ECLI:CZ:NSS:2016:NAD.49.2016:35
sp. zn. Nad 49/2016 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. R.
G., zast. JUDr. Pavlem Kortou, advokátem se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 8. 2015, č. j. MSP-706/2014-OT-OSV/2, o návrhu Krajského soudu
v Ostravě na postup podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 112/2015
se p ři k azu je Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 13. 10. 2015 se žalobce domáhal
zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Si 467/2014. Tímto
rozhodnutím Krajský soud v Ostravě odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací, konkrétně
telefonních čísel na všechny soudce a vyšší soudní úředníky tohoto soudu.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. 8 A 194/2015 – 6, věc
postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě. V projednávané věci totiž rozhodoval
jako správní orgán prvního stupně Krajský soud v Ostravě, jehož sídlo je v Ostravě. Podle §7
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), je tak k vyřízení věci místně příslušný právě tento soud.
[3] Krajský soud v Ostravě podal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s., protože pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Důvodné pochybnosti
o nepodjatosti všech soudců spatřuje v tom, že by měli posuzovat postup pracovníků
a funkcionářů téhož soudu.
[4] Žalovaný s postoupením věci jinému než místně příslušnému soudu souhlasil a navrhl
přikázání věci Městskému soudu v Praze či Krajskému soudu v Praze. Žalobce nesouhlasil,
neboť má za to, že soudci Krajského soudu v Ostravě jsou plně nad věcí a schopni věc nezávisle
a objektivně rozhodnout.
[5] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo vyjádřit se k tomu,
kterému soudu má být věc přikázána. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace
nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného
soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro aplikaci §9 odst. 1 s. ř. s.
a přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu jsou v nynější věci splněny,
neboť danou věc by rozhodovali soudci působící u Krajského soudu v Ostravě,
jehož se současně spor týká (ve správním řízení rozhodoval v prvním stupni). Jedná se tedy
o hodnocení nestrannosti soudců, kteří by měli posoudit postup samotného soudu,
u kterého působí.
[7] Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že součástí práva na spravedlivý
proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval
nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva
v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
[8] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat
toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi
nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.
[9] Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují objektivní okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce
určitým, nikoli nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoli pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno
již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, publikovaný jako N 127/6 SbNU 429; srovnej také rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70).
[10] Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě lze mít zejména
proto, že se přezkum týká postupu jeho funkcionáře. Podle §119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, jsou předseda a místopředsedové
krajského soudu orgány státní správy soudů. Tato skutečnost tak zavdává objektivní pochybnosti
o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví uvedeného soudu,
a proto již tato skutečnost je dostačující k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval
podle §9 odst. 1 s. ř. s. (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015,
č. j. Nad 67/2015 – 31, ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, ze dne 30. 9. 2003,
č. j. Nao 31/2003 – 16, či rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70).
[11] Na uvedeném závěru nic nemění názor žalobce, že soudci Krajského soudu v Ostravě
jsou schopni věc objektivně a nezávisle rozhodnout. Ani Nejvyšší správní soud nepochybuje
o jejich profesionalitě, nicméně má za to, že existují objektivní okolnosti, které by mohly vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudci určitým, nikoli nezaujatým vztahem k věci
disponují.
[12] Dospěl proto k závěru, že jsou naplněny podmínky pro delegaci nutnou a věc přikázal
Krajskému soudu v Hradci Králové. O přikázání tomuto soudu rozhodl z důvodu, že obvod
tohoto krajského soudu sousedí s obvodem Krajského soudu v Ostravě.
[13] Pro úplnost dodává, že pro posouzení projednávané věci nebylo podstatné vyjádření
žalobce, ve kterém informoval, že obdobnou žádost o informace adresoval Nejvyššímu
správnímu soudu. Dle jeho sdělení byla žádost odmítnuta a v současné době probíhá řízení
o odvolání proti tomuto rozhodnutí. Žalobce z toho dovozuje, že pokud by byli z výše
popsaných důvodů podjatí soudci Krajského soudu v Ostravě, byli by podjatí také soudci
Nejvyššího správního soudu. Tato otázka však není v projednávané věci relevantní, neboť se týká
jiného řízení. Otázku podjatosti soudců rozhodujících v jiné věci bude namístě řešit v této jiné
věci (bude-li soudní řízení zahájeno), nikoli nyní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu