ECLI:CZ:NSS:2016:6.ADS.77.2016:39
sp. zn. 6 Ads 77/2016 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, Slezská Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, týkající se návrhu na obnovu řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38
Ad 23/2013, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2013, č. j. MPSV-
UM/6133/13/9S-MSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 23/2013 - 108,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ukončeného
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 8. 10. 2014,
č. j. 38 Ad 23/2013 - 88, kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/6133/13/9S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě
ze dne 4. 3. 2014, č. j. 102892/13/OT, ve věci nepřiznání dávky státní sociální podpory –
příspěvek na bydlení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 23/2013 – 108
(dále „napadené usnesení“), návrh žalobkyně na obnovu řízení podle §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl
a rozhodl dále, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se návrh
žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítá. Krajský soud totiž shledal,
že s ohledem na §114 s. ř. s. není návrh žalobkyně na obnovu řízení proti shora uvedenému
rozsudku krajského soudu přípustný.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost a navrhla, aby jí byl pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Ads 77/2016 - 20,
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl. Dne 17. 5. 2016
předložila stěžovatelka plnou moc, již udělila advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod §103 odst. 1 písm. a), d)
s. ř. s.; tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje
na skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení; dále namítá nepřezkoumatelnost
napadeného usnesení.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu a z důvodů
v kasační stížnosti uplatněných (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání
kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut,
nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí,
proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věc samu, ale zkoumá
pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl,
aniž by se jím in meritum (věcně) zabýval.
Stěžovatelka se v nyní projednávané věci, jak je již shora uvedeno, domáhala povolení
obnovy řízení ukončeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
ze dne 8. 10. 2014, č. j. 38 Ad 23/2013 - 88, kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/6133/13/9S-MSK,
jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky –
krajské pobočky v Ostravě ze dne 4. 3. 2014, č. j. 102892/13/OT, ve věci nepřiznání dávky státní
sociální podpory – příspěvek na bydlení.
Podle §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému
buď v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, nebo ve věcech politických stran
a politických hnutí.
Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh
soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci samé,
které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska
posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
Krajský soud postupoval v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení odmítl,
jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody,
které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce,
s přihlédnutím k výše uvedenému, neustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o návrhu
zjevně bezúspěšném.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně nedůvodná,
a v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu