ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.71.2016:58
sp. zn. 5 As 71/2016 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. M.,
zast. advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem, se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2016, č. j. 22 A
16/2014 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 11. 2013, č. j. KUZL-67688/2013; tímto bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 23. 8. 2013,
č. j. MěÚ/OD/24789/188/2012-Pš, jímž byly jako nedůvodné zamítnuty jeho námitky proti
záznamu bodů v evidenční kartě řidiče a provedený záznam bodů ke dni 11. 6. 2012 byl potvrzen.
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
Oznámením ze dne 13. 6. 2012 bylo stěžovateli sděleno, že dosáhl 12 bodů v bodovém
hodnocení; proti záznamu bodů podal námitky. Ve vztahu k přestupku ze dne 28. 11. 2008 uvedl,
že se vyjádří následně poté, co si vyžádá písemné podklady. V doplnění ze dne 29. 7. 2013
ohledně pokutového bloku H0222195, série UH/2008 namítal, že pokutový blok neobsahuje
konkrétní, přesné vymezení doby přestupkového jednání tak, aby nebylo pochyb o době spáchání
přestupku. Uvedl, že se nejedná o způsobilý podklad pro záznam bodů, neboť z pokutového
bloku nelze seznat, jakého přestupkového jednání se měl dopustit. Součástí spisu je pokutový
blok č. H0222195, série UH/2008 obsahující jméno a příjmení stěžovatele, datum narození,
bydliště, číslo dokladu, z něhož byla ověřena totožnost. V kolonce „pokuta uložena za přestupek
dle §“ je uveden §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Doba,
místo a popis přestupkového jednání jsou uvedeny
takto:8:10, ZL-T. Bati, mobil. Pod tímto
textem je §22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb. Dále je zde údaj o registrační značce
vozidla. Blok dále obsahuje výši uložené pokuty 1000 Kč, datum projednání 28. 11. 2008, otisk
úředního razítka, podpis kontrolujícího policisty a podpis stěžovatele jakožto přestupce.
Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2013, č. j. MěÚ/OD/24789/188/2012/Pš, správní orgán
I. stupně námitky stěžovatele proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče podle §123f odst. 3
zákona o silničním provozu zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam ke dni 11. 6. 2012
potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný zamítl; proti tomuto
rozhodnutí podal žalobu; v ní namítal, že správní orgán I. stupně a následně žalovaný rozhodli
o počtu dosažených bodů na základě pokutového bloku ze dne 28. 11. 2008, č. H0222195, série
UH/2008, který není způsobilým podkladem; tento obsahuje jméno, příjmení, datum narození,
bydliště a nepřezkoumatelnou právní kvalifikaci v označení skutkové podstaty přestupkového
jednání, neboť v kolonce určené pro uvedení „pokuta uložena za přestupek dle §“ je uvedeno
„71/c zákona č. 361/?“ (? – nečitelný, nepřezkoumatelný údaj). Formulace popisu přestupkového
jednání je taková, že dle jeho názoru oprávněně způsobuje pochybnosti o správném, zákonném
a přezkoumatelném správním aktu, neboť naplnění skutkové podstaty přestupkového jednání
je zadokumentováno: „2Z0 9213, 08:10, ZL- T. Bati, Mobil, §221/f1 200/90“; absentuje místo
a datum (den) uložení blokové pokuty; z rozhodnutí v blokovém řízení lze v souvislosti
s uvedením data seznat pouze, že k převzetí dílu „B“ pokutového bloku došlo dne 28. 11. 2008.
Krajský soud námitkám stěžovatele nepřisvědčil, poukázal na správní spis, v němž
je obsažena kopie pokutového bloku, který soud shledal způsobilým pro provedení záznamu.
Dále soud odkázal na str. 10-11 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný podrobně rozvedl své
úvahy, které vyústily v závěr, že díl „A“ pokutového bloku byl na místě silniční kontroly
zasahujícím policistou vyplněn do té míry jasně a srozumitelně, že je z něho – vzhledem k povaze
a principům blokového řízení – zcela zřejmé a jednoznačné, kdy, kde a k jaké události přesně
došlo a za jaký přestupek byl stěžovatel pokutován. Krajský soud konstatoval, že při zohlednění
specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace v pokutovém
bloku, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena,
jak vyžaduje §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Dle soudu je nezbytné, aby konkrétní jednání
konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné
s jiným jednáním; odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, v němž se mimo jiné uvádí: „…(s)tane-li se tak pomocí
zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem
pro zápis bodů to nic nemění.“
Krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného v souladu se zákonem a žalobu zamítl.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b), a c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
Stěžovatel má předně za to, že se nejedná pouze o formální nedostatky pokutového
bloku, ale o zásadní nedostatky zakládající jeho nesprávnost; není zřejmé, kdy se skutečně měl
vytýkaný přestupek stát, neboť takové vymezení blok neobsahuje. To nelze konvalidovat
tvrzením žalovaného v napadeném rozhodnutí (str. 10 – 11), že „blok je vyplňován ručně někde
na kapotě policejního vozidla nebo jen tak v rychlosti ve stoje na ulici, tak lze očekávat a tolerovat určité
nedostatky způsobené povahou takového rutinního vyplňování“. Stěžovatel má za to, že blok je formou
správního rozhodnutí, byť zjednodušenou, rozhodující o právech a povinnostech adresáta,
v daném případě, kdy jsou řidiči ukládány body v bodovém hodnocení řidiče a peněžní pokuta;
nelze proto ospravedlnit rutinérství, kdy navíc z praxe je obvyklé, že policisté mnohdy trvají
na projednání přestupku ihned, aniž přestupce vůbec informovali o následcích, tj. o udělení bodů.
Dle stěžovatele ani akceptace a zaplacení blokové pokuty neznačí, že formálně a právně vadné
rozhodnuté je platné a účinné; stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 3. 202, č. j. 5 As 118/2011 – 103, v němž se uvádí: „Samotná skutečnost, že zadržený řidič
pokutu zaplatí, však nemůže ještě znamenat, že blokové řízení bylo provedeno v souladu se zákonem. Je třeba
i naplnění druhé podmínky, a to spolehlivé zjištění stavu věci“. Vzhledem k tomu, že pokutový blok
vykazoval nedostatky, nebyl dán zákonný důvod pro záznam bodů; správní orgán (policisté)
je povinen konat řádně a nelze nezákonnost odstranit tím, že adresát nezákonné rozhodnutí
přijal.
Stěžovatel namítá, že vyjma doručení oznámení o dosažení 12 bodů mu nikdy nebylo
doručeno žádné oznámení o skutečnosti záznamu bodů do registru řidiče na podkladě
rozhodnutí – blokových pokut; k tomu odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 As 114/2014; tvrdí, že tím, že mu nebyly sděleny
zaznamenané body (vyjma dosažení 12 bodů) je zasaženo do jeho práv, nemohl brojit proti jejich
provedení.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že předmětem sporu
jsou opakovaně namítané formální náležitosti pokutového bloku za přestupek stěžovatele ze dne
28. 11. 2018; žalovaný připouští, že by pokutový blok zasahujícím policistou mohl být vyplněn
poněkud pečlivěji, nicméně i tak je z něj nepochybné, kdo, kdy, kde a jakého jednání se dopustil,
spáchaný přestupek nelze zaměnit za nějaký jiný skutek. Odkaz stěžovatele na usnesení
rozšířeného senátu považuje žalovaný za nepřípadný; stěžovatel totiž protestuje proti
pokutovému bloku ze dne 28. 11. 2008, kdy se přestupek stal, v tentýž den o něm bylo
rozhodnuto na místě, takže téhož dne nabylo rozhodnutí právní moci. Záznam bodů v evidenční
kartě řidiče byl proveden ještě před datem 1. 8. 2011, kdy došlo k novele zákona o silničním
provozu, která byla předmětem sporu řešeného rozšířeným senátem; závěry citovaného usnesení
proto na věc stěžovatele nedopadají.
K vyjádření žalovaného stěžovatel doplnil odkazy na pasáže z usnesení rozšířeného
senátu a poukázal na to, že meritem věci nebylo posuzování výše bodového hodnocení
za konkrétní přestupek, ale způsob zaznamenávání bodového hodnocení a skutečnost, že se řidič
nedozví o záznamu jednotlivých bodů.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů uplatněných stěžovatelem v kasační stížnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přitom
neshledal vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje dílem námitky shodné jako v žalobě; zpochybňuje
formální náležitosti pokutového bloku v souvislosti s přestupkem, jehož se měl dopustit
dne 28. 11. 2008; dovozuje, že neúplně vyplněný pokutový blok nemůže být podkladem pro
záznam bodů v kartě řidiče.
Nejvyšší správní soud předesílá, že předmětem soudního řízení je přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ve věci námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů
(§123f odst. 1 zákona o silničním provozu). Rozsah řízení o námitkách vymezil Nejvyšší správní
soud např. již v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44: „Správní orgán rozhodující
v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f zákona o silničním provozu)
je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí
příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam
v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá
v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení
zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam
proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný
orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce
správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ Obdobně soud konstatoval např. též v rozsudcích sp. zn.
5 As 39/2010, sp. zn. 5 As 76/2010, sp. zn. 7 As 94/2012.
V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci
uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly
v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo,
nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. V rozsudku č. j. 5 As 39/2010 - 76,
ze dne 24. 8. 2010 Nejvyšší správní soud konstatoval, že za situace, kdy stěžovatel činil sporným
samotné spáchání přestupku: „(b)ylo povinností správního orgánu v řízení o námitkách, které stěžovatel
uplatnil, zabývat se tím, zda stěžovatel skutečně v daný den přestupek, který byl údajně projednán v blokovém
řízení, spáchal.“ Námitky stěžovatele v nyní projednávané věci z hlediska svého obsahu se týkaly
formálních náležitostí pokutového bloku; stěžovatel netvrdil, že by se konkrétního dne žádného
přestupku nedopustil, resp. že s ním blokové řízení nebylo ani vedeno. Své výhrady směřuje
výlučně k formálním náležitostem bloku, co se týče způsobu popisu skutku, a k absenci data
spáchání přestupku; z uvedeného dovozuje nezpůsobilost pokutového bloku jakožto podkladu
pro záznam bodů. Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodné.
Krajský soud zcela v souladu s odkazovanou judikaturou v rámci přezkumu zkoumal,
zda existuje způsobilý podklad pro konkrétní záznam v registru řidičů a zda si správní orgán
rozhodující v řízení o námitkách podle §123f zákona o silničním provozu obstaral prvotní
doklady autoritativně určující, že stěžovatel vskutku konkrétním jednáním spáchal přestupek,
za který byl sankcionován.
Stěžovateli lze jistě přisvědčit v tom, že není v souladu se zásadou právní jistoty, aby ten,
komu je ukládána sankce, mohl mít pochybnosti o tom, jakým jednáním naplnil skutkovou
podstatu přestupku, kdy bylo jednání spácháno a od jakého časového okamžiku počínají běžet
lhůty odvíjející se od jeho spáchání. Stěžovateli však nelze přisvědčit v tvrzení, že skutek nebyl
časově ohraničen, resp. nebyl vymezen den jeho spáchání, neboť blok obsahoval u podpisu
stěžovatele pouze datum převzetí bloku.
Uložení pokuty v blokovém řízení má zcela jistě povahu správního rozhodnutí; musí
z něj být tedy zřejmé, komu a za jaké porušení povinnosti je pokuta ukládána. Lze–li pokutu
uložit na místě, lze rovněž dovodit, že přestupek lze projednat tehdy, byl-li pachatel při svém
jednání na místě přistižen; zcela logicky, pokud stěžovatel převzal pokutový blok na místě dne
28. 11. 2008, převzal jej v den, kdy s ním byl přestupek projednán, resp. kdy byl při jeho páchání
přistižen. Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení je skutečnost,
že osoba, která se měla přestupku dopustit, je ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou,
jež musí být kumulativně s první podmínkou splněna, pak je, že přestupek je spolehlivě zjištěn.
V případě, že by ten, kdo se měl dle názoru správního orgánu přestupku dopustit, nepovažoval
přestupek za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit,
nelze přestupek projednat v blokovém řízení. Nic takového však stěžovatel netvrdil. Souhlasem
s blokovým řízením a podpisem pokutového bloku a zaplacením pokuty dal najevo, jak svůj
souhlas s přestupkem, tak i s jeho spolehlivým a zákonným zjištěním. Nelze proto nyní tvrdit,
že není zřejmé, jaký přestupek měl vlastně spáchat.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil se závěry krajského soudu v tom, že pokutový
blok byl způsobilým podkladem pro zápis bodů do registru řidičů a do stěžovatelovy evidenční
karty řidiče byly 3 body zapsány právem.
Ze správního spisu, který obsahuje kopie všech stěžovateli uložených pokutových bloků,
je u pokutového bloku, který nyní činí stěžovatel sporným, zcela jednoznačně, byť poněkud
zkratkovitě specifikováno místo a doba spáchání přestupku, jakož i jednání stěžovatele (držení
mobilu) a odkaz na porušené zákonné ustanovení; rovněž je jednoznačně označen stěžovatel,
vč. data narození, adresy i čísla průkazu totožnosti, datum převzetí pokutového bloku i podpis
stěžovatele. Pravdivost uvedených údajů stěžovatel nezpochybnil.
Dovolává - li se stěžovatel závěrů vyslovených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 As 114/2014 - 55, ze dne 30. 9. 2015, nelze mu přisvědčit. Jak správně
podotkl žalovaný ve svém vyjádření, podstatou řešené věci nebyly náležitosti pokutového bloku,
ale povaha záznamu bodů a časová působnost právní normy. Rozšířený senát konstatoval,
že dojde-li ke změně právní úpravy ve prospěch delikventa, musí být tato změna v běžících, resp.
dobíhajících řízeních vzata v potaz; není však důvodem pro podání mimořádných opravných
prostředků proti pravomocným správním rozhodnutím o deliktech (srov. též přiměřeně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 17/2006). Projednávaný případ se přitom týkal
změny zákona v průběhu správního řízení, tedy v mezidobí od spáchání přestupku do doby
rozhodnutí správních orgánů o něm; skutková situace v případě stěžovatele však byla zcela jiná,
nadto stěžovatel ani netvrdí, že mu byl nesprávně zaznamenán počet bodů v důsledku změny
právní úpravy. Poznámku stěžovatele stran povinnosti sdělit záznam bodů Nejvyšší správní soud
považuje za nutné korigovat. V rámci hodnocení stávající právní úpravy pouze rozšířený senát
uvedl: „Z citované právní úpravy tak vyplývá, že zatímco dosažení 12 bodů je řidiči automaticky oznámeno,
pro informaci o jednotlivých záznamech bodů a aktuálním bodovém stavu musí řidič vyvinout vlastní iniciativu
a podat žádost u příslušného obecního úřadu nebo kontaktního místa veřejné správy. S ohledem na skutečnost,
že i jednotlivý záznam bodů do registru řidičů je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 věty
druhé Úmluvy, jeví se de lege ferenda vhodnějším, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení
jednotlivého záznamu.“ Z uvedené úvahy de lege ferenda nad rámec projednávané věci však
nelze dovozovat závěr usnesení rozšířeného senátu, že správní orgány postupovaly v rozporu
se zákonem a že ze samotné skutečnosti, že nebyl stěžovateli záznam bodů sdělen, by bylo
možno usuzovat na nezákonnost pokutového bloku, resp. jeho nezpůsobilost pro provedení
záznamu bodů.
Nejvyšší správní soud nadto musí konstatovat, že zcela obecnou námitku, resp. bez
dalšího pouhými citacemi z usnesení rozšířeného senátu v tomto směru stěžovatel uplatnil
poprvé až v řízení o kasační stížnosti; námitka je proto ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná
a Nejvyšší správní soud se jí proto dále nezabýval.
Nejvyšší správní soud shledal rozsudek krajského soudu v souladu se zákonem. Krajský
soud se beze zbytku vypořádal s námitkami stěžovatele a přezkoumatelným způsobem odůvodnil
závěry, k nimž dospěl.
Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti;
žalovanému žádné náklady přesahující jeho běžnou správní činnost nevznikly, proto mu soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu