ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.199.2016:27
sp. zn. 9 As 199/2016 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. P.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 11. 4. 2016, č. j. 1018/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 9 A 66/2016 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení II. výroku v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované specifikovanému tamtéž.
[2] Byť stěžovatel splňuje první z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, tj. jsou u něj
dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, druhá z podmínek dle městského soudu
naplněna nebyla.
[3] Ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně stěžovatelových práv, neboť je schopen
sám adekvátně argumentovat a hájit svá práva. Podaná žaloba má všechny zákonem stanovené
náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně vylíčil tvrzené důvody nezákonnosti napadeného
rozhodnutí. Projednávaná věc navíc není po skutkové ani právní stránce složitá. Na tomto závěru
nic nemění skutečnost, že stěžovatel je vzhledem ke svému nepříznivému stavu upoután
na lůžko. Právo na přístup k soudu může v projednávané věci dostatečným způsobem realizovat
prostřednictvím písemných podání.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že žalovaná je profesním sdružením advokátů,
což mezi nimi vyvolává značnou nerovnováhu. Domnívá se, že z tohoto důvodu by měl být
v řízení zastoupen advokátem. Navíc je těžce zdravotně postižený a trvale upoutaný na lůžko, což
mu fakticky znemožňuje jakoukoli účast v řízení. Pokud mu nebude ustanoven advokát, bude mu
fakticky zabráněno v přístupu k soudu. Rozhodnutí městského soudu považuje ve světle všech
důkazů, které do řízení doložil, za šokující, absurdní, diskriminující a nepřípustné.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele směřuje
proti rozhodnutí městského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce,
nemusí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015
Sb. NSS).
[6] Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přezkumem usnesení městského soudu v tomto
rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou projednávané věci je otázka, zda je k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné,
aby byl v řízení před městským soudem zastoupen advokátem. Jedná se totiž o jednu
z podmínek, která musí být podle §35 odst. 8 s. ř. s. splněna pro ustanovení zástupce z řad
advokátů, jehož hotové výdaje a odměnu hradí stát.
[8] Judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se naplnění této podmínky je dlouhodobě
stabilní a jasná. „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc
po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo,
např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky
po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém
časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany
práv účastníka“ (viz rozsudek ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 – 64, nebo ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 5 Afs 20/2011 – 62). Je vhodné poznamenat, že novela s. ř. s. provedená zákonem
č. 303/2011 Sb. vložila do citovaného ustanovení příslovce „nezbytně“, což mělo podle
důvodové zprávy zdůraznit mimořádnost tohoto institutu (srov. tisk č. 319/0, Poslanecká
sněmovna, VI. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz).
[9] Podle obsahu žaloby je zjevné, že stěžovatel se bez problémů orientuje v hmotněprávních
a procesních předpisech, zná svá práva a také je uplatňuje. V projednávaném případě nadto nejde
o věc mimořádně složitou, jež by vyžadovala odbornou právní pomoc. Žalovaná napadeným
rozhodnutím neurčila stěžovateli advokáta, neboť mu již byl ustanoven soudem. On tvrdí,
že žádal o ustanovení advokáta pro věc jinou. Půjde tedy pouze o posouzení, zda žalovaná
rozhodovala o ustanovení advokáta pro věc, pro kterou stěžovatel požadoval, případně
o přezkum závěru, že již advokáta má. V takové situaci podmínky pro ustanovení zástupce podle
§35 odst. 8 s. ř. s. naplněny nejsou.
[10] Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel je dle svého tvrzení trvale
upoután na lůžko a nemůže se zúčastnit soudního jednání. S ohledem na výše uvedené je totiž
nepravděpodobné, že před městským soudem vyvstane potřeba jakéhokoli dokazování, ostatně
ani účastníci žádný důkazní návrh nevznesli. Nelze tedy předpokládat, že bude třeba nařídit
jednání.
[11] Nejvyšší správní soud stejně jako městský soud uzavírá, že stěžovatel může
v projednávané věci sám dostatečně hájit svá práva, podmínky pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle §35 odst. 8 s. ř. s. proto naplněny nebyly.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné z kasačních námitek ani neshledal vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, proto kasační stížnost podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s. zamítl.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu