ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.108.2016:9
sp. zn. 5 As 108/2016 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti výroku č. I usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2016,
č. j. 46 A 30/2015 - 29,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2015, č. j. 044879/2015/KUSK, žalovaný zamítl jako
opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Čáslav ze dne 27. 10. 2009,
č. j. VYST 21712/09, 4776/2009-Ob, kterým byla společnosti LESS & TIMBER s. r. o. povolena
stavba Dřevařského závodu Čáslav - 2. etapa.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze. Vzhledem
k tomu, že žalobce s podáním žaloby nesplnil poplatkovou povinnost a neučinil tak ani později,
vyzval jej krajský soud dne 9. 11. 2015 k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby. Žalobce
podáním ze dne 23. 11. 2015 požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu kritické
sociální situace. Na výzvu krajského soudu žalobce spolu s podáním ze dne 3. 2. 2016 krajskému
soudu předložil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, ve kterém
mj. uvedl, že žije sám, ke dni 27. 5. 2010 dosáhl důchodového věku, avšak starobní důchod
mu vyplácen není. Příjmy doložil oznámením Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Příbrami
o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 23. 1. 2012, č. j. 5967/12/KH. Dle uvedeného
oznámení byl žalobci vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 3030 Kč. Ohledně výdajů žalobce
zmínil půjčku ve výši 7000 Kč, kterou hradí formou měsíčních splátek ve výši 200 Kč. Dále
žalobce uvedl měsíční výdaje ve výši 3000 Kč. Majetek větší hodnoty žalobce v předloženém
prohlášení neoznačil a do příslušné kolonky pouze uvedl „pro věc nepodstatné“.
Usnesením ze dne 3. 5. 2016, č. j. 46 A 30/2015 - 29, krajský soud výrokem č. I žalobci
přiznal částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a výrokem č. II jej vyzval
k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby ve výši 300 Kč ve lhůtě 1 měsíce od doručení
daného usnesení.
Krajský soud vyšel z údajů sdělených žalobcem a dále poznamenal, že je mu z jeho
dřívější činnosti známo (např. věci vedené pod sp. zn. 45 A 68/2012, sp. zn. 46 A 53/2012 nebo
sp. zn. 45 A 42/2013), že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 706, 501/1, 92/2, 88/1 a 2540
a pozemku PZE č. 372 (na pozemku parc. č. st. 706 se navíc nachází stavba rodinného domu
č. p. 224), to vše v k. ú. Č., zapsáno na LV 2616 vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský
kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora, přičemž tyto skutečnosti krajský soud ověřil ke dni
vydání předmětného usnesení nahlédnutím do katastru nemovitostí.
Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žalobce pravidelným, byť nepříliš
vysokým příjmem disponuje. Navíc nelze dle krajského soudu odhlédnout ani od nemovitého
majetku ve vlastnictví žalobce, jehož zpeněžení sice nelze za účelem zaplacení soudního poplatku
požadovat, ovšem lze ho vzít v úvahu z toho pohledu, že žalobce má vlastní bydlení a současně
mu využívání jeho dalších nemovitostí (pozemků) umožňuje získání alespoň občasných výnosů,
ať už zpeněžitelných nebo využitelných pro jeho vlastní osobní potřebu.
S ohledem na uvedené nebyly podle krajského soudu naplněny zvlášť závažné důvody
pro výjimečné úplné osvobození od soudních poplatků, ale vzhledem k prokázaným
a předpokládaným příjmům shledal krajský soud za přiměřené osvobození od soudních poplatků
ve značném rozsahu, tj. v rozsahu 90 % s tím, že žalobce bude povinen uhradit 10 % výše
soudního poplatku za žalobu, tj. 300 Kč. Krajský soud tedy druhým výrokem svého usnesení
vyzval žalobce k zaplacení uvedené částky soudního poplatku ve lhůtě 1 měsíce od doručení
předmětného usnesení.
Žalobce (stěžovatel) uplatnil dne 12. 5. 2016 u krajského soudu v souvislosti s uvedeným
usnesením krajského soudu podání, v němž výslovně uvedl, že napadá kasační stížností výrok
č. I. předmětného usnesení, a pokud jde o výrok č. II. tohoto usnesení, žádal prodloužení lhůty
pro zaplacení soudního poplatku tak, aby běžela od právní moci rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Tímto podáním v rozsahu, v jakém se týká výroku č. II. usnesení krajského
soudu, se tedy Nejvyšší správní soud nezabýval. Jen pro úplnost lze dodat, že pokud by byla
i proti tomuto výroku podána kasační stížnost, musel by ji Nejvyšší správní soud odmítnout
jako nepřípustnou podle §104 odst. 3 písm. b) ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s.,
neboť by směřovala proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Kasační stížností proti výroku č. I. napadeného usnesení se stěžovatel domáhá plného
osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel v kasační stížnosti poukázal na údajné zločinné
spolčení v rámci veřejné správy, jemuž příslušné orgány nijak nezabránily, a stěžovatel tak byl
nucen podat žaloby. Stěžovatel je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že Česká republika je povinna
učinit přítrž řádění tamní komunální sféry, není přípustné, aby v důsledku své aktivity sociálně
strádal. Stěžovatel dále v kasační stížnosti požádal o přiznání „bezplatné právní pomoci“, což lze
dle obsahu tohoto podání vyložit jako návrh na ustanovení zástupce.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
je účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Co se týká splnění poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti, v tomto řízení
stěžovatele poplatková povinnost nestíhá (a to ani v rozsahu 10 % vyplývajícím z napadeného
usnesení krajského soudu), a to s ohledem na to, že jeho kasační stížnost směřuje proti
rozhodnutí krajského soudu, jímž nebylo plně vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních
poplatků (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, publikované pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Jak přitom vyplývá
ze zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu, stěžovatel v daném řízení o kasační stížnosti, která
nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu ani proti rozhodnutí, jímž se řízení
před krajským soudem končí, nemusí splňovat ani podmínky dle §105 odst. 2 s. ř. s. (povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem nebo jeho
zaměstnancem nebo členem, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie).
I přes uvedené stěžovatel o ustanovení zástupce v kasační stížnosti požádal. Nejvyšší
správní soud podotýká, že podle §35 odst. 8 s. ř. s. se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud vzal úvahu, že dle napadeného rozhodnutí krajského
soudu stěžovatel splňuje podmínky pro částečné osvobození do soudních poplatků ve výši 90 %,
nicméně Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce,
tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele.
Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti totiž dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele prokázána. Kasační stížnost
má požadované základní náležitosti, a ačkoliv je velká část v ní uvedené argumentace stěžovatele,
jež má zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu o částečném osvobození stěžovatele
od soudních poplatků, nesrozumitelná, resp. ve vztahu k dané otázce irelevantní, vyplývá přesto
jednoznačně z jejího obsahu, že dle přesvědčení stěžovatele jeho majetkové poměry odůvodňují
plné, a nikoli pouze částečné osvobození od soudních poplatků. Tuto nikterak komplikovanou
otázku může Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených
ve spise plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli
ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce
zamítl.
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadený výrok rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že individuální osvobození od soudních poplatků
je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých
poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Tento druh osvobození od soudních poplatků je upraven v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce tohoto
ustanovení především vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně plně osvobozen
od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků. Mimo toto ustanovení se dílčím způsobem za použití §64
s. ř. s. aplikuje rovněž §138 o. s. ř., podle něhož lze přiznat účastníku řízení osvobození
od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti. Citované
ustanovení občanského soudního řádu rovněž pamatuje na situace, kdy uplatňování nebo bránění
práva před soudem nese znaky svévole (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 - 91, www.nssoud.cz, či ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 101/2011 - 66, publ. pod č. 2601/2011 Sb. NSS).
V případě stěžovatele je nutno konstatovat, že kasační stížností je napadeno rozhodnutí
krajského soudu, jímž mu bylo přiznáno částečné osvobození od soudního poplatku ve výši
90 %. V této souvislosti je třeba vzít v potaz, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo zákonem
č. 303/2011 Sb. k úpravě podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků soudem
dle §36 odst. 3 s. ř. s. Podle jeho novelizovaného znění mají správní soudy dle představ
zákonodárce zásadně přiznávat pouze částečné osvobození od soudních poplatků. Úplné
osvobození od soudních poplatků je možné přiznat pouze výjimečně ze zvlášť závažných
důvodů.
Poukázat lze dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2012,
č. j. 6 As 15/2012 – 15, www.nssoud.cz, v němž zdejší soud odkázal na stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn.
Cpjn 204/2009, podle kterého „v této souvislosti je třeba vzít v úvahu účel právní úpravy soudních poplatků,
od něhož se odvíjejí i způsoby určení jeho výše v jednotlivých případech. Obecně uznávaným účelem (funkcí)
soudních poplatků je zabezpečit zčásti úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví (fiskální
funkce), omezovat podávání některých neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů na zahájení soudních
řízení (regulační funkce) a působit na to, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti (motivační funkce) - srov.
např. důvodovou zprávu k zákonu č. 549/1991 Sb. nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn.
II. ÚS 2432/08“. S ohledem na tyto jednotlivé funkce soudních poplatků dochází zdejší soud
k závěru, že je důležité nejen chránit zájmy účastníka řízení, který se domáhá svých práv soudní
cestou, ale zároveň zajistit, aby si účastník řádně uvědomoval důležitost předmětného řízení a byl
si zřetelně vědom okolností, které jeho řízení doprovázejí. Proto při posuzování osvobození
od soudních poplatků soud musí kromě majetkové situace žadatele posoudit i procesní postup,
jakým účastník dané řízení vede (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2012,
č. j. 2 As 113/2012 – 12, www.nssoud.cz).
Krajský soud přitom přezkoumatelným způsobem dospěl k akceptovatelnému závěru
o tom, že poměry stěžovatele nepředstavují závažné důvody, které by pro svoji výjimečnost
odůvodňovaly úplné osvobození stěžovatele od platby soudního poplatku, a že za daných
okolností je adekvátní osvobození stěžovatele od soudních poplatků ve výši 90 %. K tomu zdejší
soud v souladu se svým rozsudkem ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 As 75/2013 – 18, www.nssoud.cz,
dodává, že „v otázkách částečného osvobození od soudních poplatků bude již z povahy věci vždy přítomna jistá
míra uvážení toho kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude odpovídat
skutkových okolnostem (…), nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem pro zrušení přijatého
usnesení o osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem“.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že se krajský soud dostatečným způsobem zabýval
naplněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků a oprávněně dospěl k závěru,
že za dané situace je zcela namístě po stěžovateli požadovat alespoň částečnou úhradu soudního
poplatku. Nemajetnost nemůže být bez dalšího důvodem, aby se nemajetná osoba mohla volně
a bez jakýchkoliv omezení realizovat v uplatňování četných podání u soudu, jak by k tomu
docházelo právě v případě nesčetných podání stěžovatele (srov. zmiňovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66, či rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 7. 2012, č. j. 5 Ans 10/2012 – 26, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
směřující proti napadenému výroku č. I usnesení krajského soudu není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy
právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů, z obsahu spisu zdejšího soudu však plyne,
že mu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu