ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.281.2015:15
sp. zn. 6 As 281/2015 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 19, Praha 2, týkající se
žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 5 A 139/2015 – 66,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 5 A 139/2015 – 66,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 8. 2015 podanou k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti
žalobkyně ze dne 2. 6. 2015 o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím. S touto žalobou spojila také žádost o osvobození od soudních poplatků,
k čemuž uvedla, že své majetkové poměry doloží samostatným podáním. Městský soud
usnesením ze dne 9. 9. 2015, č. j. 5 A 139/2015 – 12, osvobození od soudních poplatků
žalobkyni nepřiznal s tím, že ve stanovené lhůtě nedoložila, že nemá dostatečné prostředky.
Toto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 10 As 201/2015 – 42 ze dne
15. 10. 2015, jelikož městský soud měl listiny dokládající majetkové poměry žalobkyně k dispozici
již v den, kdy jí k jejich doložení vyzýval.
[2] Městský soud následně opětovně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků
usnesením ze dne 3. 12. 2015, č. j. 5 A 139/2015 – 66 (dále jen „napadené usnesení“). Uvedl,
že osvobození lze přiznat jen ze zvlášť závažných důvodů a za účelem ochrany práv, které mají
výrazný a přímý dopad do životní sféry navrhovatele. Žalobkyně žádala o poskytnutí informace
zasláním všech rozsudků vydaných soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou podle zákona
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Městský soud dovodil, že jde o informace,
které nemohou žádným způsobem ovlivnit právní ani jiné postavení žalobkyně. Žalobkyně má
právo o takové informace požádat, nelze však spravedlivě žádat, aby náklady soudního přezkumu
v těchto věcech nesl stát. Osvobození od soudních poplatků lze přiznat jen výjimečně ze zvlášť
závažných důvodů, které žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Soud přihlédl též k velkému
množství sporů, které žalobkyně u městského soudu vede. Lze se tudíž oprávněně domnívat,
že smyslem řízení není ochrana jejích práv, ale toliko samotné vedení sporu.
II.
Kasační stížnost
[3] Žalobkyně / stěžovatelka / napadla usnesení městského soudu kasační stížností. Má
za to, že ustanovení zákona neuvádí, že by zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození
od soudních poplatků měly ležet jinde než v majetkových poměrech, tedy že by soud měl
zkoumat povahu uplatněného práva. Závěr městského soudu, že žádaná informace nemůže
ovlivnit právní ani jiné postavení stěžovatelky, je nepřezkoumatelný. Žádaná informace může
stěžovatelce posloužit například k prokázání zaujatého postoje soudkyně k její osobě.
Nepublikovaná judikatura obvodních soudů je významnou součástí obecného právního vzdělání,
právní zájem stěžovatelky spočívá také v realizaci jejího základního práva na vzdělání. Další
pochybení městského soudu spatřuje stěžovatelka v tom, že vůbec neuvažoval, zda jsou splněny
podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje též důvod dle ust. §103 odst. 1 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy že ve věci rozhodovali vyloučení
soudci. Z přípisu městského soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 A 349/2014 – 40, se stěžovatelka
dozvěděla, že bývalý předseda Obvodního soudu pro Prahu 2 Mgr. Aleš Sabol se stal
místopředsedou městského soudu pro správní úsek. Mgr. Aleš Sabol ve věci, které se týká nynější
žaloba, jednal za prvostupňový správní orgán. Senát městského soudu 9 A předložil v obdobné
věci (žaloba proti rozhodnutí, na němž se Mgr. Sabol podílel v pozici správního orgánu)
Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému soudu dle ustanovení §9 odst. 1
s. ř. s. Tato skutečnost musela být senátu 5 A známa, přesto však ve věci rozhodl a vydal
napadené usnesení.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu, přičemž shledal též vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout i z úřední povinnosti.
[6] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti netrval na povinném zastoupení
advokátem, jelikož tuto povinnost má dle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel jen tehdy, směřuje-li
kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé či o jiném
návrhu, jenž je spojen s poplatkovou povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j 1 As 196/2014 - 19).
[8] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že ve věci, která byla vedena
u městského soudu pod sp. zn. 9 A 349/2014, předložil tento soud návrh na přikázání věci
jinému krajskému soudu. Důvodem byla skutečnost, že v dané věci bylo napadeno rozhodnutí,
které vydal Mgr. Aleš Sabol, který se následně stal místopředsedou městského soudu pro správní
úsek. O žalobě tak měli rozhodovat soudci, jejichž funkcionář napadené rozhodnutí vydal,
tudíž bylo lze důvodně pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší správní soud o návrhu rozhodl
usnesením ze dne 3. 2. 2016, č. j. Nad 6/2016 – 48, tak, že věc přikázal Krajskému soudu
v Ostravě.
[9] V odůvodnění soud uvedl: „V nyní posuzované věci ze skutkových okolností vyplynulo, že žalobou
napadené „rozhodnutí“ vydal Mgr. Aleš Sabol, který je dle aktuálního rozvrhu práce městského soudu
místopředsedou tohoto soudu pro správní úsek. Ve své podstatě je tak napadeno rozhodnutí nynějšího funkcionáře
městského soudu. Podobnou situací se již Nejvyšší správní soud zabýval a dospěl k závěru, že v případě, kdy je
ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu (Městského soudu v Praze) a o věci
má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost o podjatosti všech soudců tohoto soudu,
neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech vůči nim vykonávat úkoly státní správy
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, k dispozici
na www.nssoud.cz). Také místopředseda soudu totiž má určité možnosti, jak přímo či nepřímo působit na soudce
svého soudu, např. nejrůznějšími organizačními opatřeními či diskrecí při poskytování materiálních a technických
prostředků potřebných pro výkon činnosti soudce. Navíc nelze vyloučit, že mezi soudci a místopředsedou
příslušného úseku soudu mohou existovat pozitivní či negativní vztahy (solidarita s nadřízeným, či naopak
odmítavý vztah k němu), které mohou vytvářet pochybnost o jejich nepodjatosti. Vzhledem k tomu dochází
k situaci, že soudci specializovaných senátů místně příslušného soudu budou vyloučeni a nebude možno sestavit
senát. Stejně postupoval zdejší soud i v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. Nao 31/2003 – 16, kde byl žalovaným
krajský soud, jehož předseda rozhodnutí vydal, nebo v usnesení ze dne 25. 8. 2011, č. j. Nad 18/2011 – 2,
kde byl žalovaným přímo předseda krajského soudu.
[10] Shora uvedená východiska dopadají také na posuzovanou věc. Je tomu tak proto, že napadené rozhodnutí
vydal nynější místopředseda městského soudu pro správní úsek a lze tak mít objektivní pochybnost o podjatosti
všech soudců působících na tomto úseku. Proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh městského soudu
na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu je ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s. důvodný“.
[11] Odlišnost od posuzovaného případu spočívá v tom, že ve věci sp. zn. 9 A 349/2014
směřovala žaloba proti rozhodnutí žalovaného, zatímco v posuzované věci směřuje žaloba proti
nečinnosti žalovaného. Podstatné ovšem je, že v obou případech vystupoval za správní orgán
předseda žalovaného Obvodního soudu pro Prahu 2 Mgr. Aleš Sabol, který byl v době vydání
napadeného usnesení místopředsedou soudu, který jej vydal. Zároveň za žalovaného činil úkony i
v soudním řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno (podal vyjádření k žalobě, srov. č. l. 10
soudního spisu). Pro úplnost lze doplnit, že žaloba byla podána dne 12. 8. 2015, vyjádření
žalovaného bylo městskému soudu doručeno dne 3. 9. 2015 a místopředsedou městského soudu
je Mgr. Sabol od 1. 10. 2015.
[12] Nejvyšší správní soud ve srovnatelném případě k návrhu městského soudu rozhodl
o tom, že lze mít důvodné pochybnosti o podjatosti všech soudců městského soudu z výše
uvedených důvodů a přikázal věc jinému krajskému soudu. V posuzovaném případě jiný senát
městského soudu návrh na přikázání věci nepodal a o návrhu na osvobození od soudních
poplatků napadeným usnesením věcně rozhodl. Za této situace nelze než konstatovat,
že napadené usnesení bylo vydáno v řízení, v němž ve věci rozhodovali vyloučení soudci.
Tato skutečnost zároveň Nejvyššímu správnímu soudu brání blíže přezkoumat námitky proti
věcným důvodům napadeného usnesení.
IV.
Závěr a náklady řízení
[13] Z výše uvedených důvodů vyplývá, že napadené usnesení městského soudu je zatíženo
zmatečností řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce ve smyslu §103
odst. 1 písm. c), pročež Nejvyšší správní soud v záhlaví označené rozhodnutí městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne soud v rozhodnutí o věci samé
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu