ECLI:CZ:NSS:2016:6.ADS.78.2016:36
sp. zn. 6 Ads 78/2016 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: M. K.,
zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, Slezská Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01
Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2014, č. j. MPSV-
UM/3649/14/4S-MSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 8. 3. 2016, č. j. 18 Ad 31/2014 – 84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ukončeného
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2015, č. j. 18 Ad 31/2014 – 57,
kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2014,
č. j. MPSV-UM/3649/14/4S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno
rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 18. 2. 2014 ve věci
nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení.
[2] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 8. 3. 2016,
č. j. 18 Ad 31/2014 – 84, návrh žalobkyně na obnovu řízení podle §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl
a rozhodl dále, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se návrh
žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítá. Krajský soud totiž shledal,
že s ohledem na §114 s. ř. s. není návrh žalobkyně na obnovu řízení proti shora uvedenému
rozsudku krajského soudu přípustný.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas kasační a navrhla, aby jí byl pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce. Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 Ads 78/2016 - 17,
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce zamítl. Dne 17. 5. 2016
předložila stěžovatelka plnou moc, již udělila advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti.
[4] Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s.; tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku; v této souvislosti poukazuje
na skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení; dále namítá nepřezkoumatelnost
napadeného usnesení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti žádné nové argumenty neuvedl a ztotožnil se
pouze s napadeným usnesením, přičemž navrhl kasační stížnost zamítnout.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu a z důvodů
v kasační stížnosti uplatněných (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Přestože stěžovatelka výslovně důvody kasační stížnosti podřadila pod důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., je třeba uvést, že podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto považoval za důvod podání
kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[10] Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh odmítnut,
nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí,
proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, tedy věc samu, ale zkoumá
pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když návrh odmítl, aniž by se jím
in meritum (věcně) zabýval.
[11] Stěžovatelka se v nyní projednávané věci, jak je již shora uvedeno, domáhala
povolení obnovy řízení ukončeného rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 8. 2015,
č. j. 18 Ad 31/2014 - 57, kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3649/14/4S-MSK, jímž bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě
ze dne 18. 2. 2014 ve věci nepřiznání dávky státní sociální podpory – příspěvek na bydlení.
[12] Podle §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému
buď v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu, nebo ve věcech politických stran a
politických hnutí.
[13] Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. není přípustný; takový návrh
soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci samé,
které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou proto z hlediska
posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení zcela irelevantní.
[14] Krajský soud postupoval v souladu s dikcí zákona, pokud návrh na obnovu řízení odmítl,
jeho rozhodnutí je přitom přezkoumatelné, neboť v něm srozumitelně uvedl důvody,
které jej k tomuto rozhodnutí vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, když stěžovatelce,
s přihlédnutím k výše uvedenému, neustanovil zástupce z řad advokátů pro řízení o návrhu
zjevně bezúspěšném. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně
nedůvodná.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Na základě všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného usnesení krajského soudu k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod podání kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší
správní soud ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu