ECLI:CZ:NSS:2016:NAO.126.2016:23
sp. zn. Nao 126/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Ing. J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Třída Tomáše Bati 21, Zlín, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016,
č. j. 30 A 30/2016 – 9, v řízení o námitce podjatosti soudců 5. senátu Nejvyššího správního
soudu JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty, vznesené
žalobkyní v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 64/2016,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Jakub Camrda
a Mgr. Ondřej Mrákota nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 64/2016.
Odůvodnění:
Dne 31. 3. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobkyně,
obsahující mj. kasační stížnost směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu
v Brně. Řízení o této kasační stížnosti byla u Nejvyššího správního soudu přidělena
spisová značka 5 As 64/2016.
Usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 5 As 64/2016 – 8, vyzval Nejvyšší správní soud
žalobkyni jak k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, tak k doložení zastoupení
advokátem pro řízení o kasační stížnosti [alternativně též k prokázání získání příslušného vzdělání
dle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“)]. Toto usnesení žalobkyni doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence
zároveň s přípisem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 5 As 64/2016 – 10, obsahujícím mj. poučení o složení
senátu, který má o kasační stížnosti dle rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu rozhodnout,
dále poučení o možnosti namítat podjatost a údaj o lhůtě, ve které je případně třeba podjatost
namítnout. Obě uvedené písemnosti byly žalobkyni doručeny současně dne 9. 5. 2016.
Dne 16. 5. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobkyně ze dne
12. 5. 2016, které obsahovalo mj. námitku podjatosti soudců 5. a 6. senátu Nejvyššího správního
soudu. Žalobkyně vznesení námitky podjatosti odůvodnila tím, že soudci 5. a 6. senátu
již v minulosti rozhodovali o věcech, které se týkaly její osoby, kdy bylo zřejmé, že se nezajímali
o podstatu věci, procesně pochybili a opakovaně ji velmi poškodili na jejích právech. Žalobkyně
je proto považuje za podjaté.
K žalobkyní uplatněné námitce podjatosti uvedli soudci 5. senátu Nejvyššího správního
soudu JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Jakub Camrda a Mgr. Ondřej Mrákota shodně,
že žalobkyni znají toliko z úřední činnosti, přičemž nemají žádný poměr k věci samé
ani k účastníkům řízení vedeného pod sp. zn. 5 As 64/2016.
Předseda Nejvyššího správního soudu podle §8 odst. 3 s. ř. s. předložil posouzení otázky
podjatosti jinému senátu zdejšího soudu dle rozvrhu práce.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování otázky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce
vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu,
zda (s ohledem na okolnosti případu) lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Existence
podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této
otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním
pochybnostem soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela
nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce. Vždy je nutné pamatovat
na to, že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř
demokratické společnosti. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8
odst. 1 s. ř. s. proto lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
Nejvyšší správní soud v souladu s výše uvedenými závěry judikatury při posuzování
otázky podjatosti zkoumal, zda lze mít na základě objektivní úvahy za to, že by soudci
JUDr. Matyášová, JUDr. Camrda a Mgr. Mrákota mohli být v dané věci podjatí, a dospěl
k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Žalobkyně námitku podjatosti odůvodnila zcela
obecně, nadto pouze s poukazem na dřívější rozhodování soudců 5. a 6. senátu Nejvyššího
správního soudu v blíže nespecifikovaných věcech, jichž byla žalobkyně údajně účastnicí. Výše
citované ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. přitom z potenciálních důvodů pro vyloučení soudce
výslovně vyjímá okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech. Jedná se přitom
o zcela legitimní a racionální exempci, neboť v případě její absence by hrozilo zhroucení celé
koncepce místní příslušnosti soudů (nejen ve správním soudnictví), případně vyčerpání
personálních kapacit soudní soustavy. V souladu s textem uvedeného zákonného ustanovení
proto Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že nespokojenost s postupem soudce v odlišných
řízeních nemůže být důvodem pro vyloučení tohoto soudce v právě řešené věci (např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. Nao 97/2013 – 32).
Vzhledem k uvedenému rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Jakub Camrda a Mgr. Ondřej Mrákota nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 64/2016.
K rozsahu uplatněné námitky podjatosti, směřuje-li tato rovněž vůči soudcům 6. senátu
Nejvyššího správního soudu, podotýká Nejvyšší správní soud, že tito soudci ve věci vedené
pod sp. zn. 5 As 64/2016 nerozhodují. V případě, že by později byl 5. senát doplněn z důvodu
dlouhodobé nepřítomnosti některého z jeho členů příslušným členem 6. senátu dle rozvrhu práce
Nejvyššího správního soudu, mohl by Nejvyšší správní soud rozhodovat o případné námitce
podjatosti takového soudce.
Nejvyšší správní soud rovněž vážil obsah podání, které mu stěžovatelka doručila
dne 7. 6. 2016, v němž označila za podjaté i soudce senátu, který má rozhodovat o její námitce
podjatosti výše uvedené. V podání obecně poukázala na skutečnost, že soudci tohoto senátu
i senátu jej zastupujícího rovněž rozhodovali neobjektivně v jejích předchozích věcech; tedy
obecně uplatňuje důvod podjatosti, který pohledem zákona nemůže obstát. Rozhodující senát
zde vážil, zda i ve vztahu k němu není důvod pro postup podle §8 odst. 5 s. ř. s., a dospěl
k závěru, že nikoliv. Ačkoliv jsou důvody podjatosti formulovány obdobně, situace v obou
případech není stejná. Námitka podjatosti vůči soudcům pátého senátu směřuje proti soudcům,
kteří mají rozhodovat o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí krajského soudu, kdežto
druhá námitka směřuje proti soudcům, kteří mají rozhodovat o podjatosti soudců věcně
rozhodujících. Z informačního systému Nejvyššího správního soudu je přitom zřejmé,
že stěžovatelka opakovaně v různých věcech vznáší neúspěšné námitky podjatosti vůči soudcům,
které dovozuje z jejich předchozí rozhodovací činnosti. Za této situace by postup podle §8
odst. 5 s. ř. s. pouze vyvolával další a další procesní rozhodování, aniž by to mělo vliv na původní
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu