ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.97.2016:34
sp. zn. 7 As 97/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. Ch., zastoupen
Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalovanému:
Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3.
2016, č. j. 11 A 157/2015 - 35, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhá zrušení rozsudku Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 3. 2016, č. j. 11 A 157/2015 - 35, kterým bylo
výrokem I. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobci kauci ve výši 5.000 Kč,
která byla u žalobce vybrána dne 15. 7. 2015 proti vydanému potvrzení č. 000468. Výrokem II.
bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
15.600 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Maxy.
V kasační stížnosti žalovaný požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Uvedl, že vrácení kauce žalovaným by bylo v rozporu s obecně závaznými právními předpisy
[zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění účinném době rozhodování (dále jen „zákon o silničním provozu“)]. Poukázal
i na hrozbu bezdůvodného obohacení. Pokud by žalovaný vrátil kauci v souladu s rozsudkem
městského soudu, nabyl by žalobce bezdůvodné obohacení, neboť částku 5.000 Kč by inkasoval
poprvé od žalovaného na základě napadeného rozsudku a podruhé by uvedenou částku obdržel
od správního orgánu, který bude rozhodovat ve věci přestupku (vrácenou nebo započtenou
na pokutě za přestupek). Vrácení kauce by rovněž bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh žalovaného na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Podle žalobce žalovaný neprokázal, že by výkon
rozsudku způsobil na jeho straně jakoukoliv újmu, proto nebyla splněna podmínka pro přiznání
odkladného účinku vyplývající z ust. §73 odst. 2 s. ř. s.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
ust. §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.
Soudy ve správním soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným
právům a rovněž institut odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní
ochrana žalobce – účastníka správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno
dovozovat vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku
rozhodnutí krajského soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu
v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 - 20).
Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu např. nelze spatřovat
nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému (podle dřívější dikce ust. §73 odst. 2 s. ř. s.)
v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového
pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33,
či usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS). Návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba hodnotit i ve světle názoru vyjádřeného
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS: „S ohledem na postavení správního orgánu
v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům […].“
V tvrzeních žalovaného Nejvyšší správní soud nespatřuje újmu, která by mohla být
nepoměrně větší než újma hrozící žalobci přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud připomíná, že rozsudkem městského soudu byla žalovanému (jako orgánu
veřejné moci) uložena povinnost vrátit žalobci kauci ve výši 5.000 Kč. Žalovaný spatřuje
nepoměrně větší újmu v tom, že by vykonáním rozsudku městského soudu porušil zákon
o silničním provozu. Za této situace je třeba vycházet ze skutečnosti, že městský soud vydal
rozhodnutí, které v souladu s ust. §54 odst. 5 s. ř. s. nabylo doručením právní moci. Výrok
pravomocného rozsudku je dle odst. 6 téhož ustanovení závazný pro účastníky, osoby zúčastněné
na řízení a pro orgány veřejné moci. Právní moc je důležitou vlastností soudních, ale i dalších,
rozhodnutí znamenající jejich nezměnitelnost a závaznost. Jedná se o významnou záruku právní
jistoty nejen pro účastníky řízení, ale i pro celou společnost (obdobně srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 9 As 75/2014 - 28). Uložil-li tedy městský soud
žalovanému povinnost vrátit vybranou kauci 5.000 Kč žalobci, je povinností žalovaného takto
učinit a řídit se závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí,
bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost. Odlišný právní názor na posuzovanou
otázku sám o sobě neopravňuje správní orgán ve věci nekonat a není důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Závazný názor městského soudu je nutno do doby,
než bude eventuelně rozhodnutí městského soudu zrušeno, považovat za správný. Nadto je třeba
uvést, že žalovaný ani neuvedl, jaká újma by mu vlastně měla v důsledku domnělého porušení
právních předpisů vzniknout. Dodržením závazného právního názoru (podle něhož má žalovaný
vrátit žalobci vybranou kauci ve výši 5.000 Kč) nemůže v daném případě vzniknout újma
dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. To stejné platí i pro navazující
tvrzení žalovaného (o hrozbě vzniku bezdůvodného obohacení, porušení zásady ne bis in idem,
atp.).
S ohledem na výše uvedené se již nebylo nutné zabývat tím, zda by přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, tedy splněním druhé
podmínky pro přiznání odkladného účinku.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou splněny
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ust. §73 s. ř. s., ve spojení
s ust. §107 s. ř. s. Rozhodl proto tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2016
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu