ECLI:CZ:NSS:2016:7.AFS.127.2016:56
sp. zn. 7 Afs 127/2016 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. P., zastoupen
JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2016,
č. j. 59 Af 10/2016 - 19,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2016,
č. j. 59 Af 10/2016 - 19, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Odměna advokáta JUDr. Vladimíra Kašpara se u r č u je částkou 12 342 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční úřad v Liberci (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne
15. 10. 2002, č. j. 180145/02/192911/1908, a č. j. 180164/02/192911/1908 (dále jen „dodatečné
platební výměry“) žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období
roku 1997 a roku 1999.
[2] Rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací orgán“) ze dne
29. 8. 2008, č. j. 10498/08-1100-501808 (dále také „rozhodnutí o odvolání“) byly dodatečné
platební výměry zrušeny podle §50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,
ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Důvodem
zrušení byl závazný právní názor správních soudů, že před nabytím právní moci dodatečných
platebních výměrů došlo k uplynutí lhůty pro stanovení daně dle §47 zákona o správě daní
a poplatků. Tento právní závěr byl vyjádřen v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci ze dne 14. 11. 2007, č. j. 59 Ca 16/2005 - 94, a v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Afs 6/2008 - 110.
II.
[3] Žalobce následně podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
žalobu, ve které uvedl, že v jeho případě nastal stav neexistence prvostupňových rozhodnutí
(dodatečných platebních výměrů). Předmětné ustanovení §50 odst. 6 zákona o správě daní
a poplatků bylo možno využít pouze za situace, že ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně.
To splněno nebylo. Správně mělo proto dojít k aplikaci §27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní
a poplatků. Zrušení dodatečných platebních výměrů bylo nesprávným postupem a související
rozhodnutí o odvolání je proto nicotné. Dále žalobce uvedl, že na místě bylo zastavení daňového
řízení, neboť důvod řízení odpadl. Správce daně ani odvolací orgán však daňové řízení
neukončili; řízení proto formálně trvá a nepřípustně zasahuje do práva na rozhodnutí v přiměřené
lhůtě. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud vydal následující rozsudek: „I. Vyslovuje
se nicotnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2008, čj. 10498/08-1100-50180.
II. Žalovanému se pro odpadnutí důvodu řízení nařizuje ukončit řízení zastavením, dle ust. §27 odst. 1 písm. g)
zák. č. 337/1992 Sb.“
III.
[4] Krajský soud o žalobě rozhodl usnesením ze dne 2. 5. 2016, č. j. 59 Af 10/2016 - 19, tak,
že výrokem I pro opožděnost odmítl žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství ze dne
29. 8. 2008, č. j. 10498/08-1100-501808, a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
[5] V odůvodnění krajský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, dle kterého nelze žalobu namítající výhradně
nicotnost podat kdykoliv, ale tato musí být podána ve dvouměsíční lhůtě ode dne doručení
rozhodnutí o odvolání dle §72 odst. 1 s. ř. s. Žalobce tuto lhůtu nedodržel, když mu bylo
předmětné rozhodnutí doručeno dne 16. 10. 2008. Krajský soud proto žalobu odmítl dle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s.
IV.
[6] Dne 10. 6. 2016 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce
ze dne 20. 5. 2016. Žalobce (dále též „stěžovatel“) v kasační stížnosti mj. namítal, že se krajský
soud nezabýval žalobou v celém rozsahu. Stěžovatel v žalobě požadoval vedle vyslovení
nicotnosti rozhodnutí o odvolání i to, aby bylo ukončeno daňové řízení [postupem podle §27
odst. 1 písm. g) zákona o správě daní a poplatků, resp. podle §106 odst. písm. e) či f) zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)]. Krajský
soud se však nezabýval celým návrhem, ale pouze jeho částí (nicotností). Nevypořádal tedy „návrh
na ukončení daňového řízení“ obsažený v II petitu žaloby. Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení
krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatel v citované kasační stížnosti požádal i o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení advokáta. Těmto žádostem (i s ohledem na obsah kasační stížnosti a napadeného
usnesení) zdejší soud vyhověl usnesením ze dne 9. 9. 2016, č. j. 7 Afs 127/2016 - 31, a stěžovateli
přiznal plné osvobození od soudních poplatků, a pro řízení o kasační stížnosti mu ustanovil
JUDr. Vladimíra Kašpara, advokáta.
[8] V doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 10. 2016 stěžovatel (prostřednictvím
ustanoveného zástupce) nad rámec výše uvedeného uvedl, že se žalobou domáhal rovněž
ochrany před nezákonným zásahem či ochrany před nečinností správního orgánu,
který neukončil daňové řízení. Soud se ovšem nezabýval během lhůt ve vztahu k těmto žalobním
tvrzením a neposoudil ani jejich důvodnost. Soud proto nezákonně rozhodl o odmítnutí žaloby
a odňal tímto postupem stěžovateli právo na soudní ochranu. Stěžovatel proto navrhl, aby bylo
usnesení krajského soudu zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje s názory krajského
soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
VI.
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu je třeba zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[11] Kasační stížnost směřuje proti usnesení o odmítnutí žaloby. Podle konstantní judikatury
lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 7 Azs 13/2004 - 54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, všechny rozsudky Nejvyššího
správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům
podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Je-li dán důvod podle písm. e),
vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu
(žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, byla-li v něm soudem nesprávně
posouzena právní otázka ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li řízení u krajského soudu
zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nebo je-li rozhodnutí krajského soudu
nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012 - 13). Podřazení kasačních důvodů pod konkrétní
písmeno §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním
soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS).
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti vytýkal krajskému soudu, že se nezabýval všemi žalobními
tvrzeními, resp. nerozhodl o celém petitu žaloby. Krajský soud odmítl žalobu pouze v části
směřující do rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2008,
č. j. 10498/08-1100-50180, a nezabýval se druhým petitem této žaloby, resp. k němu
se vztahujícími tvrzeními. Nejvyšší správní soud této námitce přisvědčil.
[13] Jak vyplývá ze žaloby, stěžovatel v jejím petitu navrhoval, aby soud vydal následující
rozsudek: „I. Vyslovuje se nicotnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2008,
čj. 10498/08-1100-50180. II. Žalovanému se pro odpadnutí důvodu řízení nařizuje ukončit řízení zastavením,
dle ust. §27 odst. 1 písm. g) zák. č. 337/1992 Sb.“ I v dalších částech žaloby stěžovatel nepoukazoval
pouze na nicotnost „rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2008,
čj. 10498/08-1100-50180“, ale poukazoval i na nesprávný postup správních orgánů. Konkrétně
namítal, že správní orgány měly daňové řízení zastavit, což však neučinily; řízení proto formálně
trvá a nepřípustně zasahuje do práv stěžovatele. I z listin přiložených k žalobě lze dovozovat,
že stěžovatel nebrojil pouze proti citovanému rozhodnutí. Stěžovatel k žalobě přiložil přílohy,
ve kterých poukazoval na nevydání rozhodnutí o ukončení daňového řízení, resp. na nepřípustné
zásahy do svých práv. Ostatně jako žalovaného stěžovatel označil Finanční úřad pro Liberecký
kraj, tedy prvostupňového správce daně, a nikoliv odvolací orgán. Z obsahu žaloby a přiložených
listin tedy nebylo možné jednoznačně dovozovat, že stěžovatel správní žalobou brojil pouze
proti správnímu rozhodnutí, jak uzavřel krajský soud.
[14] Zdejší soud setrvale judikuje (např. rozsudek ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 - 39,
ze dne 19. 10. 2006, č. j. 6 Aps 2/2005 - 60), že jednotlivé žalobní typy uvedené v soudním řádu
správním jsou zásadně odlišné a nelze je zaměňovat; rozdílně jsou upraveny i podmínky včasnosti
jednotlivých žalob (srov. §72, §80 a §84 s. ř. s.). Není-li přitom možné beze všech pochybností
určit konkrétní žalobní typ, je povinností krajského soudu vyzvat žalobce postupem dle §37
odst. 5 s. ř. s. k odstranění tohoto nedostatku. Jak se uvádí např. v posledně citovaném rozsudku:
„Soud je po zahájení řízení povinen dle obsahu žalobního návrhu určit, jakému typu ochrany tvrzení žalobce
odpovídá, pokud tak nemůže bez pochybností učinit (například z důvodu rozporu mezi obsahem žaloby
a navrhovaným typem řízení), pak je namístě odstranit tyto vady žaloby postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s.“
[15] Krajský soud však bez dalšího stěžovatelovu žalobu (která nesměřovala pouze
proti správnímu rozhodnutí) posoudil jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu
§65 s. ř. s. a následně ji z důvodu opožděnosti odmítl. Takový postup nelze v projednávaném
případě považovat za postup odpovídající výše uvedené judikatuře, resp. povinnosti soudu
posuzovat úkony účastníků dle jejich obsahu.
[16] Uvedené pochybení krajského soudu má vliv na zákonnost kasační stížností napadaného
usnesení, přičemž toto nemůže korigovat Nejvyšší správní soud. Kasační soud z výše uvedených
důvodů proto usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení, ve kterém je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). Dalšími otázkami se Nejvyšší
správní soud za výše uvedené situace nezabýval.
[17] V dalším řízení tedy bude na krajském soudu, aby se věcí v souladu se zákonem
a v mezích vysloveného závazného názoru Nejvyššího správního soudu znovu a důkladně
zabýval. Pokud nebude beze všech pochybností možné určit žalobní typ, bude na místě
postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[18] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (s výjimkou náhrady nákladů
za ustanoveného zástupce pro řízení o kasační stížnosti) rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovateli byl totiž, a to pouze pro řízení o kasační stížnosti,
ustanoven zástupcem advokát – JUDr. Vladimír Kašpar. Ustanovenému advokátovi platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud mu přiznal
odměnu za tři úkony právní služby [první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, porada
s klientem přesahující jednu hodinu podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a dále písemné
doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 10. 2016 podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]
v celkové výši 9 300 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 900 Kč
jako paušální náhradu výdajů spojených s těmito úkony (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Jelikož je zástupce plátcem DPH, zvýšil soud odměnu o 21 %, odpovídající částce 2 142 Kč.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 12 342 Kč, která bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu