ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.269.2015:54
sp. zn. 9 Afs 269/2015 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. J. Č.,
zast. JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5491/10-1100-202289, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, č. j. 8 Af 16/2011 – 60,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, č. j. 8 Af 16/2011 – 60,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5491/10-1100-
202289, se z r ušuj e a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení.
IV. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační
stížnosti v celkové výši 23 940 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Michala Špirka,
advokáta se sídlem Vysoká 92, Rakovník, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství
v Praze (dále jen „odvolací orgán“). Rozhodnutím odvolacího orgánu bylo zamítnuto odvolání
proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rakovníku (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 4. 2010,
č. j. 40745/10/069910204300, dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob
za zdaňovací období roku 2007. Tímto rozhodnutím byl stěžovateli dodatečně stanoven základ
daně ve výši 1 127 877 Kč, dodatečně vyměřena daň ve výši 360 928 Kč a sděleno penále
z dodatečně vyměřené daně podle §37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“),
ve výši 72 185 Kč.
I. Vymezení věci
[2] Předmětem sporu v projednávané věci je, zda částka ve výši 800 000 Kč, která
představuje smluvní odměnu likvidátora (stěžovatele) ve výši 672 737,- Kč a ostatní příjmy s tím
související ve výši 127 263,- Kč, byla stěžovatelovým zdanitelným příjmem za zdaňovací období
roku 2007.
[3] Městský soud vyhodnotil, že většina žalobních námitek mířila mimo meritum věci.
Správce daně učinil logický závěr, že stěžovatel v červenci 2007 přijal částku 800 000 Kč jako
odměnu spojenou s výkonem funkce likvidátora. Byl to jeho příjem, který podléhal zdanění.
Jelikož při úřední činnosti správce daně zjistil, že tato částka nebyla dosud přiznána pro účely
daně z příjmů a nebyla z ní daň odvedena, nezbylo mu než vydat rozhodnutí, kterým byla tato
částka dodatečně zdaněna. Soud odmítl námitky týkající se fiktivnosti předložených dokladů.
Finanční orgány vyhodnotily doklady předložené stěžovatelem zcela správně.
[4] A argumentaci rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010, č. j. 14 Cmo
335/2009 – 92 (dále jen „rozsudek vrchního soudu“) ve spojení s předchozím rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2009, č. j. 59 Cm 1/2009 - 27, kterým bylo rozhodnuto,
že stěžovatel na odměnu v této výši nárok neměl, městský soud nepovažoval za daných okolností
z hlediska daňového za relevantní. Finanční orgány musely vycházet z toho, že ve zdaňovacím
období roku 2007 stěžovatel vykázal příjem 800 000 Kč. Tento příjem podle dokladů, které sám
vystavil, měl skutečně přijmout a nepodrobit ho dani z příjmů.
[5] Městský soud z uvedených důvodů žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[7] Městský soud špatně vyhodnotil rozsudek vrchního soudu, kterým bylo pravomocně
rozhodnuto, že mu nárok na odměnu či zálohu v částce 800 000 Kč nevznikl. S pravomocnými
rozsudky se přesvědčivě nevypořádal, rezignoval na střet mezi rozhodnutími soudů a povinností
zdanit prostředky, na které mu nikdy nevznikl nárok. Zadržované peníze na účtu úschov
(depozitním účtu) byly toliko bezdůvodným obohacením. Celou částku musel následně vydat
do konkurzní podstaty. Tato částka se tedy nestala jeho příjmem ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o daních
z příjmů“). Závěry správce daně, že jednal jako advokát a nikoli likvidátor nemají oporu
v provedeném dokazování. Stěžovatel v době přijetí peněz již jednal jako likvidátor.
[8] Tvrzení finanční správy, že zápočtem byl jako věřitel uspokojen, považuje
za nepřezkoumatelné a nepravdivé. Nárok na odměnu likvidátora mu nikdy nevznikl, protože
se jednalo o bezdůvodné obohacení. Má za to, že se odvolací orgán rozsudkem vrchního soudu
nezabýval, protože se již blížil konec lhůty pro vyměření daně. Protože městský soud nesjednal
nápravu, předložil stěžovatel v řízení o kasační stížnosti znalecký posudek. Ten má prokazovat,
že částka 800 000 Kč neměla být zdaněna v roce 2007. Zdůrazňuje, že pokud finanční prostředky
uložené na účtu úschovy neopustily tento účet, k příjmu ve prospěch stěžovatele nikdy nedošlo.
[9] Přiznává, že měl skutečnou snahu nějakým způsobem uplatnit svoje nároky ještě přede
dnem, než mu na plnění vznikl nárok (tj. po ukončení likvidace), neboť si uvědomil,
že zpeněžením konkurzní podstaty již následně nebude na čem se uspokojovat, a tedy chtěl svůj
nárok uplatnit ještě před jeho splatností. Šlo tedy o snahu formálně listinou nazvanou zápočet
uplatnit svůj nárok.
[10] Dále zpochybňuje pokladní doklady. Peněžní prostředky v roce 2007 pro sebe fakticky
nepřijal. Účetní operace probíhaly až v roce 2008, což stěžovatel dokládá v řízení o kasační
stížnosti novými pokladními doklady. Všechny předložené doklady prokazují, že žádné
prostředky z depozitního účtu ve svůj prospěch nikdy nepřijal.
[11] Navrhuje rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel částku 800 000 Kč přijal
jako příjem, který měl povinnost zdanit. Podklady, ze kterých bylo vycházeno, byly poskytnuty
přímo stěžovatelem, nebyl důvod k pochybnostem, že je těmito doklady účtováno o skutečných
operacích. Doklady přijetí částky 800 000 Kč jako odměny likvidátora prokázaly. Rozsudek
vrchního soudu nepovažuje z daňového hlediska za relevantní. V této souvislosti poukazuje
na §5 odst. 6 zákona o daních z příjmů, dle kterého se o příjem zahrnutý do základu daně
(dílčího základu daně) v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, sníží příjmy
(výnosy) anebo se zvýší výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo,
za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno
v účetnictví nebo v daňové evidenci poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně)
podle §7 a 9.
[13] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[14] Stěžovatel v replice poukazuje na fakt, že je narozen 4. 1. 1953 a mj. dovrší ke dni
4. 1. 2016 důchodový věk a ukončuje činnost ze zdravotních důvodů. Pro futuro zde nebude
žádný příjem, od kterého by bylo možné vratku odečíst a snižovat příjmy. Tím, že žalovaný
ignoroval rozsudek vrchního soudu, jej úmyslně poškodil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně důvodná.
[16] Ze správního spisu soud zjistil, že na základě mandátní smlouvy uzavřené dne 15. 2. 2007
a jejich dodatků (1-3) se stěžovatel zavázal pro společnost RAJA, spol. s.r.o. „v likvidaci“
(dále jen „RAJA“), provést činnosti spjaté s výkonem funkce likvidátora oproti zaplacení odměny
a eventuálních výdajů nezbytně nutných pro fázi likvidace. Z dodatku 3 mandátní smlouvy
vyplývá, že měl právo zúčtovat náklady či odměnu na vrub zálohy až ke dni ukončení likvidace
eventuelně rozvrhového rozhodnutí v konkurzním řízení, a to též oproti přijatým plněním
pro společnost. Z výpisu z účtu stěžovatele bylo zjištěno, že obdržel dne 1. 3. 2007 na svůj
účet advokátních úschov platbu ve výši 800 000 Kč s označením (depozitum) vratka
od JUDr. Sigmundové – PETROS (JUDr. Sigmundová byla správkyní konkurzní podstaty
společnosti PETROS, s.r.o). Ze zápočtu mezi společností RAJA a stěžovatelem datového dnem
18. 7. 2007 vyplývá, že stěžovatel učinil jednostranný zápočet sjednané odměny vůči plnění
ve výši 800 000 Kč. Účinky konkurzu společnosti RAJA nastaly následující den, tj. 19. 7. 2007.
[17] Ve spise jsou dále založeny jednak jednoduchý výdajový pokladní doklad společnosti
RAJA ze dne 18. 7. 2007, ze kterého má vyplývat, že stěžovateli byla vyplacena částka 800 000 Kč
a účelem platby byl zápočet ze dne 18. 7. 2007, odměna+náklady, a jednak stvrzenka ze dne
18. 7. 2007 o přijetí hotovosti 800 000 Kč stěžovatelem s jeho podpisem. Ze sdělení správce
konkurzní podstaty společnosti RAJA ze dne 25. 11. 2010 soud zjistil, že společnost RAJA
o částce 800 000 Kč ve svém účetnictví neúčtovala až do prosince 2007, zápočet ze dne
18. 7. 2007 nebyl přede dnem 14. 12. 2007 nikomu předán. Následně společnost RAJA vedla
částku 800 000 Kč jako pohledávku za stěžovatelem, se kterým vedla spor o vrácení těchto
prostředků.
[18] Na základě takto zjištěných skutečností má soud za to, že stěžovatel v roce 2007 jednal
s úmyslem získat částku 800 000 Kč jako odměnu za výkon funkce likvidátora a na úhradu
nákladů, které mu vznikly v souvislosti s likvidací společnosti RAJA. Ostatně sám v kasační
stížnosti přiznává, že měl skutečnou snahu nějakým způsobem uplatnit svoje nároky ještě přede
dnem, než mu na plnění vznikl nárok (tj. po ukončení likvidace), neboť si uvědomil,
že zpeněžením konkurzní podstaty již následně nebude na čem se uspokojovat, a tedy chtěl svůj
nárok na odměnu uplatnit ještě před jeho splatností.
[19] V současné době v návaznosti na rozsudek vrchního soudu tvrdí, že zadržované peníze
na účtu úschov nikdy jeho příjmem nebyly, protože se jednalo o bezdůvodné obohacení. Protože
musel celou částku následně vydat do konkurzní podstaty, nestala se částka 800 000 Kč jeho
příjmem. Soud je přesvědčen, že závěry rozsudku vrchního soudu nemohly na posouzení daňové
povinnosti stěžovatele za zdaňovací období roku 2007 ničeho změnit. Předmětem přezkumu
v projednávané věci je rozhodnutí, kterým byl stěžovateli dodaněn příjem vztahující
se ke zdaňovacímu období roku 2007, nikoli období, ve kterém došlo k vrácení finančních
prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na základě pravomocného rozsudku vrchního
soudu (2011).
[20] Soud dále zdůrazňuje, že stěžovatel před civilními soudy argumentoval tak, že nárok
na odměnu měl, neboť mu vznikl již schválením na valné hromadě dne 22. 2. 2007, bezdůvodné
obohacení odmítal. V nyní projednávané věci naopak tvrdí, že mu nárok na odměnu likvidátora
ve výši 800 000 Kč nikdy nevznikl, tato částka tedy nebyla jeho příjmem. Argumentace
stěžovatele je zjevně účelová, neboť každému ze soudů předkládá zcela opačná tvrzení.
Skutečnost, že z pohledu soukromého práva stěžovatel provedl jednostranný zápočet dosud
neexistující pohledávky, a proto je povinen takto bezdůvodně získanou částku vrátit zpět, však
nemá sama o sobě za následek neexistenci či zpětný zánik zdanitelného příjmu.
[21] Z podkladů obsažených ve spise jednoznačně vyplývá, že částku 800 000 Kč si stěžovatel
zajistil pro sebe, a to jednak za účelem úhrady nákladů spojených s likvidací a dále zejména jako
svoji odměnu za činnost likvidátora. Tato částka byla převedena na jeho účet advokátní úschovy
nikoli proto, že by ji nepovažoval za svůj příjem, ale protože provozní účty společnosti RAJA
byly obstavené exekutory, jak sám uvádí. Navíc tato společnost byla před vstupem
do konkurzního řízení, jehož účinky nastaly pouze jeden den po provedeném jednostranném
zápočtu a stěžovatel si byl s největší pravděpodobností vědom, že zápočet už nebude možné
provést.
[22] Tvrzení, že finanční prostředky uložené na účtu úschovy nikdy neopustily tento účet,
k příjmu ve prospěch stěžovatele nikdy nedošlo, není dle spisové dokumentace pravdivé.
Zůstatek totiž stěžovatel převedl v roce 2007 na terminovaný vklad, k vrácení na depozitní účet
(účet úschovy) došlo až v roce 2008. S obdrženou částkou tedy stěžovatel disponoval a mohl z ní
čerpat užitek (případné úroky na terminovaném účtu).
[23] Zpochybnění pokladních dokladů datovaných dnem 18. 7. 2007, které jsou obsahem
správního spisu, předložením dokladů datovaných dnem 11. 2. 2008 v řízení o kasační stížnosti,
soud nemůže akceptovat. Stěžovatel tyto doklady v daňovém řízení nepředložil, pravost dokladů
obsažených ve správním spise nezpochybnil ani v řízení před městským soudem. Podle §109
odst. 5 ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí,
Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
[24] V řízení o kasační stížnosti byl předložen i znalecký posudek Ing. Luboše Marka, který
měl prokazovat, že částku 800 000 Kč nelze zdanit. Nejvyšší správní soud není opravnou
instancí, ale jeho úkolem je zejména přezkoumat závěry krajského (městského) soudu, které zaujal
k jednotlivým skutkovým a právním závěrům. Všechny skutečnosti a je prokazující důkazní
prostředky, které jsou rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci samé, musí proto
stěžovatel uvést a navrhnout již v řízení před soudem prvního stupně. K tomu v projednávané
věci nedošlo. V řízení o žalobě před městským soudem stěžovatel tento znalecký posudek
nepředložil, protože jej nechal znalce vypracovat až v reakci na zamítavý rozsudek městského
soudu. Takový postup možný není.
[25] Námitky, že městský soud vyhodnotil rozsudek vrchního soudu nesprávně, či že se s ním
přesvědčivě nevypořádal, kasační soud nesdílí. Městský soud měl za to, že za daných okolností
rozsudek vrchního soudu nebyl z hlediska daňového relevantní. Finanční orgány byly povinny
vycházet ze skutečnosti, že stěžovatel měl ve zdaňovacím období roku 2007 příjem 800 000 Kč,
který nezdanil. Soud tuto úvahu považuje za dostatečnou a správnou, což vyplývá i z výše
uvedené argumentace. Tvrzení, že se odvolací orgán nezabýval rozsudkem vrchního soudu,
protože se již blížil konec lhůty pro vyměření daně, považuje soud za spekulativní. Navíc jak již
bylo jednou zmíněno, rozsudek vrchního soudu nemohl na posouzení daňové povinnosti
stěžovatele za zdaňovací období roku 2007 ničeho změnit.
[26] Námitce, že závěry správce daně, že stěžovatel získal sporný příjem jako advokát a nikoli
jako likvidátor nemají oporu v provedeném dokazování, Nejvyšší správní soud naopak vyhověl.
[27] Odvolací orgán na str. 3 žalobou napadeného rozhodnutí konstatoval, že výslechem
JUDr. Sigmundové (správkyně konkurzní podstaty společnosti PETROS) bylo objasněno, proč
finanční prostředky byly zaslány na účet advokátní kanceláře stěžovatele. JUDr. Sigmundová
uvedla, že byla vyzvána dopisem, aby finanční částku zaslala na účet advokátní kanceláře.
Odvolací orgán dále uvedl, že z kopie dopisu ze dne 15. 2. 2007 je zřejmé, že je vyhotoven
na hlavičkovém papíru advokátní kanceláře stěžovatele s podpisem „JUDr. J. Č. – advokát“
Tímto podpisem s označením advokát bylo dle odvolacího orgánu prokázáno, že stěžovatel
nejednal jako likvidátor, ale jako advokát. Ohledně částky 800 000 Kč nebyla žádná jiná smlouva
mezi stěžovatelem - likvidátorem a JUDr. Sigmundovou uzavřena. Nejednalo se tedy
o depozitum jako takové, přestože částka byla zaslána na depozitní účet stěžovatele.
[28] Soud však ze spisu zjistil, že stěžovatel byl dne 15. 2. 2007 jmenován valnou hromadou
do funkce likvidátora společnosti RAJA. Jmenováním na něj přešla působnost statutárního
orgánu jednat jménem společnosti. Dne 1. 3. 2007 obdržel na svůj účet advokátních úschov
platbu ve výši 800 000 Kč s označením (depozitum) vratka od JUDr. Sigmundové – PETROS.
Dne 18. 7. 2007 učinil stěžovatel jako likvidátor jednostranný zápočet sjednané odměny vůči
plnění ve výši 800 000 Kč, které přijal ve prospěch společnosti RAJA od správkyně konkurzní
podstaty společnosti PETROS JUDr. Sigmundové. Celý takto zjištěný skutkový stav
ve vzájemných souvislostech svědčí o tom, že stěžovatel spornou částku započetl na odměnu
likvidátora, nikoli advokáta. Ostatně stejné závěry plynou i z rozhodnutí vrchního soudu.
[29] Skutečnost, že stěžovatel vyzval JUDr. Sigmundovou dopisem ze dne 15. 2. 2007
(vyhotoven na hlavičkovém papíru advokátní kanceláře stěžovatele s podpisem „JUDr. J. Č. –
advokát“), aby prostředky ve výši 800 000 Kč zaslala na účet advokátní kanceláře, neprokazuje, že
stěžovatel získal či chtěl získat částku 800 000 Kč za právní službu poskytnutou advokátem.
Obdobně ani z výpovědi JUDr. Sigmundové žádným způsobem nevyplývá, že by stěžovatel přijal
spornou částku za jím poskytnuté advokátní služby. JUDr. Sigmundová měla maximálně
povědomí o tom, že stěžovatel zastupoval v minulosti společnost RAJA jako advokát.
Ve svědecké výpovědi výslovně uvedla, že v době, kdy byla vyzvána k navrácení částky
800 000 Kč, byla společnost RAJA již v likvidaci a stěžovatel byl jejím likvidátorem. Pro ni tedy
bylo rozhodující číslo účtu, které jí sdělil likvidátor. Jediným důkazem, o který odvolací orgán
opírá své skutkové zjištění, že sporný příjem je příjmem za advokátní služby, je skutečnost,
že dopis ze dne 15. 2. 2007 je na hlavičkovém papíru advokátní kanceláře s podpisem stěžovatele,
jako advokáta.
[30] Rozhodnutí odvolacího orgánu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Skutečnost, že stěžovatel žádal o zaslání sporné částky dopisem na hlavičkovém papíru své
advokátní kanceláře, je pro závěr o povaze činnosti, za kterou měl sporný příjem náležet, zcela
nedostatečný. Rozhodnutí odvolacího orgánu je navíc i vnitřně rozporné. Na jedné straně tvrdí,
že stěžovatel jednal jako advokát. Na některých místech však uvádí, že zdanitelným příjmem roku
2007 byla smluvní odměna likvidátora, popř. že stěžovatel jako likvidátor ve společnosti RAJA
přijal částku 800 000 Kč a tato částka se stala jeho zdanitelným příjmem roku 2007.
[31] Přijal-li stěžovatel částku 800 000 Kč jako likvidátor, nemohli správci daně tento příjem
zdanit dle §7 zákona o daních z příjmů. Odměna likvidátora je považována pro účely zdanění
u fyzické osoby za příjem ze závislé činnosti a z funkčních požitků dle §6 odst. 1 písm. b) zákona
o daních z příjmů.
[32] V dalším řízení se tedy odvolací orgán bude znovu zabývat povahou příjmu v hodnotě
800 000 Kč a tento svůj závěr řádně odůvodní. Od toho se bude při dodanění sporného příjmu
odvíjet i použití příslušné právní úpravy zákona o daních z příjmů.
[33] Jak již Nejvyšší správní soud judikoval, například v rozsudku ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 – 91: „Přezkoumal - li Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného, které pro absenci
odůvodnění nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti rovněž své rozhodnutí.“
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího orgánu je nepřezkoumatelné, je bez dalšího zřejmé,
že touto vadou je stižen i rozsudek městského soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Soud shledal kasační stížnost částečně důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
napadený rozsudek městského soudu.
[35] S ohledem na to, že v posuzovaném případě byly již v řízení před městským soudem
důvody pro to, aby bylo rozhodnutí odvolacího orgánu zrušeno, nevrátil věc městskému soudu
k dalšímu řízení, neboť by při respektování názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem
v tomto rozhodnutí a vzhledem k charakteru vytýkaných pochybení nemohl vady napadeného
rozhodnutí odvolacího orgánu nikterak zhojit. Soud proto současně se zrušením rozhodnutí
městského soudu rozhodl postupem podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. a zrušil také rozhodnutí
odvolacího orgánu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.,
za přiměřeného použití 78 odst. 4 s. ř. s.]. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím
rozsudku, je správní orgán za přiměřeného použití §78 odst. 5 s. ř. s. vázán.
[36] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského
soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem
vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[37] Žalovaný ve věci úspěch neměl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Stěžovatel měl
ve věci plný úspěch, neboť rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, proto mu soud dle §60 odst. 1
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto
náklady řízení jsou tvořeny jednak částkou 7 000 Kč za soudní poplatky (soudní poplatek ve výši
5 000 Kč za kasační stížnost a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za žalobu). Dále jsou náklady
řízení tvořeny částkou 16 940 Kč.
[38] Zástupce stěžovatele před městským soudem učinil v řízení o žalobě celkem tři úkony
právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a 2x písemné podání
ve věci samé (žaloba + replika) ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý
z těchto úkonů právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 2 100 Kč [§9 odst. 3 písm. f)
ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2012], a 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní
služby náleží 2 400 Kč. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH. K nákladům řízení o žalobě se tedy
přičítá DPH, tj. 1 512 Kč. Celková částka za řízení před městským soudem činí 8 712 Kč.
[39] V řízení před městským soudem proběhlo dne 1. 10. 2015 i ústní jednání, na kterém byl
stěžovatel přítomen osobně bez svého zástupce. Žádné náklady (cestovné) v souvislosti s účastí
na tomto jednání soudu nevyúčtoval.
[40] V řízení před Nejvyšším správním soudem učinil zástupce stěžovatele dva úkony právní
služby, kterým byly dvě písemné podání soudu ve věci samé, a to kasační stížnost a replika
k vyjádření žalovaného [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve znění účinném pro
projednávanou věc], za které mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon.
Dále mu náleží 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon dle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Celkem za dva úkony tedy 6 800 Kč. S ohledem na skutečnost, že v řízení
před oběma správními soudy zastupoval stěžovatele stále stejný zástupce, nepovažuje Nejvyšší
správní soud převzetí a přípravu zastoupení v kasačním řízení za úkon právní služby, za který by
náležela zástupci další náhrada nákladů řízení. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH. K nákladům
řízení o kasační stížnosti se tedy přičítá DPH, tj. 1 428 Kč. Celková částka za řízení před
Nejvyšším správním soudem činí 8 228 Kč.
[41] Celková částka náhrady nákladů řízení před městským soudem a před Nejvyšším
správním soudem tak činí 23 940 Kč. Tuto částku je povinen žalovaný uhradit k rukám zástupce
stěžovatele JUDr. Michala Špirka, advokáta se sídlem Vysoká 92, Rakovník. Náhrada nákladů
řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu