí
písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje
za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence
a na písemnosti.
[14] Stěžovatelé v kasačních stížnostech shodně namítali, že jim přípis krajského soudu
ze dne 3. 11. 2015, č. j. 72 Na 1/2015 – 3, nebyl doručen. Z obsahu soudního spisu je zřejmé,
že tento přípis byl stěžovatelům doručován v obálce typu III. prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb (Česká pošta, s. p.). Dle doručenek byly zásilky obsahující tento přípis vloženy
do domovní schránky stěžovatelů dne 6. 11. 2015 v 10:30 hod. Přípis byl doručován na adresu,
kterou stěžovatelé uvedli v žalobě, přičemž doručenky jsou řádně vyplněny a obsahují veškeré
potřebné údaje, jelikož je na nich uvedena adresa odesílatele a adresáta, obsah doručované zásilky,
datum a čas doručení, jméno a příjmení doručovatelky. Z výše uvedeného tak je zřejmé,
že předmětný přípis krajského soudu byl stěžovatelům řádně doručen. Tímto přípisem krajský
soud stěžovatele vyzval k vyplnění formuláře o jejich osobních a majetkových poměrech, který
jim zaslal v příloze, a poučil je, že jestliže řádně neprokážou věrohodným způsobem své aktuální
osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebudou se svou žádostí o osvobození od soudních
poplatků úspěšní a dále je vyzval k upřesnění, zda žádají o úplné osvobození do soudních
poplatků a pokud ano, z jakých zvlášť závažných důvodů.
[15] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že postup krajského soudu
při doručování předmětného přípisu neodpovídá pravidlům doručování v soudním řádu
správním a občanském soudním řádu a tento typ usnesení nelze účastníkům řízení zasílat
prostým vhozením do schránky. V prvé řadě je třeba uvést, že krajský soud stěžovatelům zaslal
přípis, nikoli usnesení. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 5. 8. 2015,
č. j. 2 As 35/2015 - 69, podle §49 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. se do vlastních rukou
doručují pouze písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle soudního řádu správního se
přitom do vlastních rukou doručuje pouze rozsudek (§54 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud tudíž neměl
povinnost doručovat stěžovatelům přípis obsahující výše uvedené výzvy a poučení do vlastních
rukou, tj. do vlastních rukou, tj. obálkou typu I. Pokyn samosoudkyně na č. l. 3 spisu krajského
soudu k doručení obálkou typ III., pokud stěžovatelé nemají datovou schránku, je tudíž zcela
správný a v souladu se soudním řádem správním i občanským soudním řádem. Nejvyšší správní
soud dodává, že obálka typu III je dle §2 bodu III. ve spojení s §5 instrukce Ministerstva
spravedlnosti ze dne 27. 9. 2011, č. j. 145/2011-OD-ST, určena pro doručování jiných
písemností. Podle §50 odst. 1 o. s. ř. tedy byla výzva krajského soudu správně doručena
stěžovatelům vhozením do jejich schránky.
[16] Další pochybení krajského soudu spatřovala stěžovatelka v tom, že krajský soud o žádosti
stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl negativně i přesto,
že mu byla jejich osobní situace i majetkové poměry dobře známy z úřední činnosti.
[17] Při posouzení této námitky vycházel Nejvyšší správní soud z konstantní
a ustálené judikatury zdejšího soudu. Poukázat lze např. na rozsudek ze dne 9. 10. 2013,
č. j. 1 Aps 6/2013 - 21, v němž zdejší soud vyslovil, že „úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození
od ní, provedená zákonem o soudních poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní
ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě podmínek
pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které osvobození od soudních
poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. obdobně
např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje
podrobnosti o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek ze dne
31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).“
[18] Dále uvedl, že „městský soud dvakrát stěžovatele vyzval k doložení jeho majetkových, výdělkových
a osobních poměrů, aby mohl posoudit žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel však na
tyto výzvy relevantně nereagoval a žádné konkrétní skutečnosti, které by jeho žádost osvědčovaly, nedoložil.
Podání, která stěžovatel místo vyplněných formulářů městskému soudu adresoval, nejsou pro posouzení jeho
žádosti rozhodná. Bez vlivu je v nich uvedené tvrzení stěžovatele, že své majetkové, výdělkové a osobní poměry
osvědčil v jiném řízení před městským soudem, kde byl také od soudních poplatků osvobozen. K tomu Nejvyšší
správní soud podotýká, že posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků musí být provedeno vždy
individuálně ve vztahu ke konkrétnímu předmětu řízení a k okamžiku, v němž je vedeno. Na rozhodnutí
městského soudu v projednávané věci proto nemůže mít žádný vliv skutečnost, že stěžovatel údajně potřebné
dokumenty doložil v jiném řízení a že v tomto jiném řízení městský soud rozhodl o jeho osvobození od soudních
poplatků, zvláště došlo-li k tomu již před osmi měsíci. Pokud městský soud opakovaně zaslal stěžovateli příslušný
formulář, mohl jen stěží dospět k závěru, že jej vyplňovat nemusí a že jeho žádosti bude i bez toho vyhověno.
Lze tedy uzavřít, že zákonné podmínky pro to, aby městský soud stěžovatele od soudních poplatků osvobodil,
nebyly splněny.“
[19] V rozsudku ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 As 60/2015 – 34, pak Nejvyšší správní soud
konstatoval, že „uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout
ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel vystupuje
jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše vyslovený názor, dle nějž není
povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti.“
[20] S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že (ničím nedoložené) tvrzení stěžovatelky, podle
kterého jsou krajskému soudu z úřední činnosti známé majetkové poměry všech stěžovatelů, není
relevantní. Rozhodující skutečností pro správné posouzení věci je, že stěžovatelé své majetkové
poměry krajskému soudu nedoložili, přestože je k tomu řádně vyzval. Důvodné tedy nejsou ani
námitky, kterými stěžovatelka zpochybňuje závěr krajského soudu o tom, že stěžovatelé nesplnili
podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.
[21] K porušení práva stěžovatelky na přístup k soudu ani principu rovnosti účastníků
nedošlo. Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je totiž právě zabezpečení přístupu
k soudní ochraně i u těch účastníků, kteří se nachází v tíživých majetkových poměrech. Je však
vždy na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové
poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil doklady prokazující
jeho nemajetnost. To však stěžovatelé v posuzované věci ani na výzvu krajského soudu neučinili.
[22] K požadavku stěžovatelů na celkovou nápravu ve věci příspěvku na péči stěžovatelky,
Nejvyšší správní soud uvádí, že touto otázkou se nemohl zabývat, neboť v posuzované věci
je přezkoumáváno kasační stížností napadené procesní usnesení krajského soudu, nikoli
rozhodnutí o věci samé, které doposud ani nebylo krajským soudem vydáno. Touto otázkou
se bude zabývat krajský soud v dalším řízení, pokud tedy stěžovatelé doplní žalobu tak, aby ji bylo
možné věcně projednat.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[23] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny námitky uplatněné stěžovateli,
kasační stížnosti jsou proto nedůvodné. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. kasační stížnosti zamítl.
[24] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasačních stížnostech podle
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemají.
[25] Odměna zástupkyně stěžovatelky JUDr. Petry Vons Janulkové, advokátky, která byla
stěžovatelce k její žádosti ustanovena usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2016,
č. j. 4 As 3/2016 – 31, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava
zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 3. 2016)
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
(dále jen „advokátní tarif“). Stěžovatelé se ve svých podáních domáhají příspěvku na péči
stěžovatelky, tj. v posuzované věci se jedná o věc sociálního zabezpečení ve smyslu §9 odst. 2
advokátního tarifu, v níž se za tarifní hodnotu považuje částka 5.000 Kč. Za výše uvedené úkony
proto náleží zástupkyni stěžovatelky odměna ve výši 2 x 1.000 Kč podle §7 ve spojení s §9
odst. 2 advokátního tarifu a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu, celkem tedy 2.600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatelky doložila,
že je plátkyní daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů o tuto daň ve výši 21 %, tedy o 546 Kč. Zástupkyni stěžovatelky tak bude vyplacena
částka ve výši 3.146 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu