ECLI:CZ:NSS:2016:5.ADS.74.2016:38
sp. zn. 5 Ads 74/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupená Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava, Jaklovecká 1249/18,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha, Na Poříčním právu 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 6/2013 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným
usnesením odmítl návrh žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) na obnovu řízení vedeného
u krajského soudu pod sp. zn. 38 Ad 6/2013, které bylo skončeno rozsudkem
ze dne 8. 10. 2014, č. j. 38 Ad 6/2013 - 41; tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba
stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. SZ/1639/2012/9S-MSK,
č. j. MPSV-UM/17896/12/9S-MSK.
Žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské
pobočky v Ostravě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 516299/12/OT, jímž byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2012.
Stěžovatelka se ve správním řízení domáhala přiznání sociálních dávek a příspěvku na bydlení
podle §24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní podpoře; k žádosti připojila nájemní smlouvu
uzavřenou s bytovým družstvem H.; to uvedlo, že členská práva stěžovatelky zanikla na základě
výkonu rozhodnutí, tudíž zanikl právní důvod užívání bytu a stěžovatelka byt užívá protiprávně.
Krajský soud dovodil, že v dané věci není obnova řízení podle §114 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná, proto návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla, aby jí byl pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce; usnesením ze dne 22. 4. 2016, č. j. 5 Ads 74/2016 - 23,
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl, dne 17. 5. 2016
předložila stěžovatelka plnou moc k zastupování advokátem.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod §103 odst. 1 písm. a),
d) s. ř. s.; tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje
na skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení; dále namítá nepřezkoumatelnost
napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu a z důvodů
v kasační stížnosti uplatněných (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před
soudem. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut,
nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí,
proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věcí samou, ale zkoumá
pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl, aniž by se jím
in meritum zabýval.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala
obnovy soudního řízení ukončeného pravomocným rozsudkem krajského soudu
(právní moci rozsudek nabyl dne 13. 10. 2014), kterým bylo rozhodnuto o její žalobě
ze dne 4. 2. 2013, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci příspěvku
na bydlení.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických
hnutí.
Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh
soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci,
které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska
posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
Krajský soud postupoval zcela v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení
odmítl, jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody,
které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce,
s přihlédnutím k uvedenému výše, neustanovil pro řízení o zjevně neúspěšném návrhu zástupce
z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně nedůvodná,
proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu